tag:blogger.com,1999:blog-51687926860133770792024-02-21T00:42:16.378+00:00KowakovaKowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.comBlogger325125tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-76211270584675071732015-03-18T19:16:00.002+00:002015-03-18T19:16:39.403+00:00Všechny normální lidi tady máme v kartotéce<div class="MsoNormal">
Veškerý můj společenský život se odehrává u Simy na baru.
Jednou sem tam přišla z venkovní vánice, sněžilo jak o život a já sem
chodila po Řečkách v oteplovačkách, protože sibiř woe. Na baru seděl její
brácha, Petin „Jé zdarec, tebe sem dlouho neviděl.“ Usmíval se, zatímco jedl
kuřecí salát.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Zdar, co to máš na sobě? Jedeš do Himalájí? Proč máš
lyžařský gatě?“ Divila se Sima. „Petin přijel z Prahy, škoda že se nemůžem
všichni ožrat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Musím se vrátit, ještě mám ňákou práci a dálnice bude
stejně zasekaná.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hm, dospělost je pěkně na hovno nuda.“ Zhodnotila sem.
Protože kde sou ty časy, kdy sme pařili do rána a pak se váleli v listí,
rozhazovali v šalině hranolky a smáli se papežovi, že je debil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Petin pokračoval ve vyprávění o práci, vzpomínali sme, jak dělal
šou s hořícíma flaškama, který mu padaly a já sem se smála, protože to
byla fakt prdel, a pak řekl, že by si chtěl zařídit svůj bar, „protože ve
čtyřiceti už by měl mít člověk něco vlastního“.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak ve čtyřiceti?“ Smála sem se.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No tak mně je 36, to už mně táhne na čtyrycet.“ Objasnil. A
já sem si uvědomila, že sem na tom stejně, a Sima taky, že už ten věk nemůžem
zaokrouhlovat směrem dolů, takže když sem přišla do baru, bylo mi třicet, a
když sem odcházela, bylo mi čtyřicet. Nemá smysl se obelhávat, sme
v prdeli. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Tomem bylo všechno ideální. Chodili sme do Olympie na
rande, jedli sme hnusný nudle od ťamanů, poslouchali podřadný zpěváky, co
štěkali do mikráku hrůzy od Chinaski a podobný sračky, protože Olympie byla
dycky bohatá na takový freak show, házeli sme z galerky na ty ubožáky
nudle a drobný. Dělali sme různý věci,
zablokovali sme frontu na jídlo a dělali sme, že se hádáme o tom, kdo zapomněl
psa v autě. Vymýšlela sem nekonečný fóry na jeho kriminální minulost,
jakože sem třískala tácem do stolu a zpívala They don´t care about us, a vůbec
– to téma mělo širokej záběr. V autobuse sme hráli různý hry, nejčastěji
na floutka a blbku, jakože když autobusovi vyplivly světla a zhasl uprostřed
polí, a pak se zase rozsvítil, a já sem zklamaně zapištěla: „Lásko, já sem
myslela, že se zhaslo, protože se pustí
ten film.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A on mně řekl: „Miláčku, a co jsi chtěla za film?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A já: „Pretty woman, můžeš jít za řidičem prosím, ať to tam
pustí?“ A zírala sem na obrazovku, kde běží reklamy o tom, že v autobusu
může někdo spadnout.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A lidi s kabelama čekali, co bude, jestli tam jako
pude, nebo ne, a on mně řekl: „Ty nepotřebuješ vidět žádnej takovej film,
protože ty seš ta nejhezčí Pretty Woman na celým světě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A já sem se jako rozbrečela. Nikdo netleskal.
V autobusách bývá nuda jako piča. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hra na blbku byla nejlepší v elektru, kdy mně chtěl
koupit mobil, tak sme brali do ruky makety, umělohmotný telefony
s evidentní samolepkou jakože displeje, a já sem si počkala až příde
prodavač do bezprostřední blízkosti, a Tom se mě zeptal „A co tenhle?“ a já sem
ho vzala do ruky, zoufale sem mačkala tlačítka na samolepce, pak sem
k němu zvedla naivní oči blbé blondýny a zklamaně sem mu řekla: „Nejede
tam facebook, ten nechcu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A prodavač řekl: „To je maketa.“ A vypadal fakt vyděšeně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A já sem se podívala na cenovku a řekla sem: „Za jedenáct
tisíc? Pfe!“ A odplula sem dělat machry k žehličkám. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Měla sem ráda, když sem za ním dojela do Třeskoprsk, jakej
tam byl klid. Vesnice za Brnem, nejlepší flek na světě ever. I když to má pět baráků,
jednou sem tam v noci zabloudila, když mě autobus vysadil na blbé
zastávce, nebo já sem se vysadila na blbé zastávce, nebo co… v deset večer, a šla sem do neznámých
končin, úplnej explorer, samozřejmě sem si myslela, že du k Tomovi domů,
ale to sem teda nešla, protože najednou sem se vynořila někde na poli,
v noci tyjo, už sem viděla, jak mě tam napadnou krvelační zajíci, nikde
nic, jenom pole a lesy, a někde vzadu komín, a tma, že by se dala krájet. Zima
a sníh a tak, no prostě vzpomněla sem si na Beara Gryllse, jak by todle řešil,
a pak sem se otočila, a po svých stopách sem došla zpátky k autobusu a vod
tama sem našla dobrou cestu k Tomovi, a ten mě zachránil horkým čajem, a
celej byl udivenej: „Jak tady proboha můžeš zabloudit?“ a to je úplně nejlepší
otázka, no prostě můžu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Rána v Třeskoprskách sou úplně nejlepší, někdy se
pohádáme, a pak mě de doprovodit na vlak, kde se zase usmíříme, a nebo jde
v sobotu do práce, a já vstanu sama, otevřu si podkrovní okno, a to udělá
v pokoji takový nezvykle pěkný, příjemný ranní světlo, takový měkký, jako
plyš, a pak se podívám škvírou v okně ven, a tam nejsou žádný lidi, a ani
kdybych zírala do oběda, tak tam nebudou, a to je ráj na zemi, a taky potají kouřím z okna a čekám jestli na mě ňákej
spolubydla vlítne, a třesu se blahem, jaký zažívám adventůry, jako puberťák na
škole v přírodě.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Po dvou měsících sme spolu začali víceméně bydlet, byl u mě
každý den po práci, a když končil v práci v deset večer, tak přijel aspoň
na noc, a Anička ho zbožňuje, dívali se spolu na Simsny, dokonce se spolu
učili, a já sem měla najednou nabroušený všechny nože, a ráno když odcházel,
tak zkontroloval jestli mám co kouřit, a když ne, tak mně nechal svoje cíga, a
naplánovali sme, že si necháme dodělat kérky, koupíme křiváky, byl se mnou u
zubařa, a spravil rozkopnutý vypínač. Dostala sem novej mobil, svetry, bundu, drahý
boty, trička… platil nákupy, a já sem vařila. A vařila. A vařila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem zjistila, že stojím u sporáku skoro furt, nebo
skoro furt nakupuju, nebo plánuju co nakoupím a uvařím, dostala sem se do vážné
krize, protože sem si uvědomila, že tady život skončil, todle ty vole nikdo
nechtěl, začla sem naříkat a plakat, že nechcu skončit jako stepford, že sem dycky
chtěla být svobodná, jako káně lesní, a když nemůžu lítat nahoře, mít všechno
na háku a srát lidem na hlavy, tak sem chtěla aspoň jezdit s kapelou na
turné, hrát pokra, ochutnat všechny kávy světa, a né že skončí můj život
v kuchyni, kde se mi rozlije blažený pocit po těle, když dovařím játrovou
omáčku a nikdo se z ní nepoblije, a to je všechno, a co dál jako, byla sem
v koncích, a na znamení protestu sem pověsila do kuchyně obří plakát
Kurta, dvakrát dva. Metry. Byl fakt velkej. A s Tomem sem se rozešla, protože já su
svobodnej člověk, já nemůžu… já nemůžu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Následovaly rozhovory, výčitky a tak dál, já sem si
připadala jak ve scéně z filmu o Jerrym Lee Lewisovi, kterej si vzal svou
šestnáctiletou sestřenici, ona pak v kuchyni na zemi mezi pánvičkama brečela,
že takle si ten život nepředstavovala, furt dokola sem opakovala, že se můj
život nemůže smrsknou na vaření a starání o dalšího člověka, že je toho prostě
moc. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Rozejití sme byli tři hodiny. Sebral se a odešel, a já sem
trpěla jako pes, a pak se vrátil, s tím, že su sice pošuk, bláznivá holka,
ale když budeme chtít, tak to zvládneme, a tak sem dostala dva dny volna, dva
dny v týdnu, který mám jenom pro sebe, on je u sebe doma, já si dělám co
chcu, a takhle by to mělo stačit, a tak to nakonec i stačí, naberu sílu, užiju
si svou relativní svobodu, a jedu dál. Funguje to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vařím jenom o víkendech, protože kuchyň je depresivní místo,
a nikdy víc. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Naučil mě házet s nožem, dostala sem motýlka, a naučil
mě pokra, a já sem si uvědomila, že je to ten pravej, a jestli to kvůli něčemu
zahodím, tak su kokot. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Plakát Kurta spadl ze zdi, protože byl moc těžkej, a vzal
sebou kus omítky. Rozhodla sem se, že rekonstrukce bytu je nutná, protože
žijeme jak v cigánově more. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Od vánoc mě bolí zub. Někdy se to dá vydržet, někdy ne, a
cpu do sebe hafo prášků. Přes vánoce zubařka nefungovala, a to jakože vůbec, a
já sem se vytočila a rozhodla se najít si jinou zubařku, jenomže to byla
fašistka eště horší, v první řadě mně nadala, že mám zubní kamen, následně
mě obvinila, že si nečistím zuby, a proto mám zubní kamen, a já sem řekla: „Tak
normálně si čistím zuby dvakrát denně, dneska sem si je čistila čtyřikrát“, než
sem šla k zubákovi, to dá rozum, načež mně řekla: „Tak to není pravda“, a
já sem řekla „Takže lžu, jo?“ a měla sem té svině po krk, protože sem
potřebovala spravit bolavej zub, né poslouchat kecy o zubním kameni, ten sem
dycky měla a mít budu, a ona mi řekla, že jestli chci aby se mi podívala na ten
bolavý zub, tak mi musí odstranit zubní kamen, což sem řekla, že nechcu,
protože neuvalím pětikilo za hovadinu, která nic neřeší, mě bolí stolička,
načež mi řekla, že nebude ošetřovat prasata, který nechtějí spolupracovat, já
sem ze sebe strhla bryndák, sebrala sem kartičku a občanku, řekla sem paní
zubařce, že je prase, protože ať se naučí chovat, do prdele, a vzala sem
kramle. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pokus číslo dva proběhl když sem se rozhodla vrátit ke svojí
zubařce, to už byl únor, protože objednací lhůty, že… člověka bolí od vánoc zub
a všem je to jedno, už sem viděla, jak si tu stoličku vymlátím šutrem, jak
Robinson, ale teda šla sem k té svojí zubařce, od které sem chtěla původně
zdrhnout, protože vím, že je to pizda, co má k odbornosti daleko jako já
k titulu na matfyzu, ale rezignovala sem, řekla sem si, že lepší to nikde
nebude, nechám si vyvrtat zub a tím to pro mě jako hasne, a tak sem přišla do
ordinace, kde mě sprdla sestra, že jdu o pět minut později, pak nastalo zběsilý
hledání mojí karty, kterou nemohly ty dvě mindy najít, protože v dnešní
době kompjůtrů jů trů trů je potřeba mít všechno ve složkách roztahaný přes tři
ordinace, to dá rozum, nakonec zjistily, že karta je u doktora naproti, kterej
mě kdysi bral jako záskok, protože světe div se, vole, moje doktorka opět
neměla ordinační hodiny, sestra mi řekla : „A chodíte sem, určitě?“ a já sem
řekla že jo, a sestra pokračovala: „A pamatujete si paní doktorku že by Vás
ošetřovala?“ A já sem řekla, že nevím, protože „nemám vůbec paměť na obličeje“,
což je pravda, takže by mi mohl vrtat zub klidně Fantomas, já tak lidi vidím,
jako fantomasy a neumím je rozlišit, jedině ty co sou se mnou dýl, ale cizinci
sou fantomasi, nenaděláš nic. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Sestra nebyla schopná najít mou kartu, takže mi řekla:
„Všechny normální lidi tady máme v kartotéce, ale Vás nemůžu najít“, a já už
sem byla fakt otrávená z arogance takových kund, tak sem řekla něco jako
„Tak já prostě nejsu normální“, rozmáchla sem se rukama a byla sem připravená
zase někomu nadat do prasat a zdrhnout, ale eště sem se zkrotila, jakože nebudu
hledat dalšího zubáka, to je moc práce, a pak konečně našli mou složku, načež
se zjistilo, že sem u zubařky byla naposledy před sedmi rokama, a začal
poprask, co že su to za člověka, a já sem řekla, že proč bych někam chodila,
když mám zdravý zuby, a zubařka byla na koni, že mám strašnej zubní kamen, a že
ho musí dat okamžitě pryč, ale okamžitě, nebo mi zuby vypadají, nejspíš hned
zítra ráno, a taky mi řekla, že se diví, že ty zuby ještě vůbec mám, protože
zubní kamen mohl udělat takovou paradentózu, že by mně všechny vypadaly, to si
pište, ale já si nepřipadám, že bych měla ňákej problém, když sem sedum let
nepotřebovala zubáka, ne? Ale tak aby byl klid, nechala sem si dat pryč ten
zubní kamen, za čtyry kila, bolelo to
jako prase, načež mě přesvědčovala, že „to nemůže bolet, co děláte“, ale já sem
ji poplivala tou vodou, protože lhala, pak se mi podívala z metru na tu
stoličku, a řekla, že se stoličkou nic nemám, zuby mám zdravý, tak mě nemůže
nic bolet, dala mi ke stoličce ňákej drén, to sem teda vůbec nepochopila proč,
když s ní nic nedělala, vyplácla sem čtyry kila, a šla dom. Čekat, že to
přejde. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nepřešlo. Zub bolí dál. Jedu třetí kolo, hledání zubáka, pak
už nastoupí ten šutr. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Aničkou sou problémy, jeden za druhým, mám z toho
hlavu jak pátrací balón. Utíká ze družiny, pozdě chodí domů, nedělá úkoly,
špatně se učí, a zajímá ji jenom hokej, protože chodí s kámoškou na
Kometu. Puberta, zdá se, udeřila v plné palbě a já se modlím, aby vědci
vynalezli lék proti pubertě, protože ještě jednou uvidím, jak otáčí oči, tak si
pudu sehnat tabletu kyanidu, kterou si dám mezi zuby a v nejhorším skousnu.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jako proč, proč je to dospívání tak těžký? To příroda přece
mohla zvládnout líp, takhle hodí děcka, sotva se vylíhnou, do brutální
hormonální bouře plné psychických tlaků a zvratů, dyť je to strašně krutý.
Zlobím se. Mám vztek, že nemůžu pomoct, že si tím každej musí projít sám, a ta
bezmoc mě vysiluje. Bezmoc, že i když se jako rodič budu snažit sebevíc, nedokážu
zařídit, aby byla šťastná, protože valná většina situací není v mých rukách.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Achjo, kdyby to tak všechno dokázaly spravit palačinky s marmeládou.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zjistila sem, že u hasiča v práci už su rok. Při jubilejní rekapitulaci
musím říct, že sem si nepohoršila, ale ani nepomohla, kariérně sem nevyrostla
ani nezakrněla, a na socdávkách zůstanu i nadále, jako chudý pracující, což je
ta nejblbší možnost. Ještě že nemám žádný ambice.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V příštím životě se chcu narodit jako cigánka, úplně to
vidím, vytáhla bych si před barák křeslo a vod tama bych vládla celé ulici, v teplákách
zaříznutých do dvou obrovských mega giga půlek, na nohách bych měla žabky,
protože žádný jiný boty bych nevobula, jak bych měla tlustý nohy, a na té
tlusté noze bych měla goldnu s křížem, protože Ježíš to všecko spasí,
kolem mě by běhalo pět děcek, o který bych se nemusela starat, protože by se
živily jako kočky na ulici, jenom by občas za mnou nějakej pakátlík příběhl,
jakože ahoj mami, já bych pokynula rukou, jako to královny ulice dělaj,
přihnula bych si škopka a počkala na starýho, až pude okolo z herny, že
bych ho poslala jako eště pro dvě desítečky, a gothaj na večeřu, a stačilo by
mně to tak jak to je, protože kdo potřebuje prachy a luxus, když může sedět v křesle
před barákem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sima mně řekla v lezbím baru u škopku, že v práci už
brzo skončí, protože už prostě nechce dělat v baru, nikdy, že už toho má
dost, každej půlrok jiná práca, jinej bar, a všude stejně blbě ožralí lidi, a
že to asi zabalí a pude dělat něco pořádnýho. Nevím, co tou pořádnou prací
myslela, ale znamená to, že zůstanu v Řečkách sama, jako kůl v plotě,
a budu zase na oběd chodit za ovečkama, dělit se o jabka.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-73213339502211221912015-02-01T19:14:00.002+00:002015-02-01T19:14:44.942+00:00Love story<div class="MsoNormal">
Všechno to vzniká z nudy. Najít někoho na netu, jít na
rande… poslechnout si spoustu keců, poznat lidi, zadara se opít… to všechno je
tři miliardkrát lepší, než sedět doma, a naříkat, že se nic neděje, protože já
nesnáším nudu, jenomže ve finále všechny ty schůzky sou jedna velká nuda. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Po vánocích sem se sešla s týpkem, co vypadal jako
meloun, měl takovou melounovou hlavu, pořád mluvil o svojí práci, a o tom, jak
je v té práci dobrej, a jak má tu práci rád, a jak se budem dívat na
filmy, protože on má rád filmy, blá blá blééé… Vypila sem svoje dva grogy, a
abych zabila nudu eště druhej den, sešla sem se s ním na oběd, protože sem
potřebovala vyprošťovací polívku, a po půl hodině sem byla tak otrávená nudou,
že sem to za sebe aji radši zaplatila a vypadla. Stěhovat kancl. Protože
všechno bylo lepší než nechat Melounovou hlavu, aby ze mě vysála život. Venku
před kanclem sem kouřila a vyjednávala s Osudem, říkala sem mu: Proč,
proboha, proč musím furt snášet tak nudný lidi? Nemůžeš poslat někoho,
s kým bude zábava? Dík. A nahoře už se to na mou žádost začlo vařit.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Stěhování kanclu probíhalo o víkendu a bylo to namáhavý a
náročný, ale kancelář mám tak krásnou, že to stálo za to. Aspoň se něco dělo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zbyněk pořád psal, ať se stavím, ale ten už mě taky nudil,
takže to vzalo definitivní konec. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Silvestra sem se rozhodla strávit doma. Anička byla u Huga,
a nebyl nikdo, s kým by mi připadalo zábavný někde trdlovat u rachejtlí,
no prostě zabitý, když je člověku 36, je všechno mrtvý, zhnilý, umřený a nudný.
Jediný možný východisko je čekat, až se ti zadaní veselí lidi s rodinama
jednoho krásnýho dne rozvedou a přilezou, a do té doby můžu s rukama
v kapsách šontat po sídlišti. Nuda se zhmotnila, až se dala žrat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A na Silvestra večer sem se seznámila na chatu s Tomem.
Psali sme si dva dny, já sem se u toho hrozně smála, protože to bylo vtipný,
psali sme si celej den o tom, jakože sme blázni a žijeme v ústavu. Sešli
sme se v sobotu večer, v sedum, nahoře na sídlišti, jel kvůli mně
přes celý Brno a ještě kus dál. Bylo mu přes třicet, ale vypadal mladě, jako
Eminem, takovej kluk vod benzínky, kluk s kšiltovkou. Mluvili sme …
několik hodin, smáli sme se, dali sme si grogy, a chodili kouřit ven, brouzdali
ve sněhu, pak nás z hospody vyhodili, tak sme šli do další, a já sem si
někdy mezi hospodama uvědomila, že by bylo úplně nejlepší, kdyby ta noc vůbec
nikdy neskončila, protože sem se takhle nebavila věčnost. Měli sme už
naplánovaný, že budem bydlet v maringotce, žrat psy a ježky, topit sloníma
hovnama a oblíkat se do dek, co nakradem v armádě spásy. A šli sme do
další hospody, dali sme si grogy a piva a já nevím co a skončili sme ve tři ráno,
a na zastávce bylo jasný, že vůbec nikdy, nikdo nechce, abysme šli od sebe.
Never ever. Jenomže já sem musela jít spat, protože sem druhej den stěhovala
kancl. V neděli. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Přišla sem do práce úplně k.o., ale šťastná jako blecha.
V noci sem spala dvě hodiny. Bylo mně blbě. Tom napsal, jestli nechcu, aby
mně přivezl oběd. Bylo to úplně to nejlepší, co mně kdo nabídl od dob… co Ježíš
chodil po zemi. Ale mně bylo blbě, nesnědla bych ani křupku natož oběd, a tak
sem se radši pustila do stěhování. Sešli sme se další večer, a já sem věděla,
úplně na milijon procent, že se stalo něco výjimečnýho, že ho chcu vidět ještě
potřetí a počtvrtý a po zilijontý, každej den, a smát se, a tak. Všechno bylo
tak easy, svět byl tak… veselej. Doříkávali sme za sebe věty a smáli se vtipu
ještě než ho někdo řekl. Bylo to jako mluvit se svojí duší. A ten večer sme si
řekli, že spolu budem chodit, protože to jinak nejde, že? My už nemůžem být
nikdy od sebe, že? Vykousli sme se na zastávce a bylo to boží, a pak mně řekl,
že umí cigánsky, a cigánsky na mě taky mluvil, a já sem se smála jak střelená,
a pak řekl, že se to naučil v lochu, protože seděl za rvačky, a já sem se
smála dál, ale nebyl to vtip. „Ale bylo to před deseti rokama, od té doby sem
se změnil.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tak určitě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den sem Osudu říkala: „To sem si tyvole myslela, že
celej život čekám na kriminálníka, všechno do sebe zapadá, nikdo normální mě
nemohl bavit nikdy, žejo. Very funny.“ Chvílu sem byla nasraná, co to zase
sakra je za vruty, ale pak sem nad tím mávla rukou. Je to jak to je. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Přijel za mnou další den, má to ke mně přes hodinu cesty, a
stejně dojel, aji v mrazu. Šli sme do baru, a tam mi vykládal, jak se dělá
kvaska, a jaký to je na samotce „dají tě do díry, třeba na deset dní, a nemáš
tam nic, jenom bibli, ta je napůl vykouřená“. „Dali mě do cépézetky
s borcem, kterej si dal v baru ruku do kapsy a dělal, že tam má
granát, vyhrožoval, že ho odjistí, a tak vyklidili bar, pak ho sebrali, dostal
šestnáct měsíců natvrdo a nikoho nezajímalo, že to byl vtip.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Svěřila sem se, že si Andula rozbila mobil, a když sme se
viděli potřetí, už pro mě měl hátécéčko. Zírala sem jako péro, přece jenom mi
nikdo nikdy nic nedal, stěží za mě někdo vůbec zaplatil škopek, a najednou
novej mobil, wow. Ale to není tak důležitý jako to, že sem se vůbec nebránila,
abysme se viděli každý den, a psali sme si dvacet esemesek denně, čemuž sem se
dycky smála, jak sou lidi blbí a infantilní, a volali sme si, a já sem nemohla
spat, ani jíst, ani nic, a přesto sem se cítila tak… živá. Jako by věci najednou
daly smysl. Všechno do sebe zapadlo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Na čtvrtým rande sme tančili venku, z hospody hrála
hudba, sněžilo. Přiznal mi, že se se mnou poprvý sešel proto, že „sem myslel,
podle toho, cos psala, že seš blázen“ a pak dodal „a ty seš“ a v oku se mu
zaleskla něha a dojetí, že sme se konečně našli. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Z líbaček na zastávce sem dostala opar, bolela mě půlka
xichtu. Šli sme do kina na Mojžíše, předtím sme se stavili do Aska, natáhnout
se na postele, a ve vystavených kuchyních sme dělali, že tam žijeme, já sem jako
vařila šlupku z pomela podle Ládi Hrušky a on přišel jako z práce a
donesl jako okenu na zapití, a pak sme si pučili sklinky, sedli sme si ke stolu
a dělali, že máme snobskou večeři a vedli sme taky snobskou konverzaci o tom,
že Tarantino je úchyl. Mojžíš byl hrozně dlouhej a já sem na konci usnula,
protože sem týden nespala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem se vzbudila, šli sme na jídlo. Čekala sem u
káefcéčka na svou tortillu zasraně dlouho, pochodovala sem před pultem
fastfoodu jako hradní stráž a Tomovi sem řekla, že su čáp, protože se nudím, a
on se smál, netahal mě za rukáv a nesyčel „tssss… přestaň s tím, děláš
ostudu, okamžitě se uklidni!“ tak jako to dělali dycky všichni, ale smál se, a
řekl: „Máš pěkný dlouhý nohy, čápe.“ A já sem definitivně věděla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pak sme spolu strávili víkend u mě, když Anička byla u Huga,
takže pohoda, klídek. Najednou sem nechtěla odnikud zdrhat, nebo někoho
vyhazovat z postele, všechno bylo jiný. V noci sme nespali. Povídali
sme si o tom, jak bysme vládli v Rumunsku cigánům. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Byla bys královna v takové osadě, protože umíš číst, a
umíš s těma internetama.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Myslíš, že mají v Rumunsku internet?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„My bysme měli, v naší maringotce.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Měla by naše maringotka kamna? Aby mně nebyla zima.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Měla by rovnou troje, a krb uprostřed. A sehnal bych ti
kabát z fretek.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ještě ňáký goldny na krk bysem chtěla, když královna, tak
pořádně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Posbíral bych zlatý zuby ve vesnici, to zlato roztavil, a
udělal ti z toho … korunu!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nespali sme ani druhou noc. Dělali sme, že sme bohatí
rapeři. Byl to ten nejlepší víkend všech dob. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pak sme si jeden den vzali dovolenou z práce, abychom
se mohli jenom tak poflakovat po městě, a pak sme byli u doktorky pro neurol,
bude se nám po tom dobře spat, říkal, a bylo to nutný, protože tři týdny sme
nespali, jenom sme žili z toho… souznění. Už sme se vlekli jak lemry, ale
spát nešlo, a tak sme šli ke mně, dali sme si čtvrtku neuroše, já sem řekla „se
mnou to nic nedělá“ a pak sem se rozpustila v kuchyni na židli, stekla sem
dolů na zem, a pak sem se zázračně ocitla v posteli a během hodiny sem se
prospala tak dobře jak nikdy v životě. Bůh žehnej neurolu, amen.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
To bysme měli. „Je to pěkný šílenství“. Řekla sem, když sme
seděli u grogu. „Ani to nemůžu nikomu říct. Dycky sem byla taková rozumná…
logická…“ Kroutila sem hlavou. „Co to sakra…. Co to je?“ Dyť sem se takovým
věcem dycky smála. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Chtěla sem se stavit za Simou do baru, přes oběd, protože
sem se jí vyhýbala už tři týdny, jenom abych to nemusela nikomu říct, ale
přísahala sem si, že tentokrát se za ní stavím, tyvole, a řeknu to, někomu to
řeknu, ať je to nahlas, ať je to pravda, ať na to zasvítí světlo boží… jenomže
sem usnula v práci pod stolem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Donesl mi pásek Armani, tričko, bundu, empétrojku,
sluchátka… kupoval pizzy, se kterýma sme si zalezli do postele. A když sem
poprvé dojela k němu, dal mi stříbrný řetěz, na kterým bylo písmeno T. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jako Tupac.“ Odtušila sem poselství raperskýho řetězu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Seš královna rapu teďka.“ Zálibně se na mě díval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Bohatá jak prase.“ Tak sem si připadala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ještě tu jachtu, a máme všechno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
O víkendu sme vzali Aničku na procházku, pak si u mě nechal
kartáček, a já su poučená, že kartáček je důležitý ukazatel… nevím čeho, ale je
to ukazatel. </div>
<div class="MsoNormal">
Zbořila se postel. Není to tak pikantní, jak to vypadá, jednou sme
prostě jedli v posteli pizzu, kočka si šla zaškrábat zespodu pod postel na
rošt, protože si z toho udělala škrabadlo, a najednou rup, mňáááu, dvě
prkna v hajzlu, my s pizzou propadení, postel v hajzlu, nádhera.<o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Tohle všechno se stalo během tří týdnů, nevěřím. Čas jako by
byl a nebyl, rozhodně ale neběží tak, jak by člověk předpokládal.</div>
<div class="MsoNormal">
Z věděckýho
hlediska mě to vede k závěru, že je nějaká veličina, která dokáže ohýbat
čas a prostor. Děsivý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
----------------------------------</div>
<div class="MsoNormal">
Za příspěvek děkuju, je to povzbuzující nakopnutí :) </div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-6376357714613921052014-12-30T15:28:00.001+00:002014-12-30T15:28:13.788+00:00Strašek<div class="MsoNormal">
Nenávidím zimu, nenávidím na zimě všechno, a úplně nejvíc ze
všeho je mně líto, že nejsu medvěd, co zaleze do brlohu a celou zimu prospí.
Nebo hraje hry, nebo tak něco. V momentě, kdy všechno zamrzlo, sem byla
zoufalá. Stála sem na peróně při ranní cestě do práce, kosa jak prase, vítr mě
bodal do obličeje a foukal mi do uší i přes sluchátka, nenáviděla sem celej
svět, a ten posranej hlásič, co hraje mega shitty melodii pokaždý, když hlásí
zpoždění, už mě pěkně začínal srat. Stála sem tam s borcem, se kterým tam
stojím každý ráno, a má tenisky, dycky má tenisky, i když mrzne, a nikdy sebou
nemá nic víc než telefon, asi chodí do práce, ale nebere si sebou ani svačinu,
ani nic…?, a v tom mrazivým ránu, kdy se vlaky rozhodly, že se na nás
komplet vykašlou, sem chtěla navrhnout, že se spolu zabijem, no tak, známe se
tak dlouho, stojíme tady spolu každý ráno, skoro celej rok, tak teď je čas…
skočit na koleje. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Odešla sem do čekárny, protože mi začínal mrznout vzduch
v plicích, smrdělo to tam chcánkama od bezďáků, a nikdo tam nebyl, protože
nikdo se neodvážil očekávat, že vlaky vůbec pojedou, znovu hlásili zpoždění
mýho vlaku, kterej měl jet už před hodinou, a najednou profičel kolem, viděla
sem ho z okna, vyběhnu na perón, kluk nikde, fuck… valím na autobus,
z autobusu přeskakuju na jinej autobus, a pak na další… a za další hodinu
sem v práci. Takhle to šlo tři dny po sobě, než sem to s vlakem
vzdala, a začla jezdit autobusama, což byl trest boží, hromadná doprava je věc
z pekla vymrštěná, to se nedá přežít. Namačkaní lidi, smrdící, vrtící se,
prostě… ve vlaku sem pro sebe měla prostor jak vládkyně všech vesmírů, a
stoleček na kafe, nikdo blbě nečuměl a nerýpal do mě loktem. Prosila sem
ředitele vesmíru, ať mě vysvobodí, což se stalo, protože Anička onemocněla a já
sem musela zůstat dva týdny doma. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Schválně sem si nevypnula budík, nechala sem ho zvonit v šest
a představovala sem si, jak bych teď stála na zastávce, a teď se cpala do
autobusu, a teď by mi určitě něco ujelo, chacha, a zmrzl by mně nos, a dojela
empétrojka… a zatímco sem vymýšlela, co hroznýho by se mi stalo, dávala sem
volume vyhřívací dece, co mám v posteli a bylo mně dobře. Jeden večer se
stavila Saša, šly sme koupit dva litry vína a ty sme taky vypily. Byl to fajn
večírek v kuchyni. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem se vrátila do práce, hasič mně oznámil, že se
budeme v prosinci stěhovat, ještě dál, než sme teď, což pro mě znamená jezdit
nadobro autobusama. Ráno. Přes hodinu. Málem mě trefil šlak. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem měla po večerech čas, a měla sem hlídání pro
Andulu, jezdila sem za Zbyňkem. Občas sme si kromě sexu taky udělali pěknej
večer, dotáhli sme si víno do postele, a já sem mlela a mlela a mlela… o tom,
proč má strašek nejlepší oči, chápeš to, mořská kreveta… na co? A o tom, proč
prostor zakřivuje čas a o tom, že není fér, že Jidáš je za toho zlýho, když mu
to předurčili, to přece není fér, ne? A spoustu věcí mě tížilo, jenomže Zbyněk
moc nebyl parťák na takový debaty, protože je fotbalista, a tak sem se
dycky pak sbalila a jela dom, protože ani nedokážu s nikým strávit noc.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A pak mi řekl, že celej prosinec nebude mít na mě čas,
protože fotbal, a já sem chytře řekla „čas není věc, co ti spadne do klína, ten
si musíš udělat“ načež mi poradil, ať si na prosinec najdu někoho jinýho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tak jo. Život je moc krátkej na to, abych seděla doma a
užírala se tím, že je někdo debil. Vlezla sem na net, jakože děcka kdo chce jít
na pivo, a večer sem seděla u vína s borcem, kterýmu bylo třicet, byl
rozvedenej, měl děcko, prachy a vlastnil autoškolu. Měl sedum aut. Byl vysokej
a vtipnej, kšiltovkář s hnědýma očima. Vykládali sme si celej večer,
uteklo to jako voda, a pak mě hodil domů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Celej další den psal, jak to bylo fajn, a taky že bylo, a
jestli se brzo uvidíme, a že spolu začnem chodit, pořád volal, a dal mi svou
dceru k telefonu, abych si s ní vykládala o omalovánkách, a ptal se,
jakou mám nohu, protože mi chtěl koupit boty a jako jo, bylo to moc rychlý. Domluvili
sme se, že za dva dny pudem na večeři, a to se taky stalo, jeli sme na večeři
za Brno v autoškoláckým autě, já sem furt šlapala na pedály u spolujezdce,
což bylo funny, a pak sme přišli do restauračky, kde nikdo nebyl, na stole byla
svíčka a já sem si dala pizzu, zatímco vykládal příběh o mrtvé nevěstě od
Devíti křížů. Byl to dobrej příběh. A to sem si dycky přála, aby mě někdo vzal
na večeři při svíčkách, protože to se mně nikdy nestalo, a tak sem si to mohla
šťastně odškrtnout ze svýho bucket listu. Když sme dojedli a já sem se
nacamrala z vína, vymysleli sme, že pojedem ke mně, ale né dělat sex,
protože to bylo teprve druhý rande, a my, hodný holky, to děláme až na třetím,
a to sem taky řekla, takže se pudem podívat na film. Cestou sem mu vykládala,
jak sem dělala zdrávku, protože sem chtěla vidět pitvu. Kterou sem nikdy
neviděla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak možná by sis to měla zkusit, víš … najít ňákýho
bezďáka, nebo se s někým seznámit na netu, a pak si ho dotáhnout dom, a
jakože… čpavek a tak, pak ho kuchnout a prozkoumat.“ Řekl zvesela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Však to právě dělám.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To není moc vtipný, vážně… není.“ Už tak veselej nebyl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Máš pistoli?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak ji asi spíš nechej v autě, protože… víš co, jenom
se ujistím, že ji necháš v autě.“ Pravila sem s kamennou tváří. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To není vtipný.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Na jakej film se budem dívat? Vybírám já, protože je to
jedno, ty z toho stejně uvidíš jenom začátek.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Máš skvělej humor, miluju tvůj humor… ježiši, nešlapej na
ten plyn.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jakej humor?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
I´m a creep, I´m a weirdo. Přesto sme spolu strávili bezva
večer, u mě v posteli, žádnej sex, jenom sme se dívali na Veselé Vánoce,
bylo to úplně blbý a já sem se úplně blbě smála a pila víno, bylo nám dobře, a
pak sme skoro usnuli, jenomže já sem si vzpomněla, že nemůžu s nikým strávit
noc, prostě ne, já to neumím, představa že s někým budu celou noc je
natolik děsivá… že sem ho vyhodila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Chtěl bych tady zůstat, jenom bysme se obejmuli a usnuli.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, běž.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Žádnej sex, přísahám, jenom bysme byli spolu, a ráno bysme
se vzbudili, a já bych šel, je nám spolu pěkně, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
You´re so fucking special, I wish I was special. „Jdi pryč.“
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sbalil se a nasraně odešel. Šla sem si na balkon zapálit
cígo a dopít víno. Psal Zbyněk, jestli se nechcu stavit, a já sem se s ním
definitivně rozešla. Pak sem šla spát. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den sem v práci nestála za nic, a tak sem se
v obědové pauze stavila za Simou do baru, protože to máme od sebe kousek. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hele, že nevíš, co sem zase posrala?“ Dala sem jí zákeřnou
otázku když mi donesla Birela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Sima chvilku přemýšlela. „Nevím, ty toho umíš posrat hodně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A tak sem jí řekla story s borcem, kterýho sem vyhodila
z postele.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Zase?“ Kroutila hlavou. „Já nevím, co je na tom tak
těžkýho, strávit s někým noc. Prostě byste se jenom objali, a tak byste
byli celou noc.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To mě právě děsí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Všechno si takhle zesereš.“ Řekla, zatímco utěrkou
šolichala sklinku „Protože nejseš normální. Je nasranej, že?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je každej, dycky, nasranej.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nechceš pizzu? Zbyla nám tady jedna pizza.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, dík, já vůbec nemám hlad. Dej mně ještě jednoho Birela,
já pak zase povalím, achjo, proč je to všecko tak na hovno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty seš na hovno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já vím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ozval se za dva dny, pořád nasranej, ale ozval se, a já sem
řekla, ať teda přijede ke mně, že si uděláme pěknej večer, a taky proběhne ten
sex, protože třetí rande, to je jasná věc. A to se taky stalo, jenomže pak mě
nutil, abych ležela v klidu, že se jako jenom budeme objímat, a to mě
bavilo tak pět minut, protože mě nikdo nemůže znehybnit a to ani pod záminkou,
že to bude něžný objímací znehybňování, přečkala sem takhle dvě hodiny, bez
telky, bez ničeho, jenom „si užívat vzájemné blízkosti“, jak říkal. Po dvou
hodinách sem byla fakt vyřízená, stěžoval si, že se pořád vrtím, a já sem mu
řekla, že si možná měl na toto pořídit mrtvolu, protože ty se nehýbou, a pak
řekl, že by bylo fajn, kdybysme takhle strávili noc, a já sem ho vyhodila
znovu. A naposled. End of story. Už se neozval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den sem se stavila za Sašou, podívat se kde bydlí a
pozdravit jejího přítele, morče a králíka. Králíček byl boží, jednou si ho taky
pořídím. A fretku. Fretka se bude menovat Bandit a králík bude Bobek. Počkala
sem, až se s přítelem nasnídají, a pak sme šly se Sašou do hospody, kde
sem si dala polívku, protože polívka všechno spraví. Bylo mně blbě ze
včerejšího vína. Mluvily sme o dokumentech.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Sjížděla sem teďka dokumenty čétéčka.“ Řekla sem Saši.
„Byla tam ňáká reality šou o svatbách a byl tam jeden pár, mladý lidi, co se
milovali, bydleli spolu dva roky, dva roky! A čekali na sex až po svatbě. Já to
nechápu. To jako vážně? Představ si, že s někým žiješ dva roky, a …nic“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Byli škaredí?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To potom vysvětluje všechno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Saša je můj úplně nejlepší kámoš. Mohla sem jí říct o
Jidášovi, o straškovi, i o tom, jak je příroda chytrá, že mě nutí dospět „aby
se mně nelíbili mladí borci, příroda zařídila, že se mně zdají sexy nosoretní
vrásky. Toho sem si teď všimla, fakt, nesměj se, normálně zavedla nový prvek.“
Smály sme se hodně a nahlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Se Zbyňkem byl rozchod horší než sem myslela. Pořád to
prodlužoval a něco vysvětloval, ale já sem tomu nerozumněla, a né, nebudu se
vracet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sešla sem se ve městě s Verunkou. Skočila na mě na Čáře
„Milísku, dlouho sme se neviděly, vypadáš jak zombí, fakt, z dálky sem tě
viděla, a tebe si nemůžu splíst, prostě chodíš jak zombí, a ty velký sluchátka,
já se musím smát, tebe nejde přehlídnout, miláčku, nejde.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zapadly sme do baru, kde sme se vyložily u stolku ve výloze
jak prostitutky z Bangkoku a objednaly si víno. Mluvily sme o smyslu
života, vesmíru a tak vůbec, taky o práci, o borcích a tak, a já sem postřehla
obrovskou změnu, kterou prošla, protože už to nebyla ta bezbranná bytost, které
sem se furt musela zastávat, a radit, a dohlížet, aby se nenechala nikým
posrat, už to byla hotová dospělá ženská se svou hlavou, která ví… Od doby, co
ji opustil mladej a musela se postarat sama o sebe, se obrátila o sto osumdesát
stupňů k lepšímu. Měla sem z toho radost, i když z toho plynulo,
jak je život těžkej. Když sme se po několika hodinách zvedly že dem na rozjezd,
zjistily sme že sme strašně na káry, a tak sme šly do mekáče. Zatímco sme stály
frontu na hranolky, svěřila sem se jí, že „já sem neměla být člověk, Veru, vím,
že ne, já tady tomu nerozumím, nemám mezi lidma co dělat, já sem měla být
kočka. Jenom žrat a srat, nic nedělat a mět hebký kožíšek.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Můžeme být kočičky, miláčku, můžeme.“ Řekla. „Mňau.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Od té doby sme jenom mňaučely, na sebe a na všechny lidi
kolem, objednaly sme si mňauburgry, což se nám zdálo děsně vtipný, a na všechny
dotazy obsluhy sme odpovídaly „mňau“. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Chcete ty hranolky střední nebo velký?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Mňau.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Budete chtít k těm hranolkům tatarku nebo kečup?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Mňau mňau.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tímto se těm chudákům na noční šichtě dodatečně omlouvám. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V práci sem kvůli stěhování musela sbalit všechno do
krabic, což byl horor. Pustila sem si k tomu Darude – Sandstorm
desetihodinovou verzi, která jela sice jenom osum hodin, ale když sem to
vypnula, zjistila sem, že mi to hraje pořád v hlavě. Bude mi to asi hrát
v hlavě do konce života, říkala sem si, už sem se dokonale zbláznila a
s tímhle v hlavě asi i umřu. Stavila sem se za Simou do baru.
Vykládala, jak pojede se svým borcem na vánoční nákupy, a jak si udělají
vánoční večer, a pak pudou s děckama na mši-<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tady hraje Darude-Sandstorm, slyšíš to?“ Přerušila sem její
vánoční pohodu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, tady nic nehraje.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale jo, hraje, odněkud zespoda, já to slyším, hraje vám to
tady. To je náhoda, já sem to měla puštěný celý den, a teď to tady hraje taky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tady ale nic nehraje.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ježiši.“ Napila sem se Birelu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Stoupl si přede mě kuchař, co lisoval česnek. „Proč si
nedáte něco alkoholickýho? To musí být nuda, pít nealko pivo, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, to je. Hraje vám tady Sandstorm nebo ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nehraje nic. Jste tady autem?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ježiši.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Strašně mě zklamalo nový album Gerarda Waye. Dlouho sem si
to nechtěla přiznat, ale je to sračka. Hrozně bych ho chtěla vidět, až bude
v lednu v Praze, dokonce na to mám zřízený tajný finanční fondy, ale
vyhodit tři litry za výlet do Prahy abych viděla britpop show, to se mi fakt
nechce. Zase na druhé straně je to Gerard – ten člověk, co dal smrti, depresi a
umírání hudební podobu. Nemůžu se rozhodnout, je to těžký. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vánoce mě dostaly. Nakoupila sem dárky už v září, abych
na to tentokrát vyzrála. Všude sem se chlubila, jak si věci umím naplánovat.
Kdo dělá moc machry, toho Nejvyšší potrestá. Jako bych to za ty roky nevěděla.
Rozhodla sem se udělat pěkný Vánoce a napíct cukroví. Napekla sem asi deset
plechů lineckýho. Půlku sem spálila. Nevadí, nevadí, nenechám se porazit.
Koupila sem u ťamanů světýlkový řetěz na stromek, protože ten předešlý kixnul.
Koupila sem balící papíry, mašle a izolepu. Při balení dárků sem zjistila, že
nevím, kam sem dala balící papíry, tak sem musela použít zbytky z minulých
vánoc. Pak sem zjistila, že v roli mašlí je mašlí tak málo, že mi stačí na
dva dárky. Nevadí, jede se dál. Hasičovi sem koupila zippo zapalovač, jenomže
v den, kdy sem mu chtěla ten dárek dát, na mě byl tak nasranej, že mi
nadával v autě, ať se zamyslím nad tím, jak se chovám, a já přísahám, že
nevím, o čem to mluvil, a to sem mu taky řekla, což tu situaci udělalo ještě
horší, protože asi důvod měl, ale já špatně chápu lidi a nevím, co po mně
chtějí, a tak sem mu uprostřed toho neštěstí dala dárek, což asi nebylo to
nejlepší. Rozbolely mě zuby, a když už sem si myslela, že skončím na
pohotovosti, prodali mi v lékárně prášky, který zabraly, což jenom
odsunulo fakt, že musím k zubařovi. Zjistila sem, že mám pro Aničku málo
dárků, měla sem pro ni jenom knížky a sluchátka, a v tom vánočním
konzumním běsnění se mi to zdálo málo, tak sem ještě rychle přikupovala
hovadiny v Kaufu, jenom aby to pod tím stromkem nevypadalo jak vánoce
v chudobinci. Objednala sem jí plakát Southparku, ale jak sem to nesla
z pošty, odhalila mě, takže sem jí to musela dát hned, což znamenalo o
jeden dárek míň. Vtrhly k nám její kámošky, hrály na schovku, třískaly
dveřma a pořád na mě mluvily, zatímco sem v kuchyni slepovala linecký, což
se mi zdálo jako ta nejodpornější piplačka na celým světě. Pustila sem si
k tomu nový album Billy Talent, a to mě zachránilo od zešílení
z cirkusu Humberto, který se objevil u mě v bytě, kde předtím
přebýval klid. Holky mě pozvaly do obýváku na vánoční hostinu, protože navařily
koláčky. Koláčky byla směs vody, vajíček, kakaa a vaječných skořápek. Byla sem
statečná. Ráno sme nezdobily stromeček. Byl nějak nakřivo, ale nevadí. Navěšely
sme na něho nový baňky, řetězy, a hlavně nový světýlka a měly sme radost
nezměrnou, než světýlka přestaly blikat. Poslala sem Aničku k ťamanům pro
nový. Navěšely sme na stromek nový světla, a vánoce mohly začít… tadá… ještě
tady spravím tu nakřivo špičku na stromečku… půlka stromku mi zůstala
v ruce. Zlomila sem kovovou tyč našeho uměláckýho stromku. Kovovou tyč!
Vzala sem dvě šprušle z dětské postýlky, který slouží k drezurování
kočky a pomocí izolepy sem stromku udělala novou páteř. Že vypadal jako krypl
není potřeba popisovat. Nový světýlka jely asi hodinu, pak udělaly puf… a
přežily jenom červený, asi osum kousků, který pomateně blikaly a smrděly… jako
když se pálí. Cukroví sme snědly za dva dny. Bylo ho málo. Řekla sem si, že
udělám teda sýrovou roládu a povzbudivě sem hustila do Aničky „uvidíš, jaká to
bude dobrota“, načež sem jí zasvětila do výroby roládovýho potěšení. Zvesela
sme si u toho zatančily, udělaly do rolády super truper tuňákovou pomazánku,
zavinuly do alobalu a nechaly ten zázrak do druhýho dne ztuhnout. Nejenom , že
to neztuhlo, ještě se sýr přilepil na alobal, takže sme mohly akorát tak naše
veledílo seškrabat lžičkou z proradnýho kurvo alobalu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na Štědrý večer se stavil Hugo, tak jako to děláme dycky,
aby nás Anča měla oba, proběhl Ježíšek, kterej měl velkej úspěch, a bylo to
fajn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Po vánocích jsem šla do práce stěhovat. Měl to být nejhorší
den v roce, protože stěhování. Jenomže když sem viděla nový prostory, a
hlavně mou novou kancelář, ó můj bože, to je nejkrásnější kancelář, jakou sem
kdy viděla. Úplný palác. Nádhera. Hlavně tam mám balkonový dveře, kterýma se dá
projít přímo ven, na trávu, a v létě si tam dám židli, a bude mně kurva
dobře, a na to se těším. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A na závěr: VŠEM PŘEJU ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK, AŤ JSTE KDE JSTE, AŤ JSTE S KÝMKOLIV, AŤ TEN PŘÍŠTÍ ROK STOJÍ ZA TO! :)</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-18510463462708884452014-11-29T07:37:00.001+00:002014-11-29T07:37:15.809+00:00Vláčkodráha<div class="MsoNormal">
Škola mně dala co proto. Člověk si tak ňák myslí, že když
vyjde ze základky, nemají už nad ním moc, už si nemusí připadat nikdy jak malej
floutek, co něco vyvedl, a takový různý naivní představy má o životě, jenomže
se to vrátí jako bumerang když má to děcko, a znovu sedí v lavici, a znovu
poslouchá, že něco dělá špatně, a znovu se cítí jako když projede mlýnkem na
maso, a říká si, sakra, o tomhle ta slavná dospělost být neměla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Provalilo se, že Anička čtyři dny nebyla ve škole,
nezvládala se ráno vypravit včas, když přišla pozdě, tak se jí děcka smály, a
tak jeden den, kdy věděla, že to zase nestihne, raději zůstala doma, a pak
z toho byly čtyři dny, a to spustilo kolotoč hrůzy, a začalo to tím, že si
mě pozvali do školy, jakože musím podepsat souhlas s důtkou, a tak sem si
vzala v práci volno, a tam na mě čekali tři, třídní, výchovná poradkyně a
psycholožka, třídní mi sdělila, že se to stane ještě jednou a nahlásí mě na
sociálku, a přídou ze sociálky šetřit situaci, a taky mi vezmou peníze, a pak
budem jíst suchý rohlíky asi, a bude to mít velice výchovný efekt, žejo,
výchovná poradkyně pořád radila, že musíme navštívit psychiatra, protože takový
chování bude chtít vyřešit, a mám počítat s tím, že bude brát uklidňující
léky, to se může stát, a je to pravděpodobný, a taky budem muset navštěvovat
terapeutický skupinky, ptali se mě s kým žiju a tak různě, a psycholožka, která měla s Aničkou pracovat
od první třídy, ale asi se to moc nedělo, a která se se mnou nikdy nebavila, mi
sdělila, že mi poslala mejl, následně se divila, že sem ho nečetla, a na
chodbě, když sme pelášily do sborovny abych si vyzvedla kontakty na psychiatry,
se mě ptala, jestli má Andula nějaký problémy doma, ale já si nemyslím, že bych
někomu něco chtěla říkat, ještě ke všemu na chodbě. Pochválili mě, že chci
spolupracovat, protože sem slíbila, že oběhnu kolečko poraden, psychologů,
psychiatrů a neurologů, ale já sem ve skutečnosti spolupracovat nechtěla,
cítila sem se jako Jidáš a na celý inkviziční shromáždění sem měla vztek, vztek
sem měla aji na Andulu, to je jasný, a nakonec přišla mamka s tím, že si
ji s taťkou vezmou na rok k sobě, když to nezvládám. Návrh zavrhnutý,
dík, a jestli mně chce ještě někdo hodit klacky pod nohy, honem sem, teď je ta
správná chvíle. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V práci sem si vzala na druhej den homeoffice, seděla
sem v baru už od desíti ráno, pila kafe, kouřila jednu za druhou, a
přemýšlela o tom, že když člověk dělá co může, a přesto to nestačí, tak na to třeba
nemá. Lezba, co dělala na baru, byla protivnější než obvykle, protivná a
smradlavá, kafe bylo hnusný, protože sem si ho přesladila a v telce na
Óčku valilo Somebody that I used to know, to by uvrhlo do deprese aji Pharella
Williamse. </div>
<div class="MsoNormal">
Zavolala sem Simě, jestli náhodou taky nemá homeoffice, přišla do
půl hodiny „Ježiši, proč se lezba zase tváří jako hovno, to je jak u mentálů
tady, dyť sme byly kámošky ne…? Ne? Nedávno se mně omlouvala, že se tváří jako
hovno, a teď už se tak tváří zase…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Lezba před Simu hodila kafe, půlka vylitá, flek na stole sme
statečně vsákly do podtácků, hlavní je se neporvat. Řekla sem Simě, že su
v hajzlu, že si myslím, že ostatní lidi výchovu zvládají, tak proč já ne,
pro ostatní je to hračka, ne? Proč já dělám všechno špatně? Sima mně překvapivě
řekla, že ostatní to taky nezvládají, ona to taky nezvládá, vychrlila na mě
několik hrůzo historek, mezi kterýma kralovala story o tom, jak si tchýně vzala
na převýchovu její dceru. Zůstala sem sedět s otevřenou pusou.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Eda se za mnou párkrát stavil, strávili sme spolu pár
večerů, večírků, vedli dlouhý rozhovory, volal, psal esemesky, a když sem se mu
neozvala celý víkend, tak přišel ke mně do práce, aby se přesvědčil, jesti sem
se nezabila, a … aby mi řekl, že mě miluje. Po osumnácti letech kamarádství. Připadala
sem si naprosto udušená, vším tím zájmem, esemeskama, a řečma o ňákých citech. Skončila
sem to s tím, že už ho nikdy nechcu vidět. Pak sem se znova mohla pořádně nadechnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem se stavila do školy, zase něco řešit, tak sem na
chodbě potkala známou, která mi zaníceně vykládala, jak je v radě rodičů,
a jak se muselo rozhodnout, jaký skříňky se děckám pořídí, místo šaten, a jak
se s ní radil pan ředitel, a jak rada nakonec rozhodla, a že ty zasedání
probíhaly celý prázdniny, a probírala se tam rekonstrukce, a já sem si
připadala jako Alenka v říši za zrcadlem, o čem že to jako mluví, co to
sakra… tohle lidi baví? Proč?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pořád mně to vrtalo hlavou, a tak sem se zeptala taťky, když
sme šli do kina, a seděli sme s kýblem coly na gauči před kinem, popsala
sem mu divnou situaci a chtěla sem vědět „Proč jako někdo dobrovolně tráví čas
v rodičovské radě? Co to je? Proč někomu záleží na tom, jaký budou skříňky
v šatnách, a stráví nad tím celý léto? Proč se dobrovolně někdo radí
s ředitelem? Dělají to lidi běžně? Proč?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Taťka mě dobrosrdečně poplácal po rameni, a řekl: „Tím se
netrap, to ty nikdy nepochopíš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne…?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dělají to lidi běžně?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dělají, ale nad tím ty nepřemýšlej, nikdy na to nepřijdeš,
proč.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pak sme se šli vklidu podívat na Interstellar, protože
černou díru, o které nikdo nic neví, pochopím spíš než lidi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Rozhodla sem se vrátit ke Zbyňkovi, hlavně sme si museli ale
slíbit, že si nebudem v ničem zavazet, takže sem za ním jeden večer
dojela, byl ještě lepší a hezčí než sem si ho pamatovala, proběhl sex, pak sem
se sbalila a odešla, čekala v noci na šalinu, a byla mně zima v silonkách,
ale cigáro na zastávce nikdy nechutnalo tak dobře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jedno studený ráno, když sem čekala na vlak, kterej měl zase
zpoždění, na mě přišel brutální smutek, stesk po starých časech, a nejvíc stesk
po Radimovi, bůhvíproč, smutek takovej, až mně drtil kosti, mrazivý krystalky
smutnýho rána se mi dostaly až do morku, a tam rozkvetly jako pichlavý květy zla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A tak sem mu napsala, a v pátek sme si dali sraz ve
městě, a abych eliminovala riziko hodinovýho chození a hledání baru, kde
zakotvíme, navrhla sem, že zapadnem do první zaplivané putyky na nádru, k Hadovi,
jenomže Radim dělal machry, že mě vezme do super hospody na Orlí, načež se
ukázalo, že neví, kde je Orlí, ale tak neva, zavedla sem ho na Orlí, po cestě
sme zabloudili, to už byla půlhodina bloudění v zimě, když si vzpomněl, že
chceme jít do Borsalina, jo, tak se ta boží hospoda menuje, to budeš zírat, a
když sme tam dorazili, tak sem zírala, protože Borsalino bylo rozkopaný, Radim
chodil po staveništi mezi dělníkama a snažil se mě přesvědčit, že není tak zle. </div>
<div class="MsoNormal">
Ve snaze vyhnout se prokletí nekonečnýho putování městem, sem navrhla, že
zapadnem do protějšího baru. Sešli sme po schodech až do podzemí, kde bylo cosi
brutálně osvětlenýho, mramorovýho a nekuřáckýho. Vyšlapali sme zase schody
nahoru a začlo putování, cesta tam a zase zpátky. Další štace byla Potrefená
husa, kde bylo obsazeno. Zkusili sme bar, kde sem před týdnem byla se Simou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tam já nejdu.“ Kroutil hlavou venku před výlohou. „Je to
tam teploušský.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Není to teploušský, je to… budem sedět ve výloze, no…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak buzny.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hele, není to tak moc buzerantský, já tam du taky.“ Řekl
borec, co stál za nama. Měl pěknej úsměv.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Je to teplouš.“ Řekl Radim když týpek zmizel ve dveřích. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Podařilo se mi přesvědčit Radima, že si tam deme sednout.
Kroutil se jak had v soli, když sme si sedli do výlohy. „Vidíš, není to
tady tak špatný.“ Snažila sem se být sweet. Pinklici trvalo čtvrt hodiny, než
si nás všimla. Objednali sme piva a popelník. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tohle je nekuřácký stoleček.“ Oznámila nám, zatímco se na
nás odevšad valil cigaretový dým. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Cože? Seděla sem před týdnem tady u vedlejšího stolku a
normálně sem kouřila.“ Ohradila sem se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale ten kuřácký stolek je zarezervovaný.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dyť je od nás metr.“ Úplně mi unikala logika věci, a to sem
v sobě ještě neměla pivo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tady kouřit nemůžete.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nasrat.“ Řekla sem. Popadla sem bundu a vyrazila ven.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Za sebou sem slyšela Radima „Buzeranti“. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Už mě sere celý zasraný Brno, snobácká kurvárna. Může být
prosím někde hospoda, kde si zapálím, koupím si škopka a nebude mi svítit
zářivka do xichtu? Dík, posraný město!“ Křičela sem naproti céáčku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Další štace byla hospoda naproti. Zase po schodech dolů.
Popelníky na okně byly dobrý znamení. A nikdo tam nebyl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Sedneme si tady.“ Oznámil Radim. „Konečně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Něco na tom smrdělo. „Můžeme tady kouřit?“ Zeptala sem se
pinklice, která vylezla z kuchyně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Radim odfrkl, vstal a vydal pokyn „Dem do piče“. Zase po schodech
nahoru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já se nevzdám.“ Řekla sem když sme se zase ocitli na ulici.
„Já mám právo dat si pivo a cígo. Prolezu hospodu po hospodě, bar od baru a my
najdem TO místo, Radime, my ho najdem, i kdybysme měli jet až do Bažin.“ A skončit
u Námořníka, jasně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další místo byla Výtopna. Volnej stůl. Na stole popelník.
Osvětlení hrozný, ale bylo potřeba slevit… ze všeho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Pivo za 35.“ Oznámil mi Radim když vzal do ruky lístek. „Dem
pryč.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, brouku, já už nikam nejdu.“ Vyslíkla sem si bundu. „Já
už nemůžu. Měli sme jít k Hadovi, je to tvoje vina, já chcu pivo a cígo,
né chodit v noci po městě jako kokot. Protože dobře víš, že bysme nakonec
skončili s lahváčem v parku.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To sem chtěl říct, že si koupíme ve večerce lahváče. Lahváč
za pět korun, co…?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Venku je pět stupňů. A já su stará, dostanu prostatu nebo
tak něco.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Po hospodě jezdil vláček a rozvážel piva. Dětinskou radost z takové
hovadiny brzo vystřídal smutek z toho, že koleje vedou přes půlku hospody,
takže když sem chtěla na hajzl, musela sem čekat, až si všichni doobjednají,
vlak rozveze piva, zvedne se most, pak je možno projít, jít na hajzl, a rychle
zpátky, než most spadne. Jinak se to musí podlízt, a né každej má takový
koordinační schopnosti, aby se neválel na zemi jak namrdaná želva. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Radimem sme se neviděli půl roku a upřímně vůbec
nevím, jak sem to mohla dopustit. Mezitím jel do Švýcarska pracovat na ňáký
montáže, jenomže tam zjistili, že je jim nanic, protože neumí německy, a tak ho
deportovali zpátky do země krále Jelimána, což muselo bolet, jenomže mu poslali
jako výplatu třista táců, Radim se zaradoval, že zbohatl, a pozval svoje dva
kámoše do ňákýho luxusního podniku v Praze, tam jak chodí ty celebrity a
tak, z jednoho večera byly najednou dva dny, potkali tam ňáký zazobaný
developery a tvrdili jim, že sou investoři, a Radim s fašistickou helmou
na mikině, v kšiltovce a kapuci musel vypadat jako největší investor na
planetě Zemi, a těm zazobaným developerům to asi přišlo roztomilý nebo co, a
tak zaplatili každýmu společnici.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kurvu.“ Upřesnila sem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo. Na dva dny. To už je spíš společnice.“ Opravil mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je kurva na dva dny.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Ukázal mně fotky. Chlast, koks, kurvy. Když ho Praha po dvou
dnech vyplivla, už žádnej boháč nebyl, už to byl zase normální Radim, co nic
nemá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Z těch peněz sem mohl žít dva roky.“ Řekl bez náznaku ňáké
lítosti, a vzal mně cígo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Stálo to za to?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Rozhodně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak to byly dva dny, který stály za to, a to se počítá.“
Řekla sem. „Škoda, že sem tam nebyla taky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Příště.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Půlka hospody vypleštěně zírala za mě. Oči plný zoufalství
se upíraly na most, kterej už asi dlouho nešel nahoru. Když se konečně most
zvedl, houf lidí opustil svoje místa a hnali se na hajzl, situace jako když
zastaví zájezd do Bibione na benzínce. Zřejmě vytvořili na hajzlu frontu,
protože se nestihli vrátit před sklopením mostu. Mohli sme se s Radimem posrat
smíchem. Fandili sme zoufalcům „přeskoč, přelez, ale nepodlez“, když se plazili
na zemi pod železnicí jako ranní mlha. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Odešli sme kolem půlnoci, motali sme se po městě, až sme
zabloudili do Letma. Chodili sme po prázdným, zavřeným obchoďáku, až sme
narazili na dinosaury, teda na sochy dinosaurů, který byly fakt příšerný,
seděla sem na triceratopsovi, smáli sme se jak kokoti bůhvíčemu, bylo to fajn. Pomlouvali
sme chlapa, co v klubech prodává růže.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dostane člověka do strašně trapných situací.“ Stěžoval si
Radim. „Mařky dělají, že kytku nechcou, a když to nekoupíš, tak sou nasraný. Ty
největší kurvy sou nasraný nejvíc.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já sem dostala tady tu kytku jednou.“ Vzpomněla sem si. A
řekla sem Radimovi, jak sem kdysi potkala v Karibiku Filipa, a ten mně
koupil flašku Ballantinky, a pak šel kolem tady ten týpek s růžema, a tak
mně koupil taky tu růži, jenomže já sem mu řekla, že s ním na hajzl šukat
nepudu, že si mě nekoupí ňákou takovou…kytkou. „Teda, šukala sem s ním nakonec,
ale pozdějš…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty seš vlastně taky taková kurva.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Radime!“ Houkla sem ze hřbetu dinosaura. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No a né?“ Naklopil tázavě hlavu, jako pes. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zamyslela sem se. „Vlastně jo.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když nám byla zima, rozhodli sme se jít do Hada, konečně.
Tam nás vyhodili, že mají po zavíračce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-13469570927519898622014-10-19T07:17:00.004+01:002014-10-19T07:17:57.661+01:00Rich bitch<div class="MsoNormal">
Furt sem chtěla vypadnout z Brna, pořád sem kňučela,
jak ta sousedovic kníračka pepř a sůl, co snědla za barákem otrávenýho buřta,
že už to tady v tom zasraným městě nevydržím, až mně hasič koupil
dovolenou pro dva v Harrachově, a já sem konečně mohla naplno popustit
uzdu svojí démonsky dobrodružné povaze, které dodává největší grády nulová
orientace v mapách a v prostoru, je to takový koření života, jako
když člověk vypije kýbl tabasca. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Chtěla sem si vzít krosnu, ale mamka mě vybavila mega kufrem
na kolečkách, na který sem hleděla skepticky, jako želva na lanovou dráhu, ale
přemluvili mě, navíc sem musela tahat podsedák do auta, protože na zpáteční
cestě nás měla nabrat Saša, a co bylo podstatný – na zádech sem musela mět
spešl batoh s noťasem, tabletem, nabíječkama, telefonama, zdrojema a tak,
protože bez toho já nikam nejedu, v počítači mám druhou půlku duše, a je
mně úplně jedno, co si o tom kdo myslí, závěr byl takovej, že záda sem měla
obsazený elektrem, a tak sem na zbytečnosti typu oblečení, jídlo, kartáčky,
musela vzít ten kufr, to dá rozum, a hlavně tam nacpat ten podsedák.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Už v Brně na nádru sem zjistila, že kufr na kolečkách
je na hovno, protože jako jo, může být fajn vozit to někde po letišti a pak
s tím naskočit do auta, a radovat se, jak se nenadřu, ale zajímalo by mě,
jestli se zastánci tohodle bazmeku někdy zkusili projet s takovým kufrem
od hlavňáku ke Grandu, protože to už by nasralo aji Beara Gryllse, kterej zažil
všechno. Než sem dojela k tranzitu, tak se kufr třikrát vykotil, zajímavý
přitom je, že sem nikdy neviděla nikoho z kufříkářů se zkroucenou rukou,
kufrem na zemi, ani sem nikdy nikoho neviděla pičovat u zaseklýho kolečka
v kočičích hlavách. Většina kufro-kolečkářů si jde důstojně pochodem, ani
jim kufr nevjíždí na nohy, tak já nevím, proč se stala ňáká chyba
v Matrixu, nebo co. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Takže než sem se dokodrcala ke Grandu, měla sem už cestování
plný zuby, a to sme ještě ani nevyjely. Šla sem se zeptat na informace, odkud
nám jede autobus do Prahy, protože na stanovišti, kde je šest žlutých autobusů,
sem tušila zmatek jak prase, a taky sem věděla, že nasednem do špatnýho.
Informační žena mně řekla, že ještě neví, kde bude autobus stát, protože
přijede až za patnáct minut, přece. Pak se to ukáže na tabuli. Mezitím se u Aničky
s kufrem shromáždila skupinka cigánek. Jedna dělala, že ji bolí břicho a
sunula se k zemi. Džízis, tohle divadlo, viděný stokrát. Skočila sem před
svůj batoh s noťasem, a odlifrovala chamraď do hajzlu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vypadněte ocaď.“ Syčela sem jak Šmak na hromadě zlata. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale kamarádce je špatně, Jolano vydržíš to ještě chvíli?
Jéžiši, paní zlatá, musíme zavolat záchranku, prosimvás, paní zlatá.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Pryč.“ Syčela sem dál. „Pryč. Jdi pryč.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Cigoška na zemi začala brečet. Jakože bolestí asi. Vzala sem
svoje dva poklady, Aničku a noťas, taky kufr, a odsunuly sme se na druhý konec
nádru. Zkontrolovala sem, jestli noťas v batohu furt eště je. Ulevilo se
mi, že jo. Tady už sme v bezpečí, můj milášššku…..<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Na stanovišti se vyskytlo nebezpečně moc autobusů
s nápisem Praha. Samozřejmě, že sme se pokusily nastoupit do dvou špatných.
Vyšlo to až na třetí pokus. Anička byla nadšená, já taky, protože busy Student
Agency sou opravdovej luxus, a od doby, co sem s tím jela minule, což je
asi tak čtyři roky, kdy sem se jela předvádět do televize, se dost změnilo
k lepšímu, například dotykový malý monitory u každýho sedadla sou naprosto
dokonalý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Star Trek!“ Řekla sem Aničce když sme zatemnily okno a
svítily na nás dvě obrazovky. „Vesmírná loď Voyager, vítejte na palubě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Autobusy Studenta sou prostě dokonalý. Nechci ani myslet na
to, co by člověk musel absolvovat, kdyby žlutý autobusy nebyly. To se
koneckonců projevilo pozdějc. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Praha byla očistec. Peklo na zemi, kde se slily všechny
psycho hrůzy v jeden celek, ten měl tvar černé koule, sedělo mi to
v žaludku a bobtnalo každou minutou, až mě to dusilo. Vstupem do metra se
spustil ten pravý horor, oproti kterýmu je nějaký Saw ubohá trapárna
k odpolednímu čaji. Jak je naplácaných moc lidí na jednom místě, začne se
mi motat hlava, a bojím se, že sebou seknu, případně rovnou umřu, což je
následek spuštěné panické ataky, která mě sejmula loni v únoru a od té
doby si to žije svým životem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jestli existuje něco jako peklo, a není to to, co se děje na
Zemi, což pochybuju, tak to musí vypadat jako metro. Hodně lidí na jednom fleku
pod zemí, chaos, zmatek, hluk a všudypřítomný utrpení ofouknutý zatuchlým mrtvolným
vzduchem z podzemních tunelů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pořádně sem se nadechla až když sme vylezly na Černým mostě.
Never more. Dvě hodiny času. Ocitly sme se v nákupním centru. Slíbila sem
Aničce oběd. V nákupním mega shit centru sme bloudily snad věčnost, čekala
sem, že narazíme na mekáče, káefcéčka a podobný srance, ale všechno marný. Ani
sem neměla sílu se někoho ptat, chtěla sem si jenom lehnout na zem a přestat
existovat. Starbucks vypadal jako záchrana, řekla bych hurá, ale byla sem
zničená jak pes a všechno mně bylo jedno. Objednala sem si ňáký kafe. Doslova
sem řekla „Dobrý den, dejte mi ňáký kafe, je jedno jaký, dva koláče a vodu.“ A
jako fakt bych ocenila, kdyby někdo reagoval na přání „dejte mi ňáký kafe“ tím,
že mi dá ňáký, jedno jaký, kafe. Nechci dělat výběr, proto je mi to jedno,
takže bych byla ráda, kdyby dál neprobíhal výslech „chcete silný, středně
silný…“ Fuck you, ňáký. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dýňový koláč ze Starbucksu byl divný. Kafe bylo nedomrdlý,
takový jalový cosi, prostě se mi potvrdilo, co sem si myslela, že Starbucks je
přeceňovaná nafouknutá drahá bublina, a né že bych chtěla dělat závěry jako
burágo z venkova, co nad vším ohrnuje usoplený nos, ale můj logrový turek
je nejlepší kafe na celým světě, a nehodlám na tom nic měnit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Anička snědla půlku dýňovýho koláče, a pak to vzdala, jakože
nemá hlad. Leda tak na káefcéčko. Přiznala sem, že su hroznej člověk, protože
nedokážu najít oběd, a že pokud nesní ten koláč, tak bude mít hlad až do
Harrachova, což je mi líto, ale nemůžu s tím nic dělat. Řekla, že je to
v pohodě a odsunula dýňovou hrůzu daleko od sebe. „Hlavně že nemusíš do
školy, ne?“ Snažila sem se být pozitivní. „Všechny děcka sou dneska ve škole,
ale ty ne, ty seš na výletě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Až dojedeme, bude tam internet?“ Chtěla vědět. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Doufám.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Od Černýho mostu jel autobus přímo do Harrachova. Tři
hodiny. Za nás si sedla smradlavá bezďačka s mohutným arzenálem
smradlavých igelitek. Nebylo kam utýct. Rozkodrcaná Karosa dělala divný zvuky,
wifi připojení nikde, a v Tanvaldu musela řidička dvacet minut řešit, že
ňákej týpek jezdí už dva roky na falešnou průkazku. O dvě zastávky dál, kdesi
v lesích, si ho vyzvedla tlustá ženská, která prodává jízdenky, a která
dostala od řidičky dvacetiminutový echo, že veze černýho pasažéra. Borec
vypadal v klidu, ale jako nechtěla bych být vytažená z busu lesním
yettim za doprovodnýho pištění bezpohlavního monstra v řidičské uniformě.
Nastupovali čím dál horší a divnější lidi, igelitky za náma čím dál víc
smrděly, někomu ze sluchátek furt dokola hrála Rihanna, What now, karosa se čím
dál víc rozsypávala, měla sem dojem, že v každým kopci vydechne naposled.
Co se týče autobusů, v Krkonoších sem poznala středověk. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme dojely na místo, byl už večer. Bezelstně sem se
podle plánu vydala „někam“, protože penzion v Harrachově nemůžu nenajít,
žejo. V nějakým brutálním kopci, kde sem právě vypouštěla duši po
nekonečným putování a hledání penzionu, se zjevily dvě stařenky, vystoupily
z mlžnýho oparu krkonošských lesů, a vlídně nám sdělily, že sme úplně na
opačné straně, a že nás dovedou do našeho bydlíku. Mimochodem Harrachov se
skládá jenom z penzionů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Navečer sme konečně dorazily tam, kde sme měly být. Majitel
už na nás čekal, vyděšeně pravil hned za vraty „Už jsem měl strach, kde jste…
večeři mám nachystanou, už skoro stydne… uvařil jsem vám taky pudink… odkud
jedete? … z Brna? … S takovým kufrem?...Ježišikriste!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na pokoji sme měly vanu. Telku. A měkký postele. Roztahovaly
sme se v apartmánu pro pět lidí. Úplný luxus. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Na snídani sem Aničce přikázala se přežrat, protože
polopenze, musíme vydržet do večeře. Pak sme vyrazily k Mumlavským
vodopádům, o kterých mlžný stařenky tvrdily, že je to největší krása Krkonoš, a
taky se nabídly, že tam s nama na výlet zajdou, ale já sem pohrdla, řekla
sem ne, dík, more, protože poslední, na co sem uprostřed lesů byla zvědavá,
byli lidi. Často si vzpomenu na nějakou hlášku z filmu, nevím
z kterýho „Jak by na tom světě bylo krásně, kdyby tady nebyli lidi“. A
taky si vzpomenu, jak mi bylo sedum, chodila sem po Kroměříži a představovala
sem si, že skončil svět, nikde nejsou žádný lidi, a já chodím po prázdných
bytech, a cítím se šťastná. Tam někde ve mně začal bujet asociál. Psychopat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Lesy byly prostě krásný, a mě bolelo, že musíme potkávat
lidi, a tak sme vylezly na tu nejvyšší horu široko daleko, zabralo nám to celej
den, Anička chytla už ráno v deset záchvat smíchu, kterej trval zhruba do
večera, a tak sem poslouchala nářky a výčitky a „já už nemůžu“ prokládaný
brutálním smíchem devítileté puberťačky, až sem nařídila ticho, protože hlasy
plaší zvířata. Nemohla sem si nevšimnout, že mě zase pronásleduje bestie, ráno
mělo auto u penzionu na espézetce 666, a když sem musela vyřídit pracovní
stížnost, všimla sem si, že telefonní číslo končí 666. Je to tady zase, ty
vole. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme byly nahoře na hoře, na samým konci světa,
v mrakách a mlze, říkala sem si, konečně sme našly místo klidu, divočina,
poplácala sem Aničku dojatě po rameni, vdechla čerstvý vzduch, a řekla sem „Pro
tohle se sem vyplatilo jet“, nečež se z hloubi lesa vynořil zájezd
ožralých skopčáků. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Vodopády sme nenašly. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Ale užily sme si boží týden, plný lesních procházek, dobrýho
jídla, a byly to poslední pěkný dny v září, kdy slunce umíralo, ale ještě
svítilo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Saša nás měla odvízt v neděli, jenomže domluva
nedopadla, protože se chystala přijet ve čtyry odpoledne, a nás by vykopli
z penzionu v deset, a představa, že budu někde s Aničkou a
kufrem sedět šest hodin mě donutila odvoz zrušit, načež sme se se Sašou
pohádaly, protože trávila víkend v blízké vesnici, a vzala kvůli tomu
auto, a projela benzín, a mě sralo, že se to nedá řešit, a připadala sem si
jako vyvrhel, když sme v sedum ráno naskakovaly do autobusu do Prahy.
Cesta zpátky byla ještě horší. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V Brně mě nečekalo nic dobrýho. Ukřivděná kočka, která
se dožadovala pozornosti a skákala mi do obličeje. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Edou sem si vyrazila na oběd. Byl to oslavný oběd
toho, že už zase nemá práci. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co budeš dělat?“ Zeptala sem se zatímco sem si soukala
špagety do krku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nic.“ Trhl ramenama. „Když bude nejhůř, tak se zabiju, to
se dá udělat dycky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Bezva plán.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Po mým dlouhým přemlouvání, prosení a ztrapňování, vzali
Aničku konečně do družiny. Abych za týden zjistila, že tam vůbec nechodí a
fláká se po venku. Když sem se jí ptala sakra proč, tak mi odpověděla „chtěla
jsem si užít život“. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šla sem na třídní schůzky, abych se dozvěděla, že mluví
sprostě, bouchá do lavice, ničí sešity a nechodí na svačiny. Stal se ze mě
rodič trapno prudič. Zákazy, křik, výčitky, běsnění. Dožadování se vysvětlení
po němé tváři, které je všechno jedno. Vyhrožování. Čekání doma, kdy příde
z venku, zkoumání, jesti je venku už doopravdy tma, nebo jenom tak trochu
tma. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tohle všechno mi udělalo zilion vrásek, cítím se stará jak
stoletá kareta. Radši se ani nikomu nesvěřuju, protože vím, že za rohem čeká
pokrčení ramen a otázka : „A po kom si myslíš, že asi tak je, ha?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Všechno se na mě sype, ale nejhorší sou pátky. Pátek je
klasicky vražedný den. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zbyněk chtěl, abych se k němu vrátila, kvůli sexu, protože
něco tak dobrýho není dobrý zahazovat, a to dokonce ani když sme úplně jiní a
vlastně k sobě vůbec nepatříme, jak sme se shodli. A tak sme si domluvili
bezva večer, stejně sem měla úmysly v noci zase zdrhnout, ale objednala
sem si u něho aspoň fajn víno, aby to stálo za to. Koupila sem si u rákosníků
bezva luxusní silonky. Zdálo se, že pátek večer bude fajn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jenomže to se jenom zdálo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V pátek ráno sem stála na peróně jak péro, protože vlak
měl půl hodiny zpoždění, a začínala sem tušit, že tento pátek si mě zase podá.
Na oběd sem si objednala pizzu, kterou přivezli studenou a tvrdou. Pak volala
Anička a brečela, že ztratila klíče a nemůže se dostat domů. Zavolala sem
Hugovi, ať to vyřeší. Urval se z práce a šli hledat klíče. Když je našli,
zjistili, že klíče nejdou do zámku, protože se jaksi zasek. Volala sem
zámečníka, ať mi otevře dveře, nebo nemám kde bydlet. Mezitím to Hugo prolomil,
tak sem zase volala zámečníkovi, ať nejezdí. Jen tak mezi řečí mi Hugo oznámil,
že si Aničku nemůže vzít na víkend, jak sme byli domluvení, protože má ňákou
rýmu. Skvělý. Můj bezva večer padl. Kopírce došel toner, který sem měnila den
předtím. Stáhla sem si nový album Gerarda Waye, na který sem se brutálně
těšila, a zjistila, že to má hrozně blbej zvuk, zbořil se mi celý svět. Nikdy
už se nevrátí Black Parade. Třikrát během odpoledne mi spadl internet. Moje
jediný přání bylo, dostat se domů, abych měla už konečně klid. Nejely autobusy.
Stálo to v neuvěřitelné koloně, která se vůbec nehýbala. Šla sem třičtvrtě
hodiny do kopca, nasraná jak jetel, a nadávala sem na všechny zkurvený pátky
světa. Doma sem musela vyměnit fabku a večer Anička dostala kašel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další pátek sem šla s Edou na pivo. Seděli sme na
zahrádce, a naproti nám vrtal týpek bouracím kladivem do zdi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Sakra, mohl by toho na chvilku nechat?“ Rozhodila sem
vztekle rukama. „Hrajou Aliciu Keys.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Je to jeho práce.“ Řekl Eda smutně. „Se má. A tohle není
Alicia Keys, to je New York a zpívá to Beyoncé.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty seš mimo.“ Kroutila sem hlavou. „Beyoncé? Leda hovno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Poď se vsadit.“ Podal mi ruku. „O co?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dívala sem se na naše podaný ruce „Ježiš, o co bysme se tak
asi sázeli, dyť nic nemáš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zasmáli sme se a objednali další piva. „Vypadáš jako Gwen
Stefani“. Řekl. „Když mně voláš, mám tam jako vyzvánění Gwen, to seš ty.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vypadám jako rich bitch, madafaka rich bitch jo?“ Jaksi sem
se zapomněla zmínit, že rich bitch jaksi nemá na škopka, takže to někdo bude
muset zatáhnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sima se se mnou sešla na pivu, abysme truchlily, protože ji
vyhodili z práce. Chtěla, abych ji vzala do práce k sobě, prý se
určitě něco najde, ne? Za týden už měla novou práci v hospodě. Za další
dva dny mi hasič oznámil, že se budeme stěhovat do větších prostor, a pak vyšlo
najevo, že větší prostory sou hned vedle hospody, kde dělá Sima. Některý náhody
sou k posrání neuvěřitelný, a některý lidi se budou kolem mě motat ať chci
nebo ne, na tom nezáleží. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pak volala Kača, že ji vyhodili z bytu a nemá kde
bydlet, a jestli může ke mně, na přechodnou krizovou dobu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A pak volala Saša, že potřebuje zjistit, jak se dostane
domů, protože se přestěhovala, a neví, jak se tam z hlavňáku dostane. Tak
hlavně, že už spolu zase mluvíme. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-56044918715271071132014-09-16T18:33:00.004+01:002014-09-16T18:33:58.148+01:00Sugar and spice and everything nice<div class="MsoNormal">
Udělala sem pokrok a přestala sem kouřit v práci,
protože sem si spočítala, že když nebudu chodit kouřit, nebudu muset mluvit
vůbec s žádnýma lidma, ani s těma, co potkávám na chodbě, na recepci,
a venku na cígu. Nebudu muset mluvit o počasí a o tom, jaký byl víkend. Protože
je nezajímá můj víkend a mě nezajímá jejich, a zdvořilostní fráze sou
vysilující, zbytečný a hloupý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Rozhodla sem se přiznat si, že su totální sociopat a je to
čím dál horší. Jeden den sem třeba zjistila, že na facebooku mám vyblokovaný
všechny lidi, protože sem blokovala ty, co mě nudili, nebo mě otravovala jejich
prezentace štěstí a toho, jak sme tady všichni happy, protože si můžeme vyfotit
koblihu a kafe, až sem nakonec zjistila, že mám ve vybraných příspěvcích jenom
vědecký články a komixy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Anička byla pryč celý srpen, a tak sem nemusela mluvit vůbec
s nikým. Chodila sem po lesích, a po městě, courala sem po loukách, seděla
opřená o stromy, místo obědů sem ležela na louce, chodila krmit ovce a koně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Cítila sem se divně, že nemám potřebu měsíc s nikým
mluvit, ani nikoho poslouchat, ještě děsivější bylo, že bych to tak chtěla
napořád. Uklidňovala sem se tím, že sou na světě lidi, kteří nemluví vůbec
s nikým, ani dokonce nevycházejí z domu, jenomže takový spřízněný
duše já vůbec nepoznám, protože… nevycházejí z domu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zařídila sem si dovážku obědů, která fungovala tak, že
obědář mně nechal jídlo na recepci, já sem si to tam každý den vyzvedla, a
v pátek sem na recepci nechala peníze. Nemusela sem se na nikoho usmívat
při objednávce, ani se tvářit provinile, když něco nedojím, a vysvětlovat, proč
to nedojím. Dokonalý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Čím víc sem nemluvila, tím víc mně docházelo, jak je mluvení
zbytečný, a jak většina věcí, který přes den slyším, je naprosto zbytečná. Sou
to úplně zbytečný, zasírací informace, který nejsou k ničemu, vyžadují
hodně pozornosti, sou vysilující, a naprostá většina se týká ostatních lidí, ne
mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Přišla sem na to, že sou tři věci, pro který stojí za to
žít. Za prvý je to Anička, za druhý hudba, za třetí filmy. Hotovo. Žebříček
uzavřen. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Trávila sem v kanclu celý dny posloucháním hudby. Byla
sem překvapená, kolik poezie se například skrývá v koncertu Nirvana
Unplugged. Pořád ještě, po těch letech, si v tom najdu nový a nový věci.
Nebo starý věci, který dostanou nový význam. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Konečně sem si pustila všechno od Leonarda Cohena, pustila
sem si všechny věci od Billy Talent, stáhla všechno od Bloodhound Gang, pustila
si koncerty Foo Fighters, přeložila texty 30 Second To Mars, poslechla The
Used, Rasmus, starý Beastie Boys, Alanis Morrisette, nový Coldplay…. Eda
Sheerana, Calvina Harrise, Hardwella, labutí jezero … a dalších milijon věcí. Během
toho, co sem tvořila dokumentace, sem si pouštěla hudební dokumenty.
Poslouchala sem všech milijon online rádiových stanic, abych zjistila, co se
kde hraje. Když sem obědvala krabičkový jídlo z jídelny, dívala sem se u
toho na rozhovory, o nových deskách, koncertech… Přestala sem existovat a
přenesla se do hudebních sfér. Bylo mně fajn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jednoho rána přišel ke mně do kanclu hasič. Stála sem u okna
v nějaké rozevláté póze, se sešívačkou u pusy, hudba na plný pecky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co děláš?“ Kroutil hlavou. „Ty zpíváš do sešívačky? To je
tvůj jako-mikrofon?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já sem Gerard Way.“ Oznámila sem mu a padla sem na kolena do
hromady rozdělaných papírů. Cause we all wanna party when the funeral ends,
ba-ba-ba.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Vyselektovala sem lidi, se kterýma chci mluvit. Promazala
sem telefonní seznam. Smazala sem čísla lidí, který tady pro mě nikdy nejsou,
když je potřebuju, zato nakecají spoustu zbytečností o svých pseudoproblémech.
Moc čísel mi nezbylo. </div>
<div class="MsoNormal">
Zavolala sem Edovi.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Je mně hrozně blbě, myslím, že je něco špatně.“ Řekl. „Mám
takovej divnej pocit, že to tentokrát nedám.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tys zase chlastal.“ Smála sem se. „Jasně, že je ti blbě. Je
ti furt blbě. Kde seš vůbec?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Na nádraží. Je tady se mnou Ježíš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hej, ty tam máš Ježíše?“ Zeptala sem se, zatímco sem rýpala
klackem do mrtvýho ptáčka na cestě. „Dej mně ho k telefonu, já se ho chcu
na něco zeptat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty ho znáš? Vy se znáte?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jasněže, jeho tatu znám taky, to je ten…. Počkej… pan… pan…
pan Bůh.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Aha.“ Na chvilku zavládlo ticho „Ty si myslíš, že sem se
úplně zbláznil, ale Ježíš je můj kámoš, říká se mu tak, protože má dlouhý
vlasy, jedeme z práce a čekáme na nádru na vlak.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Škoda.“ Byla sem zklamaná. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Za týden volal Tom,
že Edu odvezla rychlá. Než sem se stačila vzpamatovat, zase ho z
nemocnice pustili. „Nic nenašli, takže mně nic není.“ Odmávl svůj kolaps. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
První září byl totální masakr. Pět minut před odchodem sem
zjistila, že Anička ztratila klíče. Byla z toho překvapená i přesto, že
sem se jí den předtím třikrát ptala, jestli má klíče. Tvrdila, že jo. Pršelo,
bylo hnusně a zima, a my sme se vydaly do ranní družiny… která byla zavřená.
Musela sem čekat až do osmi, abych ji mohla dát do školy, což znamenalo, že
přijedu pozdě do práce. Ve škole byl frmol a moc lidí, čtyři do mě drcli, což
byla skoro moje smrt, moc hrůzy na člověka, co strávil měsíc brouzdáním po
lesích. Všichni mluvili a dělali hluk a mně se dělalo špatně. Když sem se konečně
dostala z toho ústavu hrůzy, strávila sem dvacet minut zasekaná
v zácpě, už sem myslela, že se ten autobus nikdy nepohne a všichni tam
chcípneme. Automat na kafe na nádraží nejel. Ujel mně vlak, musela sem čekat
půl hodiny ve smradlavé čekárně. Když sem konečně dorazila do práce a dala si
kafe, volal mi nějaký neznámý chlapík, že moje dítě brečí před školou, a neví,
kam má jít. Aničku totiž vykopli ze školy po dvou vyučovacích hodinách, protože
jí oznámili, že do družiny ji nikdo nevezme, protože je plná kapacita. Ano, to
je potřeba se dozvědět prvního září, když jsem byla hodinu cesty od školy.
Neměla klíče ani kredit v mobilu a tak bystře oslovila chlápka před
školou, že neví co má dělat a kam má jít, a ten dobrý člověk mi zavolal, a pak
s ní počkal, než si pro ni přijela rychlá spojka – babička. Té skoro
odtáhli auto, když vyplašeně zaparkovala v blokovým čištění. Po všech těch
nervech sem si objednala pizzu, která se nedala jíst, protože tabasco. Zavolala
sem Edovi a řekla sem mu, že se asi zabiju. V práci sem musela zůstat do
večera, protože se na mě valí neudělaná práce ze všech stran – kdo chce
brouzdat po lesích, nestačí se potom divit. Večer sem si v rámci relaxu
nainstalovala do zásuvky vonítko. Když vonělo až moc, šla sem ho ztlumit, a
zjistila, že vyteklo na podlahu. Poslední mrdu mi uštědřila vylitá cola, když
mi dvoulitrovka vyklouzla z ruky a zatopila celou kuchyň. Kočka si našla
v tragickým dni s velkým T svoje místo a pochcala mi pyžamo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jednou o půlnoci, když už sem skoro spala, se u mě před
barákem objevil Eda s Tomem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jeli sme dělat velkej byznys.“ Oznámil Eda. „Jedeme ani
nevím odkud…. Kurva, byli sme snad na konci světa, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tom vypadal, že nemá sílu vůbec mluvit. „Já tě nenávidím.“
Procedil na něho skrz zuby. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co je? Strávils s ním den?“ Smála sem se. „Kšefty se nevydařily,
jak koukám, zase ste nezbohatli.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já vsadím zítra Sportku!“ Vypískl radostně Eda. „Všechno
bude dobrý, neboj.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A já upeču bábovku, a svět bude v pořádku.“ Řekla za
mě hospodyňka ze Stepfordu. „Sugar and spice and everything nice. Dem na balkon
na cígo? Nemám cíga.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já mám!“ Eda vyhodil z kapsy krabku… kterou rozšlápl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já du pryč, seru na to, mám jenom jedny nervy, jedny!“
Rozčílil se Tom a odkráčel někam do pryč. „Zdar, pošukové.“ Bylo slyšet ze tmy.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Myslíš, že sme pošukové?“ Zeptala sem se nevěřícně Edy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To si nemyslím.“ Kroutil hlavou. Načež mi odvykládal ňákou
šílenou historku „… normálně jedu v noci autobusem, vystoupím, a pak blik
blik, stojím na nádru, opřenej o zeď a z nosu mně valí krev, ale normálně
potoky krve, tos neviděla, normální jatka, a zlomenej nos… doktor se divil, že
sem nespadl na zem, protože to musela být šlupka jako prase, hele, zlomený… to
se stane někdy v životě každýmu… jako ale já vůbec nevím, co se stalo.
Jenom střihy.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jako cestování časem. Jako Hiro Nakamura.“ Řekla sem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To nebylo cestování časem, to spíš sem někoho nasral
v rozjezdu.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A kvůli tomu si byl v nemocnici?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, to bylo něco úplně jinýho. Normálka sem byl doma a šel
sem k zemi, zdarec.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A proč ti někdo rozbil nos? Proč to ty lidi nemůžou brát
s humorem, že je nenávidíš?“ Kroutila sem hlavou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zašla sem se Sašou na pivo. Zmokly sme. Zapadly sme do jedné
kavárny, kde sem kdysi seděla s režisérem, kterej tvrdil, že potřebuje
moje scénáře, ale pak se z něho vykroutil úchylák. Daly sme si horkou
čokoládu, a byla na ní opravdovská šlehačka, né ty sračky z ropy, co mají
úplně všude. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Musela sem Saši říct, že mám podezření, že informace je
priorita lidstva, že co když se člověk vyvíjí jenom proto, aby byl nositel informací,
který se pak dál vyvíjí, rozvíjí, zesilují…. Co když je lidstvo a celá lidská
evoluce postavená na tom, že zaznamenává a posouvá informace? Jakože naše těla
a tak sou jenom prostředek, nepodstatná schránka, na sběr dat. Taková RAMka.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A ty informace by šly potom kam?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Až umřeš, odevzdají se do ňákýho velkýho úložiště.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co by se dělo potom? Vyvíjelo by se to tam?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To nevím.“ Vymačkala sem si vodu z vlasů. „Ještě to
musím pořádně promyslet, budeš nad tím taky přemýšlet?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jasně.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zašla sem na oběd s týpkem, kterej mi na netu tvrdil,
že má hrozně zajímavou práci. Na oběd byly játra, a byly hořký. Vypadlo
z něho, že prodává automaty na kafe. Rozčiloval se, že lidi neuměj pít
kafe, protože pravý kafe, víš, to sou takový ty malý, opravdu silný kávy, né ty
třídecový škopky, co si každej nosí ráno z automatu, tady nikdo neví nic o
dobrým kafi. Naklonil se ke mně, aby ho nikdo neslyšel „Ale já ti něco řeknu,
tajnýho, teď vyvíjíme novou příchuť.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Hm. Neřekla sem nic. Celou dobu sem nemluvila. Dojedla sem
hořký játra, zaplatila za sebe a když sem zapadla za roh, konečně sem se mohla
nahlas smát. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem se nudila jednou večer, zašla sem na večerní kafe
s borcem, co dělá v IBM. Vysvětlil mně rozdíl mezi Windowsama a
Linuxem, což bylo fajn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Eda mi volal, že by bylo bezva, kdyby se udělala reality
show se sebevrahama. „Ty znáš ty internety, najdi tam ňáký lidi, vyberem je,
kdo neprojde konkurzem, ten přežije, jakože sorry kámo, jindy… já seženu kameru
a jedem.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tom mi pořád psal esemesky, že bysme měli zajít na večeři,
nebo aspoň na pivo, nebo aspoň by se mohl stavit mi spravit zábradlí na
balkoně, nebo aspoň… ale až nebude doma manželka, of course… bysme mohli jet na
výlet… Jasně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Anička si domů začala vodit kamarádku, která nás začla
strašit duchama. Vyprávěla mi u žehlení tři hodiny horor story o
poltergeistovi, až sem se v noci bála vystrčit nohu z postele. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ozval se Zbyněk. Jakože ten rozchod byl chyba. Měla bych
přijet. A tak. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Svoje narozeniny sem oslavila sama doma, hraním her. Přišla
sem na to, že u Farm Hero Sagy se dá přetáčením datumu získat nekonečně moc
životů. Připadala sem si bohatá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
K narozkám mi přišla spousta esemesek od „nevímkoho“
protože sem vymazala ty kontakty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Kačka se rozhodla, že to pudem oslavit, a pudem do města, a
tak sme šly, a ve městě se zrovna konal festival… je jedno čeho, protože dycky
de akorát o to, že se postaví na náměstí stánky se žrádlem a chlastem, bylo tam
moc lidí, a mně se z toho nedělalo dobře. Tak dlouho sem se městu
vyhýbala, až sem to dostala v plné palbě. Zapadly sme do ňákýho baru, kde
sem si dala gin, Kačka se zaradovala, že tam jede wifina a prohlížela si
facebook. U stolu vedle bylo pár holek, který dělaly loučení se svobodou, měly na hlavách růžový třpytivý mašle jako
Minnie, ta myš od Disneyho, objednaly si spoustu pizzy, kterou vůbec nejedly, a
mě to sralo, protože sem měla hlad. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Balím se, chystám se na výlet do Harrachova. Jestli se
neztratím v těch divokých končinách, podám o sobě hlášení. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
..........................................................</div>
<div class="MsoNormal">
Za příspěvek děkuju, potěšil a povzbudil :)</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-66803423770192205962014-08-10T18:56:00.003+01:002014-08-10T18:56:55.635+01:00My hero<div class="MsoNormal">
Chtěla jsem se přes léto bavit, vážně, chtěla. Aničku sem
měla v červenci, zařídila sem jí tábor, kde se jí nelíbilo, a nechce o tom
ani mluvit, protože musela dělat každej den rozcvičku, a hrát bojový hry,
nechce už nikdy víc nikam jet, a já se jí nedivím. V srpnu si ji přebral
Hugo, snad tam bude šťastnější. </div>
<div class="MsoNormal">
Koupila sem jí tablet, jako odměnu, že přežila
tábor. Rozbil se za tři hodiny. Musela sem ho dát na reklamaci, ztratila sem
účtenku, nebo sem ji spíš vyhodila, a Eda řekl, že pude reklamovat se mnou,
protože mně se nechce nic řešit, ale nešel, protože mu bylo blbě, protože je
alkoholik, jak mi nezapomněl připomenout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale volal mně další den večer, ať přijedu, a tak sem dojela,
seděli sme na zahradě, byl večer a bylo horko, mluvil o tom, jak nenávidí lidi,
že už nemůže mezi nima být, a jednou, jednou, ti říkám, to tady normálně
zabalím, a nebude to dlouho trvat. Řekla sem, že mu rozumím. Měli sme, do
prdele, se narodit někde na samotě, a celej život tam zůstat. Pak mi vykládal
nějakou story o kamarádovi, kterej mu přivezl víno, a taky mi řekl, že ho mrzí,
že vypadám jako štětka, prý ze sebe dělám, co nejsem, mám ty blonďatý vlasy a
tak, jako jo, seš hrozně pěkná, ale já sem tě měl rád, kdyžs byla škaredší,
bylo to takový lepší. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vypadáš jako lady Gaga, a to je na hovno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vážně? Já mám ráda Gagu.“ Řekla sem neurčitě, protože to
asi kompliment moc nebyl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, vypadáš tak jako ona, všichni sou ti u prdele.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sešla sem se se Sašou, jenomže neměla moc času, protože
spěchala obhlídnout nějaký byty, snažila sem se jít ven s Verunou, jenomže
se balila na dovolenou, napsala sem Radimovi, a ten mě poslal do háje, zavolala
sem Lauře, ta neměla čas, chtěla sem jít na pivo s Kačou, ale byla na
dovolené, prostě všechno v háji. A protože bylo důležitý jednat, a
nezůstat dřepět doma, sáhla sem po internetovým řešení, když to jinak nejde,
rozhodla sem se absolvovat nějaký rande, ať nesedím doma, a ať se mám čemu
smát, common. Že to bude freak show mi bylo víc než jasný. Moje přání se
vyplnily. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Číslo jedna) přijel v deset večer, protože sem řekla,
že mu ukážu atomový kryt. Na místě sem přiznala, že to není atomový kryt, ale
výtopna, kde se ukrývají bezďáci. Šli sme na pivo a tam sem zjistila, že má
oko, který fosforeskuje, jako kočka. Zeptala sem se ho, jestli je terminátor,
nebo tak něco. Řekl, že má operovaný oko, a proto tak fosforeskuje. Následně se
mě snažil vtáhnout do auta, kde chtěl dělat sex, smála sem se až mi tryskaly
slzy z očí, a smála sem se ještě když sem utekla z auta, a on mě
dohnal, a snažil se mě přemluvit, že si to v autě můžem užít, protože
„přece ti to nic neudělá“. Jasně. Zdrhla sem ještě dál a nejdál, a celou dobu
sem se smála. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Číslo dva) přijel odněkud z lontu za Brnem, celou dobu
vykládal o tom, jak tančí v kroji, a jaký má kroj. Salvy smíchu sem
prokládala doplňujícíma otázkama, jestli má na botách střapce a jestli si žehlí
volánky. Bydlel s matkou. Ve třiceti. Neměl tři prsty na ruce. A měl ten
kroj, no… <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Číslo tři) si se mnou dával sraz třikrát. Nikdy se se mnou
nesešel, dycky mu do toho na poslední chvíli „něco vlezlo“, zato následně
mohutně vypisoval zprávy celý večery. Nepochopím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Číslo čtyři) byl Zbyněk. Moc nevypisoval, jeden večer mi
napsal, ať nesedím u netu, že pudem prostě na pivo, všechno lepší než sedět
doma, a já sem řekla tak jo, a šla sem. Vůbec sem nevěděla, koho mám čekat, a
tak sem seděla na zastávce, kde mě měl vyzvednout, a čekala, jestli se dobelhá
něco bez nohy, bez ruky, bez oka, bez vlasů…. Nebo to přijde v kroji, nebo
ještě hůř v cyklodresu. Měla sem radost když přišel, protože byl tak
nějak… celej. Celej večer sme se tak ňák dobře bavili, a když sme šli zpátky,
skočily nám do cesty dvě fretky, což bylo znamení. Fretka je dycky znamení.
Fretky mi chodí do snů oznamovat něco důležitýho. Nevím proč fretky, asi je to
moje indiánský zvíře, nebo tak něco. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Na zastávce mně dal pusu a mnu projela
taková elektřina, jako blesk, nebo něco, a já sem si říkala, to je fajn, tyjo,
to ještě nikdo nedokázal, a věděla sem, že už se neozve, protože sem rande
strávila tím, že sem vykládala o krávách, co umírají strašnou smrtí, protože
jim na jatkách vyrvou hrtany, a taky o gravitaci, o počítačích a o tom, jak sem
si musela hacknout vlastní wifinu, protože sem zapomněla heslo. Mluvila sem
taky o pitvách a o seriálech, o Hannibalovi obzvlášť. On se tomu sice smál, ale
to lidi dělaj, z milosrdenství. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale ozval se, takže sme měli druhý rande, třetí a tak, byl o
sedum let mladší, měl svůj byt, a neměl auto, což mi vlastně nevadilo, protože
mně s ním bylo prostě fajn. Pak u mě dvakrát přespal, udělala sem večeři a
takový ty věci, bylo to bezva, sex byl hrozně fajn, a pak sem měla přijít
přespat k němu, a já sem se těšila, protože měl plejstešna, a měla sem
slíbený, že si zahrajem hry. </div>
<div class="MsoNormal">
Byl to bezva večer, a šli sme spat, jenomže já sem
se místo spaní rozhodla, že pojedu pryč, a tak sem se vyplížila ven, ve dvě
v noci, že jdu na rozjezd. Nevím proč, prostě se mně v hlavě dějou
takový věci. Nevěděla sem, kde je zastávka, a zjistila sem, že nemám cíga, což
byla chyba. Zastávku sem našla podle lidí, stál tam hlouček, tak sem nad tím
moc nepřemýšlela, jasně že jedou na hlavňák, hloučky dycky jezdí na hlavňák,
žejo, a tak sem si tam stoupla a hlavu mně zaměstnávalo to, že nemám ty cíga, a
že předstírat před někým, že nekouřím, když kouřím, je strašně blbej nápad. Takže
sem naskočila do autobusu, jako všichni, a po dvou zastávkách sem zjistila, že
to na hlavňák fakt nejede, že jede na opačnou stranu, někam do lesů, luhů a
hájů, už tak sem byla dost daleko od domova. Fuck. Říkala sem si, že vystoupím
někde, kde bude hodně lidí. Jelo to do čím dál větší prdele. Vystoupila sem
někde u lesa. Za mnou bylo prázdný parkoviště. Stoupla sem si k silnici,
kde široko daleko nebyla žádná autobusová zastávka. I kdyby byla, další autobus
pojede až za hodinu. Posraný Brno. Byla mně zima. Neměla sem cíga. Kolem
projelo auto, přibrzdilo, prohlídlo si mě, pak si to rozmyslelo a ujelo. Jasně,
že sem vypadala v minisukni u silnice jako šlapka, to bylo vo průser.
Začla sem panikařit a litovat, že sem nezůstala v teplé a bezpečné
posteli, sakra, proč musím vymýšlet furt takový kokešiny. Měla sem u sebe tři
telefony. Jednomu došel kredit, druhýmu baterka a třetí byl firemní krizová
linka, ze které sem nesměla volat, hurá záchrana. Lovila sem v peněžence
číslo na taxíka, který sem neměla. Zavolala sem na 1188. To bude průser.
Spojovatelka mě přepojila na taxík, vykládala sem taxikářovi, že nevím, kde
sem, lesy a parkoviště a tak.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Máte tam nějaký orientační bod?“ Snažil se zjišťovat,
zatímco v lese něco zašustilo. Pak to šustilo víc. Pak nejvíc, a chtělo mě
to sežrat, byla to godzilla, která tam žila od druhohor, a čekala na mě, aby
mnou nakrmila malý zrůdný godzilata, nebo Hannibal. Bylo mně líto, že se na ten
seroš už nikdy nepodívám. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Tady není žádný bod.“ Skoro sem plakala do telefonu. Pak
sem vysvětlila, že je mně zima, nejsem opilá, jenom se bojím, a že má přijet co
nejdřív. Nakonec ze mě vytáhl aspoň něco, aspoň trasu autobusu a klidným hlasem
se mi snažil naznačit, že se nic nestane, že mám být vklidu, zatímco sem
prožívala poslední okamžiky svýho trapnýho života. Hledal mě s tím taxíkem
všude možně, až našel. Byl to můj hrdina. Starý prošedivělý taxikář. My hero. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sešla sem se se Simou, vyjádřila pochvalu nad tím, že mám
chlapa, poplácala mě po ramenách, „tak vidíš, život může být fajn“, a tím mi
dala najevo, že se můžu ucházet o místo mezi normálníma lidma na planetě Zemi. </div>
<div class="MsoNormal">
Někteří lidi se nezmění, není šance. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hasič mi koupil dovolenou, jenže mi to nějak zapomněl říct,
takže když sem si rezervovala termín, bylo volno až na září. Takže vezmu Aničku
ze školy a odjedem na týden do hor, jenom my dvě, bude to paráda, ale je to
ještě sakra daleko. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Musela sem na sociálku, kterou přesunuli na druhej konec
vesmíru, a sloučili s pracákem, bylo to peklo. Úřednice, která mě dostala,
byla vyvrženec pekla. Že sem měla špatně vyplněný datum na formuláři bylo peklo
nejhoršího ražení, až u samýho Lucifera. Řekla mi, že když si to datum
neopravím, formulář bude neplatný, a nedostanu žádný dávky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A kterou kolonku mám konkrétně špatně?“ Chtěla sem vědět. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To datum, kde žádáte o přiznání dávek.“ Ohrnula nos. „To
tam nemá být od dubna, to nežádáte, to už bylo, to není rozhodný období.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zírala sem do toho jak husa do flašky. „Aha. A jaký je to
správný období?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No zkuste popřemýšlet.“ Ani nezvedla oči od papíru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak já nevím, od …. Nevím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Přepište to nebo to bude neplatný.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Chyba byla, že sem se začla smát. „To je nějaký kvíz?“
Rozhlížela sem se po ostatních přepážkách, jestli se náhodou nemůžu pro
nápovědu proplížit vedle. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jestli to nebudete mít vyplněný, tak Vám dávky nebudou
přiznány.“ Syčela. Hydra. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak já nevím, já tam asi napíšu prvního sedmý, ne? Je to
správně? Můžu? Bude to platit potom? Uhodla sem to dobře?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No.“ Řekla. A tak sem to tam napsala. Odevzdala. „Ty
políčka musíte proškrtávat, jo… jestli nemáte titul, tak to musíte proškrtnout,
to za Vás nikdo proškrtával nebude.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Smála sem se té důležitosti, jak jenom to šlo. Posunula si
brejle na nose, výhružně. „A počítejte s tím, že na Vás přijde kontrola
osamělosti, tady to zaznamenám, a přijde.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kontrola osamělosti?“ Cukaly mně koutky. „To jako jak
vypadá? To jako na to mají nějaký měřák?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To přijdou k Vám do bytu, projdou věci, jestli se u
Vás někdo nezdržuje, a taky se poptají sousedů, jestli za Váma někdo nechodí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tak. Vymalováno. Připadala sem si jak nelegální emigrant.
Kontrola kartáčků, skříní, a podívat se pod postel, hlavně, jestli se tam
neskrývá nějaký živitel, který by to za sociálku mohl převzít. Achjo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Se Zbyňkem to bylo fajn, seděli sme třeba v noci u něho
na balkoně, a mluvili o internetových serverech v rusku, teda hlavně já
sem mluvila, to byl takovej nejlepší večer. Dívali sme se na blbý seriály.
Koupila sem mu hrnek s fotbalovým míčem, protože byl fotbalista. Myslela
sem si o sobě, že su roztomilá, a že to zvládám, ale tam vzadu v hlavě, v ještěrčím
mozku, to křičelo, že tohle vlastně nechceš. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Skončilo to po dvou měsících, ani nevím proč. Prostě to
vyšumělo, jako šumák. Byla sem ráda, že nemusím řešit, jaký typ vztahu máme, co
mám na srdci, a podobný věci, kterým sem musela věnovat pozornost, ale ve
skutečnosti to sou jenom kecy, který nejsou k ničemu. Lidi prostě moc
mluví, mě to obtěžuje. Na druhou stranu mně bylo tak ňák divně nanic. Jako když
skončí nějaký projekt, nebo tak něco. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Seděla sem doma, šla na mě ňáká depka, protože sem neměla
doma Aničku, neměl mě kdo rozesmát, život nestál za nic, všichni jezdili na
dovolený… a já sem dřepěla doma a nebylo ani s kým jít ven, což je
zvláštní moment, protože denně vidím na facebooku, co kdo snídal, čtu o tom jak
se kdo cítí, kam pude večer a jak se v práci nudí, dívám se na fotky psů,
vím, co kdo poslouchá, a na jaký seriál se těší, ale když potřebuju s někým
jít ven, nikdo není. Všichni sou vlastně jenom virtuální. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V zoufalé opuštěnosti sem zavolala Edovi, který mně
řekl, že mám přijít k nim, na domeček, ale já sem nechtěla trávit večer s nějakou
rodinou, i když sou fajn, tak mě už prostě nebaví trávit čas s rodinama,
nebo s dvojicema, prostě sem zoufale chtěla s někým jít jenom tak, na
louku, koupit si krabčák, ožrat se, říct nahlas, že je všechno na hovno, a bylo
by mně líp. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Eda volal zpátky asi za půl hodiny, že to asi blbě pochopil,
že potřebuju jít s někým ven, right? Řekl, že právě jede s kámošem na
ryby, a jestli chcu jet taky, a já sem chtěla. Kámoš se menoval Tom, a měl
auto, což bylo boží, nedostali sme se úplně za Brno, ale skoro. V noci sme
seděli u rybníka, nahozený pruty, Eda měl sebou syna, který úderem osmé usnul,
přikryli sme ho dekou, a začli sme se bavit o tom, jak je všechno na hovno.
Měsíc svítil jako lampa, což prý byl důvod, proč se na nás ryby vysraly, říkali
sme si strašidelný historky, ta moje byla fakt trapná, ztratila se nám baterka,
měli sme hlad, a mně byla zima, tak mně Tom navlíkl do svojí mikiny, a stejně
mně byla zima. Eda byl uraženej, že se s Tomem bavím, a že se směju,
prokládal to uraženostma, jako „tak fajn, já tady taky nemusím být“, a tomu sem
se smála ještě víc. Byl to úplně nejlepší večer. Nic sme nechytli. Ve dvě v noci
sme to zabalili, malýho sme naložili do auta, ani se nevzbudil, a jeli sme
domů. U Černovic mě napadlo, že pojedem do Chorvatska. „Normálně, prostě jeď.“
Řekla sem Tomovi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo? Tak jo.“ Řekl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Počkejte, neblbněte“ ozval se zezadu Eda. „Museli bysme
vyložit malýho doma.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak stejně k tobě jedem, ne?“ Řekla sem. „Dovedete si
to představit? Zítra už bysme byli u moře.“ Bylo mně jasný, že to nevyjde, ani
náhodou. „Bylo by to boží, kdyby se člověk takhle rozhodl, a prostě bez ohledu
na všecko, na nic, by si zajel k moři, nebo někam…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Spočítal sem, že by benzín stál tak pět litrů. Jestli to
můžem dat dohromady, jedem.“ Řekl Tom. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A vy nemusíte zítra do práce?“ Zeptal se Eda, kterej po
osmi pivech přemýšlel zázračně bystře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já jo.“ Řekla sem. „Ale to je právě ten úlet. Udělat něco
takovýho bez ohledu na následky, kdyby tak byl člověk svobodnej, aspoň na jeden
den. Takovej jeden den, kterej by stál za to.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jo, to by stálo za to. Já bych taky nešel do práce.“
Řekl Tom.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ježiši, přece ale musíme živit děcka.“ Oponoval zezadu Eda.
„Nemůžem se nechat vyhodit z práce, protože sme se rozhodli si zajet na
víkend do Chorvatska.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je právě ta připosranost, která dělá dospěláckej život
na hovno.“ Řekla sem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To není připosranost, to je zodpovědnost.“ Řekl Eda. Pak se
odmlčel. „Vlastně je to připosranost.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Chvíli sme mlčeli. V rádiu hrál Avicii. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale kdybysme dali dohromady těch pět litrů, mohli bysme
jet.“ Řekl Tom. „Máte někdo ňáký prachy?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zničeně sme se na sebe podívali a pak sme vzdychli. Bylo to
v háji. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Hodili sme Edu s prckem domů a pak sme jeli ke mně,
protože Tom měl hlad, jak tvrdil, a já sem měla doma rohlík a sýr, a tak sem mu
řekla, že se může u mě najíst, pak sme si dali na balkoně cígo, pak se mi
snažil udělat nějaký návrh, a já sem se zasmála, řekla sem čau, a šla sem spat.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den sem v práci byla úplně nepoužitelná, chtělo
se mi spat jako nikdy, a hlavně se mi nechtělo nic dělat, a říkala sem si, na
co se člověk furt kurva snaží vydělávat a něco vytvářet, když nakonec ani
nemůže na blbý tři dny do Chorvatska, dyť je to k hovnu. Místo oběda sem
šla do lesa, kde sem se opřela o strom a usnula. Vzbudil mě ňákej houbař,
kterej křičel do telefonu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sociálka mi snížila příspěvek na nájem až skoro do ztracena, nevím
proč, pořád si vydělám akorát tak na nájem, každopádně je to v háji. Spočítala sem si, že můj celkový příjem
jako pracujícího člověka je nižší, než kdybych byla nezaměstnaná. To je sakra
blbý zjištění. Otázka je, co s tím.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-267405252939124542014-06-30T17:35:00.002+01:002014-06-30T17:35:44.598+01:00Pojídač šneků<div class="MsoNormal">
Rozhodla sem se, že si pořídím borca s autem, na léto.
To je důkaz, že mi už dostatečně hrabe. Samozřejmě to mělo být jednoduchý, tak
já si to vždycky naplánuju, ostatní dělají kolem všeho zbytečný cavyky, sehnat
někoho s autem a strávit léto pryč z Brna je neskutečně easy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A tak sem na netu sehnala Radka, kterej byl o deset let
starší, byl potetovanej, měl svaly, a hlavně… auto. Sešli sme se
v hospodě, já sem si vzala sukni, podpatky a takový ty věci, účel světí
prostředky, a vykládala sem nějaký nemožný historky, kterým sem se sama smála. Druhý
rande sme měli v hospodě na zahrádce, opět sem vykládala nesmysly, smála
se, rozmachovala rukama, a polila ho pivem. Říkal, že su pankáč. Prostě je
jedno, jak moc mám krátkou sukni a jak vznešený mám punčocháče, když si je
neroztrhnu, a jak roztomilý mám vlasy v culíkách, nakonec su dycky pankáč, to
bystrý týpek odhalí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šli sme na romantickou procházku do lomu, kde sme zírali na
stmívající město, pak mě hodil domů, bylo to fajn, neříkám, že ne. Psal mně
dvacet esemesek za den, první přicházela v sedum ráno „nezapomeň si koupit
snídani“, naplánoval si se mnou dovolenou a víkendy. Všechno běželo podle
plánu. Třetí rande sme měli u mě doma, když sem měla volný bezdětný víkend.
Udělala sem večeři. Přespal u mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den sem se s ním rozešla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Byl fajn, bude mi chybět.“ Řekla sem večer u piva Kačce a
Honzovi, když sme seděli na zahrádce, kde mně pták posral ruku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Honza na mě zíral, a nechápal. „Co to… proč si to udělala?
To je strašně brutální, se s někým rozejít… po tom.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nevím.“ Trhla sem ramenama. „Mně se nechce odpovídat na
esemesky, já prostě… pro mě je to náročný. Nemůžu se soustředit na důležitý
věci, když se musím soustředit na dalšího člověka. A já se nechcu s nikým
dělit o postel, je to moje postel.“ Napila sem se piva. Ptáci lítali nebezpečně
nízko nad zemí, a všude srali. „A su zase bez auta.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Honza kroutil hlavou, ňák se ho to osobnostně dotklo, nebo
co, Kačky se to nedotklo, ta měla jiný starosti, protože měla novou práci,
přeřadili ji z callcentráku do spalovny. I takový posraný věci se dějou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Práce je náročná. Hasič je přísnej a krutej, a … náročnej.
Občas je to fajn, jakože mám svůj milovaný kancl, občas se smějem, kouříme,
kecáme, občas se hádáme, já pak dělám scény, jednou sem se rozbrečela, a jednou
sme se přetahovali o složku, až mi udělal modrák na ruce, a já sem pak byla
uražená, a vytvářela sem kolem sebe negativní energii, až z toho chcíply
všechny orchideje na okně, o kterých všichni tvrdí, že přežijou všechno. Ale
zaplatil mně šalinkartu, dostala sem výplatu… šli sme kouřit, já sem zapálila
vajglem kanál, požárníci woe, a všecko bylo zase v cajku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Dala sem si předsevzetí, že něco udělám se svou hroznou
životosprávou. Naordinovala sem si snídaně a obědy. Jenomže bylo hezky, obědy
musely jít stranou, v obědové přestávce sem brouzdala lesama, lukama a
hájema, našla sem takovou pěknou louku uprostřed lesa u potoka, tam sem se
vyvalila, zírala na mraky, a nechybělo mi na celým světě vůbec nic. Vůbec sem
nevěřila, že něco tak dobrýho, jako zírání na mraky, může mít člověk zadarmo.
Tráva na louce vyrostla z ničeho do pasu, přes noc. Našla sem mrtvýho
rejska, do kterýho sem píchala klacíkem. Šla sem doprostřed obrovské zarostlé
louky, jenom tak, abych byla vprostřed louky, tam sem našla pavoučí kokon.
Lehla sem si tam, dala si trávu mezi zuby a celej svět tam… venku… mně mohl
políbit prdel, protože kolem mě bylo plno zázraků, líhli se motýli, píďalky,
pavouci… a někde daleko se honili lidi, kdovíproč, kdovízačím… <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V lese sem našla lesní školku. Ne stromkovou, ale
dětskou. Děcka si tam hrály u takové dřevěné boudy, pančelka umývala nádobí po
obědě v lavoru, a já sem si klekla u plůtku a skupince děcek sem řekla :
„Čau, lesní skřítkové.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A jeden lesní skřítek si mě prohlídl a pak řekl lesní
moudrost: „Ty jsi takový hovínko.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když přešly hezký dny, a týdny, a zase se ochladilo, nechala
sem courání po lesích, a řekla sem si, že konečně pudu na oběd. Chtěla sem jít
na zahrádku, protože já su teď venkovní tvor. Jenomže všude byli lidi. Chodila
sem po okolí tak dlouho, až sem našla zahrádku, kde nikdo nebyl. Území dobyto.
Objednala sem si rybu s bramborovým salátem, uvelebila se, nasadila
sluneční brýle, než to donesou, tak budu zírat do stromů, ptáci zpívali,
nádhera, a najednou se mi příšernej zvuk zařízl do hlavy jak gama nůž, určitě
to tam způsobilo nevratný poškození, jizvy a prapodivný nervový spoje a
rozpoje. Když sem se trochu vzpamatovala, zjistila sem, že na střeše nade mnou,
a zřejmě na všech střechách okolo, sou sirény, který spustily zkoušku. Vyschly
mi oči, upadly uši, a ze srdce se stal kámen, protože sem asi neměla tep. Tohle
rozhodně nebylo fér. Ještě víc nebylo fér, že mi přinesli polívky tak na dvě
lžičky a proužek ryby, který byl velký jako lakmusový papírek, fér nebyl ani
bramborový salát z půlky brambory, a už vůbec fér nebyla rukola. Pinkl se
chodil každých pět minut ptát, jestli je všechno v pořádku, a já sem měla
moc srdce z kamene, abych se mu svěřila, že v pořádku není vůbec nic,
že sem právě přežila svou smrt, a že si zasloužím něco lepšího než je jakýsi
suši s mikrosalátem. Cena už tak mikro nebyla. Později sem se od hasiča
dozvěděla, že to je „ta vyhlášená restaurace“, kde vaří „ten vyhlášenej
kuchař“, nevímjakej, to je jedno, protože vyhlášený cosi, kde se člověk nenají,
je leda tak vyhlášený hovno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nečekaně zavolal Eda, zrovna sem přemýšlela o důležitých
věcech, jako je Pyura chilensis, co vypadá jako kámen s vnitřnostma, takže
sem mu to nevzala, a řekla sem si, že mu zavolám hned, jak to pude, což bylo za
tři dny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já su strašnej alkáč.“ Ozvalo se na úvod. „Ležím na zahradě
a su úplně jako dělo, protože su hroznej člověk. Musíš dojet.“ Pravil ve
čtvrtek v devět večer. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To nejde, Anička jde právě spat, nikam nemůžu.“ Omlouvala
sem se. A pak mi došlo, že se omlouvat nebudu, protože „nebudu skákat jak ty
pískáš, před měsícem si mě poslal do háje, že se se mnou nemůžeš kamarádit,
protože máš rodinu, a takový ňáký kecy. Takže su nasraná.“ Vzpomněla sem si. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To sem to… udělal schválně. Aby sis mě… to… vážila. Ty bys
jinak nikdy nezavolala. A nikdy nepřijela, a tak to byla strategie, počkej, já
ti dám někoho k telefonu, čkej…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ježiš kurva Edo.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
U telefonu se ozvalo něco jako „ežečekeče zdary ešeč….“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To byl Doktor.“ Řekl Eda zvesela. „Za chvilku přijede
Bruno, musíš dojet, ty bys jinak nikdy nepřijela… já sem to tak musel udělat…
nebuď nasraná… přijeď.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Máš rodinu a nemůžeš se se mnou bavit.“ Řeklo kamenný
srdce. A zavěsilo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A sralo mě to. Stará parta se houfuje. Na léto. A musí to
být fajn, ale já musím počkat až se od-urazím, což bude kdovíkdy, si do hlavy
nevidím, žejo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zašla sem se Sašou do kostnice, pod kostelem svatýho Jakuba.
Kosti byly fajn, ale já su klaustrofobik, mně ty hrobky nedělají dobře, radši
bych byla, kdyby byly tak ňák víc nahoře. Cestou zpátky sme narazily na stánek
s vařenýma šnekama, a já sem chtěla sníst šneka, tak sem si koupila
jednoho za dvacku, a Saša si koupila taky, a říkala, že šnek nemá vůbec žádnou
chuť, že se nemám těšit na bůhvíco zážitek, takže sem se podle instrukcí na nic
netěšila, rozhodně sem ale nečekala, že šnek bude chutnat jako ….<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kočičí hovno. Fuj já se pobliju, tys říkala, že to nemá
žádnou chuť.“ Vyčítala sem spolupojídačce plžů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dívala se na mě nechápavě. „Ty víš, jak chutná kočičí
hovno?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne. Ale po tomhle zážitku už si to dovedu představit.“
Držela sem se dramaticky za krk, protože hrozilo, že se šnek vrátí. Moje
gurmánský zážitky v poslední době nestojí za nic. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale rozhodly sme se, že pojedem do Kroměříže, a tak sme
jely, procházely sme se zahradama, a já sem vykládala o botnetech, protože sem
se začetla do všech možných knížek o hackerech, následkem velkýho nadšení sem
si koupila knížky o programování, o datech a internetu vůbec, a zjistila sem,
co bych chtěla v životě dokázat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vlastnit botnet, počítačovou zombie farmu, ovládat třeba
sto tisíc počítačů, to musí být taková pecka, mega moc počítačová … moc.
Palebná síla sto tisíc. Pak můžeš všechno.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak v životě se dají dokázat lepší věci.“ Řekla Saša
když sme míjely jezero s labutěma. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Třeba co.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Třeba pomáhat lidem.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Prosimtě… kdo chce pomáhat lidem, když může mít armádu
zotročených počítačů…?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Už si začla vůbec s tím programováním?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, no. Promluvila sem na počítač jazykem Java. Pro
začátek.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Byla sem se sebou krutě spokojená. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Konečně sem se sešla s Verunou. Šly sme do města,
sednout na zahrádku, neviděly sme se snad čtvrt roku, a mě to celou dobu sralo,
protože Verunu mám fakt ráda. Jako největší dámy sme si daly džus s minerálkou,
řekly sme si že nebudem chlastat, a kdyby pinkl nebyl kokot, tak by to i
dokázal smíchat, jak sme chtěly, sral mě už od samýho začátku, a svou trapnost
završil tím, že kolem nás začal sklízet stoly a židle, v devět večer, holy
shit, měla sem dojem, že když udělá rachot s ještě jednou složenou židlí,
tak mu zaseknu popelník do hlavy, a vytočilo mě to natolik, že sme musely jít.
Na pivo. Protože sme chtěly kvílet o blbých vztahách, o těžkým životě, a
završit to ňákýma sprostýma historkama, za který se člověk druhej den stydí,
ale to nejde, když je kolem židlová světová apokalypsa. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A tak sme šly nahoru k Jakubovi, a zjistily sme, že tam
sedí venku u kostela celý Brno, a tak sme si daly pivo, vyvalily sme se ke
kostelu jako žebráci, pak sme si ještě koupily chleby za zcela nežebrácký
prachy, zato krutě dobrý, a smály sme se kvílení nad životem, já sem dycky
pronesla strašný moudro jako „hrát můžeš jenom s kartama, který ti život
dá“, načež sme se válely smíchy po zemi, pak sme ukradly krýgly a talíř,
protože se nám to nechtělo vracet, a za to přídu do pekla, ale byl to Veruny
nápad, a šly sme se natáhnout na pláž, což je hospoda na svoboďáku, kde je na
zemi písek a lehátka, a měly sme plán, že se zaboříme do písku a usneme, a
Veruna vymýšlela ještě spoustu dalších skvělých akcí, jakože z jedné zahrádky
ukradneme deku, protože „nikomu tam na nic není Jano“, a já sem řekla, že krást
deky je na prd, že bych rači šla někam ukrást slepici, do ňáké vesnice za Brno,
protože tak dobrej nápad člověk má jenom jednou za život a mělo by se toho
využít. Nakonec sme nešly nikam, ani na pláž ani na vesnici, protože sme
skončily v mekáčovi na hajzlu, kde nás totálně vysílil turniket, kterej
nás nechtěl pustit, a tak sme jely rači dom.</div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-47069139194435835962014-05-17T11:53:00.002+01:002014-05-17T11:53:46.776+01:00Hundred milesAno, jsem to pořád já. Nový dyzajn. Grafici a takový ty lidi, co mají cítění, si rvou vlasy, je mně to jasný.<br />
<br />
Můžete psát zprávy přes kontaktní formulář.<br />
<br />
Kdo chce, může poslat dobrovolný příspěvek, já ho použiju... na život.<br />
Co za to: kdo pošle málo, může mě vzít na pivo. Kdo pošle víc, může mě vzít na večeři.<br />
A pak že se neumím prodat!<br />
<br />
...........................................................<br />
Tak jo, deme na to.<br />
<br />
<div class="MsoNormal">
Měla sem pocit, že se nic neděje, a že se hrozně nudím.
Chtělo by to ňákou akci, říkala sem si v kanclu, kde jedinej pohyb je za
oknem na křižovatce, závidím dokonce už i autům, že se hýbou, a snažila sem se
promluvit si s hasičem, jestli by mě někam nevzal, jenomže to bylo marný,
nechce mě pouštět nikam, nevím proč, a tak sem ztropila scénu, že su jako ve
vězení, že mě tam drží jako Fritzl, a že mně slíbil, že když nebude moc práce,
tak budem jezdit na školení, a on mi řekl: „Takže máš málo práce, aha…?“ Byla
sem zničená, a jediný efekt, kterýho sem se domohla bylo, že mi dovolil chodit
na poštu „Je to tam samej důchodce, a smrdí to tam chcánkama“ dodal, abych se
příště nepokoušela vyjednávat. Postříkala sem ho za to lakem na vlasy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A dál sem smutně koukala z okna na auta. Touha
vypadnout ven byla obrovská, motat se v rákosí v Mokré už nestačí.
Svět je tak velkej a já každej den akorát zírám na auta, který někam jezdí.
Když sem se snažila vzbudit soucit tímto argumentem, řekl „tak já ti to okno
zatluču, a je po problému“, brutálně se zasmál a odjel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Smutek se mě držel jako smůla. Pouštěla sem si smutný hobo
písničky.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
If you missed the train I´m on, <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
You will know that I am gone, <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
You can hear the whistle blow a hundred miles…<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pokaždý, když za oknem zahoukal vlak, měla sem neskutečnou
chuť naskočit, obzvlášť vlaky s dřevem sou dobrý, seděla bych nahoře na
těch kládách, a bylo by mně fajn. Away from home, away from home, </div>
<div class="MsoNormal">
lord I´m a
five hudred miles away from home. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Z přemýšlení mě jednou vytrhla Verunka. Volala, že ji
chtějí vyhodit z callcentráku, protože odmítla dělat přesčas „a tak volám
tobě, když seš ten právník na pracovní právo“. Já teda nevím, co si lidi myslí,
že dělám, ale pomohla sem jí. Řekla sem, že na to právo bohužel mají. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale křečíku co já budu dělat?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„V nejhorším můžeš jít bydlet ke mně, Veru, to víš.“ Řekla
sem jí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Je to celý na hovno. Celej život je na hovno. Furt jenom
pracuješ, jako pičus, a pak s tebou takle vymetou. Jedno velký hovno!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Procházela sem se s taťkou kolem rybníků, Anička
jezdila na kolobce kilometr před nama, a já sem mluvila o tom, že potřebuju
odjet, a taťka řekl, že má v plánu odjet na tři měsíce na Zéland, a že
můžu s ním, a já sem se zasnila, a nechtělo se mně spadnout zpátky na zem,
kde nic nejde, protože „a kdo by se staral o Aničku?“ a „co práce?“ Jako, jela
bych hned. Úplně sem viděla, jak bych si sedla doprostřed nějaké nekonečné
zélandské pláně, namalovala bych si tuší na obličej ornamenty, jako mají maoři,
dala bych si ňáký stéblo do pusy, a čuměla bych jako ovce, pak bych se zvedla,
a někam popošla, a tak pořád dokola, a jsem si jistá, že bych tam tak vydržela
celý dny a měsíce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<o:p> </o:p>Zavolala mně Kačka, že je nahoře v klubu ňákej koncert,
a jestli nechcu jít. Řekla sem „no jasně“, a těšila sem se. Večer mi volala, že
koncík je zrušenej, protože onemocněl bubeník, ale že můžem jít aspoň na pivo,
a já sem řekla „no jasně“.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Seděly sme teda v zaplivané hospodě, kde jel hokej,
fuck, a já sem si zapálila, a čekala sem, že to Kačka udělá taky, ale nic…<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co se děje? Ty nemáš cíga?“ Vyzvídala sem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já už nekouřím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Cože co?“ Nevěřila sem. „Jakto?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nevím, tak… najednou sem prostě přestala.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ze dne na den?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, prostě sem si řekla, že už si nezapálím a už sem si
nezapálila.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Děláš si prdel?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, fakt, prostě … je to pryč.“ Trhla ramenama.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Záviděla sem úplně doopravdy upřímně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pak za nama přišel její borec, Honza, kterýho znám
z callcentráku, a kdysi na cestě od Námořníka mě děsil vyprávěním o
výhodách jakýhosi tarifu, a vytahoval na mě tabulky úspěšnosti hovorů. Teď
maluje pokoje a je v klidu. Rozhodli sme se, že se přesunem do další
hospody, protože tam vaří, a tam sem si dala úžasnej hermelín na grilu, zatímco
začala hrát jakási obstarožní kapela a ještě obstarožnější osazenstvo začalo
tančit. Nalila sem do sebe dvě piva, zatímco ti dva jich zvládli dohromady
dvacet, a Honza začal povídat vtipy o tom, jak ženský sou vlastně chlapi ve
výkonu trestu, a že když budem zlobit, tak příští život budem zase jenom
ženský. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nevím… jestli bych to chtěla.“ Podívala sem se na Kačku.
„Kdybys mohla, vybrala by sis být zase ženská?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nevím. Výhody to má, ale … já nevím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já asi ne.“ Odklepla sem popel, aspoň z dvacáté
cigarety už ten večer, to mně bude zase blbě jako prase „Já bych asi chtěla být
chlap, sou svobodnější.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Zase jak kterej.“ Oponoval Honza.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No tak jasně, ale geneticky sou předurčení k tomu, aby
byli svobodnější. Já jenom nevím, co bych dělala, jako chlap, počkej,
přemýšlím….“ Mezitím staříci předváděli zběsilý taneční kreace na otřesný cover
Holka magor.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty bys byla určitě takovej ten chlap, co by ojel mařku a
ráno by jí řekl Zdarec, a zdrhl.“ Řekla Kačka.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Bohém.“ Zasmála sem se. „Ne, to … já nevím. Možná bych byla
namakanej borec, ale spíš ne, já su líná… třeba bych byla voják… ne, počkat,
ne, já už vím, já bych byla Kerouac, jasně! Já bych byla přesně jako Kerouac,
vystudovala bych ňákou školu, pak bych si hodila batoh na záda, a vydala bych
se do světa. Jezdila bych stopem, a vlakem, a pak bych o tom psala. Byla bych
Kerouac, jasná věc.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já bych nechtěla být borec.“ Řekla Kačka.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ani Kerouac?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Žádnej borec.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ke stolu přišel ňákej týpek, že jestli si pudem zatančit, a
„smím prosit krásné dámy“? a začal Kači úlisně líbat ruku, a když sme řekly, že
ne, tak kopl do židle, řekl „kurva do piči“ a zmizel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pak přišel další řízek,
kterýmu bylo odhadem tak sto let, a asi to byl kámoš Morlola, teda né že
by na tom záleželo… a pořád mě přemlouval, ať jdu tančit, a já sem dělala
cavyky, že ne, protože po dvou pivech sem měla sakra těžký nohy, ale stařík se
se mnou nesral, drapl mě za ruku a odtáhl na parket, protože měl sílu jak sto
koňů, a já sem tančila na ňákou trapárnu od Abby, a jo, smála sem se, a určitě
sem i skvěle tancovala, zpěvačka s příčeskem mě povzbuzovala mrkáním do
rytmu a hrou na tamburínu, dala sem eště tak dva vály a pak sem se vrátila, protože
mně jel rozjezd ve dvě, a tak sem se dekovala, jenomže stařík mě našel, a tahal
mě koňskou silou zpátky na plac, a nedal si říct, že rozjezd, spěchám, tak sem
ho plácla po ruce, lekl se a dal pokoj, a já sem vyběhla na zahrádku, a rozbila
sem u toho dveře, který pak nešly zavřít, a na zahrádce seděla holka
s borcem, a holka se mě zeptala: „Nevíš, v kolik končí párty?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jaká párty?“ Smála sem se. Eště furt těm dveřím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ta párty, na kterou deš s náma. Nevíš kde je ňáká
párty?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Karibik?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Karibik ne, ale zlatíčko poď s nama.“ Říkala. „Užijem
si bezva párty.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, já spěchám. Na autobus.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Zlatíčko, co doma… co budeš dělat doma? Poď s nama.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Né, já du na autobus.“ Nedala sem se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A ti dva se zvedli, a šli na zastávku se mnou, a když sem
nasedla, tak mi zamávali, a pak se vrátili zpátky k pivu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Saša říkala, že její kámoš bude hrát na koncíku, na
klarinet, a že to musím vidět. Sraz na majálesu na veterině. Zeptala sem se
Saši, jestli si je jistá, že hraje na klarinet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, jasně, na klarinet.“ Ujistila mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Vrtalo mi hlavou, jak může hardcorová kapela nazvučit
klarinet, to sem fakt chtěla vidět, Anička byla u Huga, a tak sem vystřelila v šest
z domu, a na chodbě mě odchytila dotčená domovnice.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vy jdete pryč? Ale já budu roznášet vyúčtování, máte to už
týden napsaný dole na dveřích.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já vím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A jdete pryč?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jdu. Já si pro to přídu někdy… pak.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na dluhy dycky času dost. Myslela sem si, že na veterinu
dojdu pěšky, jenomže sem zapomněla, že nevím kde to je. Zabloudila sem v Krpoli,
ocitla sem se u jakési chladírenské věže, no prostě záser, na veterinu sem
dorazila, pozdě ale přece. Stoupla sem si do fronty na klobásu, protože sem
celej den nejedla, a snažila sem se dovolat Saši, která tvrdila, že bude mít
telefon u sebe, a „budu na příjmu, neboj“. Marně. Našla sem ji u pódia, při
vystoupení nějaké drnčící kapely. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Čau, kde máš ten klarinet?“ Křičela sem na ni.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Ukazovala na stejdž „Tam. Já sem se spletla, on nehraje na
klarinet, ale na bubny.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Co na to říct… Klobása byla dobrá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jednou sem seděla v práci, pracovní doba se chýlila ke
konci, a já sem měla před sebou celý volný odpoledne, večer, a celou noc, a
strašně sem chtěla něco podniknout. Napsala sem Radimovi. Žádná odezva. Saša
nemohla. Kačka byla v práci. Veruna tvrdila, že neví, jestli někam pude,
což znamenalo, že nejde nikam. Napsala sem dokonce kámošovi Radimovi Václavovi
do Prahy, jestli nechce přijet, že se nudím. Nemohl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pak sem si řekla, seru na to, však já vím, aha, kdo určitě
někam pude! A zavolala sem Edovi. Řekl mně, že minulej měsíc se mnou
protelefonoval tři litry, protože si myslel, že má ten nekonečnej tarif.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A nemáš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, kurva, nemám!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Řekla sem mu, jestli se nechce stavit, pokecáme, zadara …
ňáký piva a tak….<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nikam nejdu, já musím být s rodinou.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„S jakou rodinou?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„S mojí rodinou, ne? S děckama a tak.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Aha.“ Myslela sem si, že si dělá prdel. „Stavíš se dneska
teda?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jedině že bych přišel se ženou, a s děckama.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No to jedině že bysme se stavili takle, třeba o víkendu…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co-cože? To jako myslíš vážně?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já ze tebou nemůžu chodit, já mám rodinu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zírala sem jako puk. Na křižovatku. Projel vlak s dřevem.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
No jak chcete, já se na to taky můžu vysrat, žejo, já si
najdu jiný kamarády. V hlavě se mi zrodil ďábelský plán. Pořídím si
někoho, kdo na mě bude mít čas, nazdar.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nemůže to být žádná věda, říkala sem si, když s někým budu
mít sex, bude se mnou chodit kam já budu chtít, ne? Ízi pízi, jasněže. Challenge
accepted. Dala sem si inzerát na seznamku, a za týden už sem měla rande s Markem
z vedlejšího sídliště, co byl horolezec, bylo mu 27, a měl vymakaný svaly
aji na zádech, pěknej vysokej kluk, problém byl, že pracoval v jaderné elektrárně,
vědec, takže byl takovej mimo, suchar. Nevadilo mi to, dokonce ani tehdy, když
se mu nelíbily moje růžový tenisky „sem myslel, že to nosej patnáctiletý holky“.
Prochodili sme spolu celej večer, a domluvili se na další. Anička byla u
babičky, takže sem vyrazila na druhý rande, chodili sme po louce a pak sme si sedli
na atomový kryt, já sem čučela na město, a řekla sem mu, že vypadá jako Dexter,
což byla pravda, dali sme si pusu, a já sem řekla, že dem ke mně, a tak sme
šli, a tam sme leželi na posteli, on vykládal o svojí práci, a já sem zjistila,
že mě to nebaví, tak sem si říkala, dem jako dělat ten sex, načež sem si
vyslíkla mikinu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty máš tetování?“ Zeptal se když uviděl draky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, vidíš, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tys byla ve vězení?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Prohlídla sem si ho, jestli to jako myslí vážně. Myslel. „Jo,
byla, ve Valdicích.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Proboha.“ Upřímný zděšení. „A za co? A jak dlouho?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Lidi bez humoru sou horší než smrt. „Tak snad abys rači šel.“
Řekla sem, a na cestu sem mu dala banán, aby neřekl, že neměl večeři. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
End of story. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Konečně se ozval Radim. Že odjíždí pracovat do Švajcu, neví,
jak dlouho tam bude, možná nafurt, nazdar.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Laurou a Vítkem sem zašla na procházku, seděli sme na
louce nad spalovnou, a přetřásali, jak sme se seznámili, jako nejsu na to extra
hrdá, že sem si o Vítkovi myslela, že stojí za prd, protože měl petku s mixem
coly a zelené.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vidíš, jak špatně odhaduješ lidi.“ Smála se Laura.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No tak dobře, byla sem kokot, já sem si furt myslela, že
sbalíme drogový dýlery, Vítek s petkou zelené do toho nezapadal, jo, byla
sem povrchní imbecil, tímto se omlouvám.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tvářila sem se, že je to věc minulosti, ale naférovku musím říct,
že sem povrchní imbecil pořád. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Volala Marťa, bývalá technička pod kterou sem pracovala, že
se chce se mnou setkat, a já sem řekla jasně more, a když přijela, tak sem
zavelela že pudem do hospody za barákem, ale né do té prosklené snobárny na
rohu, tam mají na zdi vraha Čegevaru a dělají z toho nóbl podnik, pudem
naproti, tam je to normální. Sem si myslela. U vchodu nás ochytla recepční v jakýchsi
jakože havajských šatech, a tvářila se jakože kam jdeme, bez ohlášení. Řekly
sme, že jdeme ke stolu pro dvě, ona se zatvářile havajsky důležitě, a donutila
nás jít k recepčníu pultíku, kde luštila z chytré knihy, jestli je
volný stůl pro dvě, když zjistila, že jo, támhle vzadu, tak udělala znamení,
přišel pro nás pikolík, který nás zavedl ke stolu, cestou nás zdravil personál
restaurace, který byl rozmístěný na strategických bodech, u stolu nás vyslíkli
z bund, který pověsili, a postavili k nám hlídku, maníka, kterej stál
opřenej o lednici metr od nás po celou dobu, co sme spolu mluvily. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kurva já sem chtěla jenom pivo.“ Šeptala sem zklamaně když
nás zavalili štosama nabídkových listů koktejlů, vín, jídelních nesmyslů, ze
kterých čouhaly humří klepeta z prvních stran. Marťa zírala, co to sakra
je, a já sem se to snažila vyžehlit „byla to úplně normální hospoda, přísahám,
támhle na tom okně sem tančila mezi svíčkama… nevím, co se stalo… nemůžu za to….“
Krčila sem bezradně ramenama. Stálo to za hovno. Snědla sem orchidej z koktejlu.
Marťa nevěřila, že je jedlá, a myslela si, že mně přeskočilo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Byla sem na přednášce Grygara o meteoritech, přednáška byla
natřískaná, hlavně starýma lidma, a já sem pozorovala to dění kolem,
prošedivělý ženy vytahovaly jakýsi vědecký články, konzultovaly je s prošedivělýma
chlápkama, vzadu za mnou se hlouček důchodových kámošek chichotal, jak se těší
na přednášku o Gruzii, a já sem si říkala, že až budu stará, budu to dělat taky
tak. Strašně bych chtěla mít kámošky, co sebou v kabelce nosí vystřižený
články o exoplanetách. Důchodci sou bezva. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jako moje babička. Nikdy sme se ňák extra nekámošily, ale
bydlí v důchoďáku u nádraží, a jak se dozvěděla, že tama chodím každej den
z práce, tak drží hlídky, židli má přiraženou u silnice a zdálky mává „Už na
tebe čekám, ukradli nám lavičky, tak sem si donesla židlu.“ A já sem si sedla
na zem, k té židli, a poslouchala sem historky, u silnice… „Když mně bylo
čtrnáct, šla sem do služby do Brna, neměla sem ani boty… ale pak přišel děda,
von mě zachránil, to byl tak hezkej chlap, ty víš jak von byl hezkej chlap,
žejo, a já sem byla tlustá a vydávala sem obědy, a von si furt přidával
polívku, a když si šel počtvrtý pro tu polívku, tak mě chytnul za ruku, a řekl,
že budeme mít rande, ať přindu večer do parku, a já sem šla, nejdřív sem ho
nemohla poznat, jak měl sako, byl fešák, ale když sem ho poznala, tak sme šli
do parku, a hned sem byla těhotná.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Od té doby se vídáme často, číhá na mě ráno v Kaufu,
když si jdu kupovat snídani, vykládá prodavačkám, a ještě k tomu německy,
že su její vnučka : „To je moje vnučka, ja, eine kleine … mušen šprušen zonen
tagen richtig… řekni tady panim prodavačkám jak se má maminka… naturlich… vona
pracuje u hasičů, víte, a umí dělat s tim počítačem…. Chceš koblih…? Jak
se má Anička? Chceš sekanou pro toho tvýho manžela?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Babi já nemám manžela.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Máš pravdu, všichni sou to hajzli, dej pokoj s chlapama,
já mám televizi, si tam pustím ten Šlágr, a já si zpívám, celej den, a pak du
tady do hospody na voběd, a oni řeknou Hele, babička jde, tak mi dají třeba víc
brambor a tak, já tam mám toho svýho kuchařa, on mě pozná, dycky ví, že babička
jde, udělala sem si trvalou, a dej pokoj s chlapama.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jednou sem s ní šla na nákup, jakože jí to odnesu,
rozzářila se u regálu se sodovkama „Tak já si vezmu dvoulitrovku pomerančové,
když mně to odneseš!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty seš šťastná, babi?“ Zeptala sem se nevěřícně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dvanáct let jsem vdova, ale mně nic nechybí, já si pustím
televizi, a zpívám si.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A není ti smutno, když seš dvanáct let sama?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zeširoka se usmála. „Ale já nejsem sama, já mám Šlágr.“</div>
<br />
<br />Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-42063951547046419122014-04-20T21:05:00.001+01:002014-04-20T21:05:34.755+01:00Nerd<div class="MsoNormal">
O víkendu sme se vydaly s Aničkou do Olympie. Oběd,
nákupy, kino. Holčičí den. Mělo to být bezva. K mojí smůle zrovna probíhal
v nákupním centru Den zdraví, takže hned u vchodu sme narazily na
záchranáře, kteří předváděli první pomoc, měli na zemi figuríny a
defibrilátory, a já sem se u nich zastavila, abych Aničce ukázala: „Jo, divej,
tohle je moje práce, přesně tohle děláme.“ A za mohutnýho ukazování sem jí
říkala, jak se lidi učí masáž srdce na těch figurínách, jo, ty taky máme, a
taky sem jí vysvětlovala, jak hasič polije ty lidi krví a udělá jim jakože
úrazy, jakože mají střep v krku, uáááá… blééé pomoc, dopravní nehoda…
smála sem se když sem se držela za krk, a to asi přitáhlo pozornost hlavního
záchranáře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No poďte si to tady zkusit.“ Ukázal na figurínu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nene.“ Reagovala sem bystře. „Já nemusím, já sem
z oboru, jenom tady vysvětluju dceři, co dělám.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vy jste taky záchranář?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne. Já jsem …. Kancelář.“ Ježiš. „Ale právě děláme tady
tohle, školení.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo tak, soukromá firma!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak nám to poďte ukázat. Když ste z toho oboru.“
Tvářil se pobaveně. Načež zavolal ostatní mediky. „Pojďte se podívat, máme tady
odborníka z oboru, tady slečna nám předvede, jak se dělá správně masáž
srdce!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tyvole. Co teď? „To vám asi neukážu, protože nejsu žádnej …
hasič.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Takže nám řekněte“ Obrátil se k medikům, jako jestli
dávají pozor „když ste ten odborník z oboru, tak určitě víte poměr dechů u
masáže srdce.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dechy už se nedýchají.“ Řekla sem. „Když je jeden
záchranář, dechy se nedělají.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No tak to je sporný.“ Řekl s arogantním šklebem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nó, právě. Že je to chyták. Jéžiš, co já tady dělám, říkala
sem si. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak nám poďte ukázat, jak uděláte tu masáž srdce.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No poďte poďte, když budete potřebovat někomu zachránit
život, tak taky nemůžete říct Ne.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Můžu. Ale nechtěla sem se hádat. Říkala sem si, že to ukážu
Aničce teda. Tak sem zaklekla k figuríně, a sotva se to stalo, tak
záchranář už věděl, že je to špatně „Á, tak to už vidím, že je to špatně!
S takovým záklekem nevydržíte ani minutu!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Anička kroutila hlavou. „Ježiš to je trapas mami, poď pryč.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, já to tady dodělám!“ Stlačovala sem gumový hrudník.
Anička se chytala za hlavu. Záchranář se bavil „Máte špatný rytmus! Špatný
rytmus!“ Medička která zaklekla vedle mě, radila: „A teď mezitím uděláte ty dva
dechy.“ Ostatní přihlíželi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme odešly, Anička to vyhodnotila jako trapas. „Až
pudeme zpátky, radši je obejdeme.“ Doporučila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jako jo, byla sem nasraná. Noaco, tak nejsu hvězda záchranářskýho
nebe, však mě do party brat nemusíte, nikdo se o to neprosil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šly sme do kina na Lego příběh. Polovinu sem prospala.
V té druhé polovině sem si všimla, že vtípkům legáčků se smějou jenom
chlapi. Každá hláška lego-Batmana spustila salvu otcovskýho smíchu. Taky
v kině nebyla žádná matka. Zvláštní, říkala sem si, a ve tmě sem
přemýšlela, co způsobuje, že ženský nemají rády Disney – Pixar-animák humor.
Zřejmě je to taky věc nějakých hormonů. Chtěla bych mít na všechno odpověď. Zdá
se, že ve všem je chemie.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Největší tahák mýho novýho života byl v tom, že budu
sama v kanclu, takže žádný lidi. Skoro žádný. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Hasič se tam dycky otočí, řekne „za hodinu přijdu, a
projdeme ty směrnice“ nebo něco takovýho, a zmizí do svýho kanclu, protože má
moc práce, za hodinu se objeví ve dveřích s noťasem na rameni „musím
frčet, čau“, a zmizí. Jednou ráno mi donesl snídani „dneska si to všechno
projdem, už nám ta práce hoří, nasnídám se, pak přídu a řeknu ti, co je potřeba
udělat, máme toho hodně, najez se.“ Od té doby sem ho neviděla tři dny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Instrukce k práci dostávám v mejlech, nebo vpadne
do kanclu „Porada!“ a během půl hodiny mi dá práci na dva týdny. Někdy máme
poradu na cestě mezi kanceláří a autem, když sbíháme schody, snažím se
zapamatovat si všechno, co mám udělat „musím jet, pá, až přijedu, vysvětlím ti
to podrobněji“… což se většinou nestane. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Takže nakonec… sem sama. V kanclu. Což je boží. Těšila
sem se strašně, na post-apo svět bez lidí. Většinu svýho života sem strávila
v kanclech s lidma, se kterýma sem nechtěla mít nic společnýho,
typický obyvatel kanceláře byly ženský čtyřicet-až-padesát let, mluvící o
žehlení prádla, vaření na víkend, vaření na večeři, vaření večer aby měl muž na
oběd, výroba dekorativního květináče, řešení vztahů na pracovišti, kdo kde
s kým, tupý kecy o dietách a cvičení a blbonázory typu „kdo nechodí
k volbám, to u mě není člověk“. Taky sem musela snášet recepty na houbový
guláše, tipy na slevy ve městě, musela sem se účastnit módních přehlídek typu
„včera sem si koupila nový svetr, co na něho říkáš“ a snášet fašismus
v nejhorších podobách, jako sou nevyžádaný rady „měla bys…“ a „neměla bys“
a zákeřný „vím, že do toho nemám co mluvit, ale pro tvoje dobro ti musím říct…“
Fuck.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Za deset let kancelářskýho života sem konečně dospěla
k metě nejvyšší, být sama. Jaká euforie! Abych zdokonalila svůj svět,
nejezdím mhd, jezdím do práce vlakem. Pravidelně mám tak pro sebe prostor dvou
sedaček, kde nikdo nezavazí. Nikdo do mě nešťouchá. Piju si svoje kafe, a
poslouchám rádio, pro případ že by na mě chtěl někdo nedejbože mluvit. A
přemýšlím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Myslela sem si, že je to úplně fajn, dokud sem nezjistila,
že za á mě sere, že přemýšlím ňák moc, a to k ničemu dobrýmu nevede, za bé
že sem si vypěstovala slušnou sociální fóbii. Jednou sem si řekla, že pudu do
Globusu, do jídelny na oběd, a tak sem šla, půl hodiny pěšky, a když sem tam
došla, tak sem zjistila, že je tam moc lidí, a že rozhodně nemám šanci stát ve
frontě, a už vůbec ne se tam najíst, a tak sem se otočila, a šla hladová zase
půl hodiny zpátky. Obědy sem zavrhla. O přestávce se chodím projít do lesů,
nebo k řece, nebo … já nevím… chodím a chodím, dokud se nevrátím. Řečky
sou boží, daleko lepší než Bažiny. Jednou sem se dokonce objevila v Mokré
mezi rákosím, kde sem našla ptačí kostru.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Je strašně jednoduchý spadnout do svýho mikrosvěta,
přemýšlet, vymýšlet, řešit, řešit si to svoje, konečně, hlava se zaradovala, že
ji neruší žádný podněty zvenčí a začla pracovat na sto procent, na jednu stranu
je fajn zjistit, že dokážu číst vědecký články o mikrobech v angličtině,
ani mi to nepřijde, na druhou stranu přemýšlím o mikrobech až tak, že nemůžu
spát. Říkala sem si, panebože, pošli mi někoho normálního, s kým se dá
normálně mluvit, nebo se zblázním. A jeden večer u mě zazvonil Eda. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Proč mně nebereš telefony.“ Vřítil se ke mně na balkon.
„Donesl sem ti Frisco a cíga.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Uložila sem Aničku, a šla na balkon. „Hej, to je legrační,
říkala sem bohovi, ať mi pošle někoho normálního, s kým můžu mluvit, a
poslal tebe.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No.“ Smál se. „To máš teda divnýho boha.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Přemýšlím zrovna o tom, že náboženství je jenom myšlenkový
experiment. Pokud jo, tak všichni ti lidi, co kvůli tomu umřeli, musí být fakt
nasraní.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Donesl sem si piva, měl sem jízdy v autoškole, fakt
peklo.“ Otevřel lahváča. „A k tomu tvýmu… no… já myslím, že sme všichni
pokusní králíci, v takové laboratoři, de jenom o to, to tady překlepat, to
je celý.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co když celý lidstvo funguje jenom na myšlenkových
experimentech? Myslím jako Stephen Hawking a jeho černý díry, byl to jenom
myšlenkový experiment, kterým strávil celý život, a na konci zjistil, že se
spletl. To je hrozný.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Díval se na mě nechápavě a vyděšeně. „Jo tak dobře, necháme
toho.“ Mávla sem rukou a dala sem mu Frisco, aby ho otevřel. „Stává se ze mě
nerd, sama sem vyděšená.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pak sme mluvili o celkem normálních pozemských věcech. Kdo
známej je v blázinci a tak.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Maďar je tam taky.“ Informoval mě. „Prej už to nedává.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak on byl ale depresivní dycky.“ Řekla sem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nebyl.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To teda jo, to vím určitě, protože jednou sem s ním
měla sex.“ Zaskočilo mu pivo, trochu prskal. „Protože mně ho bylo líto, že je
tak depresivní, napsali sme spolu sebevražednou básničku a pak sme měli sex. Až
tam budem, můžem na zahradu?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co?.... Jo. Bylas tam někdy? V blázku.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, na fesťáku. Někdo mi tam vypil pivo. Jo a počkej… za
někým sem tam byla, na návštěvě. Sakra ale za kým…. Nebyli sme tam spolu?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, jo, byli, za Jurou.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„On je mrtvej, že?“ Ujasňovala sem si. Přece jenom …. už
ztrácím přehled, kdo je naživu a kdo ne. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Do noci sme rozumovali nad životem. Eda říkal „Musíš si
prostě říct, že je fajn, že máš práci, že můžeš ráno vstát a nic tě nebolí,
musíš si uvědomit, že máš co jíst, za co nakoupit a co uvařit, a být ráda, že
neděláš v dole. To je celý. Pak strávíš super víkend se svýma děckama, a
to je štěstí, nehledej v tom žádný složitosti Ježiš.“ Obrátil oči a taky
do sebe obrátil pivo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No, to je právě to, co mě děsí. Smířit se s tím, že
tohle je všechno. Být šťastná, že si ráno dám kafe, a že mám práci…. Že můžu
jít o víkendu na nákupy… jako jo, fajn, nechcu znít nevděčně, ale doprdele… to
je všechno? Vážně vám to stačí? Vážně to všem stačí?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A co bych měl chtít víc.“ Trhnul ramenama. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Víš, proč mám teď blbý období?“ Zapálila sem si cígo. Ne,
nepřestala sem kouřit, sakra. „Protože cítím vzduchoprázdno. Snažím se smířit
s tím, že je štěstí jít ráno do práce, vracet se z práce, koupit si
na cestě z vlaku hořickou trubičku a na večeři si udělat přírodní řízky. A
víš co, nefunguje to. Cítím se prázdná jako nikdy. Nemám projekt. Do hajzlu,
před třema rokama sem chtěla jezdit s kapelou po světě. Fotit.
Dokumentovat. Psát. Be with band. Je jedno, jak blbě to zní, něco sem chtěla.
Žila sem tím, že sem to chtěla. Nebo před dvouma rokama sem chodila na párty,
tančila sem celý noci, a tančila sem dokud sem nepadla, a bylo úplně jedno, že to
bylo blbý, prostě to byl projekt a žila sem tím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nojo, ale máš Aničku přece, nemůžeš jezdit s kapelou
po světě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ježiš Edo! Já nemluvím o tom, co se stane, nebo co se děje,
ale o tom, když věříš, že se něco může stát, nebo doufáš, že… já nevím jak to
říct. Tys nikdy nechtěl…. To chceš celej život dělat na stavbě?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, proč ne. Tam sou dobří borci.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No já nevím. Já bych chtěla dělat hodně věcí. Být
komisařkou OSN, rozdělovat jídlo v Africe, vyjet někam s polní
nemocnicí, jako sestra, chtěla bych být válečný reportér v Kurdistánu,
nebo kdekoliv… v Afgánu, chtěla bych cestovat a psát, jako Kerouac, a
chtěla bych být vědec, a pracovat s lidma, kteří hledají odpovědi, jako
já. A taky bych chtěla dělat něco jako … paleontolog, někdo by mi v noci
zavolal Hej, sme v poušti Gobi, právě sme našli kostru plesiosaura, a já
bych řekla ok, hned sem tam. Jako rozumíš….?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To sou nesmysly, co říkáš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Chtěla bych fotit a dokumentovat, nebo točit, já nevím.
Určitě se jednou vydám tímhle dokumentárním směrem, viděla sem projekt Human of
New York, borec nafotil přes čtyři tisíce fotek lidí z New Yorku, a ke
každé fotce napsal krátký příběh těch lidí, krátký rozhovor. Působivý jako už
dlouho nic. Chtěla bych udělat taky něco takovýho.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak to udělej.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No to teda udělám. Jednou.“ Vzala sem foťák a vyfotila ho.
„Problém je, že mám spoustu projektů do budoucna, ale žádnej teď, žádnej
necítím vnitřně. Čekám. Ono to příde, ale musím počkat. Mám toho hodně. Takže
ale mě nenuť smířit se s tím, že je život fajn když můžu strávit sobotu
v obchoďáku, to fakt ne.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já ti vůbec nerozumím. Máš Aničku, nemůžeš vymýšlet
kokotiny jako být válečný reportér, dyť to sme mohli vymýšlet když sme neměli
děcka, tohle sou blbosti, co říkáš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A ty si třeba neříkáš, že až budeš v důchodu, budeš… já
nevím… malovat na velký plátna?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já budu malovat leda tak velký hovno a důchodu se nedožiju,
protože su alkoholik, nazdar.“ Ťukl si se mnou. Tím to bylo u konce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
V noci se mi zdálo o koncertě. O koncertě Billy Talent.
Mluvila sem s Benem. Říkala sem mu „Tohle je můj váš šestý koncert.“ A on
mi řekl: „Jo, já si tě pamatuju.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem se vzbudila, bylo mně nanic.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Upravila sem Edovu fotku, a řekla sem si, že začnu
s dokumentováním lidí. Asi to bude chtít časem lepší foťák, of course. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Další den, když sem čekala na vlak, volal Eda. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Sedím na nádru mezi bezďákama, a pijeme krabčák.“ Říkal.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To nezní moc komfortně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Komfort co…? Ty poslouchej, neuvěříš, co se stalo, a předem
ti musím říct, že su pěkně nasranej.“ A vybalil ňákou historku, jak včera Hugo
potkal Doktora, a zeptal se ho, proč ke mně Eda chodí, protože viděl fotku na
fejsbůku, a Doktor šel za Edou a zeptal se ho, jestli za mnou chodí, protože
potkal Huga a ten říkal…. Poslouchala sem nasraný monolog „ty už mě nebudeš
nikdy fotit“ a … kdesi cosi, vlak do toho dělal tudum tudum, a když sem
vystoupila, skončilo to nadávání „tak mně k tomu něco řekni, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nevím, jestli se mi chce.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hm, tak to seš dobrá, poslouchalas mě vůbec co sem ti
říkal?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Zničili ste mi projekt, chtěla sem fotit lidi, fakt dík. A
všechno jenom proto, že se chováte hystericky, blbečkové. Chtěla sem být
dokumentarista!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na nádru sem si koupila hořickou trubičku. Fotit lidi je na
hovno, říkala sem si, nezaslouží si to. Nejlepší by bylo koupit si mikroskop a
fotit věci pod mikroskopem, jako sou želvušky, který umí žít ve vakuu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-50102686158363812892014-03-23T06:35:00.002+00:002014-03-23T06:35:57.082+00:00U domečku teče říčka, umrlcovi sklaply víčka<div class="MsoNormal">
Ačkoliv byl začátek
mýho novýho života v ohrožení, v březnu sem nastoupila do svojí nové
práce. Sbalila sem si věci do novýho života, což byly dva hrnky na kafe, plakát
s liškou, lžička a repráky, naházela sem to do sportovní kabele, která se
u mě objevila bůhvíproč, protože nesportuju, zavolala hasičovi, hasič přijel a
v neděli mě odvezl aji s kabelou do nové kanceláře, kterou pro mě
vybudoval, otevřel dveře, řekl „tak tady to je“ a já sem řekla „wow“, protože
tam bylo úplně všechno, od sponek na papír až po laminovačky, taky počítač, co
už měl nainstalovaný všechny programy, koberec, místa habakuk, a světlo. Hodně
světla. Všechny možný papíry, folie, sešívačky, lepidla, složky, šuplíčky,
korektory, fixy, pastelky, tabule, nástěnky, odkládací prostory, a tyče na
záclony. „Ty vole“ řekla sem na to. Byl to úplně ten nejlepší kancl, co sem
vůbec kdy viděla. A taky tam byly repráky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já mám svoje“. Oznámila sem hrdě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Proč. Já sem ti říkal, že tady budeš mít všechno.“ Rozhodil
rukama. „No nic, zabydli se, já du k sobě, pracovat.“ A odešel do svýho
kanclu na konci chodby. Tam taky přebývá jeho mamka, protože je účetní, a nemá
vidět podlahu, protože podlaha je celá zaskládaná papírama. Řekla sem si, že to
u sebe udělám taky tak. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V úterý sem se vydala do staré práce podepsat ňáký
hovnožroutský papíry. Nechtělo se mi do hnízda sráčů ani omylem, a k mojí
smůle tam byl eště ke všemu šéf, kterej byl nasranej, protože sem s nima
prý vyjebala, když sem onemocněla a nezaučila novýho člověka, noaco. </div>
<div class="MsoNormal">
Nikola
dělala, že mě ráda vidí, ale já sem se ani nesnažila předstírat, že se eště
někdy sejdeme, jak se to zřejmě dělá, cítila sem jenom velkou úlevu že na ni
nebudu muset každej den zírat, a že nebudu muset poslouchat kecy rozmazlenýho
spratka, jako třeba „včera jsem byla s přítelem v kině, proč si
nezajdeš do kina, dyť to nestojí tolik, mi neříkej, že nemáš tři stovky na
kino, tak takhle bych žít teda fakt nechtěla“.
Pořád mi musela dokazovat, že je lepší, protože má víc peněz a víc věcí,
víc hader a pero Parker, a mě takoví lidi úplně otravujou, protože nevím, proč
vynakládají tolik energie na tolik zbytečných řečí, já z toho stejně časem
slyším jenom šum. Myslím, že lidi moc mluví. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Podepisovala sem daňový přiznání, mluvila se svou náhradou,
která seděla na mým místě, a dělala mou práci, a já sem se jí zeptala, jestli
se bude starat o mou kytku, nebo si ji mám odnýst, protože kytka byla to
jediný, na čem tam záleželo, a ona řekla, že jo, že se o ni bude starat, ale
mně stejně bylo líto ji tam nechat, protože celý dva roky to byla moje
kamarádka, celý dva roky byla jenom zelená, a až poslední měsíc vykvetla,
těšila se, že pudem jinam, jenomže já sem ji nechtěla tahat vlakem, a tak sem
usoudila, že bude nejlepší ji tam nechat. Cítila sem se jako hajzl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A pak přišla Petra, asistentka manažerka, a řekla, že mám
podepsat ty papíry a odejít, hned, protože šéf mě na firmě nechce, zkrátka mám
vypadnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak já to nebudu podepisovat na schodech ale!“ Křikla sem
do vedlejší kanceláře. Aby bylo jasno. „Snad přežije těch deset minut, než
vypíšu daňový přiznání, ne?“ Kroutila sem hlavou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Odevzdala sem klíče, vzala si mikinu, rozloučila se
s kytkou, a zdarec párky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Šla sem do baru. Sedla sem si na bar, co bývá otevřenej už
od rána, díkybohu, a dala si kafe. Pěkně mě sralo, že sem tam nechala tu kytku,
byla sem z toho docela rozhozená, tak sem zavolala Radimovi, protože sem
tušila, že bude někde poblíž. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Čau more, seš tady někde? Sedím naproti Námořníka.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, dojdu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Proč nejseš v práci? Zas nemáte kšefty?“ Chtěla sem
vědět když se utábořil vedle mě na baru.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Né, já su na neschopence. Mám teplotu.“ Už sem k němu
napřahovala ruku „Ne, ne! Nešahej na mě!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Promiň, já sem zapomněla, ty seš bezdotykáč.“ Smála sem
se. „Ale jo, vypadáš ňákej červenej. Dáš si pivo?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jasně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Sotva postavili pivo na bar, volal hasič, jestli su
v kanclu. Řekla sem, že ne, protože sem šla vyřídit papíry, přece, a teď
su v baru, protože mě vyhodili z domečku, a já sem tam nechala kytku.
Řekl, že pro mě přijede.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Řekla sem Radimovi „to sme si teda moc nepokecali“, Radim
prskal, že „já za tebou du s teplotou, a ty toto….“ Zaplatila sem mu pivo,
abysme si byli kvík, a vyšli sme ven z baru, a to světlo mě málem zabilo,
musela sem si nasadit sluneční brýle, protože je jedno, jestli člověk
v baru stráví noc nebo půl hodiny, prostě vylízt na denní světlo je na
posrání. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Hasič mě vyzvedl, a byl vytočenej, co sakra dělám v baru,
mělas jet do práce přece, a já sem si říkala, že je to prostě blbej den, a eště
sem opustila kytku. Pršelo. Bylo to takový smutný.</div>
<div class="MsoNormal">
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jedno odpoledne sem potkala bláznivýho Pána draků, tentokrát
neslintal.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Už na tobě nezkouší žádný léky?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já si myslím, že je nepotřebuju, já mám totiž pocit, že mi
patří celý vesmír, já jsem součástí všeho, a zároveň mi to patří.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Bezva.“ Pánovi draků normálně upřímně závidím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šli sme si sednout na protiatomový kryt a zírali sme na
smogovou situaci na protějším sídlišti. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já jsem ti složil básničku.“ Zadíval se přes svoje brýle
s kostěnýma obroučkama do dáli. „A teď ti ji povím, a draci taky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Poďte na to.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Básnička zněla asi takle: U domečku teče říčka, umrlcovi
sklaply víčka, v domě hoří už jen svíčka, kluk brečí, že nemá strýčka,
zbyly po něm jenom trička.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Mělo to několik slok podobnýho ražení. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Smála sem se až sem se skoro udusila. „Wow“ Utírala sem si
slzy smíchu. „Ještě jednou.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A Pán draků mi to opakoval, furt dokola, a já sem se smála,
bylo to fajn odpoledne, a pak si postěžoval „Já už nechci chodit na skupinky,
protože vůbec nerozumím lidem.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To já taky ne.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jako opravdu? Ty přece nechodíš na skupinky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je jedno.“ Mávla sem rukou. „Můžem tady ale houpat
nohama, nasrat na skupinky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A Pán draků se smál neskutečně dlouho, a já už sem pak
musela domů, a tak sem řekla „Do příště chci novou básničku.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A Pán draků řekl: „Já ti ňákou vymyslím, tak ahój“. A šel
zase korzovat někam k obchodu, protože asi nemůže dom. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Anička byla zase nemocná, a tak byla u Huga, protože byl
taky nemocnej, páč na metaláckým koncertě sebou škrábl o zem, odřel si nohy a
ruky a dostal otravu krve. Sdělila mi to jeho přítelkyně, která mi přišla
odevzdat Aničku z víkendu, taková milá holka, řekla sem jí, že je blbej,
aby to věděla, ale ona se smála, že se o něho postará, protože ho má ráda. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A tak sem jeden večer vyrazila s Radimem na večeři,
protože sem si vzpomněla, že sem dva dny nic nejedla. Chodili sme po městě jak
játra a nemohli najít místo k sezení, „kurva práca“ nadávala sem „jak je
možný, že v úterý v šest večer nikde není volno? Posraný Brno“. Až
sme nakonec zakotvili v hospodě u červenýho kostela. Dala sem si tatarák,
a to teda bylo něco! <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Můžem mluvit“ Řekla sem, když sem dojedla, a poznala co je
skutečný štěstí. Po dvou dnech hladovění do sebe nacpat tatarák, to teda wow. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Proč nejíš?“ Ptal se.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Není kde a není kdy. Někdy na to prostě zapomenu, no. Moc
práce.“ Naposledy sem byla na obědě s hasičem a jeho rodičema, ale to sem
si dala jenom polívku, protože sem se předtím neprozřetelně nacpala věnečkama.
Já husa hloupá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Radim byl nervózní, pořád čekal na ňákej telefon. „Má mně
volat šéf, jestli zítra dostanu prachy.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je jedno, stejně je rozfofříš během dne, a pak mít zase
nebudeš. Nevím, proč se nervuješ, de o jeden den.“ Rozumovala sem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Už sem nedostal výplatu tři měsíce.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Děláš zadarmo? Ty seš Forrest Gump. Proč si nenajdeš něco
jinýho?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Když mě to baví. Já to chcu dělat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale tak to dělej někde, kde za to dostaneš prachy, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Na stavbách je to všude stejný.“ Trhl ramenama a
zkontroloval telefon, jestli za tu minutu třeba nemá zmeškaný hovor. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Povídala sem mu o svojí nové práci, o tom, jak su
v kanclu sama, jak na mě nikdo nemluví, po ránu na mě nikdo nečumí, nikdo
se neptá, když si donesu jídlo „co jíš, proč jíš, tys vařila? Tos koupila? Kdes
to koupila? Kolik to stálo?“, úleva největší prostě, nemuset poslouchat lidský
šum. „A teď můžu být klidně psychouš, zalezlej ve svojí světelné kukani,
s nikým nemusím mluvit, nikdo mi nezírá přes rameno, dělám práci jak chci,
a dělám ji dobře, a miluju ten kancl každej den když tam přídu, řeknu: Dobrý
den miláčku kancelářu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty seš fakt ujetá.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo.“ Napila sem se piva. „Protože už můžu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale když sme dělali spolu, to ti nevadilo, ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, to mi nevadilo, vzhledem k tomu, žes celou dobu
hrál hry a nemluvil.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Saša mně předevčírem
psala, že se jí o mně zdálo.“ Zapálil si cígo a zkontroloval telefon.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo? A co se jí zdálo? Měli ste sex?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Leda ve snu, ty blbko, nevím, neříkala.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Seděli sme tam eště ňákou dobu a čuměli na televizi. Byl tam
ňákej herec, co vypadal jak mrož a ani za boha sme si nemohli vzpomenout, jak
se menuje. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Sme vypatlaní.“ Uzavřel to Radim. „Dem ven.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Koupili sme si lahváče a šli do parku, to už byla noc, a
ještě byla zima, já sem seděla na opěradle lavičky a chtěla sem po Radimovi, ať
mě vyfotí, ale on měl problém, že ho někdo uvidí s foťákem a bude trapas.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty seš psychouš.“ Řekla sem mu na to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Vyfotil bych tě svým telefonem, ale to bych tě pak měl
v telefonu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Seš blbej.“ Kroutila sem hlavou. „Já si zapálím, protože mě
nervuješ. Přestala sem kouřit, ale musím zase začít.“ Jako jo, lhala sem, nikdy
sem vlastně nepřestala, jenom sem si to myslela, přes tu plicní anabázi. Ale
sakra musím s tím přestat, říkala sem si když sem si zapalovala cigáro. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Celá věc se měla tak, že sem nekouřila asi týden, a pak sem
zase začala, protože… nová práce a tak, důvod se dycky najde, ani hasič to
nevydržel, kouřili sme před prací, u kanálu, a já sem byla celá modrá protože
se mně špatně dýchalo, a on mi řekl „Nejvyšší čas přestat“ a pobaveně se na mě
díval, zatímco kouřil, a já sem řekla „Ale tys taky říkal, že přestaneš“ a on
mi na to řekl „Na mě se vyser“, hodil cígo do kanálu a tím sme domluvili. Velký
plán nekouření v háji. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V sobotu sem se sešla se Sašou, šly sme na oběd, přišla
sem zmáčená jak slípka, protože mě stihl brutální liják. Zírala sem do jídeláku
„Musím si dat něco velkýho, myslím že sem naposled jedla v pátek oběd.
Sušenky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak to sme na tom stejně.“ Uklidnila mě. „Lozím na komíny,
není čas. Teď třeba, si vyjedu na školení, někam jedu, vidím tam komín, tak na
něho vylezu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dala sem si noky s kuřetem a se špenátem. A kafe. A
nealko pivo. A cígo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty kouříš?“ Zděsila se.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, protože su blbá. Nemůžu dýchat, je to v hajzlu.
Musím s tím přestat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Najedly sme se z jednoho talíře. Mluvily sme o tom, že
je čím dál těžší zařídit si štěstí. Saša bude mít narozky, dvacet sedum let,
pustily sme se do bilancí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak ňák mám pocit, že můj život není v pořádku. Že to
není tak, jak bych chtěla.“ Říkala smutně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Takovej pocit já už mám hodně dlouho.“ Řekla sem. „Ale
z velké části je to tlak z venku, né co doopravdy chceš, musíš to
rozkódovat. Musíš říct, právě teď, co chceš přesně změnit. Pak dojdeš na to, co
je blbě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Mě sere to bydlení, bydlím s pěti lidma, furt, už mi
bude dvacet sedum, to už by měl člověk mít něco svýho, a ne bydlet ve squattu,
ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To záleží na tobě. Né že jak bys měla bydlet, ale jak chceš
bydlet.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak já chci svůj barák. Někde pryč z Brna. Někde
v klidu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Každej chce pryč z Brna.“ Úplně sem to chápala. Je
tady moc lidí. „Můžeš si vzít hypotéku?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Teoreticky jo, ale to je hroznej závazek, uvázat se
k baráku, jak pes k boudě, a pak se nemůžeš hnout.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo.“ Dívala sem se ven, furt pršelo. „A co bys chtěla dál?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nevím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nevím je nebezpečný. Musíš to rozkódovat. Úkol do příště.“
Dojedla sem noky. „Tfuj, teď dva dny zas nemusím jíst, dobrý.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Obsluhovala nás servírka, která měla namalovaný oči do půl
obličeje a kyselá byla jak šťavel. Nedaly sme jí žádný spropitný. Určitě nás
proklela, cítila sem to v zádech, a jestli se začnou dít divný věci, budu
vědět, že za to může kletba Namalovaných očí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme šly v dešti na hlavňák mluvily sme o tom, jak
je čím dál těžší aby byl člověk šťastný, protože je to tou dospělostí, a
dospělost stojí za hovno.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Musí v tom být hormony.“ Mlela sem. „Nějaký hormony
štěstí, co jako dítě máš, a pak se vytrácí po pubertě, protože když seš děcko,
dokážeš se smát půl hodiny kočce, která si hraje s propiskou, když seš
dospělák, tak tu tužku zvedneš, kočku odkopneš a brbleš, že chceš klid. Musí to
být hormonama. Třeba dospělej člověk nemůže být šťastnej, myslím smát se
půlhodiny kočce, nebo žížale, nebo jménu Vančura, protože se počůrá. Chápeš.
Třeba to štěstí už pak není prostě možný.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Spíš je to tou unaveností, šetříš energii, nebo tak něco.“
Řekla Saša. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale to souvisí, jako děcko máš energie milijon, dokážeš bez
přestání skákat hodinu na posteli, a být neskutečně šťastná, proč to potom
nejde?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Musí to mít nějaký vysvětlení. Nějaký přírodní zákon, musí
to mít ňáký smysl.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Třeba to má smysl, aby ti nebylo líto, že pomalu umíráš.
Jako že nikdo nechce umřít když se cítí šťastnej, tak se přestanou vyplavovat
hormony štěstí, a když seš stará, všechno tě tak sere, že tě nemrzí, že umřeš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A proč by přírodu zajímalo, jestli umíráš šťastná, nebo ne?
To jí může být jedno.“ Řekla na to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je pravda.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Rozloučily sme se s tím, že po tom budeme pátrat, a já
sem naskočila do šaliny, a říkala sem si, jak mi chybí vědecký rozhovory se
Sašou. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Sešla sem se taky s Kačkou, seděly sme za barákem na
pivu, a Kača celou dobu řešila, jestli má jít na koncík, o kterým nevěděla,
jestli se jí tam chce. Mezitím mně napsala Sima, jestli nepudu na pivo. Rok sme
se neviděly. Popravdě sem ji ani vidět nechtěla, protože se na mě vysrala,
řekla že patřím do psychiatrické léčebny. A já sem během toho roku zjistila, že
mi vůbec nechybí, že su šťastná, že nemusím poslouchat, že můj život stojí za
hovno, protože nemám chlapa. Což ona nemohla nikdy pochopit, že je to věc
dobrovolnýho výběru, být sama. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale napsala sem ok, sedím na pivu, přiď. Bůhví proč sem to
napsala. A když Kačka odešla, na ten koncert, tak přišla Sima. Byla tam asi
hodinu. Půl hodiny vykládala, jak se seznámila se svým novým přítelem. Což bylo
typický. Bydlí teď kus za Brnem, v jeho baráku, všechno je super a skvělý,
a děcka ho mají rádi. Vlastně mi to přišla říct, aby uzavřela závody, kdo je na
tom líp. Pořád závodila. Jenomže na to byla sama. Tentokrát taky. Neměla sem
z ní vůbec žádnej pocit. Prostě nic. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zato sem musela aktivně vyřešit svůj problém s kouřením.
Všichni kolem mě kouřili. Dokonce ti, co nikdy nekouřili, začali. Verunka mi
v baru dala kokosovej doutník. Taky nikdy nekouřila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To není žádný kouření, to nesmíš šlukovat.“ Poučovala mě.
„Jestli to vdechneš, Jano, tak se posereš.“ Jenom sem se smála. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dýchalo se mi čím dál hůř, doktoři říkali, že su zdravá, a
tak sem to musela vyřešit sama. Šla sem do lékárny a koupila si nikotinový
náplasti. Uvalila sem pětikilo za náplasti na týden, no ty vole. A ty prachy
byly největší hnací motor. Říkala sem si, že když sem utratila tolik, přece
nezačnu kouřit, ne? První den sem si nalepila radši dvě, na každý stehno jednu.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-61553268497305229552014-03-02T07:21:00.002+00:002014-03-02T07:21:59.944+00:00Plicní story<div class="MsoNormal">
Od března sem si plánovala nový super život. V práci sem si radostně balila věci, bez
nějakých výčitek sem se těšila, že ty lidi odtama už nikdy v životě
neuvidím, protože je to parta kokotů, teda kromě Saši, té mně bylo líto, a tak
sem jí koupila čelovku na průzkum jeskyní. Byl přede mnou ještě měsíc, kdy sem měla zaučit novýho člověka, předat
práci a takový ty srance, ale bylo mně to všechno tak strašně jedno, protože
sem si hlavně musela naplánovat, jak si koupím růžový Conversky, a velkou
kabelu, kde budu nosit ty všechny důležitý dokumenty, když teď budu velká
asistentka, velká hasičova asistentka, šalalí šalalá, taky si budu muset
zopakovat řízení, kdyby k tomu někdy muselo dojít, a koupit si velkej
hrnek na kafe. Lehkost bytí byla až nesnesitelná. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Přesto se první únorový týden táhl jako sopel. A pak sem
jedno ráno vstala, a nemohla sem dýchat, nemohla sem se pořádně dodechnout,
nadechnout, jakoby se mně plíce smrskly na polovinu a někdo na ně sedl. Nemohla
sem dojít do práce. Když už sem seděla, myslela sem, že to přejde, ale nebylo
to lepší. Bylo to pěkně na hovno. Motala se mně hlava. Bolel mě hrudník.
Myslela sem, že chcípnu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Po třech takových dnech sem navštívila obvoďačku. Už sem
nemohla. Ta mně řekla, že je to od nervů, jenomže, vážení, takový obvoďácký
triky já znám, jakože když nevím diagnózu, je všechno od nervů žejo, napsala
mně Lexaurin, a taky žádanku na plicní a na ekg. Eště sem silácky vzdorovala
neschopence, protože tu já si nemůžu dovolit, neschopenka mě dokáže totiž poslat
na finanční dno, a já se plácám těsně nad ním. Zavolala sem na polikliniku, že
mám žádanku na rentgen plic, jestli můžu přijít. Řekli, že za týden určitě.
Fuck. Tak jestli budu týden čekat ale, tak bude po mně. Namáhavě sem se
doplazila na zastávku šaliny, a tam sem sebou málem křápla, zatmělo se mně před
očima a tadá, skoro mě to poslalo k zemi, ještě že sem se držela plotu.
Vyhodnotila sem, že takový eskapády sou na hovno, moje hrdinství „nic se
neděje“ je na hovno, to už si lžu do kapsy, protože se děje. Napadaly mě ty
nejhorší věci, samozřejmě. A tak sem nejela domů, ale vpadla sem na první
polikliniku, co sem měla po cestě, a šla sem na evidenci s žádankou o rtg
plic, kde mi žena za pultem řekla, že se musím objednat, když chcu na ten
rentgen, to není jako, slečno, lážo plážo, aby si sem přišel každej kdy chce.
Taky mi vysvětlila, že doktorka, co má na starosti moji čtvrť, bude ordinovat
až za tři dny… a já sem se opřela o zeď,
chytla sem se za hrudník a řekla sem: „Mně je jedno, kdo má jaký čtvrti, já se
dusím, nemůžu dýchat, a asi brzo zkolabuju, tady.“ Oznámila sem, naprosto
odhodlaná sebou seknout na zem, když to jinak nepude. Načež dáma zvedla
kouzelný sluchátko, někam zavolala, a řekla mi, že jo, paní doktorka vás teda
vezme, až se vrátí z oběda. Lehla sem si na lavičku. Bylo mně zle, opravdu
hodně, hodně zle, ale kdybych věděla, co přijde, tak bych si uvědomila, že mně
bylo vlastně ještě dobře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Doktorka přišla, byla to taková starší paní, a poslala mě
hned na ten rentgen plic. Když sem čekala, byla sem v čekárně úplně sama,
v obrovské čekárně, kde byly bílý kachličky od země až ke stropu, vypadalo
to jako v nějaký sanatoriu z první republiky, ne počkat …. jako
z hororu, jako z psychiatrické léčebny pro blázny a malomocný, mříže
na oknech, a kachličky, skoro i na stropě byly kachličky, podlaha byla imitace
kamene, nebo to možná byl kámen. Strašný. Tam sem si uvědomila, že to je
konečná stanice všech kuřáků. Tady čekáš na ten ortel. Je to jasný. Kulisy
smrti nemůžou vypadat jinak. Vyjednávala sem s Bohem a s peklem
zároveň. Jestli se ocaď dostanu, přestanu kouřit, I swear. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jenomže ocaď se nedostaneš, tyvole, smáli se démoni, co mi
skákali po ramenech a tlačili mi studený bílý kachličky ze zdí až do kostí. Pak
přišel chlap, co strašně kašlal. Jestli nemám tuberu, tak tady ju chytnu na
stopro, říkala sem si, zatímco sem opřená o kolena chytala poslední zbytky
dechu. Pak mně zavolali, udělali rentgen, a znovu mě poslali čekat. Hlavně se
nedívat na tu zprávu, říkala sem si, víš jak to je, kdeco tě zpanikaří, hlavně
se nedívej, na rentgen, ani na zprávu, slib si to. Tak jo, slibuju. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Podívala sem se hned jak sem to dostala do ruky. Rentgen byl
hroznej, jakýsi bílý cosi se rozprostíralo uprostřed hrudníku. Ve zprávě bylo
napsaný, že se může jednat o sarkom. Sarkom nebo sarkoidóza. Bohužel mám
zdravotnický vzdělání. Bohužel vím, že sarkom je zhoubný konec. Totálně sem
zpanikařila na schodech, na opuštěné chodbě za špinavýma luxferama. Jo tak
tohle je konec. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Doktorka mě vzala hned. Vůbec sem nemohla mluvit. Podívala
se na rentgen a na zprávu. Pak se podívala na mě, a řekla: „Tak, změříme tlak“,
načež zvesela vytáhla tlakoměr. Zírala sem jako péro. Jak jako tlak? Jako jak…
jako není to do prdele jedno? Sestřička na mě mluvila, jakože uděláme
spirometrii, jestli nemám astma. Hej jako není to jedno? Jenom sem čuměla.
Možná že toho říkaly víc, nevím, možná se mnou něco dělaly, nevím, jenom sem
zírala na ten rentgen, a pak ze mě vypadlo: „Proč tam píšou že mám sarkom?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Doktorka, starší moudrá paní, pochopila, že su těsně před
zhroucením. „No to ještě nevíme. To budem vědět až… víte co… vy se celá
třepete.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já su vystrašená jako králík.“ Přiznala sem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No.“ Pokývala hlavou. „Chtěla sem vás poslat na krev až
zítra, ale to byste mi asi nepřežila, takže vás tam pošlu teď, a za hodinu
budem vědět.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Za hodinu budem vědět, jestli mám zhoubný nádor?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To by se v té krvi ukázalo. Za hodinu budem vědět.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šla sem teda na odběr. Řekli mi, že si mám přijít pro
výsledky za hodinu. Šla sem do kavárny. Hodina trvala sto let. Objednala sem si
kafe, všechno trvalo jako věčnost, lidi jako by se zpomalili, i kouř
z kafe se zpomalil. Zavolala sem Radimovi. Řekla sem mu, že čekám na
výsledek, jestli mám raka na plicích.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A Radim na to řekl : „Víš co máš na plicích? Velký hovno
leda.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Asi umírám.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty všechno zbytečně moc řešíš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když hodina uplynula, šla sem zpátky, pro výsledky. Byly
v pohodě. „Kdyby tam něco bylo, to bysme viděli na krvi.“ Ujišťovala mě
doktorka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co mně teda je?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To bude sarkoidóza. Asi. Pošlu Vás na bronchoskopii, tam se
uvidí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Termín bronchoskopie domluvila za týden. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Večer volal Radim. „Bál ses o mě, co?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne, mě jenom zajímalo, jak to dopadlo.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Radim kdyby jednou přiznal, že mu na něčem, na někom záleží,
tak se snad přepóluje Země. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den mě odvezla Saša k doktorce, kde sem si
nechala napsat neschopenku. „Máte něco na plicích? Zvětšený uzliny? To může být
leukemie.“ Střelila zvesela od boku diagnózu a napsala mi
neschopenku. „Za čtyři týdny na neschopence pak budete muset odevzdat toto“ Sunula
ke mně nějaký papír. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nebudu čtyry týdny na neschopence, rozhodně ne, já
nastupuju v březnu do práce“ Oznámila sem přidušeně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak s tím vůbec nepočítejte.“ Setřela mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Přísahala sem si, že až bude po všem, změním obvoďačku,
rozhodně. Zpátky mě vezl taťka, myslela sem, že cestu dám, že nebudu nikoho
otravovat a hrdinsky odjedu trolejákem, ale jak sem vylezla z ordinace,
začla sem zoufale lapat po dechu, a tak sem zavolala o pomoc, tady končí
všechny frajeřiny.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Zavolala sem Edovi, že je zle, že asi umírám.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Noaco, tak umřeš. Aničku dáš k nám, bude mně tady
obdělávat zahradu, a budeme na ni brát příspěvky, za který si opravíme barák,
takže když umřeš, všichni na tom vyděláme.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den volal „Nakoupil sem párky, špekáčky, a maso na
grilování, přijeď, musíme tě dát dohromady, maso je to, co potřebuješ, věř mi.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Moji kamarádi jsou doktor House. Hasič se průběžně ptal, jak
mi může pomoct, a když sem řekla, že potřebuju odvízt na vyšetření, tak nemohl,
protože měl službu. Ale přestal kouřit, abych viděla, že to de. A zatím mně to
de. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Týden sem ležela doma, stav se spíš zhoršoval než zlepšoval.
A pak nadešel den D, kdy sem se vydala na bronchoskopii. V noci předtím
sem nemohla usnout z představy, že mi budou dávat do plic kameru, ale
všechny hrůzný představy, který sem během noci vytvořila, byly slabý čajík
oproti realitě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nejdřív mi dali dva oblbovací prášky a injekci. Jako bylo
mně to divný. Proč s tím dělají takový štráchy, když jde o bezbolestný
zákrok, žejo. Pak mě dali na nějaký přístroj, ze kterýho sem musela dýchat
výpary na umrtvení plicních nervů, asi půl hodiny. Situace začínala být značně
dramatická, hlavně proto, že prášky a injekce na uklidnění jaksi vůbec
nezabraly, a pak mě odvedli do křesla, který bylo uzpůsobený na mučení, byla
tam doktorka a dvě sestry, a ty mě chytily za ramena, abych se nemohla hýbat, a
povzbudivě se usmívaly, a doktorka mi stříkla do krku něco „na umrtvení“, řekla
mi o tom, že to bude „trochu nepříjemný“ ale bylo to jako by mi hodila do krku
napalm, kterej mi odstřelil krk a nemohla sem polykat, pak mi dala do pusy
jakousi šablonu abych nemohla kousat hadičky, a pak mi dala hadici
s kamerou do krku a já sem začla kašlat, zachvátila mě hysterie a panika,
že tady určitě umřu, protože po těch všech práškách, injekcích a dýchákách sem
neměla uspaný vůbec nic, a v sebeobraně sem se chovala přesně tak, jakoby
mně někdo strčil hadice do plic, hystericky sem se rozkašlala ve snaze dostat
to ven, tekly mně slzy, sopel, tlak dvěstě na sto, a situace se eště zhoršila
když sem si uvědomila, že to neskončí, že i když se budu dusit a umírat, tak
nikomu nemůžu dát znamení, ať přestane, protože nepřestanou. Panika smrti mě
zachvátila, zatímco doktorka sunula kameru níž a níž, do plicních dutin, pak
jednu chvíli přestala, a pravila „teď přestaňte kašlat. Dýchejte. Uklidněte se.
Já nic nedělám. Teď Vás to nemůže dráždit, teď je kamera vklidu, teď s ní
netočím. Přestaňte.“ Všechny síly sem napřela do toho, abych se uklidnila.
Přesvědčila sem samu sebe, že můžu dýchat, a že kameru nemusím vykašlat, načež
doktorka zavelela „Vodu!“ Vzali obří stříkačku a nějakou hadicí, která se tam
vzala kdovíodkud, mi napustili vodu do plic. Vodu sem měla všude. V krku,
v nose, v plicích. Topila sem se, a odněkud zdálky, ze břehu, ke mně
dolíhalo „nebraňte se té vodě, musíte to vdechnout!“ Poslali mi do plic pět
stříkaček vody, který sem musela vdechnout. Pětkrát sem se utopila. Pak to
odsáli zpátky. Jenom něco. Podle zprávy mi půlka vody zůstala v plicích. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když to skončilo, doktorka mi řekla „Dobrý, nic sem tam
neviděla“, a já bych byla šťastná, kdybych mohla, posadili mě do čekárny, že
mám počkat na zprávu a já sem tam dostala dodatečný záchvat kašle, takový jako
nikdy v životě, a to spustilo druhý kolo paniky ze smrti a z udušení.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na výsledky rozboru vody z plic sem měla čekat dva
týdny. Tam se prý všechno ukáže. Uklidňující prášky na mě zabraly až doma, když
sem usnula.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další dva týdny sem ležela doma, cítila sem se bezmocná a
vzteklá, protože už to trvalo skoro měsíc, nemohla sem dýchat, a furt sem
neměla ani diagnózu, ani léčbu. Mezitím sem šla na ekg, kde mi řekli, že srdce
mám v pořádku, což je fajn, ale celkově se na mě všichni všude tvářili, že
su v pořádku, zatímco sem si nemohla dojít ani pro rohlíky. Aničku sem
v těch dnech naučila chodit samotnou do školy a ze školy, nic jinýho mi
nezbývalo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
A pak sem si šla pro výsledky, čekala sem s taťkou v čekárně
pět hodin a jedli sme škvarky, který nás držely při životě, a když sem přišla
na řadu, tak mi doktor řekl, že v plicní vodě nic nenašli, za což sem byla
strašně šťastná, protože už sem si představovala, jak tam plavou buňky
nejrůznějších karcinomů, a měla sem taky naplánovanej svůj pohřeb, takže
diagnóza zněla, že mám asi sarkoidózu, že se mi jako zničeho nic zvětšily
uzliny v plicích, a samy zase zmizí, léčit se to nebude, a jak to přišlo
tak to odejde, nebo taky ne, a jestli ne, tak je to jedno, protože to stejně nikdo
léčit nebude. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Načež mě poslali zase na celou řadu testů, dokonce mi brali
krev z ucha, dýchala sem do přístrojů na různých stanovištích a ještě mi
toho naplánovali hodně, ale já už nikam nejdu, nevidím v tom smysl,
protože když se hodím do klidu a budu pít bylinkový čaje, udělám pro sebe
daleko víc, než chodit po vyšetřeních s nemocí, kterou nikdo ani nemůže
prokázat, navíc mi připadá, že o tom nikdo nic neví, a nebo že je to vymyšlená
chiméra, která má zamaskovat, že se něco neví. <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nevadí. Už se pomalu
lepším, dokonce sem vydržela chodit chvíli po Vaňkovce, abych koupila ten velkej hrnek na kafe. Pořád věřím, že se uzdravím silou vůle a nastoupím do nové práce a
začnu nový život. Protože chci. <o:p></o:p></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-18136131639248416412014-02-08T10:36:00.001+00:002014-02-08T10:36:30.785+00:00Největší DiCaprio<div class="MsoNormal">
Tak jo, du pokračovat v psaní. Od září sem nepsala,
protože… mohla bych si vymyslet sto věcí, co mně bránilo, jenomže pravda je, že
se mi prostě nechtělo. Lenost je zákeřná sviňa.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Takže kde sme to … <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zimu sem přežila. Těžce, ale přece, a teď už čekám na jaro,
kdy bude všechno lepší, jak tomu dycky věřím. Těším se až si koupím růžový
tenisky, a vyrazím do Bílovic, těším se na ty tenisky celou zimu, a těším se na
ně i přes to, že vím, že z tenisek mám dycky křeče, ale to neva. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V práci to stojí za hovno. Sloužit neschopným lidem už
mě stálo zbytky sil, a já sem se tam nešťastně plácala s pocitem, že mám
rozhodně navíc. Všichni mě srali. Házeli na mě svoji práci, tvářili se, že jim
nesahám ani po kotníky, a sami nedokázali ani vytvořit zaprcanou tabulku v excelu.
Vymýšleli hovadiny, kterým vznešeně říkali marketingový plán, buzerovali, pak
Pepa zůstal na Mendláku bez auta a volal, abych ho odvezla, já sem řekla ne, a
on si vzal taxíka, protože nevěděl, jak se dostane pěšky na firmu, a eště si to
nechal proplatit, a já sem se opravdu bála, že jestli zůstanu mezi takovýma
nulama, stane se ze mě nula taky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hasič pro nás přestal pracovat, a já sem propadla hysterii,
že ho ztratím, zachvátila mě panika, protože mám zvláštní kosmický pocit, že
musíme být spolu, že sme k tomu určení, nebo tak něco. Ale protože su
srabák, rači bych ho nechala odejít a brečela nad tou velkou ztrátou, než bych
to řekla. A tak sem se začla smiřovat s nejhorším. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Ale on to vymyslel, každej druhej týden pro mě přijel,
odvezl mě z práce domů, a nebo jenom tak „jel kolem“ a hodil mě dom, a pak
sme na parkovišti kouřili, a kecali, a bylo to tak fajn, a pak přijel zas…
Mluvili sme taky o práci, protože kromě toho, že tahá lidi z hořících domů,
si ještě taky zařídil firmu na školení první pomoci, firma je úspěšná a prosperuje,
a tohle třeba de úplně mimo mě, vůbec nechápu, jak to mohl stihnout, jak to
vůbec může stíhat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
No a jednou mi v autě řekl, že už je čas, abych k němu
šla pracovat, a já sem řekla tak jo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
V práci sem dala výpověď, a připravila sem se na život
plný rizik a nejistot, zato s adrenalinem v žilách, který mi dal
neskutečnou chuť do života. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Škarohlídi a kverulanti kroutili hlavou, jenomže ti kroutí
hlavou dycky, a taky mají spoustu keců, jako „jinde to stejně lepší nebude“ a
kyselý hrozny „stejně to nevyjde“, a mají připravených spoustu takových
pořekadel, aby nemuseli přiznat, že mají strach udělat změnu, radši budou sedět
v práci, která je nebaví a nudí, aby mohli naříkat, že to stojí za hovno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jednoho zimního večera sem si dala sraz s Kačou, Lůcou
a Verunou v koktejl baru. Přišla tam kartářka, a já sem jí řekla, že jí
dám kilo když mi vyloží karty, a tak mi vyložila karty, kde bylo, že mě čeká
spousta překážek, zato ale příde ta velká láska. To mně říká každej kartář.
Dala sem jí cígo, bylo jí osumdesát dva let, mluvila trochu rusky. Než odešla,
vytáhla z kabelky zrcátko a rtěnku, namalovala se, než pude na další
štaci, a odkráčela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kdybych takle vypadala v osumdesáti“ Závistivě sem
kroutila hlavou a napila se svýho hnusnýho Zombie koktejlu. Koktejly sou
všechny hnusný. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„V osumdesáti budeš mít vytahaný cecíčky.“ Řekla Veruna. „Takový
kůžičky.“ Vrazila si do pusy žlutej meloun z koktejlu. Vypadala jak inverzní
Pacman. „Já nechcu být stará.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Holky dělají v callcentráku už pátej rok. Sou to ty
největší vojáci na světě. Šlapou jak hodinky a na nic si nestěžujou. Smekla
bych před nima, ale nemám klobouk, ani to neumím říct, tak sem aspoň po Veruně
hodila plod mochyně, co sem našla v koktejlu, Kači sem koupila koktejl a
Lůce sem omylem šáhla na prso. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Chtěly
sme jít do klubu, protože Verunu opustil Mladej, a já sem jí slíbila, že jí
najdu ženicha. Nejdřív sme se na to šly posilnit do mekáča, protože mekáč v jednu
v noci je boží, a tam sme se bavily o hovnech. Kača začla rozjímat nad
hambáčem „viděla sem dokument o tom, proč nejíst hamburgry od mekáča.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Bylo to Supersize Me?“ Chtěla sem vědět. „Ten je dobrej.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne.“ Narvala si přes pusu do hlavy celej burger. Když ho
požvýkala, objasnila „byl to dokument, jak krávy stojí po břicho v hovnech.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale tak oni z těch hoven vylezou, ne? Než se z nich
stane hamburger.“ Rozumovala Veruna. „Hej morečku vedle sou angličani a mluví
anglicky!“ Kopla mě do nohy, jako ať zbystřím. „Jak se řekne anglicky hovno?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Smála sem se až mi hranolka lezla nosem. Rozmazala sem si oči,
vypadala sem jak coura, a tak sem zavelela „dem hledat Verči ženicha“, načež
sme vlezly do prvního klubu, kterej byl při cestě, teda chtěly sme. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Kilo.“ Řekl mně vyhazovač u dveří. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kilo.“ Informovala sem skupinu za mnou o vlezným, jako
správný vedoucí výpravy, a už sem lovila peněženku. Zevnitř hrálo Get Lucky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jako víte o tom, že je to tady dneska uzavřená společnost.“
Řekl mně vyhazovač, co vypadal jak Hulk. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak jako uzavřená…. Tak proč nás chcete pustit teda?“
Divila sem se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dneska je to uzavřená párty pro lesby a gaye.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Chvíli sem ho pozorovala. „Děláte si prdel.“ Řekla sem
nakonec, ale bylo mi jasný, že si prdel nedělá, vyhazovači nikdy totiž nemají
smysl pro humor. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jestli ste ale lesby, tak já vás pustím.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Cože co?“ Zírala sem. Otočila sem se na holky. „Dem pryč.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Veruna mezitím cpala vyhazovačovi svoje kilo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tady ne, Veru.“ Vystrčila sem ji na ulici. „Tady ženicha
nenajdeš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Obešly sme ještě pár klubů, nikde se nám moc nelíbilo, a tak
sme zaparkovaly v Tres Gallos, kde se mně zamotala hlava a šla sem na
hajzl omdlít, což se nestalo, ale skoro. Zatmělo se mně před očima až sem
přestala vidět, asi tlak, pěkně hnusný, když sem se vrátila, dala sem si colu,
a přede mnou spadla ožralá holka na obličej, rovná jak prkno padla na zem a
zůstala ležet, a nikoho to nezajímalo, všichni to pozorovali ze svých barových
židlí, a já sem přiskočila a snažila sem se ji zvednout, protože sem si
myslela, že si musela rozbít lebku, ale krev netekla, jenom zůstala ležet, a
mně se motala hlava a bylo mně blbě, a snažila sem se ji otočit, ale nešlo mi
to, mrtvá váha je těžká, pak se odněkud vynořil ňákej její kámoš, zeptal se mě
jestli žije a někam ji odnesl. Dopila sem colu a šla na rozjezd, kterej mi ujel,
tak sem šla za taxikářem, že jestli mě veme za dvě kila do Líšně, a taxikář
řekl „To máte smůlu“ a já sem mu řekla „To vy máte smůlu“ a šla sem pryč, když
na mě houknul „tak teda poďte“. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Celou dobu se tvářil tak nasraně, že sem se ani nezeptala,
jestli má pistoli.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Jednou večer mně volal Eda, protože se mu narodilo druhý
dítě, chtěl abych přijela „někam se pudem ožrat, potřebuju trochu klidu“. Řekla
sem, že přijedu až na jaře. Až budu mít nový tenisky, of course. Vyptával se,
jestli už mám chlapa, a když sem řekla že ne, navrhl, že přijede a opraví mně
ty šuplíky, co se rozjely, protože do jara, to je dlouhá doba „a ty stejně
říkáš že přijedeš a nepřijedeš“. Řekla sem, že se teda ozvu. Hm. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Brácha se odstěhoval do Rožnova a už tam zůstal. Nafurt.
Řekl ať přijedu, a já sem řekla, že na jaře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Mám naplánovaný, že od jara začnu novej život, v nové práci
a tak, hasič mně vyrobil nábytek do mojí nové kanceláře, a já se těším jako
malá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Svolala sem Radima a Sašu na oslavu mýho novýho života.
Vymyslela sem, že je pozvu na stejky, pořádně, aspoň jednou v roce,
pořádně se nažerem ať to stojí co to stojí, a malovala sem si, jak pudem do
stejk hausu, a napsala sem Radimovi, co mám za lubem, že dneska večer, kámo,
deme na stejky, platím, a Radim napsal „hurá, to se musím pořádně vyblít, aby
se to do mě vešlo“. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nakonec sme skončili u Námořníka, ale i tak byly stejky
dobrý, krvavý a velký. Juch. Stejky a pivo
- konečně sem měla pocit, že dělám něco opravdovýho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme dojedli, hádali sme se, kdo je největší DiCaprio.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já su největší DiCaprio“ Řekl Radim, „protože bych zfleku
mohl bejt milijonář, kterej valí na koksu, a mohl bych mít kurvy a loď a užil
bych si to až do samýho konce.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já su největší DiCaprio“ řekla sem „protože bych mohla
klidně na falešný doklady procestovat celej svět, lítala bych letadlama tam a
zpátky, a nikdo by mě nechytil.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To by tě teda chytili.“ Řekl Radim. „Protože sis nedokázala
udělat ani falešnou šalinkartu.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Protože tiskárna má blbý barvy.“ Bránila sem se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Proto nemůžeš být DiCaprio.“ Vzal mi elektronický cigáro z ruky.
„Tfuj to je hnusný. Proč se tady nesmí kouřit do prdele, řeknu vám teď jak sem
byl největší DiCaprio, protože sem byl na rautu právníků“ a vysypal historku o
tom, jak jeho kámoš dostal volňasy na jakýsi právnický raut, a tak se Radim
navlíkl do jedinýho obleku, kterej má od maturity „a v něm už taky umřu, protože
na jinej nemám“ a šel na ten raut, kde byli samí právníci a notářky, a byly tam
taky hostesky, který se s právníkama musely bavit, a Radim toho využil, a
když vypil dvacet piv „třetinkových, protože tam neměli půllitry“, vykládal
hostesce, jak má právnickou praxi a že dělat právníka je fakt nuda, ale dobře
to sype. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A to jí nebylo divný, že ve svým věku nemůžeš mít ani
dokončenou školu, natož praxi?“ Zeptala se Saša. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jí divný bylo.“ Jásavě ukázal na Sašu „a já sem jí řekl,
že sem si udělal turbo školu, protože sem se učil rychle, tím pádem sem byl
rychle venku, a teď vydělávám.“ Napil se piva. „Těžký prachy.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„U tohos měl furt ten tunel v uchu.“ Smála sem se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo. To nevyndáš. To bych tam měl díru jak Afričanka.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Radim chtěl jít se mnou ještě na pivo, ale mně se nechtělo
motat se po Bažinách od baru k baru, už mám Bažin tak ňák plný zuby, je
mně to tam malý, a tak sem navrhla, že pudem do města, jenomže to zase nechtěl,
a tak sem ho nechala někde u herny a šla sem se Sašou k ní dom, kde sem si
nasadila přilbu z Poldi Kladno a dělala sem, že su hutař, zatímco se
balila, aby mohla lozit po střechách. Rozbily sme čelovku, což byla škoda, zato
sme se ale navlíkly do výstražných vest a dělaly sme, že sme preventisti
sedmýho dne. <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-68576979526192367892013-10-23T19:15:00.000+01:002013-10-23T19:15:07.106+01:00Narozeniny. Zase. <div class="MsoNormal">
Myslela sem, že su větší frajer, a že den
mých pětatřicátých narozenin mě tak nesemele. Jenomže už od rána mně bylo do
breku, furt sem si říkala, to už mě jako bude brzo čtyrycet? Jako by všechno to
pěkný mládí bylo v hajzlu. Co se nestihlo doteď, už se nestihne, karty
jsou rozdány, kostky vrženy, a není to nic moc. A nic už se nezlepší, nic lepší
nebude, a šance už tu všechny byly. Následuje stáří, nemoci, bolesti, povinnosti,
práce, kauflandy, nedělní bábovky, vánoce a smrt. Vydělaných peněz nikdy nebude
dost, léto bude čím dál kratší, stejně jako ubíhající roky. Nic velkýho
nevykonám, nenaučím se být malíř, ani nevymyslím komix. Rozbrečela sem se ráno
v trolejáku upřímnou bolestí z nicoty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Saša mi koupila na snídani zákusky. „Jako
vím, že to neslavíš, ale pohřební snídani si dát můžem.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nikola mě vzala na oběd. „Aspoň se najíš,
když už to stojí za hovno.“ Pak mě vzala do květinářství „nechceš si koupit
ozdobný feferonky? By se k tobě hodily.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jakože vypadám jako feferonka.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jakože seš tak kyselá.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Feferonka není kyselá.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme se vrátily do kanclu, seděl na
mým místě hasič. „Kde seš? Hodinu, už hodinu tady na tebe čekám.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale houby…“ Smála sem se. „Ty bys nikde
nevydržel hodinu sedět.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šli sme kouřit, já sem mluvila o tom, jak
na hovno mám den, pak mě objal, a všechno bude dobrý, všechno je a bude dobrý,
a to bylo to nejvíc na celým světě, co sem potřebovala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Šéf se rozhodl po třech měsících
navštívit firmu a udělat poradu. Při té příležitosti mě odchytil na chodbě, a
řekl mně „Zdar, dneska na poradě se s tebou rozloučím, už pro mě nebudeš
dělat.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, no.“ Trhla sem ramenama. Todle
člověk prostě musí čekat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na poradě mi oznámil, že už mu nebudu
dělat asistentku, ale budu dělat asistentku techničce Martě. Která právě
vylezla ze školy a je u nás dva týdny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hm.“ Řekla sem na to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Takže sem tě vlastně vyhodil, ale
nevyhodil.“ Smál se na poradě. Asi mě to taky mělo rozesmát. Zato vyhodil
hasiča. „Je nás tady teď hodně, už ho nebudeme potřebovat“ a pak pokračoval
„Marto kdyby se ti Jana nehodila, tak ji můžeš vyhodit, nebo si to tam
poštelujte jak chcete.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Všechno je z piče.“ Řekla sem Saši,
když sme seděly večer u piva. „Já nevím, co teď nebo co, když hasič pro nás
nepracuje, tak už za mnou nebude jezdit?“ Byla sem těžce v krizi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ale tak zase taková změna to nebude,
ne?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak jako, já o něho nesmím přijít. Já
nebudu bez něho… nebudu!“ Hysterčila sem. Už zase.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Dyť už u nás nemá práci tak půl roku.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Fakt?“ Napila sem se a polila se pivem.
„Kurva.“ Bouchla sem do stolu až se hospoda otřásla. „Já nevím co… proč tady
není Radim?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zavolala sem Radimovi, přišel do půl
hodiny. Rovnou si nesl pivo od baru, aby neztrácel čas. „Zdarec. Dem oslavit ty
tvoje narozeniny, žejo? Sakra, zapomněl sem doma dárek. Rakev.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když je někomu 22, to se to směje.
„Blboune.“ Plácla sem ho do zad. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Přivedl ještě další dva lidi, borca a
mařku, prý aby moje oslava měla grády. To měla. Furt se hádali o guláši,
žduchali do sebe, shazovali se ze židle, nebo se rvali o cigára. Chtěli sme si
dát panáka. Radim do sebe hodil dvě piva a pak nám tvrdil, že pálenka, teda
slivka, je vlastně brandy, protože tak se tomu říká v americe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Saša oponovala, že brandy je
z kukuřice a obilí. Řekla sem, že si to spletla s bourbonem, a ve
zbytku sem je nechala. Radim požadoval po pinklovi brandy. Neměli. „Já sem vás
chtěl nachytat, my chceme slivku, nebo meruňkovicu.“ Tu taky neměli. Nabídl nám
rum. Světová skupina.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Odveleli sme se radši do tipáče, kde se
Radim blýskl hned u vchodu když se zeptal pinkla, jestli mají brandy. Vodový
oči všech ožralců s rumem a pivem se na nás nechápavě a nebo lítostivě
upíraly. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Brandy?“ Dal si pinkl pauzu, aby si mohl
promyslet, co to vůbec je. „To nemáme.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nó, dobře, řeknu to česky.“ Vyprsil se
Radim. Smála sem se až se mně uši třepaly. „Chceme pálenku. Normální slivku,
meruňkovicu, nebo tak…“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Třešňovicu, jabkovicu…“ pomohla mu Saša.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Kalvádos.“ Opravila sem to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pinkl na nás zíral, pak nám doporučil
morgana, a šel dohlížet na ruletu, jakože už sme s těma výmyslama nuda
crew, a tak sme obsadili kumbál s džuboxem a hracím automatem na pinbal,
kde byla nakreslená rodina Adamsova. Museli ho odkoupit z ňákých kolotočů.
Radim trval na tom, že si to musíme zahrát, a Saša pištěla pokaždý, když se
vysunula jakože mrtvolná ruka a schramstla kuličku. Radim objednal fernety.
Nasypali sme do džuboxu všechny zbývající drobáky, co kdo měl po kapsách, a
Radim se ujal šéfování, že mi bude pouštět moje oblíbený písničky. Vzpomněl si
dokonce na Rumjacks a Dropkick Murphys, a to sem byla překvapená hodně, protože
sem si to pustila jednou v kanclu tak před půl rokem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pak udělal ještě divnější věc, šel se
mnou tancovat. Ostatním spadla čelist, protože o Radimovi všichni dobře víme,
že se ho nikdo nesmí dotknout. Je absolutně bezkontaktní, a když sem mu jednou
v kanclu šáhla na rameno, katapultoval se z místa ohrožení až ke
dveřím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Odešla sem z baru někdy ve dvě ráno,
Radim seděl u automatu a nevypadal, že by chtěl vůbec někdy jít spat, tak sem
ho tam nechala, v blikajícím vegas. Jestli má někdo talent na hazard, je
to Radim, pan Klikař.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ráno mně bylo blbě, nemohla sem jít do
práce, a tak sem nikam nešla. Zavolala sem, že nikam nemůžu, a pak sem se dívala
celej den na Breaking Bad. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Eda mně v poslední době furt volal,
ať se stavím, a mně se nechtělo, a pak sem ve městě potkala jeho Jáňu, byla
těhotná, a říkala, že se za nima musím stavit, a já sem říkala, že jo, ale
vůbec sem to v plánu neměla, a pak mně volali v sobotu ráno, ať
přijedu, a tak sem teda sedla na autobus, a vydala se na venkov, ježiši.
Přejela sem dědinu, kde sem měla vystoupit, a tak sem si říkala, no neva,
vystoupím na nejbližší zastávce, jenomže to nebylo jenom tak, protože ta byla
až v sousední vsi, co vlastně nebyla moc sousední, protože byla kurevsky
daleko. Nechtělo se mi hledat zpáteční zastávku, vlastně se mi tam vůbec
nechtělo zdržovat, tak sem to vzala pěšky, přes lesy a zahrádky, psi štěkali,
mohli se celí dosrat z toho, že prochází cizinec, wow, potkala sem zajíca
a snědla sem po cestě pár bukvic. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když sem konečně dorazila, Eda mi oznámil
„su strašně šťastnej, že seš tady, su nalitej jak dělo, tak si ze mě nic
nedělej, kdyžtak“. Jáňa mně udělala kafe, a já sem si nemohla vzpomenout, jak
se menuje jejich syn, kterýmu sem přivezla čokoládu. Hrál si s autíčkama.
„Zdar malej Batmane, tady máš čokošku.“ Vybruslila sem z toho bravurně.
Kdybych lidi víc vnímala, nedocházelo by k takovým trapnosituacím,
polepším se, říkala sem si… jenomže mělo být ještě hůř. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Vzala sem si kafe a šla sem s Edou
na zahradu, kde sme mluvili o známých, a jak se jim daří, závěr je, že nikdo to
moc nevytrh. Z naší starý party nikdo není žádnej lumen, a pokud někdo má
práci, je největší kápo všech zoufalých existencí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nejvíc mně chybí můj kámoš Níťa.“
Stýskal si Eda „Byl to můj nejlepší kamarád a chybí mně hodně, často se mně o
něm zdá.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Hm.“ Zapálila sem si cígo. Odvedle
zasmrděl kůň. Zaštěkal pes. „A tak proč mu nezavoláš třeba? Ty na něho nemáš
žádný spojení?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak jako spojení.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No že bys mu zavolal.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zíral na mě jak kdybych se tam vylíhla
z dračího vejce. „Jáňo, Níťa už je deset let mrtvej, skočil pod vlak,
ujelo mu to hlavu, ty si to nepamatuješ?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A kurva.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zůstala sem do večera. Seděli sme
v ohništi. Eda mně vykládal různý historky, jako že si dal na Zelňáku sraz
s ňákým borcem, kterej ho měl zaměstnat, jenomže jak domlouvali podmínky
spolupráce, Eda spadl do kašny. „Byl sem celej mokrej, mobil v hajzlu, ale
dostal bych tu práci, aji tak, jenomže bych musel mít řidičák, a ten nemůžu furt
udělat, protože se dycky ožeru, a prostě na ty zkoušky nedojdu. Dáš si víno?
Pivo?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
V zahradním bazénku byli oranžový
kapři. „Ty sme ukradli z bazénku u Olympie“ Chlubila se Jáňa „přišli na
nás flojdi, jako co tam v noci děláme, ale pak nás nechali jít.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Malej Batman si hrál s vrtačkou. Eda
řekl, že rozdělá oheň, naházel do ohniště zelenou trávu, krabice, sáčky, letáky
a kdovíco za umělý hmoty, zapálil to, a můj odchod ze zahrady komentoval „to je
hovno kouř, toto, minulej týden sem pálil matrace, tos měla vidět, nebuď cíťa, vole,
todle je venkov!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ujel mně zpáteční autobus. Říkala sem si,
že by bylo fajn jít do Brna pěšky, jako courat se kolem letiště a po polích
přes noc, jenomže když sem došla za kostel, byla mně zima a měla sem hlad, a
tak sem si řekla, že na to seru, protentokrát, a tak sem poslušně počkala na
autobus, a dobře sem udělala, protože tam byl ožralej borec, kterej asi do
všech jebal, nevím, protože sem měla sluchátka a poslouchala sem Gorillaz, začlo
mě to zajímat až v momentě, kdy do mě žduchl, a týpek, kterej seděl vedle
mě ho popadl za krk a vyvedl ho ven, tam ho složil, klekl na něho, a párkrát mu
dal dobrý dělo, to sem si na to dokonce sundala sluchátka, jo, bitka, konečně,
byla sem spokojená hodně. Autobusák počkal, až mu týpek naloží, pak bitkař nastoupil,
autobusák zavřel dveře, a jedem, jenomže ožrala se zvedl, celej zakrvácenej,
vydával divný zvuky, a naplácl se ke mně na sklo ve snaze zastavit autobus.
„Tyjo, Walking Dead“. Snažila sem se pobavit ženu naproti, ale marně, nevadí,
zasmála sem se sama. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Už sme skoro jeli, když ožrala skočil
autobusákovi do cesty, ten musel zabrzdit, a krvácející kousač se dožadoval
zavolání měšťáků. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nesnáším ježdění emhádé, hodně. Ale sou
momenty, za který to stojí, a kdo si počká, ten se dočká, and life tastes good.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Radim se za mnou stavil do práce. Leželi
sme na schodech na zahradě a kouřili. Zírala sem na mraky. Radim flusal na
keře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Koupil sem si nový boty.“ Ukazoval mně
tenisky. „A novou mikinu, hele.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Co to je na tom potisku? Fašistická
helma? Gut. Já to řeknu Saši, žes byl na nákupech, a přitom jí dlužíš osum kil,
už půl roku. Radime vrať jí to už, nebuď dement, já to nebudu poslouchat furt.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To nemůžu, dlužím bance.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak jako dlužíš bance?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Čtrnáct litrů, za přečerpání kreditky.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Čtrnáct litrů? Ježiši. Bych se zabila.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Buď v pohodě, to se vyřeší.“
Vyfoukl kouř na svoje nový boty a zálibně si je prohlídl ze všech stran. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den mně psal, že se za mnou staví,
páč má pro Sašu těch osum kil, a já sem mu psala, tyjo, to su na tebe pyšná,
žes šel do sebe, kámo. Na to mně napsal, že ani tak ne, ale včera v noci
vyhrál čtyrycet litrů v pokru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pak nešel dva dny do práce. Psal mně, jak
je fajn být boháč. Napsala sem mu, že potřebuju novou zimní bundu. Už se
neozval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-80529283978660072992013-09-02T21:21:00.002+01:002013-09-02T21:21:58.180+01:00Vládce draků<div class="MsoNormal">
Jednou sem potkala u baráku bláznivýho
Davida, co je blázen, a já se s ním dycky bavím, teda – jenom
v období, kdy neslintá, protože když slintá, někdy mu sliny padají až na
boty, a mně se dělá šoufl, ale když na něm zrovna netestují nový léky proti
bláznovství, tak nepouští sliny a je s ním sranda. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Zdarec Davčo!“ Pozdravila sem žoviálně
když pozoroval kořeny keře. „Jak je dneska?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ahoj ahoj!“ Napřímil se radostně. „Já se
radím s tady tím keřem, co si myslí o životě.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Bezva. Co si myslí?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Že jednou všichni umřeme.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jo, to si myslí dobře. Bojíš se?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne. Já vládnu drakům.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já taky, hele.“ Ukázala sem mu draky
vytetovaný na rukách. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ochraňujou tě, ti draci?“ Zajímalo ho.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jasně.“ Přikývla sem. „Když mě někdo
nasere, drapnou jeho duši, a odnesou ji do dračích hor, kde trpí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jak dlouho trpí?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nevím, dlouho.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Víš, co si myslím?“ Zamyslel se a
posunul si brejle na nose. „Lidi se bojí smrti. Ale já ne, já sem vládce draků,
mně smrt nevadí.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ty, to máš dobrý.“ Záviděla sem upřímně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Chceš být se mnou vládce draků?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak jo, ale bacha, bude to vostrý.“
Varoval mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jako jasně. Od té doby sem všude viděla
draky. Třeba sem se taky stala vládce draků, jako šílenej David, za chvilku
budou všude, a já se přestanu bát smrti, protože budu retard. Skvělý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pak se začly dít zase ty divný věci, jakože
sem se v noci budila vždycky ve 3:17 a tak. Jednou v noci se mi
zdálo, že si pro mě přišla smrt. Měla kosu, a já sem vůbec neměla strach, a pak
mě podřízla krk srpem. Čekala sem, kdy mi odpadne hlava, ale nestalo se to, a
já sem si říkala, tak ještě se můžu zachránit, třeba by mi tu hlavu někdo
přišil, a pak sem si řekla, seru na to, už je pozdě, ale hlava furt nechtěla odpadnout,
a tak sem se zvedla, šla sem si pro meč, a ocitla sem se ve městě, kde nikdo
nebyl, a měla sem za něco bojovat, ale nevěděla sem za co. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Druhej den sem byla unavená jak vorvaň.
„Zdálo se mně, že mě popravila smrtka srpem.“ Stěžovala sem si na cigáru
hasičovi, kterej taky vypadal, že tři dny nespal, a možná to tak i bylo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Tak to byla proletářská smrtka.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Plyne z toho něco?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Ne.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Odpoledne sem šla vyzvednout Aničku do
parku, kde byla na příměstským táboře, ale přišla sem brzo, ještě nedorazili
z výletu, a tak sem si sedla na lavičku… kde sem usnula. Pražilo na mě
slunko, kolem jezdili cyklisti a chodily rodinky s dětma, a já sem spala
spánkem spravedlivých… bezďáků. Bezva. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další den sem si musela jít nutně koupit
legíny, co mají kříže na kolenách, a tak sem vzala sebou Sašu, která má teď
spoustu času, protože jí odjel přítel na rok do Norska, což je pro ni blbý, pro
mě dobře, jenomže výprava nabrala úplně jiný směr, protože sme zapadly do toho
nejdivnějšího obchodu na světě, byly tam samý retro věci a retro knížky, a encyklopedie,
taky dračí doupě, a starý hračky, igráčci, auta na klíček, stavebnice Merkur a
všechno skoro zadarmo, a tak sme tam se Sašou chodily v posvátné úctě, a
občas sme nadšeně vypískly „Ty vole, mončičák, nekecej!“ nebo něco takovýho, a
tak sme pobraly co sme mohly, a když sme platily, zjistily sme, že to bylo
skoro zadara, a mařka, která tam prodávala, a seděla uprostřed toho všeho na
hromadě knih, si vzala ty naše peníze a šupla to do do krabice s nápisem
Charita. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Hustoles. Když sme vyšly ven, řekly sme
si, že sme se ocitly v časové smyčce, a tenhle divnej obchod s tou
divnou holkou tady zítra už určitě nebude, protože třeba ani nikdy nebyl, a pak
sme potkaly velkej sběrnej kontejner, kde bylo vyhozených spoustu kachliček, a
Saša si uvědomila, že sbírá kachličky vlastně, a že musíme najít ty nejlepší
kousky, a tak sme lozily v kontyšu a vybíraly nerozbitý kachličky, který
si házela do kabele, a mezitím sme našly taky zrcadlo, který sme si hodily do
kabelek, každá půlku, a smály sme se, jak máme zrcátka, který se vejdou do
kabelky. Totální štěstí v kontejneru.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Další den sme šly na oběd „bez bot, se
řeklo“, a oběd na bylinkové zahrádce byl fajn, jenomže jak sme si tak vklidu
seděly ve stínu hrušky, venku v nepřátelským a brutálním letním světě se
chodníky rozpálily do bodu tekutýho asfaltu, a po cestě zpátky sem si spálila
nohy. Chodidla. Nikomu to nepřeju. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
O víkendu mi zavolal Pan Van, se kterým
se znám z internetu, že pudem nakupovat, a já sem řekla ok, a dali sme si
sraz u kampusu. Pochopitelně sem stála jinde než sem měla, zmatená jak lesní
včela, s oparem, ze kterýho mě bolela půlka obličeje. Tragéd za každé
situace. Když sme se našli, šli sme nakoupit do Tesca, a tam mi chtěl ukázat
v kuchařské knize, jak vypadá bránice, jenomže sme to nenašli, a tak mi
ukázal zklamaně aspoň jiný vnitřnosti. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Šli sme na oběd do menzy, a pak do
lékárny pro náplasti, byl to fajn den uprostřed horkýho betonovýho
léta. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Nikolou sme se rozhodly, že
vytřídíme potištěný papíry, a ty použitelný na kreslení odvezeme do dětskýho
domova. Zavolaly sme teda do děcáku pod kopcem, jestli nás s papírama
chcou, a když řekli že jo, naskočily sme do auta, a odvezly to tam. Poptala sem
ještě, co potřebujou, a ukázalo se, že všechno. Řekly sme, že se zase stavíme,
a odjely na oběd. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nikola celou dobu zaraženě pitvala řízek,
zatímco já sem si mlela to svoje „ještě, že Daft Punk vydali nový album, jinak
by léto nemělo žádný hity.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když sme se vrátily na firmu, Nikola
padla do křesla u Petry, a pak na nás zakřičela: „Jak je možný, že
v dětským domově nemají ani na příbory? Co to je kurva za svět!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Horko už všem v práci lezlo na
mozek, já sem se snažila rozptýlit situaci tím, že sem točila telefonem nad
hlavou, a dělala sem vrtulník, a při té příležitosti to vzal telefon o židli a
způsobil si prasknutí displeje. „Fajn“, řekla sem mu na to, a vydala sem se do
servisu, i přes to, že sem věděla, že šance na úspěch je nula, protože firemní
telefon je typ, kterým telefonovali ještě dinosauři. Jak sem si to tak štrádovala
přes Bažiny, a točila rozbitým telefonem, a míjela prodejnu, kde měli ve výloze
flašku Červenýho draka, která by podle mých výpočtů už vůbec neměla existovat, potkala
sem Verunku, která obědvala na zahrádce u silnice, a hned jak mě uviděla,
vyskočila na lavici a spustila „Miláčku, ty můj miláčku, Ňufíku, fufíííí!“ a
skákala po lavici, a objímala mě přes plot, a já sem se smála, a ukazovala sem
jí rozbitý telefon, a pak sme se dohodly, že musíme jít na pivo, protože sme se
dlouho neviděly.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
V servisu sem borcovi strčila
telefon před obličej „Problém. Podívejte, co se stalo, potřebuju náhradní kryt,
sklo, nebo tak něco.“ Tvářil se na mě, že mi ani nechce odpovědět,
konsternovaně zíral na tu cihlu na šňůrce, a pak jenom zahuhlal něco, jako „to
nepude“, a já sem řekla „sem si to myslela“ a odkráčela sem zpátky do kanclu,
kde sem telefon zalepila páskou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
O víkendu sem měla v plánu
podniknout s Aničkou výlet parníkem. Saša řekla, že se přidá, a pak napsal
Radim, že co dělám, a já sem řekla, že jdu na loď, ať de taky, a on řekl tak
jo, a tak sme se všichni sešli v přístavišti, Radim tam stál klasicky
s lahváčem a cigárem, a já sem měla velkou radost, že ho vidím. Koupili si
se Sašou pivo, stáli sme vzadu na parníku, pozorovali víry… pivka, cíga,pohoda
jak prase… a Radim vykládal, což sem docela zírala, protože dycky byl mlčoch,
ale teď byl zábavnej společník „Střelil sem do psa vzduchovkou. Říkal sem furt
tomu chlapovi, ať tam s tím psem nechodí, sral mi před branku, sakra,
několikrát sem mu to říkal, pak sem vzal vzduchovku, dža! a bylo. Už tam
nechodí, jenomže na poště mám něco od policie, kurva, asi to bude ono.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Proč si pro to na tu poštu nejdeš?“
Zajímalo mě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nevím.“ Napil se piva. „Nemám čas.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Po hodině plavby nás to vysypalo na hradě
Veveří. „Jdeme na hrad!“ Zavelela radostně Saša, a svižně vyšlápla, Anička se
vydala za ní. My sme s Radimem zůstali stát, a kroutili sme hlavou, já sem
se zmohla na odpor „ale tam nic není. Nemusíme tam, můžeme si tady sednout
vklidu do lesa…“ Mluvila sem zbytečně do zad turistické dvojici. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Mají tam pivo?“ Chtěl vědět Radim.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, no.“ Přiznala sem, a v ten
moment se můj sen o válení v lese rozplynul jak pára nad hrncem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Odhodlaně si zapálil cigáro „Tak dem.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Dobře vám tak!“ Řekla sem na zahrádce
v podhradí, když se ukázalo, že si tam dali sraz flašinetáři
z širokodaleka. Zírali sme na sebe s Radimem zoufale, zatímco Saša si
prozpěvovala s borcem v bekovce a pruhovaným tričku, který točil
klikou na pekelným nástroji „Pětatřicátníci, hoši jako květ!“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Anička se smála celou dobu, protože se jí
v kofole utopilo nejmíň deset vos, a já sem byla ráda, i přes flašinety,
který mi trhaly mozek na cucky, že je léto, a přála sem si, ať nikdy neskončí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Z obrovské cedule oznamoval drak
chrlící oheň termín prohlídek hradu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
S Verunou sem zašla na pivo. Seděly
sme na zahrádce u silnice, vdechovaly benzínový výpary s horkým letním
vzduchem, ptala se mě, jak dopadl rozbitej telefon. Ukázala sem jí, že je furt
rozbitej, protože ten, kdo to má řešit, to neřeší. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„A to jako si můžeš jít normálně
v pracovní době do servisu? Jako normálně si odejdeš?“ Třeštila na mě oči.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Jo, no. Normálně si odejdeš.“ Radši sem
zamlčela, že někdy si normálně odejdu dívat se na koně. Sedím u gymnázia a
dívám se na parkur. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jako deš v osobku? To stíháš? …
já sem včera přišla o pět minut pozdě z oběda, dostala sem stovku pokuty…
Už nemůžu s těma lidma mluvit, miláčku, nemůžu… mohla bych dělat
kadeřnici, všude chcou živnostňák… nemůžu už s nikým mluvit… objednáme si
jídlo, musíš jíst, seš čím dál větší špejla fufíčku… Alice Bendová si nechala
odsát potní žlázy z podpaží a napíchala si je pod oči!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Objednaly sme si hermelín. Dostaly sme
kyselý zkvašený cosi přelitý olejem. Pinkl tvrdil, že je to akorát víc
naležený, no, ono to tak má být vlastně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Zavázat oči, postavit ke zdi, zastřelit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Za dva dny se ke mně stavila Kačka, s
vínem. Myslela sem, že bude taky vyřízená, z callcentráku, a tak, ale
vůbec to tak nebylo, vypadala šťastně, že dělá technickou podporu „a su šťastná
dycky když něco vyřeším. Odborník. Wolf, co řeší problémy. A víš co? Nemám
nastavený prodejní cíle, nic nemusím prodat. Konečně.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No tak na to se napijem.“ Pozvedla sem
svou plechovku s pivem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Taky říkala, že si bude brát hypotéku, na
byt. „Gut, na to si ťuknem taky. Zřejmě se posouváš na další životní level.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Já nevím, jestli je hypotéka důvod
k oslavě.“ Zapochybovala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Všecko je.“ Narvala sem si pusu
krekrama. „Na brečení je dycky času dost.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Dostala sem depresi z toho, že mně bude
35. Posraný narozky. Ráno sem se probouzela a chtělo se mi brečet. Připadá mi, že je mi
dvacet, a včera mi někdo oznámil, že je mi třicetpět, ale to není fér, to není
moje číslo, to nejsem já, mně tolik není, vážně, ne. Nebylo o tom s kým
mluvit, všichni moji kamarádi mají 25 nejvýš. Nikoho staršího vůbec neznám.
Fuck, whats wrong?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Ale pak přišel zlom, rozhodla sem se
svoje deprese přetavit do ňákýho projektu, a to se mi povedlo jedno ráno, kdy
sem opravila repráky, šoupla sem je pod postel, a nastavila zvukový oblouk tak,
aby se přenášel dřevěnou konstrukcí, wow, a tak se mi stal z postele velký
reprák. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Je to jako v té reklamě na
žvýkačky, ležím na repráku!“ Skákala sem a tleskala nadšením když sem to říkala
Saši. „Teď cítím zvuk až v kostech. Změnilo mi to život.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je dobře.“ Řekla Saša. A rozhodla se,
že chce taky cítit zvuk v kostech, a tak ji musím vzít do klubu, protože
tam nikdy nebyla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jako v žádným?“ :-o<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To jako v žádným.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Rozhodla sem se ji netlačit pro začátek
do žádných hardkorů, a tak sme zašly do Tres Gallos. Radim měl jít s nama,
jenomže sem ztratila nervy se s ním domlouvat, protože „nevím kdy přídu…
nevím jestli vůbec přídu… nevím jestli mám jít…“ mě dokážou dycky vytočit
spolehlivně, a tak sem řekla, že nikam nejde. Seděly sme se Sašou u stolku pod
balónkama a fáborkama, který byly úplně blbý, a taky nám u vchodu nabídli, že
se můžem nechat počmárat světýlkujícíma fixama, což bylo eště blbší.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„To je tady jako tak prázdno furt? To
tady jako budem samy?“ Rozhlížela se Saša kolem sebe. „Divný.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Je devět.“ Řekla sem. „Eště dvě hodiny
tady samy budem. Kluby začínají v jedenáct.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„V jedenáct? Tak pozdě? Proč?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Nevím. Prostě to tak je. “ Trhla sem
ramenem a objednala si pivo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
V jedenáct se zhaslo, nahrnuli se
lidi, přišel dýdžej co vypadal jako Steve Angello, a začal hrát, kupodivu
dobře. Hostesky nám každou půlhodinu nabízely světýlkující zelený panáky „jenom
za dvacku“, a my sme je každou půlhodinu posílaly do háje, protože pití jenom
za dvacku vypadalo, že to vyprodukovaly světýlkující olihně který sežraly
zvýrazňovače. Lidi pomalovaní světýlkujícíma fixama vypadali taky jako olihně.
Někteří jako dost ožralý olihně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Přisedl si k nám týpek, takovej
mladej skejťák, jenom na nás koukal, a celou noc tam seděl sám, s náma, a
nic neříkal, pil si svůj redbul a olihňový výpotky, který už nestály dvacku,
ale dvacetpět, najednou, zíral na nás a před sebe, a mně připadalo, že máme
sebou Radima. Do mrtě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Saša rozebírala mřížový obložení topení,
já sem bouchala do stolu v rytmu Hardwella, až sem si slisovala cigára,
bylo mně fajn, ale Saša se nenechala obalamutit „to není opravdová klubová
akce, žene. To je jenom takový jako. Já bych chtěla tam, kde je fakt hodně
lidí, kde se nemůžeš ani pohnout a kde tě to úplně rozbije.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„No.“ Vydechla sem. „Budem muset do
Karibiku. Ale to se připrav na peklo, a to si nejsem jistá, jestli doopravdy
chceš.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
„Chci.“ Odkývala. „Takže příště.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Když skončily prázdniny, nemusela sem už
jezdit s Aničkou každý den ráno do města, mohla sem nastoupit svoje
oblíbený trasy, ráno si na hlavňáku vyzvednout kafe, nasadit sluchátka, a jít
volnou chůzí, třičtvrtě hodiny do práce. <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Mám tak ráda zavedený pořádky, tetelila
sem se blahem, když sem první chladný zářijový ráno svírala horký kelímek se
skořicovým kafem, před obchodem, který měl na výloze obrovský nápis Dračí
pádla. <o:p></o:p></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-65717590258000540392013-07-26T11:41:00.001+01:002013-07-26T11:41:40.207+01:00Okurková sezóna
<br />
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Tři dny sem měla vypnutej mobil. Říkala
sem si, že už ho nikdy nezapnu, jenomže sem potřebovala jít s Kačkou na
pivo, a tak sem jí napsala, a při té příležitosti se mi pustila hlasová
schránka, o které ani nevím, že ji mám. Tři zprávy. První byla bába „Je půl
deváté večer, a ty nejseš doma? Kde jako seš?“ Dál v hlasové schránce
čekala tchyně, která si po dvou letech vzpomněla, že má vnučku, a nechala mi
vzkaz, že má kartičky z Billy, zadarmo ale hodně, a kdy se pro to stavím. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Nikdy. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Třetí vzkaz byl od učitelky, že budu
platit čítanku. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Vážně sem přemýšlela o tom, že telefon
vyhodím. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ještě ten den se stavila domovnice a
zvedla mi nájem. Oh, fuck. Může to být ještě horší?</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Může. Další den přišel soused, kterýho
sem nikdy neviděla, a dal mi podepsat jakýsi papír, že chci udělat rekonstrukci
bytu. Rekonstrukci sem nechtěla, ale chtěla sem předělat elektřinu, protože je
v prdeli a probíjí, v noci mně v kuchyni problikává zářivka a
shořela mi zásuvka. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Předělají Vám i kuchyň, vymalujou a
vymění vstupní dveře. Zadarmo.“ Mrkal na mě povzbudivě. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ale to já nechci. To jako musím?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Podivejte, to já nevím, já jenom
potřebuju předběžný podpisy. Každopádně tady dva týdny bude odpojená voda, elektřina
a plyn. Takže si musíte zařídit náhradní bydlení.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Co… co??!!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ale nebojte.“ Zasmál se šibalsky. „Když
nebudete mít kde být, bude zřízený ubytování v náhradních prostorách.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Náhradní prostory. Jo. Tělocvična ve
škole. Kde se budu mačkat se všema sousedama, který vůbec neznám, a vůbec sem
je ani nikdy nechtěla poznat. Kurvadrát. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V noci mě vzbudil Eda esemeskou, že
se chce zabít. Vypnula sem telefon nadobro a spokojeně sem usnula. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Červenec je nejlepší měsíc roku, protože
mám tři týdny dovolené. Jely sme s Aničkou do Kroměříže, do města, kde sem
prožila dětství, a kam patřím, a kde sem si přísahala v podzámecké
zahradě, u labutího jezera, že se tam jednou vrátím, a už tam zůstanu, protože
Brno je hnusný, špinavý město, a já ho nenávidím, a až na to, že tady mám
práci, nemám vůbec žádnej důvod tady zůstávat. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V pondělí sem se vypravila na
sociálku hned ráno, a měla sem štěstí, stála sem ve frontě jenom hodinu a půl.
Štěstí sem měla taky v tom, že sem nedostala přes hubu od cigána, co
férově předběhl celou frontu a na frflání bílé fronty reagoval „chceš po držce,
chceš přes držku, nebo co chceš…“ Běloši se do něho obuli „kvůli takovým jako
seš ty vás nesnášíme, všechny, a pak si můžete stěžovat, špiny.“ Načež vstal,
aby nám předvedl, jak nás všechny zmlátí, svalečky mu narostly do velikosti
pingpongových míčků, zato huba se mu zvětšila „si zavolej policajty, zavolejte
si policajty, vy piče, a ty drž hubu pičo a řekni té druhé piče ať drží piču,
dopiči.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Sekuriťák tam stál vedle mě, celý to
pozoroval, jako v divadle, tralala, tak sem se ho zeptala, jestli
s tím nechce dělat, se tady přece nenecháme urážet, ještě vod cigošů
tyvole, a on pokrčil ramenama „A co s tím mám jako dělat?“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Tak hlavně že máš tomfu ty frajere. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Sekuriťák z minula tam už nebyl, prý
nezvládl rvačku minulý čtvrtletí, kdy se museli volat měšťáci, protože čmoud
tam někomu roztrhl tričko. Sekuriťák nezakročil, a to se ani nedivím, protože
byl starej jak Morlor, ta želva z Nekonečnýho příběhu. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ovšem jeho náhrada taky stojí za hovno. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Přede mnou stála Mata Hari, výzvědná
služba, což je člověk, kterej se ve frontě dycky objeví, a začne zprvu neškodně
„ájé, to tady budem dneska stát dlouho“, čeká na přikývnutí a pak spustí „a vy
ste tady proč“, a už má oběť, kterou může mučit celou dobu, protože není kam
utýct. Modlím se z celýho srdce, abych tou obětí nikdy nebyla já, zatím mi
to prochází, tentokrát to schytala ženská dva kusy přede mnou. Vyzvědačka
velikosti a tvaru spodní sněhulákové koule s vlasama do půli kotníků
spustila svůj teror „a vy nemáte chlapa? Kolik máte děcek?... No jo, práci taky
nemáte… nikde vás nechcou? … nojo, ten můj mě taky vopustil, ale já mám dceru,
ta už je dospělá, jo za chvilku je tady, teď sem jí volala, že je tady málo
lidí, dneska je to tak na dvě hodinky, žejo, a vona příde, koncem měsíce to
bude horší, a ten váš si našel mladší?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Pak je ještě další sorta nebezpečných
lidí, to sou hysterky. Netrvalo dlouho a už sem měla za zádama jeden exemplář.
Předstoupila před frontu, aby ji bylo dobře vidět, podívala se na hodiny a
spustila: „Nojó! Je devět hodin!! Tak to nemá cenu tady čekat, vám říkám,
říkám, to nemá cenu! Do voběda se nedostanem na řadu, a pak si voni pudou vo
půl dvanáctý na voběd, tam budou tak do půl jedný, a my tady budem celou tu
dobu čekat, než se najijou, vám říkám, nejřív přídem na řadu v jednu, vám
říkám! No estli to nestihnem vystát do voběda, tak sme v prdeli, to sme
teda v prdeli.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Říkala sem to celý Saši u oběda, jak už
to mám zase na tři měsíce za sebou, a Saša se nadchla: „To je ale bezva na
studování lidí.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Hrábla sem otráveně do polívky, kde
plavala jedna nudla a hrášek „Nevím, proč by někdo chtěl studovat lidi, dyť sou
to blbci.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ale Saša se nedala odradit, a chtěla se
mnou jít na sociálku, a já sem řekla tak teda dobře, když chceš tak moc
studovat svoloč, vemu tě na hmotnou nouzi, to budeš zírat. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Anička nikdy neměla období „a proč“.
Věčný otázky „proč proč proč“, který měly nastat zhruba ve čtyřech letech,
vůbec nepadly. Zato se to projevilo teď v plné palbě. Jely sme
v autobusu, usrkáváme ledovou tříšť, když se zeptala „když se přiblíží
černá díra k Zemi, čas na Zemi se zpomalí nebo zrychlí?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Hledáním odpovědi sem strávila týden. A
pak to jelo dál „co způsobuje kyselost citronu?“ a „má kočka drápy připevněný
ke kostře?“, „když žije jepice den, zdá se jí ten den delší?“, „proč velikost
všech lidí není menší, aby měli všichni dost jídla?“. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Kačka mě vzala na pivo, strávily sme
večer s partou zedníků, kteří vykládali historky o tom, jak padají ze
žebříků, a když se mě rozjařeně zeptali, co dělám, a já sem řekla „bezpečnost
práce“, nastalo hrobový ticho. Enjoy the silence. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Když sem se vrátila domů, šla sem se
osprchovat, vyčůrat, pomodlit a spat. Zhasla sem lampičku a v ten moment
mi přišla esemeska z neznámýho čísla „Dobrou noc.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Vole. Bylo to jak v ňákým hororu.
Vymyslela sem různý scénáře. Ten nejhorší byl, že je někdo u mě v bytě,
zavřenej ve vedlejším pokoji, a poslal mi esemesku předtím, než vyjde.
S motorovou pilou. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Musela sem si ale přiznat, že su na tom
daleko líp, než když sem před osmi rokama vykládala psychiatričce, že se bojím
tmy, protože tam můžou číhat nemrtví. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Se Sašou sem byla pivu, a
v nestřežené chvíli, kdy sem měla plně zaměstnanou hlavu nápadem, že pudem
vyzkoušet novej defibrilátor na Svoboďáku, sem si objednala grilovaný hermelín.
S ovocem. Donesli mi hermoš ohřátej v mikrovlnce, kterej se topil
v horké marmeládě. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Za tohle by se mělo věšet. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Pepa mě vzal na oběd, a tam mi řekl, že
by pro mě udělal všecko na celým světě, a já sem řekla „tak jo, potřebuju dovízt
hlínu na kytky“. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ty budeš přesazovat kytky?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ne, Pepošu, já mám moc volných pokojů,
tak sem se rozhodla nasypat do jednoho hlínu a udělat tam pohřebiště toulavých
koček.“ Svýmu vtipu sem se velice smála, protože mám fakt dobrej humor, což byl
důvod, proč mi nikdo hlínu nedovez, a proč se další noc vyvrátila palma
v kuchyni a zabila sadu sklinek. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<br />Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-63829288499489131612013-06-23T16:22:00.001+01:002013-06-23T16:22:35.208+01:00Stará, blbá fena
<br />
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Narozeniny sou pro mě zátěžový situace,
protože se dycky ukáže, jak hroznej sem člověk. Říkala sem to Saši u piva, a ta
mi s porozuměním řekla, že úplně zapomněla na narozky svýho přítele. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Pfff…“ Foukla sem si do afiny. „To je
hovno, já klidně zapomenu na svoje narozky, a kolikrát ani nevím, kolik mám
let. Nedávno sem si musela spočítat na netu, kolik že mi vlastně je.“ Dívala se
na mě nevěřícně. „To fakt, jako bez prdele. Na internetu sou na to kalkulačky.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Rozhodla sem se to tento rok neposrat, a
pečlivě sem si zaznamenala všechny narozky do speciální aplikace. Měla za úkol
informovat mě mejlama a esemeskama. Vychytáno, uslintla sem blahem nad konečným
výsledkem. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Aplikace selhala hned při Radimových
narozeninách. Ležela sem ráno v práci na stole, kocovina jako dělo, protože
večírek u Námořníka, týý vole, dělala sem, že se opaluju, ale přitom sem
normálně spala. Když sem se probudila, rozhodla sem se, že začnu něco dělat, a
tak sem zapla facebook, kde sem zjistila, že má Radim narozky. „Ty vole.“ Řekla
sem mu na to, jakože mě hrozně mrzí, že sem na to zapomněla, když mi to říkal dva
týdny dopředu. Každej den.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Druhej den
sem mu koupila v obchodě „za 30“ hrnek, což situaci moc nevylepšilo.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tys na mě zapomněla!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ale nezapomněla, mám to v googlu,
fakt, je to tam napsaný, sakra…“ Snažila sem se dělat fajn kamarádku. „Hrnek
dobrej, ne? Si uděláš kafe…“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já nepiju kafe.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak to je blbý, v tom případě.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Tak příště, říkala sem si, příště
nezapomenu. Jenomže zmýlená neplatí. V úterý Radima vyhodili. Šlo to ráz
na ráz, po obědě sme si říkali, že si příští den donesem na snídani tatranky, a
o hodinu pozdějš už si balil věci. „Tak ňák se mně ulevilo.“ Řekl k tomu.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To ti přeju.“ Řekla sem na to, a to bylo
celý. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Bylo jasný, že dny v práci budou
odteď stát za hovno. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Zůstala sem v kanclu s Nikolou,
jejíž hlavní charakteristika je, že mluví pořád o jídle. Ráno to začne „Co máš
dneska na oběd? Pudem na oběd? Kam pudeme, co si dáme?“ Případně začne den
prohlášením „Dneska mám oběd, dneska bude dobrej den.“ Během dopoledne ještě
informuje „V ledničce mám lososa, na oběd, ještě dvě hodiny, a ohřeju si to“.
Pak už je to klasický „o víkendu pudu na golf, pak bude grilovačka, masíčko…
včera mamka dělala rizoto, děláš rizoto? … hamburger mám ráda jenom
z domácího masa, to nameleš, a ochutíš, hlavně tam dáš bylinky, rozumíš,
bylinky sou hlavní.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ještě, že mám Sašu.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Doma nemám vůbec nic na jídlo.“ Řekla a
hodila mi nohy na stůl. „Vůbec nevím, co budu dělat, nechcu chodit do obchodu,
mám už tři dny hlad. Někdy sem tak líná přemýšlet, co sním, že ten hlad radši
zaspím.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já ti rozumím.“ Pokývala sem hlavou jak
moudrá liška od vykotlanýho dubu. „Lednička je prázdná, hlad už si ani
neuvědomuju, lenost je sviňa. Předevčírem sem si chtěla udělat rajčatový salát
s mozarelou, měla sem velký odhodlání, jenomže se mně nechtěly krájet
rajčata, tak sem vytáhla akorát ten sýr, a ten se mně taky nechtěl krájet, tak
sem spolkla kulu mozarely a šla sem spat.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Bez Radima to bylo divný. Zabrala sem si
jeho stůl, vzala sem mu klávesnici a chtěla sem si vzít taky jeho monitor, ale
to mi zatrhli, protože bych prej přes tři monitory už nebyla vidět, ale o to mi
jako šlo, nejlepší by úplně bylo, kdyby tři monitory mohly udělat takový
izolační pole, abych nemohla ani nic slyšet.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Naproti mně si sedl stážista Kroupa,
kterej je blbej jak necky, což bych přežila, pokud by neměl potřebu ty svoje
hovadiny ventilovat. Děsí mě, protože má hlavu jako meloun, je celej blonďatej,
a má děsnohumor, kterej spočívá například v tom, že: „Já sem spokojenej
člověk, když mám každej den sex a jídlo. Kdyby se mnou přítelkyně nedělala
denně sex, tak ji pošlu do prdele, hahaha.“ Pak si vynutí reakci : „Kolikrát
denně ty děláš sex?“ Případně „Proč nejdeš na rande s Pepou, když
s tebou chce dělat sex?“ Slovo sex používá v každé druhé větě, a fakt
mě neskutečně sere. Nejlepší sou oslí můstky, jako „bolí mě záda, ještěže mi
přítelkyně udělala masáž, a pak byl sex.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Já dělám, že tam nejsu, schovávám se za
kompl a přemýšlím, jak si vybudovat zvukotěsnou hradbu, nicméně Kroupa se
nevzdává, asi si myslí, že sme bezva kámoši. Jednou se mnou jel z práce, a
celou dobu mi vykládal o účetním programu Pohoda, pak se mě zeptal, kam jede
jedenáctka, a já sem mu řekla, že na Lesnou, což nebyla pravda, a druhej den mě
čekala strašná salva „tak si představ, že to na Lesnou nejelo, tos mi udělala
naschvál, ty jedna, hahaha… proč sem vystoupil na moraváku? Proč tam jedenáctka
jede? Kam teda dál jede? Proč nejede kolem dětské nemocnice? Změnili jízdní
řády? Kdy je měnili? Nevíš? Pročs mi to řekla? Jednou sem dělal sex
v šalině, vlastně… nejednou… hehe… <span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A jak se dostanu na Lesnou? A jezděj na Lesnou
cigáni?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Už sem se bála, že mi hrůzou odletí dekl,
nebo ještě hůř, že se začnu nudit, když přišel hasič, vysekat mě
z nejhoršího. Vytáhl mě na zahradu a „rozhodl sem se, že tě naučím
sebeobranu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To já nepotřebuju.“ Kroutila sem se po
ránu, oživovala sem se kafem a přála sem si být ve své teplé posteli
s umělou ovčí jakože kůží. Kdybych věděla, co za gymnastiku mě čeká,
odkráčela bych do té postele tuplem. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak, deme na to. Napadení nožem.“
Vyskládal na zídku nože, pro jistotu dva. „Vem si to a poď mě napadnout.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nene, nejdu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Musíš se umět ubránit. Venku je spoustu
hajzlů, deme na to, poď na mě zaútočit.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nevím jak. Ukaž mně, jak se útočí, pak
něco vymyslím.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak jo, mám jakože nůž. Když tě napadnu,
tak … fik, fik, tady sem ti na noze přeřízl tepnu, tady sem ti přeřízl slabinu,
tady sem ti prořízl krk, a tady, když si tě otočím, tak sem ti přeřízl zádový
svaly, neudržíš se a deš k zemi.“ Pustil mě a otočil mě na sebe. „Takový
to je. Ukaž, jak se budeš bránit.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nene.“ Jako smála sem se dost. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Drbnul mně do ramena „no tak, braň se,
jakkoliv, cokoliv udělej. Nesměj se, a něco dělej, de ti o život, no…? Bude
to?“ Dožduchal mě až ke zdi.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Zmohla sem se na ňákej žduchanec a
šlápnutí na nohu. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To bude eště hodně práce.“ Kroutil
hlavou. „Začnem.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Měla sem za sebou trénink vyproštění se
z kravaty, zničení útočníka kopancem, loktem, odklonění útoku tlakem na
nos, chytnutí zezadu za obličej, podkopnutí nohy, podvrtnutí kolena a „když
nebudeš vědět honem co, jdi po očích, do těch zvládneš dloubnout dycky.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Do kanclu sem se vrátila jako strašidlo,
rozmazaný mejkap, rozcuchaný vlasy, udýchaná a úplně vyřízená. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Nikola se žoviálně zatetelila „Jejda, co
ste to tam dělali?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Z posledních sil sem mávla rukou „to
snad ani rači nechtěj vědět“, a padla sem na stůl. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">S Pepou sem se chytla na poradě, a
to jakože hodně, protože Pepa je ten nejukecanější borec na světě, a to nám
prodlužuje porady do večera, a na to já nemám náladu, protože mě to nebaví, a
tak sem udělala hysterickou scénu „proboha buď už konečně zticha, kdo to má
furt poslouchat, blá blá blá blá bláááá, furt jenom blááá, nemám na to ty vole
nervy, tady poslouchat tvou one man show, řeknem si co potřebujem, a dem domů,
já chci domů, buď už ticho!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Po tomhle se porada značně zkrátila,
v devět sem byla doma a mohla sem si hrát spokojeně střílečky. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V sobotu ke mně Pepa přijel, že jako
se de omluvit, a já sem neprozřetelně řekla „no jo, tak nebudem tady stát na
parkovišti, doma mi spí Anička, musím se vrátit, poď na cígo ke mně na balkon“,
a Pepa šel, a tam mluvil a mluvil a mluvil, a do toho se upřímně divil „proč mě
holky nechtěj, co je špatně… asi jim vadí, že furt jenom mluvím… já rád mluvím,
a rád se poslouchám… a to mi připomnělo jednu historku…“ A najednou byla
půlnoc, a tak se zarazil uprostřed věty, a … „ty hele, mohl bych u tebe
přespat?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nó…“ Wtf.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já bych se jenom natáhl na gauč.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já nemám gauč, teda mám, ale malej, tam
se nevyspíš.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak to neva, já si lehnu třeba klidně
někde na zem.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak můžeš jít do kočičího pokoje, tam
ale smrdí kočičí hajzl.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Nakonec sem ho utábořila ve vedlejším
pokoji, a šla sem spat. Asi za tři hodiny mě vzbudil, že někam jede, já sem
řekla gut, zdar, a byl pryč. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Jednou po práci sem šla se Sašou domů,
bydlí v pokoji se spolubydlícím Peťou, a já sem mu řekla: „Chystám se se
Sašou vylízt na komín, protože mám závratě a musím to překonat.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Taky sem chtěl.“ Řekl a potáhl ze
skleněnky. „Jenomže závratě nepřechčiješ tím, že se na ně vykašleš, protože víš
co se stane? Zasekneš se uprostřed, a nebo ještě hůř – nahoře, a nebudeš moct
slízt. To je normální paralýza, fakt, nenaděláš nic.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Hm.“ Zamyslela sem se. „Přídeš se
podívat, až se tam zaseknu? Bude sranda.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak jo. Třeba taky spadneš a roztříštíš
se jako meloun.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Jeden večer sme šly se Sašou na pivo,
probrat celý svět. Mluvily sme o apokalypsách, já se furt nemůžu rozhodnout,
jestli je lepší elektromagnetická nebo zombie apokalypsa. Saša už o půlnoci
usínala, protože noc předtím spala na střeše. Je něco jako noční duch, přízrak,
v noci lozí po komínech, po střechách, a někdy tam spí. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Na cestě zpátky mně ujel rozjezd, a já
sem byla unavená, mluvil na mě ňákej bezďák, u hodin vyřvával ožralej týpek
„Brno, Brno, buzerantů plno“, a za mnou se rvali psi, a tak sem se rozhodla
nestrávit tam hodinu svýho života, kdysi sem to sice dala, a proto taky vím, že
hodina v noci na hlavňáku je jako věčnost, a tak sem si vzala taxíka,
taxikář mi oznámil, že spěchá, a tak sme si dali závod Gumball přes celý Brno,
taxikář se smál jak protrženej, bylo to bezva, a když sem vlezla do baráku,
zničeho nic se tam objevit týpek, strčil nohu mezi zavírající se dveře, a já
sem si říkala, ty vole, to není dobrý, a když sem stála u druhých dveří, cítila
sem, jak mi dýchá na záda, sakra vole, eště horší, a pak se na mě přitiskl, a
já sem se snažila vzpomenout si na sebeobranu, jenomže se mi vybavilo akorát
to, jak mě hasič chytil za obličej, já sem mu poslintala ruku, a pak sem se
tomu smála, a to bylo celý. Takže sem zvolila nejlepší sebeobrannou možnost –
útěk, vyrazila sem do schodů jako střela, odemkla sem a zabouchla za sebou
dveře, uf, o fous. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Z toho vyplývá, že je zbytečný mě
cokoliv učit, ztráta času se mnou, starýho psa novým kouskům nenaučíš, a já se
cítím jako starej pes, stará blbá fena. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><o:p> </o:p></span></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-63376455818841640962013-05-14T19:00:00.001+01:002013-05-14T19:00:21.098+01:00Neviditelná kočka
<br />
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Pár věcí na světě rozhodně není fér.
Třeba to, že Radim vezme svoje poslední pětikilo z výplaty, de do kasína a
vyhraje pět litrů. To, že nachází peníze na ulici. Doslova. To, že čím víc na
prachy sere, tím víc jich má. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Já ne, já sem zodpovědnej člověk, co
syslí prachy. Do zásoby. Kdyby něco. Syslila sem přes půl roku, hrdá, že se
finančně zmáhám. Ostatním, hlavně Radimovi, sem dávala rady, jak si nikdy, fakt
nikdy, nebrat půjčky, nevytvářet dluhy, to je cesta do pekel. Připadala sem si
tak jako … dobrej člověk. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Pak přišla faktura za vodu. A všechno
bylo v prdeli. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Šest litrů za vodu?“ Vyfoukl Radim kouř,
když sme seděli na zahradě, zničeně opření o zídku. „Co s tou vodou jako
děláš? Pěstuješ rýži?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Je to v prdeli.“ Řekla sem na to.
„Život není fér, a todle je prostě v prdeli. Půl roku si dělám úspory, a
je to v prdeli. Nic nemám, nemám nic. Jakože prostě nic, nula. Zero.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak aspoň můžeš začít od začátku, ne?
Jakože úplně od nuly.“ Smál se. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Připadám si jako ňákej posranej hipík,
nebo tak něco.“ Típla sem cígo do psího vína. „Kdybych aspoň byla umělec,
umřela bych v bídě, ale zbylo by po mně aspoň srdcervoucí umění, a mělo by
to smysl. Tohle je na hovno.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Z nebeských úvah, proč nejsu
prokletý básník, sem musela spadnout na zem v momentě, kdy bylo potřeba
řešit letní prázdniny. Jako problém to byl hodně. Protože sem neměla prachy,
vypadalo to, že Anička se mnou stráví prázdniny v kanclu. Bylo mně
z toho pěkně blbě, bylo mně jí hrozně líto, ale ňák sem s tím
nedokázala pohnout. Vzala sem si tři týdny dovolené v červenci, ale furt
ještě zbýval srpen a něco. Chodila sem po zahradě, nervní, věčně
s cigárem, nervy jak špagáty, že „přece musí být ňáký řešení“, a takle mě
tam našel hasič, a řekl Don´t worry, neboj, dej ji na příměstský tábory, bude
jí tam fajn, já to zaplatím. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Spadl ze mě obrovskej balvan, a zaplavila
mě neskutečná vděčnost, dojetí, a taky sem se rozbrečela. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Rozhodla sem se vzít si kočku.
Z útulku. Malou umouněnou šmudlu. A tak sem tam zavolala, že si ji přijedu
vyzvednout, jenomže nastal problém s odvozem. Útulek na druhým konci Brna,
ale říkala sem si, to se ňák vymyslí, všecko bude ok, a tak sem nakoupila kočičí
žrádlo, záchod, sehnala pelíšek, nachystala misky a už sem se těšila, jak budu
mít doma mazla. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Jelikož mi od začátku roku nevyšla jediná
věc, nevím proč sem si myslela, že to teďka bude jinak. Hasič se nabídl, že
kočku odveze. Měl totiž přepravku a auto, všechno do sebe logicky zapadalo, a
já sem byla šťastnější než jindy, že tady je. Takže sem zavolala do útulku, že
si pro kočku jedu, a pak sem mu napsala, že už můžem jet. Napsal, že nemůže,
protože je na pár dní v Praze, ale příští týden určo. Tak sem to odložila
na příští pátek. Těšila sem se moc. Akci jsem dala krycí název Save Kitty. „Pod
tímto kódem teď spolu budem komunikovat.“ Ve čtvrtek se stavil, ujasnili sme si
plán odvozu, nařídili hodinky, a další den sem v práci zůstala přesčas,
našponovaná sem stála u okna, a vyhlížela stříbrnýho bleska jakože ve čtyry
vyrazíme. O půl paté mi volal, že to absolutně nestíhá. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Omlouval se. Nepomohlo to. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Byla sem zničená. Přísahala sem si, že už
nebudu nic plánovat, na mou duši, na psí uši. Neměla sem náladu vůbec nanic, a
měla sem vztek, jenomže sem slíbila Simě, že pudem na pivo, a kdybych nešla,
tak by vyváděla, a tak sem rači šla. Odevzdaně sem nakráčela do sportbaru,
pozdravila sem obsluhující lezby, a vjel do mě vztek, že je tam plno lidí, a že
nám zasedli stůl. Sima zase přišla pozdě. Vyjely sme na sebe hned zkraje.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Co je? Něco tragickýho se stalo?“ Štěkla
na mě když mě viděla.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Je tady plno lidí, zasedli nám stůl. Co
tady všichni ti kokoti dělaj?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Baví se, Jano! Je pátek, normální lidi
se baví.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Chtěla sem jí říct, aby vzala
v sobotu auto, že pojedem pro kočku, jenomže sme byly na sebe prostě
nasraný. Obvinila mě, že nechcu jít do města balit chlapy, já sem řekla, že sem
to ale neslibovala, protože upřímně, mě to vůbec nebaví, mám toho jejího
hledání šuku po krk, a tak se na mě sneslo peklo, nemělo to konce. Obvinila mě,
že sem vzdala život, protože nechcu vztah, ale pokud se brzo nevzpamatuju a
chlapa si nenajdu, tak zešílím „a já vím Jano, že k tomu nemáš daleko.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A pokračovala. „Ty si nikoho nemůžeš
najít, protože z tebe to přímo vyzařuje, že nechceš!!!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak to je v pořádku ale, že to
vyzařuje.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„No… to je přesně to, tobě je to jedno.
Vem si třeba minule, tamti kluci, co po tobě šli, no, v tom klubu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Žiši, to nemyslíš vážně, to byla parta
nadržených belgičanů.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„No a co?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ty vole, já mám daleko důležitější věci
na práci, než se zabývat nadrženýma kokotama.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jo? Co třeba je teda důležitějšího?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Třeba vyřešit, proč je římská brokolice
tvořená z fraktálů, co je horizont události, co se stane, až sem slunce
pošle výboj, co se stane, až přistanou lidi na Marsu, jak dlouho tam přežijou?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„S tebou se nedá mluvit. Normálně nedá,
já sem tě měla ráda, fakt jo. Jenomže tohle už je na psychiatra. Proč tě
nezajímají lidi? Ty se na ně ani nedíváš. Kromě toho, že nám zasedli místa, ani
nevíš, kdo tady je, třeba tam u baru, tam stojí pěkní borci, a tobě je to
jedno.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Víš co, je mně to jedno. Lidi sou mně
jedno, a úplně narovinu mi přijdou trapní, to pinožení se za ničím, támhle na
nákup, vydělat abych nakoupila, nakoupit, abych se nažrala, uvařit, pak zase do
práce, nakoupit, uvařit, nažrat se, zašukat si, vydělat prachy, nakoupit,
uklidit. Nebaví mě svět, kde se všichni honí za penězma a za šukáním, a kde
všichni dělají práci, která je nebaví, dělají otroky a přijde jim to v pořádku.
Život je daleko větší, přece! Měl by být.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„O čem to sakra mluvíš?“ Zírala na mě
zděšeně. „Lidi přece nejsou otroci, dělají práci, kterou si vybrali, aby pak
mohli jít nakoupit, něco dobrýho uvařit a udělat si společný pěkný víkend
přece, spadni zpátky na zem, ty tvoje vesmíry nikoho nezajímaj.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„No právě, všechny zajímá jenom jakej
koupit kečup, kde je levnější máslo, a dokážou kolem toho kecat blá blá blá, já
nevím, proč o takových věcech furt mluví, jak správně orazit papír, jakou banku
si vybrat, jaký alarm dat do auta, jestli koupit kafevar na kapsle… dyť to sou
hrozný kraviny. Všichni sou hrozně důležití, a přitom sou důležití asi jako
hovniváli, co nakladou vajíčka do hnoja a pak si celej život valí svou
hovnařskou kuličku v domění, jak velký mají životní smysl.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Přece nemůžeš přirovnávat lidi
k hovniválům, proboha!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Můžu. Je to to stejný. Jenomže hovniváli
o tom aspoň furt nemluví. “</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Hrkla do sebe víno. „Víš co, já to
vzdávám. Todle není normální. Ty nedopadneš dobře. A já už na to nemám sílu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Řekla mi, že pokud si nenajdu chlapa, můj
život bude stát za hovno. Že já budu stát za hovno. A tady se to už jako
projevuje, že sem úplně zešílela. Přirovnávám lidi k broukům. Vzhlížím
k pomateným umělcům, co si řežou uši. Nevím, co je to milovat. A chlapa si
stejně nenajdu, protože nikoho nezajímá, za jak dlouho se v zemi rozloží
lidský vlasy. A že nejhorší na tom je, že si ani neuvědomuju, jak moc na hovno
život žiju a v té své pomatenosti si myslím, jak su boží.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Věděla sem, že se vidíme naposled. Tohle nepotřebuju.
</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Druhej den mně bylo nanic. Nejenom, že mě
opustila Sima, ještě ke všemu sem ani neměla kočku. To první mi nevadilo, to
druhý jo.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Zašla sem s Kačkou na pivo. Bylo
úplně fajn mluvit s někým normálním. A bylo fajn si uvědomit, jaký mám
štěstí, že už nedělám v callcentráku.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V pondělí ztroskotala další akce na
odvoz kočky, měla mě odvízt Nikola z kanclu, od protějšího stolu, jenomže nemohla
sem sehnat přepravku. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Zato mě dostal článek o borcovi, kterej
procestoval stopem celej svět. „Tohle bych chtěla, fakt, tohle bych chtěla.“
Ukazovala sem Radimovi monitor. „Fakt jo, tomu borcovi neskutečně závidím,
takle by to mělo být, to je život totiž. Ty vole, takovej život, on byl všude,
prostě se sbalil a jel. Každej den nový místo, novej zážitek, to bych chtěla,
projezdit celej svět, bez peněz, stejně žádný nemám, a pak bych o tom napsala,
jako Kerouac.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„A proč to teda neuděláš?“ Zeptal se.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Protože su srab.“ Pokrčila sem ramenama.
„Kdyby lidi nebyli srabáci, tak by všichni jezdili stopem po celým světě, to by
přece každej chtěl.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Radim se zamyslel. „Né, nechtěl. Dyť je
to na hovno.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V úterý se konečně povedlo
zorganizovat odvoz kočky z útulku. Nikola donesla přepravku, a Saša mě
vzala autem. Jely sme k zoo, samozřejmě sem nečekala žádnou zradu „je to
někde u zoo, to musíme najít“ řekla sem Saši, když chtěla tisknout mapu.
Zabloudily sme už pár metrů za domečkem. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To ta blbá navigace!“ Ťukala prstem do
navigačky, která ukazovala, že sme na Veveří, zatímco sme se motaly u vozovny
v Komíně. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Protože sme přehlídly parkoviště u zoo,
zaparkovaly sme až v Kníničkách, a tam sme stály nad pomníkem padlých
občanů a špekulovaly nad tím, proč se píše na pomníku Kyničky, a jestli eště
někdo vůbec ví, kdo tady padl. Pak sme se vydaly na bojový pochod, někam doprostřed
lesů.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Sme v Tatrách!“ Oznámila sem u
opuštěnýho telegrafního sloupu, uprostřed luhů, hájů a temných hvozdů. Jelikož
sme byly ztracený a zablouděný, povídaly sme si o životě, a já sem to shrnula
do jednoho dojmu „Sašo uvědomuješ si, že cokoliv uděláme je tak nějak bolavý a
nakřivo?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Taky sem si všimla.“ Přiznala. Začlo
pršet.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V útulku byli fajn policajti,
vyzvedly sme kočku, která byla trošku vyplašená, ale nádherná. „Je trošku
sešitá, byla celá rozkousaná od psa, skoro nepřežila, teď žije druhý ze svých
sedmi životů, museli jsme jí taky trochu vykuchat, je taková posešívaná, no….“
Řekla pečovatelka a předala mi přepravku.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Franknštajnovo monstrum, ha?“ Pohladila
sem kočku. Zaplatila sem dvě kila a vyrazily sme na zpáteční cestu. Saša
zjistila, že si tam zapomněla mobil a musela se vrátit. Já sem si pak myslela,
že sem zapomněla bundu, ale našla sem ji v tašce. Kočka se snažila
probojovat z přepravky. Na cestě zpátky sme musely zastavit kvůli
bouračce. Přijely dvě sanitky. Hodinu sme se prodíraly zasekaným městem,
třikrát chcíplo auto. Mně vletěl do oka chlup od kočky a přestala sem vidět. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Kočku sem vypustila v obýváku
s radostným zavýsknutím „vítej doma!“, pak už sem ji neviděla, protože
zalezla za kuchyňskou linku a tam se rozhodla bydlet. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Bloumala sem po Bažinách s obědem,
vůbec se mi ani nechtělo to jít sníst, poflakovala sem se s nudlema a
smažákem sem a tam, a volal hasič „seš v práci? Jsem před domečkem, nikdo
mi nechce otevřít.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A tak sem nabrala kurs směr domeček.
Seděl na zídce před garáží, kouřil, v červeným tričku, co na mě působilo
eště víc jak hadr na býka. Nechtěla sem být nasraná, ale byla sem. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Co kočka? Už je doma?“ Řekl ležérně,
jako by se nechumelilo, a trefil se do černýho. „Ty se zlobíš? Fakt?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nechcu být nasraná.“ Řekla sem popravdě.
Protože sem se potřebovala zeptat, proč při operaci Valkýra nesměly převzít
velení jednotky SS. Hasič ví všechno, o historii nejvíc. „Ale sem.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Místo Valkýry sme řešili, kdo je na koho
nasranej, kruciprdel. „Tak víš co, jestli chceš být na mě zlá, tak si tady
zůstaň se svou nasraností, já du!“ Zahodil cígo a odcházel. Udělal pár rázných
kroků, pak se ještě otočil „Mrzí mě to, abys věděla. Chtěl sem ti kočku odvízt,
a fakt mě to mrzí.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Cítila sem se jak hajzl.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V noci mě vzbudil telefon. Volal
Radim. „Našel sem na chodníku pět litrů.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ty už mě taky neser.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Pět tisíc jugoslávských korun. Myslím,
že už neplatěj.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V kočičím záchodku se objevily dvě
hovna. Zmizely granule. Byl to důkaz, že tady kočka je. Pravděpodobně se budu
muset smířit s tím, že žiju s neviditelnou kočkou. Dala sem jí jméno
Líza.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<br />Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-18108605823571357252013-04-21T15:56:00.001+01:002013-04-21T15:56:43.527+01:00Zoufalství odchází... se zimou
<br />
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Anička zase onemocněla, dva týdny sem
s ní zůstala doma. Navíc sem si hnula se zádama, nemohla sem se ani
pohnout a lezla sem jako chrobák Chroustal. Domácnost vypadala jak vybuchlá
Fukušima, venku sněžilo, a nevypadalo to, že to bude lepší. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Snažila sem se optimisticky přežít. Ve
vší té krutokurevskosti a nepřízni osudu sem si zalezla do postele
s noťasem, a řekla sem si, teď se budu dívat na filmy, a nevylezu, „venku
to stejně stojí za hovno, zdarec!“ Oznámila sem vládci zimy, a zachichotala sem
se, jak sem na to vyzrála.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Vládce zimy, deprese a krutosti má ale
dlouhý hnáty. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Nejdřív sem si pořídila housera. Luplo mi
v zádech, že sem nemohla ani pořádně ležet, natož chodit. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Když to přešlo, luplo mi za krkem.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Zavolala sem Radimovi, že mě zima chce
zničit. Radim řekl, že je to blbost.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Načež sem dostala žlučníkový záchvat,
trvající tři dny. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Dozvěděla sem se, že mi nepřiznali dávky
hmotné nouze, protože nejsem v hmotné nouzi.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Rozbolely mě zuby. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V Albertu sem rozsypala šumáky po
celým pásu u kasy. Vesele si tam šuměly, a když na to prodavačka kasařka vzala
mokrej hadr, skoro vyšuměl celej Albert. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Firemní telefon mně spadl na zem, a
přestal žít. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Anička nalila džus do zásuvky, následně
skočila do postele a brečela, že vybuchnem. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Dozvěděla sem se, že účetní mi zase
zkurvila výplatu, následkem čehož přijdu o další peníze. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Znamínko na noze, který odpočívalo celý
život v nečinnosti, se mi začlo rozpínat do velikosti mexického dolaru. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ve snaze se zoufalostí nezabít, sem
vypila panáka ukrajinské vodky, co tady nechal brácha. Vrátil se mi žlučníkový
záchvat. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Anička dostala teploty, a tak sem ji
vzala v největším blizardu, a jely sme k doktorce. Autobus jel úplně
jinam. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Pak už mi totálně hráblo, křičela sem
z balkonu na vládce zimy „kolik toho člověk může vydržet, co?! Kurvo!“ Do
rána mi namrzl balkon. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Na Velikonoce přijel hasič, dovezl mi
mrskačku, a já sem mu dala pusu. A vajíčko. Čokoládový.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A přišlo jaro. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Když sem se vrátila do práce, skákala sem
radostí, že nadobro vysmahla Brožová dáma. Furt jenom buzerovala, buzerantka.
Do kanclu se vrátily starý dobrý pořádky. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Radim nakreslil na nástěnku Hitlera. Já
sem pouštěla zvuky velkýho třesku „vědci nasimulovali zvuk velkýho třesku,
zavolej Sašu, máme problém… Sašo, divej, zvuk velkýho třesku, poslouchej…. Tak…
a teď mně vysvětli, jak mohl dělat velký třesk more ňáký zvuky, když ve
vzduchoprázdnu se zvuk nešíří. Vysvětlení teď… já čekám!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Radim zase dělal svoje tyjátry, chytal se
za hlavu „bože, byl tady takovej klid… takovej klid!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Hej a pročs mně volal třikrát denně? Sem
ti chyběla, plakals tady, ať už přídu, tak nevykládej.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ale to bylo předtím…“ Mávl rukou. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A večer volal zas. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A jeden večer na mě někdo zazvonil, a já
sem šla otevřít, a byl to Eda, můj bývalej nejlepší kámoš. Překvapeně mně
spadla brada. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Zdar, mám tady v batohu škopky, pro
tebe Frisco, taky mám cíga, dem kouřit na balkon, vem votvírák.“ Vplul ke mně
do bytu a naprosto ignoroval fakt, že sme se tři roky neviděli. „Jako kdybych
čekal, až přijedeš ty za mnou, tak zvápenatím jak krakatit, teda stalaktit,
hovno, vole, nezírej a votevři si to Frisco.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Seděli sme na balkoně celej večer, a mně
byla zima, Edovi ne „já se neklepu zimou, se klepu z chlastu, protože su
alkáč, hej znáš mě, nenaděláš nic.“ Vykládal, jak se má, a říkal, že teď se to
celý úplně změnilo „protože já nechodím ven už, nesnáším lidi, ty jejich kecy,
to jak vypadaj, jak smrděj… přestal sem jezdit šalinou, sou hnusní, furt čumí…
jako fakt je nesnáším, nejlíp kdyby tady vůbec žádní nebyli, jenom mě
votravujou, v noci nemůžu spat, myslím na to, jak sou blbí.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Hm, a kde je ta změna jako? Lidi sme
nenáviděli odjakživa.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ne, já ne, já sem je měl rád.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Aha…“ Zachrčela sem smíchem. „Kámo ty si
asi nepamatuješ, jak sme přesprejovali celej bilbord na Lesné větou : Všechny
vás nenávidíme a teď už to víte! … bylo nám tak dvacet. A to je důkaz.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tyjo fakt, dycky sme nesnášeli lidi. Ale
aspoň sme s nima mohli jezdit v šalině, ne? Nebo jak bysme se na tu
Lesnou dostali…“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Byl to dobrý nostalgický večer.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Zašla sem si k doktorovi na výsledky
krve. Čekala sem konečný ortel. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Doktor kroutil hlavou „zdá se to
neuvěřitelné, ale jste naprosto v pořádku.“ Evidentně byl zklamaný,
protože minule se tvářil, že už za sebou mám akorát tak zaklopit víko. Pak se
podíval na moje EKG a pookřál „Ale to srdce! To není dobrý!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Sašo“ Stěžovala sem si po návratu do
práce „chce mi dát tu krabičku, aby mi měřila srdce. Já už tam nejdu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jo, běž, to je super, budeš mít počítač
a drátky, a přísavky. Budeš robot!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jo….? Myslíš…?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jasně, budeš kyborg.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ráda bych byla. Protože kyborgům se
nezvětšujou znamínka. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Umírám, kámo.“ Fňukala sem když sme šli
s Radimem kouřit. „Už to začlo.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Dyť je to jedno, jestli umřeš na raka,
nebo na stáří, stejně to máš za pár.“ Mávl nade mnou rukou.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Budou mi to určitě řezat, dají mi
lokální anestezii, a já potom dycky bliju a mám halucinace, budeš mě muset
z té chíry odvízt, nebo netrefím dom, určitě mě někde něco přejede a tak.“
Scénáře mojí nemocné hlavy sou hrozný, fakt, hrozný.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já tě odvezu, jenom nevím, kde seženu
auto.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak když mě nechceš odvízt, tak já si
zavolám hasiča, on mě odveze, je to můj miláček, ty ne!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Hele, jak chceš. Mně na tom nezáleží,
protože za chvilu seš mrtvá, jak říkáš, nebo ne?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jo, no, ser na to, je to všechno jedno.
Jestli mě budete srát, vystřihnu si to nůžkama, já do žádný nemocnice nepudu!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Druhej den sem seděla v čekárně,
všude lidi s chřipkama, kašlama a soplama, pěkně mě to sralo. Utápěla sem
se v sebelítosti, tak dlouho sem čekala na jaro, tak dlouho předlouho, a
teď umřu jako, když začlo svítit slunko. Telefon. Volal Radim.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Už něco víš?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ne, nevím. Sedím v čekárně ještě.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Su v kanclu sám.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak to je mi líto. Už ti chybím?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Urychli to, mě nebaví čekat. Kdy deš na
řadu?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nevím.“ Seděla sem tam ještě hodinu,
útočily na mě všechny bacily, a při vší té smůle sem si říkala, ještě že nemám
aids, bylo by to daleko víc v hajzlu. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Žádný řezání znamínka se nekonalo,
dokonce ani smrt se nekonala. Doktorka řekla, že „tělo spustilo zánětlivý
reakce“, no, holt… zrovna u toho znamínka, no… prej oslabená imunita a nervy.
Dostala sem antibiotika. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Sotva sem vylezla ven, už volal Radim. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Budu žít, more!“ Radovala sem se
zběsile.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak todle už je podruhý, kdys mě
vyděsila. Uf. Jasně že budeš žít. Musíme to zapít.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Mám antibiotika.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„No, už deš? Kdy tady budeš? Bude to
rychle? Přídeš už brzo?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Řekla sem, že jo, přídu brzo, ale byla to
lež jako věž. Šla sem pěšky přes půlku Brna, čistě z radosti ze života, hurá,
jupí, žít… A Radim mezitím volal třikrát. Nemohl beze mě vydržet, tak to bylo.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Vrátila sem se na firmu uřícená, žíznivá,
vyflusnutá, ale š<span style="mso-tab-count: 1;"> </span>ťastná. Sotva
sem si nalila colu, přijel za mnou hasič.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To je dobře, že seš tady!“ Skoro sem po
něm skočila. „Já sem nejdřív umřela, ale pak sem přežila, a teď žiju, a su
úplně šťastná.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Su šťastnej s tebou.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Dala sem mu židli ke svýmu stolu, a …
„deš ze služby? Seš unavenej? Neměl by ses jít vyspat? … Ne…? Chceš kafe…?“
Všechno bylo tak jako dycky, tak pěkný, tak známý, tak v pořádku. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><o:p></o:p></span><br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-25022398013480999532013-03-24T14:27:00.001+00:002013-03-24T14:27:41.155+00:00Bejby nebude sedět v koutě
<br />
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Anička byla dva týdny nemocná. První
týden u Huga, druhý u mamky, a já sem chodila do práce, a život stál za hovno,
protože všechno bylo hrozně marný. Neměla sem pro koho nakupovat, pro koho
vařit, na koho mluvit, na koho se těšit, upadla sem do depresí marnosti a
nicoty, jako když se žárovka odpojí od obvodu, sice má funkci svítit, ale bez
drátků je k ničemu. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Simu definitivně opustil motorkář, a Sima zjistila, že neumí
být sama, a rozhodla se všechen volný čas trávit se mnou. Začly sme teda zase
chodit do baru, kde dělá lezba, je to tam furt stejný, a my sme se tam zase
stejně zabydlely, máme svůj stůl, a svoje lidi, je to tam stejný už roky, z
jukeboxu hrajou furt ty stejný vály, na baru sedí Řek, o kterým sem teď
zjistila, že není Řek "hele Řeku, ty prej nejseš Řek, to mi teda vysvětli,
vypadáš jako Řek, a roky ti říkáme Řek, a teď mi Řidič řekl, že nejseš vůbec z
Řecka, ještě mně řeknite, že Řidič není řidič a já to balím, jako."</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Pak tam chodí Čtenář, je tam každej den,
vezme si časák, a pořád zírá na jednu stránku, nikdy ji neotočí, prostě tam
sedí hodiny, a nikdy neotočí stránku, a když se Sima napije, tak jí říkám:
"Běž se zeptat Čtenářa, co má za tajný úkol, a pro koho pracuje, a řekni
mu, že dobře víme, že nevobrací stránky." Ještě k tomu nedošlo, ale jednou
ta velká chvíle přijde, a dozvíme se to, určitě.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Je to tajnej, vod FBI. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A pak tam chodí Páreček. Mařka s borcem,
kolem čtyrycítky, sedí tam každej den, pijou pomerančový pivo, nikdy nesní ten
pomeranč, co je v tom píchlej, dycky to vracejí, což je podle mě škoda, a vůbec
nemluví, vůbec spolu nemluví, jenom tam sedí, držej se za ruce, a pozorujou. A
pak tam chodí kroužek důchodců, každý dva dny, je jich sedum, vytáhnou na stůl
kasičku, což je plechovka od tenisáků, tu dají na stůl, a ta tam prostě je.
Nevím na co, je to záhadná skříňka, vlastně ani nevím, jestli v tom mají
peníze, ale Sima říkala, že jo, že z tama dycky vysypou spoustu drobáků. A pak
je tam taky Trojice, tři borci, co tam sedí každej den a na něco sází. Jeden má
čelenku, Sima si myslí, že je to sexy, já si myslím, že je to buzna. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A všichni mají jedno společný, šílený
hudební vkus. Jestli to teda má vůbec co dělat s hudbou. Landa, Gott,
Kabáti… klasický utrpení, a Sima má v poslední době pekelný mučící
nástroj, který vytahuje po třech pivech – pustí Rytmusa, a přesvědčuje mě, že
„von ale Jano zpívá pravdu“ a pak pustí Spirita, a ten má eště větší pravdu,
„dyť se zaposlouchej do těch textů!“.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A já trpím. Nemyslím si teda, po těch
letech, kdy se snažím Simě vysvětlit, co je dobrej text, a co je umění, že to
ještě někdy pochopí, ale co je moc, je příliš. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Jeden čtvrteční večer ale udeřila v plné
síle. Třetí pivo padlo, a jedem. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jano já ti musím něco říct.“ Naklonila
se ke mně tajemně přes stůl. „Ale ty se budeš smát.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„No to asi jo.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Né, ty se budeš smát. Já ti to řeknu,
ale slib, že se nebudeš smát, ty se budeš smát, ale já to stejně řeknu. Nedělej
to, nesměj se.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To nejde.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak ty se budeš smát ale. Ale já to teda
řeknu, já mám velký tajemství, ale ty mně nadáš, já to vím už teď, ale já to
řeknu. Ne, počkej, ty se budeš smát, já ti to neřeknu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Neříkej.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ne, tak já to teda řeknu.“ Naklonila se
ke mně ještě víc, aby to nikdo neslyšel, přimhouřila oči a pak vyjevila to
velký tajemství „Mně se líbí Justin Bieber.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Snažila sem se tvářit statečně, jenomže
smíchem mi lezly slzy do očí, ale ona přede mnou držela varovný prst, a pak to
vzdala „já sem to věděla, že se budeš smát!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Volééé!“ Zařvala sem na celej bar, až to
všechny vylekalo, stoupla sem si, záchvat smíchu mě ale zase posadil, a pak sem
šla na bowlingovou dráhu, kde sem se bezmocně plácala do kolen, smích nešel
zastavit. A když sem se vrátila, přišla další pecka.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Už ses uklidnila?“ Zírala na mě
vyčítavě. „Protože já ti chcu říct eště něco, ať to máš v jednom. Du na
koncert Šmajdy. Nesměj se, kurva! Nech toho! Víš, jak on umí dobře zpívat? Víš
jak? Nevíš!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Další den mně přišla esemeska, jestli
nechcu jít na koncert Spirita. Do Karibiku!</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Ani za kokot, vole!</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Došly mi peníze, a tak mě Radim začal
brát k sobě domů na obědy, na chlebovou polívku. Má psa, pitbula, a když
sem se chtěla najíst, musela sem se odvážit projít zahradou se psem, dokonce
sem se musela odvážit ho pohladit. Byl to úplnej bobřík odvahy, ale polívka
byla dobrá. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A pak přišel ten blbej víkend, kdoví
odkud se vzal, ale zezačátku vůbec nevypadal špatně, v sobotu ráno svítilo
slunko, a já sem se dívala na filmy, s noťasem v posteli, bagrovala
sem zmrzlinu z velkýho kýblu, jedla sem do toho sýrový křupky, a pak sem
šla k našim na oběd, byla kačena, a když sem se vrátila, snědla sem sušený
rajčata a zapila to colou. Život neměl chybu. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Do té doby, než mně napsal hasič, že ho
přestal bavit život. Pak si pro jistotu vypnul telefon, a já sem zůstala doma
čumět, s neodvratným pocitem, že musím něco dělat, jenom sem nevěděla co,
protože tohle mě nikdo nenaučil, a v knížkách taky není návod, jak
zachránit záchranáře. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Za nekonečnou hodinu mi přišla zpráva, ať nemám starost. Napsala sem teda aspoň, ať přijede, ale nestalo se nic. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Do toho mně psala Sima, že musíme jít do
města, na koktejly, hlavně na ten Cosmopolitan, jak ho pijou v Sexu ve
městě, ale mně se nikam nechtělo, a snažila sem se z toho vyvlíknout,
jenomže Sima použila svoje vyděračský zbraně „Ale slíbilas to!“ a „Když nikam
nepudem, tak umřu.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Takže sme seděly v baru, kde se mi
vůbec nechtělo být, a Sima byla nadšená, jak vtrhnem do města „a paříme až do
rána“. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Áchjo…“ Povzdechla sem si. Kdybych to
neslíbila dva týdny předem, nikdo by mě nikam nedostal. Měla sem blbej pocit,
že su úplně špatně, že mám být někde jinde s někým jiným, kruciprdel!</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Sima byla v euforii z nově
nabyté svobody „hej serem na chlapy, pudem na nákupy, já si koupím křiváka, a
ty si taky koupíš křiváka, serem na to, koupíme si křiváky, a život de dál
jako.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Budem vypadat v křivákách jak dvě
metalový Boženy.“ Namítla sem.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ale ser na to. Teď nám začíná život,
teď, a dem do města, balit borce, a sbalíme ňáký úplně super týpky.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já nikoho balit nejdu.“ Oznámila sem a
napsala sem hasičovi esemesku, že všechno bude dobrý, dobrý to bude, uvidíš.
Nic jinýho se nedalo dělat. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Přestaň být zapšklá.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Simo, já tady něco důležitýho řeším.
Jako a upřímně, nemám vůbec náladu na ňáký uslintaný sráče v klubech, fakt
ne. Du si koupit cíga.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Šla sem do automatu, ale ten nefungoval,
tak sem šla do hospody naproti, a zjistila sem, že je zrušená, tak sem šla do
hospody vedle, ale ta je nekuřácká, a tak tam neměli cíga, a tak sem šla do
další hospody, a tam sem si je konečně vytáhla z automatu, a když sem se
vrátila do baru, pověsil se na mě jakejsi Ukroš, že jestli mu nedám cígo, a já
sem mu řekla, že nedám, načež dal dělo borcovi, co stál vedle, porvali se, a já
sem si říkala, ty jo, tenhle večer nebude dobrej ani za nic, protože je předem
odsouzenej k nezdaru, a řekla sem to Simě, ale ta na to žoviálně řekla
„Jedem do města, protože bejby nebude sedět v koutě! Nebude, Jano, prostě
ne!“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A tak sme seděly na baru v Tres
Gallos, Sima nám poručila dva Cosmopolitany, a když nám je pinklica donesla,
byla hrubě nespokojená „a proč to není v těch sklinkách, jako…“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jo, já vím, jako v tom seriálu.“
Odsekla pinklí žena. „Každej to tak chtěl, a tak nám všechny tydle sklinky
rozbili.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Nebude to dobrý dneska, já sem to
říkala.“ Snědla sem limetu. „Ať mně přinesou ještě tu třešňu, ještě dvě rači.“
Sima teda objednala ještě dvě třešně, ale nikdo je nepřinesl, protože na nás
zapomněli. Pak objednala eště dva drinky. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Neblbni, se nedoplatíš.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Hele, žijeme jenom jednou, a netvař se
tak, tohle pijeme na tvou počest, ty seš Carrie, seš úplně vona.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ježiš, já nejsu Carrie, proboha.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Seš, a běž říct dýdžejovi, ať tam něco
pustí, třeba Spirita.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Běž tam ty, ať pustí Exampla aspoň,
stojí to tady za hovno.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Koho? Jaks to říkala? Exhampla, jo? Du
tam, a eště něco řekni, ty tři, nó… tam ty tři jak máš ráda.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Swedish house mafia.“ Viděla sem ten
výraz Tohle nezvládnu, rozesmálo mě to „Svídyš haus-„</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To je na mě moc složitý, du pro toho
Spirita.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Tajně sem doufala, že se unaví, pak
nasednem na rozjezd, a jedem domů, jenomže to bylo marný. Odtáhla mě do
Ratejny. Stály sme tam na baru, já sem útrpně pila redbull (za 65 korun!), Sima
si dala whisku, a dobrá nálada ji přešla, protože „podívej se na ty borce, koho
tady chceš lovit? Dyť sou tady samý tlamy, bože, to mi chceš jako říct, že
nikoho nenajdem? Hele divej, tragéd vedle tragéda.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tamten borec naproti vypadá jak zombie.“
Smála sem se. „To je jedinej úlovek, kterej dneska můžeš udělat, zombie boy už
čeká, vidělas Ricka? Pravýho zombie boye? Ten by tady měl být. Ten by tady měl
být, jinak se nudím.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ty si děláš prdel, ale tady fakt nikdo
normální není. Musíme jít jinam, tady to balíme a dem eště někam.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">To už sem nevydržela. Oběti vocaď pocaď. „Já
už nikam nejdu!“ Vzbouřila sem se. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ale jó, pudem do No Stressu, tam choděj
motorkáři, dem, tam budou dobří borci.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„To je na hovno, todle všechno.“ Řekla
sem. „Jako chápu, že máš období urvání ze řetězu, ale todle nikam nevede.
Nebudem tady za každou cenu shánět borca, to je všecko špatně, ty se musíš
připravit na možnost, že zůstaneš sama, že už prostě nikdo nepřijde, připrav se
na to a srovnej se sama se sebou. Protože je možný, že sme měly jednu šanci,
jednu šanci mít normální vztah, normální rodinu, normální život, a to sme
prosraly, to nám nevyšlo, a je možný, že na další šanci už nemáme nárok.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Aha.“ Zahleděla se dlouze před sebe. „Musím
se teda smířit s tím, že zůstanu do smrti sama s dvouma děckama.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Radši se s tím smiř, je to tak
lepší.“ Napila sem se redbulu, a zatímco sem se soustředila na brčko, který
bylo děravý v kloubu, sem vedle sebe slyšela jenom tichý „mně je špatně“ a
pak buch.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Sesunula se k zemi, naprosto bez života,
a prostě nebyla. Snažila sem se ji postavit, ale moc to nešlo, ostatní si kolem
tančili, nebo seděli na baru a zřejmě to pozorovali, a upíjeli k tomu pivo.
Šáhla sem jí na krk, jestli má tep, zjistila sem, že jo, tak se se ji snažila
proplesknout, všechno marný, „tak dem nahoru.“ Nevím vůbec jak se mi povedlo
mrtvou váhu zvednout, ale ňák se mi to povedlo, udělaly sme dva kroky, a šla k zemi
zase. Shit. Na to už sem neměla sílu, věděla sem, že nahoru už ji nedostanu, a
odkudsi se vynořil borec v bílým tričku, „počkej, počkej, já ti pomůžu“, jedinej
mezi ignorantama, zvedl ji, já sem si ji omotala kolem krku, a šly sme, a u
vchodu sme sebou řízly na lavičku, protože už sem nemohla. Před náma byly ještě
schody. Stairway to heaven.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Na chvilku se probrala. „Máš ňáký prachy?
Máš?“ Zeptala sem se. Kývla a složila se na lavičku, bum prásk cililink. Nechala
sem ji tam, a šla sehnat taxíka. Když sem ho splašila, vrátila sem se, a
vytáhla ji do schodů, zatímco se na to tři nabušení rambové vyhazovači u vchodu
dívali. Bezva.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Probrala se až u mě doma, a vůbec
nevěděla, která páčka. Do rána byla dobrá, domů už odešla po svých, a já sem si
šla lehnout, a za hodinu sem se vzbudila, oblíkla sem se, šla sem koupit
koblihy, co zlepšujou život, a jela na hasičárnu. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<br />Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-45067732316781330292013-02-23T18:01:00.000+00:002013-02-23T18:01:00.241+00:00Splašený srdce
<br />
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Měla sem velký
předsevzetí, že budu víc psat.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Jako jo, nejhorší
chyby mýho života se odvíjí od toho, že si něco stanovím, určím, promyslím a
naplánuju. Takže sem napsala svoje čtyři stránky, což znamená, že sem
zaznamenala měsíc svýho života, a pak se mi odjebaly windowsy, a všechno bylo v
hajzlu. Klidně zmizely čtyry stránky mýho života, jak když flusne. Prostě puf. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Strašně dobře a
vtipně sem psala o tom, jak sme začly konečně zase se Simou chodit do klubů ve
městě, který stojej za hovno, protože to je prostě vlastnost brněnských klubů,
že sou to vlastně vesnický tancovačky, a jako stalo se tam pár dobrých,
úžasných a poučných věcí, který se mně ale nechcou znovu popisovat, a tak zůstanou
navždy utajeny.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Psala sem o tom, že
sme byli s Radimem na firemní poradě označení za zkázu firmy, já proto, že
vymýšlím kokotiny a ještě se jim nahlas směju, což znemožňuje ostatním
svědomitým pracovníkům práci, Radim proto, že je furt na internetu. A tak sem
jednou u Námořníka řekla Radimovi „musíme něco dělat se životem, Youtubáku,
když se nemůžu nahlas smát, chce to ňákou tichou akci“, a Radim vymyslel, že si
dám inzerát na seznamku, a tam se seznámím, a já sem řekla, hell yeah, budu
chodit na rande se zoufalcama a budu o tom psat, dobrej nápad. Jenomže ve
finále byli zoufalci tak zoufalí, že se mně vůbec ani nechtělo o nich psat, ani
s nima nikam chodit, a nakonec z toho vypadl jeden, kterej by šel,
jenomže taky z něho vypadlo, že se vůbec nikde sejít nechce, že si trvá na
tom, abych já dojela k němu dom, do Hodonína, a rovnou tam přespala. Prej
víno a večeře, a budeme si povídat.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ták jo“, řekla sem
Radimovi zklamaně „jedinej, kdo mi vypadl ze seznamky, je úchyl, kterej mě
chtěl nalákat do svýho kutlochu, a tam mě zabít. Radime víš co, příště seru na
tvoje blbý nápady.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Tímto skončil můj
skvělý záměr, jak psat o něčem zajímavým. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Strašně dojemně sem
taky psala o tom, jak se vrátil hasič, a jak sem byla strašně šťastná, že má u
nás zase práci, a že mě může sundávat ze zdi, a že můžem kouřit na zahradě a
chodit na obědy a tak. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Takže sme zase
stáli na zahradě, kouřili, a já sem si stěžovala: „Vodjebal se mně počítač,
úplně odešel, a mě nenapadlo nic lepšího, než to fuknout do původního
nastavení, a všechno v hajzlu, žejo.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Musíš zálohovat.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Tak na takovou
radu sem přesně čekala. Mně zmizely čtyry stránky. Čtyry důležitý stránky,
který nejdou napsat znovu. Měsíc práce, měsíc života.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Ty jako píšeš
čtyry stránky měsíc? Tak to chápu, že to nejde napsat znovu, protože
s takovou rychlostí, to bys byla měsíc ve skluzu.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Eště se tomu směj,
já sem ztratila život.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Musíš zálohovat.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Na valentýna mě
Pepa pozval na romantickou večeři, ale já sem nešla, protože sem musela jít k
Námořníkovi, kde sme měli sraz se Sašou, s Radimem a jeho kámošem Méďou, kterej
vymyslel, že si budem čistit zuby popelem z popelníku, prej se tím zuby vybělí.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Druhej den mně bylo
tak blbě, že sem musela odejít z práce v deset, a pak sem doma prospala celej
den a celou noc, a najednou byla sobota, a tak sem se vydala slavit se Simou
její narozky, kámošsky sem jí řekla "vítej mezi zombíkama, kristovy leta
byly eště dobrý, teď už začnem hnít", načež sem to pěkně schytala.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Anička si se mnou
vážně promluvila na téma „co bude až umřem“, a já sem jí úplně naférovku řekla,
že nevím, ale že někteří lidi si myslí, že je spousta možností, a ona si
vybrala tu, že v příštím životě budem psi, já velkej pes, a ona malej, a
budem spolu běhat, dokud neumřem, a pak se stanem orlama, já velkej, ona malej.
Tak sme si to naplánovaly. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Kvůli práci sem
musela jít na vstupní lékařskou prohlídku, kde sem měla být už před půl rokem.
Nebo před rokem, já už vlastně vůbec nevím, každopádně vím, že nemám vůbec ráda
doktory, a úplně nejvíc nemám ráda čekat v čekárnách, a ten den mně zrovna
bylo hrozně blbě, protože sem si den předtím dala u Námořníka pivo, jo, jedno
pivo, to je přesně teď aktuální množství, ze kterýho dokážu trpět kocovinou
celej den. A tak Radim vzal auto, a jel se mnou k doktorovi, na tu vstupní
prohlídku, protože já bych tam nedošla, já bych se na to vykašlala, mně bylo
fakt blbě. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">V čekárně sme
čekali hodinu. Už sem nevěděla coby, plácala sem se na gauči jak kdyby mi došel
kyslík, a furt sem se ptala „Radime už su na řadě? Radime už pudu?“ a Radim hrál
tetris, a bylo mu úplně jedno, že já se tam můžu sežrat nudou, a já sem pak
řekla „seš na hovno, ale stejně su ráda, že seš tady“ a on řekl „já su tady
jenom proto, že sem chtěl projet auto“. Protože Radim je se mnou všude, ale
dycky má vymyšlený důvody, proč tam jako být musí, proč se tam jakože octnul,
když vlastně vůbec nechtěl. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A pak sem šla
konečně na řadu, z ničeho nic mi natočili ekg, který jako vůbec nebylo
dobrý, jak mi pak doktor řekl, prý mám splašený srdce. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Taky se mě ptal,
jestli mám borelku, tak sem řekla, že jo, protože sem nemohla sníst
antibiotika, páč sem je hned vyblila, protože mám slabej žaludek, a když už sme
byli u toho, řekla sem mu taky, že je mi celej den blbě z jednoho piva.
Zjistil, že nemám očkování na tetanus „a to Vás jako nechává klidnou?“, pak mi
ještě poslouchal srdce, a né, nebylo to dobrý. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Takže co nejdřív na
testy na játra, slinivku, ledviny, štítnou žlázu, živiny, a pak na ultrazvuk
srdce a taky prý dostanu krabičku s přísavkama na tělo, na měření ekg. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Když sem se vrátila
do čekárny, kopla sem Radima do nohy. Furt hrál tetris. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Radime! Radime, já
umírám. Nic ve mně není dobře.“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Jo? Dem už na ten
oběd?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">Odvezl mě na „lepší
oběd“, na Šelepku. Ke stejku si dal pivo. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Já ti to závidím,
já kdybych si dala pivo k obědu, tak mě to položí. Sakra, určitě mám ňákou
mononukleózu, nebo ňákýho stafylokoka, to bude průser, kámo, už se nikdy
nenapiju, játra v hajzlu. Ale próč?“</span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">„Protože seš stará.
Máš starý játra, no…“ Trhl ramenem a natlačil do žgraní fazolky. „Já nechápu,
proč s tím otravuješ doktory.“ </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<span style="mso-ascii-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri;">A s tou plnou
pusou spustil šílený smích, až všechno kolem poplival. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-right: -3.7pt; mso-layout-grid-align: none; mso-pagination: none; text-autospace: none;">
<br /></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-47089182804434194962013-01-16T16:04:00.000+00:002013-01-16T16:04:22.021+00:00Svatá trojice
<br />
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Vánoce sem
přežila. To je tak jediný, co o tom můžu říct. S Aničkou sme nazdobily
stromeček, dokonce sem koupila cukroví, i když ho nikdo nejí, ale atmoška je
atmoška, že. Anička dostala spoustu dárků, nejlepší byl můj Roboman, kterej ji
dokázal zajímat celý dva dny. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Myslela sem
si, že Anička už je dost velká na velkou pravdu, a tak sem se to snažila
vybalit…</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Mami, děcka
ve škole říkají, že Ježíšek není.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
A teď nastal
zlomový okamžik odhalení toho, že dospělí vlastně lžou, všichni lžou, vítej do
krutýho světa, a tak sem se snažila strašně krkolomně vysvětlovat… „no a to je
taková pohádka, víš, on prostě není.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Dala si ruce
v bok, varovně zvedla prst a laškovně řekla: „Mamko! To ti někdo řekl
pěkný nesmysl, a ty tomu věříš. My s Ježíškem víme, že jsme.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Donesla mi
do postele talíř s chlebíčkem „aby ti to nebylo líto, že ti lžou.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Jeden večer
sme se vydaly se Simou do baru. Oslavovat. Protože Simu opustil motorkář,
zažily sme si spolu osamělý brečící večírek v kuchyni, s flaškou
vína. Sima se s tím nemazala „Tak teď sem sama, mám akorát tak tebe,
kurva, posranej život!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
No a pak se
motorkář vrátil, Sima si uvědomila, že ho miluje, a já fakt nevím, která
situace byla horší. Takže chtěla vyrazit někam na oslavný večírek. No proč ne.
Chtěly sme jít za barák, do sportbaru, jenomže tam zrovna probíhal hokej, bar
byl plnej hulákajících sráčů, a tak sme skončily o kus dál, v něčem, co
vypadalo jako zájezdní hostinec. A tam hokej běžel taky. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Simě zase
začly chodit esemesky. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Co to zase
je…?“ Kroutila sem hlavou. „Neviděli ste se náhodou doma před deseti minutama?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Ale
prosimtě, nefrflej, to ty nemůžeš pochopit.“ Mávla rukou, a datlila mesu. „Teď
je to všechno boží, dovolil mi jít s tebou ven, a to dokonce věděl, že du
s tebou!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Ty jo, měl
by mít svatozář, nebo tak něco.“ Napila sem se piva. Došly mi cíga, sakra.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Podívej, já
vím, že to nechápeš. Myslíš si, že su slaboch, a že neumím být sama, a já nevím
co. Ale počkej, až se jednou zamiluješ, počkej si, počkej, pak spolu budem
někde sedět, budeš vypisovat deset esemesek za hodinu, a já ti pak řeknu Vidíš,
takový to je…“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Tak jako
nemyslím si, že bych komukoliv vypisovala deset esemesek za hodinu, za prvý mi
to připadne trapný, zadruhý ani nechápu, co na tom jako má být zábavnýho někoho
každou minutu kontrolovat. Fakt, u mě přes čáru.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Seš prostě
úplně pokažená, nikdys neměla dobrýho borca. Když už někomu máš říct, že se ti
líbí, ó můj bože, ten trapas, tak se zasekneš<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>jak výtah. Jestli máš ňáký city, tak se to z tebe mačká hůř než
ztvrdlá pasta. Do prdele dělej ze sebou něco, zasekla ses někde ve dvanácti!“
Napila se vína, a dodala. „Víš, že tě mám ráda, ale sereš mě!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Řekla mi, že
Efa se rozešla se svým bývalým, že ho nechala odvízt švestkama, a zavřít, a
když se vrátil, tak ji chtěl podpálit aji s bytem, ale ona mu to prominula,
vzala ho zpátky, a doufá, že bude líp, protože von už chodí na léčení.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Zbytek
večera sme strávily tím, že mi Sima vykládala, jaký to bude, až se zamiluju. „A
pak to všechno pochopíš.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Pochopila
sem, že láska je dobrý alibi, a dá se za to schovat ledacos. Vlastně úplně
všechno. „Tak jasně, že někomu vlezeš do mejlu když chceš vědět pravdu, to je
normální. To zamilovaný lidi dělaj…“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
A
z lásky<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>se taky páchají vraždy.
V pořádku. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Druhej den
večer volal Pepa. Chtěl vědět, jak trávím vánoční dny volna.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Jak asi,
celý dny ležím v posteli, čumím na filmy a mám dojem, že už sem viděla
všechny na světě.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Máš úplně
blbou náladu, jak tak slyším. Pusť si ňákou romantickou komedii.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Romantickou
komedii? Všichni kolem mluví o vztazích, nevím o čem mluví, nerozumím tomu.
Nerozumím asi vůbec romantice, a nerozumím vztahům, a nerozumím, proč lidi mají
rádi, když z nich hormony dělají blbce. Připadá mi, že nerozumím vůbec
ničemu, já se mezi lidi nehodím.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Ale hovno.“
Zasmál se. „Hele, vidím že potřebuješ rozesmát. Tak jo, teď udělám klasický
trapnoslib, poďme si slíbit, že když za pět let-„</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Né proboha
né!“ Smála sem se, až sem se z toho zalomila a křuplo mi v zádech.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„…takže když
k sobě nenajdem za pět let vhodný partnery, tak se vezmeme.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Mcháá!
Budem vědět, že se vlastně nechcem, ale že sme na sebe zbyli, protože sme dva
největší lůzři všech dob, a budeme s tím žít celej život. Já tě žeru, to
mě fakt rozesmálo.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Trapnosliby
sou boží. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Vůbec ale
boží nebylo, když sem se vrátila do práce. Saša se musela přestěhovat do
spodního kanclu, prej abysme nedělaly bordel. Vedle mě si sedl Radim, bohudíky,
a naproti mně Brožová dáma, což je typ úřednice, přesnej typ těch divných
ženských, co nosej brože z moduritu. Věnuje se jenom a jenom práci, vůbec
nemluví, což je asi dobře, a myslí si o nás, že sme retardi. Což asi sme. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
To se
všechno dalo přežít, horší bylo, když mi definitivně došlo, že mi chybí hasič,
chyběl mi strašně, stála sem ještě pár dní setrvale u okna a vyhlížela auto,
ale nepřijel, protože už u nás nemá práci. Pak sem přestala vyhlížet, všechny
přijíždějící auta už mi byly jedno. A pak sem dostala hroznej vztek, protože
v celé té sérii lidí, kteří mě opuštějí, bylo tohle to nejhorší.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Já už
prostě nemůžu!“ Zakřičela sem jeden den na Radima. „Zkurvená zkurvenost, vole, zkurvenej
život!“ A šla sem si sednout na zahradu na zídku, a bylo mně jasný, že mě už
nikdo nesundá, tentokrát ne. Byla mně zima a přála sem si být takovej ten
vrabec, co sedne Mrazíkovi na berlu mrazilku a zmrzne, a nemusí mu být po nikom
smutno, prostě seš led a zdarec. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Odpoledne
sem musela jít na kosmetiku, a kdybych před týdnem nedonutila kosmetičku, aby
kvůli mně odložila odjezd do Prahy, tak bych tam vůbec nešla. Udělala mně
krásný dlouhý superřasy, ale bylo mně to jedno. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Radim se
Sašou mě vyzvedli v kosmeťáku, a vtrhli sme se do víru velkoměsta. Teda,
Radim se Sašou vtrhli, já sem se ploužila jak pluh. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Sedli sme si
do Vačice, a sotva sme se usadili a vyndali na stůl všechen bordel, přišla
pinklice, že „tady se ale nekouří“ a tak sme si museli přesedat. V tomhle
sou hospody teďka úplně zákeřný. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Kurva, ani
si neumíme vybrat dobrej stůl.“ Kroutila sem hlavou. „Sme největší lůzři všech
dob.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Přesunuli
sme se teda k jedinýmu volnýmu stolu s popelníkem, přesně před mega
obrazovku… kde běžel hokej. Do prdele. Objednala sem si hned pivo a panáka.
Panáka sem neměla už zhruba půl roku, takže tohle prostě nemohlo dopadnout
dobře. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Saša se mě
snažila povzbudit „Tak máme aspoň sebe, hele, máš nás … Radime nečum na ten
hokej, dělej, řekni, že sme tady… nó, bože, chlapi! … divej, furt je eště
dobře, práci máme, nakonec sme zůstali všichni tři, no, hasič je pryč, pravda…
Radime přestaň do mě kopat!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Hele, já
vím, že se snažíte.“ Podívala sem se na Radima, kterej zíral na hokej. „Teda
Sašo, ty se snažíš-„</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Já se taky
snažím, tě rozveselit.“ Radim se na mě konečně otočil. „Dáme si panáky, hééj
haló!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Pinklica nám
donesla panáky, jakési hruškovice nebo co, a od vedlejšího stolu na ni
zahulákal týpek „haló, slečno, doneste nám šampaňský, právě sem se dozvěděl, že
se budu ženit!“ Pištěl pyšně a žmoulal ruku rozzářené slečně.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Do prdele.“
Vypadlo ze mě. „Sme jako v ňákým posraným romantickým filmu. Nepřipadá
vám, že všichni lidi kolem sou šťastní, a my se v tom furt tak jako
plácáme?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Už to blbý
období trvá moc dlouho.“ Řekla Saša. A taky věděla o čem mluví, protože se
rozešla s borcem, umřel jí pes, rozmlátila fax, nabořila auto……. A
zjistila, že jenom tak nemůže vypadnout z pronájmu, kterej připomíná
folsomskou věznici, kde žije s jakýmsi bengálcem, protože by se musela
vyplatit, a na to nemá prachy.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Saša nás
opustila někdy v deset, že de lozit po střechách. Zůstali sme
s Radimem sami, a dali sme si panáka. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Já ti závidím,
že je ti všechno jedno.“ Řekla sem. Rukou sem si podpírala bradu, a vlastně mně
všechno bylo taky jedno. „Nemáš nikoho rád … to je boží.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Jasněže.“
Zasmál se. „Proto tady trčíme.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Trčíme tady
proto, že sem ti koupila panáka. Jinak bys tady nebyl.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Tak jasně.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Radim je
boháč. Zdědil spoustu nemovitostí. Je mu to jedno. Věčně nemá prachy. Když
dostane výplatu, jde do klubu, tam to rozfofruje, a druhej den je nešťastnej
„už nic nemám, celej měsíc nemůžu nikam jít, su odsouzenej k měsíční nudě,
kurva, nemáš cígo?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Rozhodla sem
se pokračovat do Karibiku, protože Radim řekl, že je nametenej jak nudla, a dál
nejde, protože by to nedal. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Tak já du
sama.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Prosimtě,
neblbni.“ Přemlouval mě ještě před vchodem. „Hele vím, že ti není zrovna dobře,
eště uděláš ňákou blbost. Jdi domů.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Objala sem
ho. „Čau.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
A vydala sem
se do Karibiku. Na baru sem si vyzvedla Frisko a ferneta, sedla sem si ke zdi,
a propadla sem depresi. Takle sem tam seděla asi dvě hodiny. Friska a panáky.
Noaco. Cítila sem se úplně<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>na hovno.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Pak sem se
rozhodla jít na rozjezd, a cestou sem potkala kostel, vešla do mě nějaká
spirituální nálada, a duchovní osvícení, jakože všechno utrpení má třeba vyšší
smysl, a tak sem chtěla jít do kostela, zdálo se mi to jako výbornej nápad, ale
měli zavřeno. „Ale já sem vám chtěla říct spoustu věcí!“ Řekla sem všem svatým,
a kopla sem do dveří. Tak za tohle přídu do pekla, to je bez debat.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Druhej den
mi volal Radim hned ráno, jestli žiju. Zkontrolovala sem stav. Zjistila sem, že
jo. A pak volal Pepa „slyšel sem, žes byla sama v Karibiku.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Jo, to je
dobrý, měl bys to taky zkusit.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Hele,
přestaň dělat ramena, když de člověk sám do baru, tak je úplně na dně, to už
vůbec nemluvím o tom, když de někdo sám do Karibiku. Mám si dělat starosti,
nebo co?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
„Ne, v poho.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
A pak volala
Saša, že jestli mi není dobře, a su na úplným dně, jak říkal Pepa, tak se za
mnou může stavit. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Tímto sem
zjistila, že Svatá trojice nesídlí v kostele, ale zachraňuje mi život úplně
normálně, úplně každej den. Tři svatí.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
Bohudíky. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<o:p> </o:p></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com11tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-88610420126448094262012-12-28T00:01:00.000+00:002012-12-28T00:01:23.799+00:00Idiot
<br />
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Zase se mi všechno bořilo pod rukama, sakra, čím to je, že prosinec
je dycky úplně na hovno? Jakoby nestačilo, že sám prosinec se svým posraným
sněhem, ledem a vánocema je dost strašnej, navíc je dycky úplně blbej, a vsadím
se, že na žádným prosinci v mým životě, a že jich teda bylo, nebylo nikdy
nic dobrýho. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Sralo se mi to na všech rovinách osobních a ještě hůř na těch
pracovních.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A právě abych si odpočala od vší práce, rozhodla sem se
s hasičem vyjet do Prahy. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Jaký paradox to byl, mi došlo docela brzo, nejvíc ve chvíli kdy sem
běhala několik hodin po večerních nákupech s dvouma šanonama směrnic. Tak
hlavně, že su dobrák. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Odjezd ráno před šestou, stojím v zimě a ve tmě se svýma
šanonama u silnice, na smluveným místě. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Který až tak zase smluvený nebylo, protože telefon: „Jani kde
prosimtě zase seš, proč nečekáš kde máš, stojím u tebe před barákem.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jak jako před barákem? … Já su úplně jinde, sakra, řeklo se u
silnice.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Druhý pokus, sraz na benzínce. Stojím u silnice u benzínky, telefon
„Jani můžeš mi říct, proč proboha stojíš u silnice, když se řeklo na benzínce?
Přestaň tam vlát, a pocem, tady, hele, mávám, vidíš mě?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Sakra! Došla sem teda na benzínku. „Zdary.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Můžeš mně prosímtě říct, proč si čekala kdesi… u odbočky sem řekl, u
tvýho baráku!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Řekls kdesi u jakési odbočky, víš kolik je tady odboček? Dívala sem
se na mapu a Kapitán říkal, že mám stát támhle na zastávce, tak sem tam stála,
no.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ajo. Tak hlavně že ti řekl Kapitán, sakra, kde máš stát! Ty mě vůbec
neposloucháš. Nikdy, vůbec neposloucháš. Říkal sem odbočka, u tvýho baráku, a
ty si stojíš někde na druhé straně sídliště, ženská logika. Blondýnovská
logika, opravdu.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Takže já sem blbá blondýna, protože ty řekneš odbočka, a neřekneš
kurva jaká odbočka, a já su blbá.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já sem neřekl, že seš blbá, ty zase vůbec neposloucháš!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Hm. Du si pro kafe. Až se vrátím, tak se uklidníš, a pojedem.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Neuklidnil se, a uklidněnej nebyl celej den. Jak ten den blbě začal,
tak pokračoval. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Na snídani sme se stavili na benzínce. Byla celá dřevěná, a uvnitř
bylo spoustu světel, bylo to ohromný, jako…</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„My sme tady jako na plese, podívej, ty světla!“ Točila sem se
uprostřed dřevěných stolků. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Vůbec se neraduj!“ Sejmul mě hned zkraje.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Teda ty seš ale protivnej…“ Kroutila sem hlavou. Já sem na plese, ty
si zůstaň ve své temnotě, kde je všechno blbý. To teda bude den!</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Koupil mně kafe, zalil mi to mlíkem, bylo to dobrý kafe, a venku
jezdily auta a kamióny, na to všechno svítil měsíc, a my sme uprostřed toho
všeho na plese pili kafe a kouřili, a den se teprve probíral. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Viděls projev Landy?“ Smála sem se. „To je ale kokot, bože!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak to sem přesně čekal, že vytáhneš. Víš, že mám Landu rád, a tak
mi musíš hned po ránu říct, že je kokot. Za každou cenu furt do mě musíš rýpat,
furt se musíš hádat.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ale to není pravda, to mělo být konverzační téma. No ták…“</div>
<div class="MsoNormal">
Něco bylo špatně. Špatně byl už celej začátek, protože já
sem měla velkou misi, protože Sima mně řekla, že su takovej retard, že ani
nedokážu říct nikomu, že ho mám ráda, že to prostě neumím a nikdy umět nebudu,
a proto mě lidi opouští. To si myslela ona. </div>
<div class="MsoNormal">
Já sem si myslela, že je to prokletí, že se motám pořád
v kruhu, pořád někoho ztrácím, a řekla sem si, že to zlomím, pokud dokážu
říct jednomu člověku, že mi na něm záleží. </div>
<div class="MsoNormal">
A rozhodla sem se to říct hasičovi, protože si fakt myslím,
že je to ten nejlepší borec, kterýho sem kdy potkala, a protože se bojím, že ho
úplně ztratím, když už u nás asi nebude mít od ledna práci, su celá zelená
z toho, že už se neuvidíme, a že mi zmizí ze života, a tak sem si řekla,
že mu to všechno řeknu, přestanu na chvílu dělat ramena, a řeknu to. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Celej den sem to chtěla říct, ale dycky ze mě vylezla úplná blbost,
případně něco vtipně útočnýho, následkem čehož sme se hádali celej den, několik
hodin zavření v autě, což byl psycho sekec. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Roztrhla sem si punčocháče, dost drahý punčocháče, který sem si
koupila speciálně na akci Praha, takže sem nakonec vypadala jako coura, ještě
ke všemu. Sakra já to dycky myslím dobře, chci vypadat jako normální člověk,
jenomže stejně z toho prostě vyleze wopa punk style, nenadělám nic. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Poslední šanci sem měla, když sme večer v mlze stáli na benzínce
za Prahou, pohádali sme se, zase, ale to neva, já sem přesto byla odhodlaná
říct takový ty velkomožný věci, a zatímco rozhazoval rukama a plival síru „Tak
proč se mnou teda jezdíš, když su takovej hajzl!“ , sem si připravovala ty velký
věty, jenomže to bylo hrozně velký vypětí, až sem se z toho rozbrečela,
jak mi mě bylo líto,<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>a pak sem se
nadechla….</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
…. a vypadlo ze mě: „Do hajzlu, ty všecko musíš zkazit!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A bylo. Game over. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Hrůza. Nikdo na světě není větší trapák jak já. Sima měla pravdu,
tohle nikdy nedokážu.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Vysadil mě večer na firmě, byla sem celá ubrečená z toho, jak
sem byla ze sebe zoufalá, dali sme si ještě cígo a pak zdarec, a já sem
zavolala Radimovi, šli sme na pivo k Námořníkovi, a tam sem brečela
vztekem, jakej su idiot. Radim na to řekl „to seš, no…“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Brečela sem eště víc. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Několik dní sem se plácala v sebelítosti, že su srab. Byla sem
zklamaná sama ze sebe, což je pocit, kterej sem nikdy neměla, a je to hrozně
hnusný. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Anička byla nemocná a byla u mamky, abych já mohla vydělávat ty velký
peníze, abysme vůbec přežily, protože brácha se ode mě odstěhoval, a já sem se
rozhodla nedávat si na byt už žádnou spolubydlu, protože už mě lidi serou, a
konečně mám možnost splnit si svůj velký sen, abysme s Aničkou měly byt samy
pro sebe, a tak jdu do toho i když to znamená, že budu otáčet každou korunu, no
nedá se svítit. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Budu žít už normální život, jako normální lidi.“ Řekla sem Radimovi
večer u piva. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ty?“ Zvedl obočí. „Normální život? Nemáš šanci.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A pak volala Sima, že mám dojít do města, a já sem jí slíbila, že jo,
a až pak začlo vylízat na povrch, že tam má sraz se svýma kolegama
z práce, ale to že na plánu nic nemění, protože jestli nepřídu, tak su
kokot, a to sem teda nechtěla, to nechce nikdo, a tak sem Radimovi oznámila, že
se přesouváme do města, a Radim řekl „Jo, mně je to jedno“ , protože mu je
jedno úplně všechno, a já si kolikrát přeju být na chvilku Radim, aby mi taky
všechno bylo jedno. Momentálně mu bylo jedno, jestli v práci zůstane nebo
ne, a já sem se ho snažila přemluvit, aby tam zůstal, jenomže sem ani
nedokázala říct, že by mi chyběl, a tak sem neřekla nic. Srovnala sem to na
„když budeš mít práci, budeš mít peníze, když tam nebudeš, nebudeš mít nic.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Zasloužím metál za to, jak říct hovno ve dvou větách. Skvělý. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Přesunuli sme se do města, čekat na Simu. Došla s kolegou,
pinklem, kterej vůbec nebyl vtipnej, i když si to myslel, a tím teda začal
večer plný neštěstí, protože za chvilku sme seděli se Simíma dalšíma kolegama a
kolegyněma, a všichni se na nás v plné síle povyšovali, protože byli
pinkli, což já sem vůbec nepochopila, co je na tom povyšujícího,<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>a Radimovi to bylo jedno, nicméně sme furt
dokola poslouchali, jak je pinglování práce boží, zatímco sedět v kanclu
je pičusský, tak to řekli. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Sima se chovala jako blbka už v úvodu, když sem ji seznámila
s Radimem „A vy spolu jako děláte, jó? A to vy tam máte v práci
takové děcka?“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Tak Radimovi je dvacettři, nepřipadá mi jako děcko, ale kdo chce být
křupan, ten si dycky najde příležitost, že. Šili do nás celej večer, ale mně to
bylo jedno, všecko mi bylo tak jako jedno. V jednu přišla Sima, že dem do
toho klubu, jako my dvě, slíbilas to, ale já sem řekla nasrat, sbalila sem
Radima<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>a šli sme na rozjezd, a Sima šla
za mnou, všude bylo náledí, nemohla sem si zapálit, protože sem někde ztratila
zapík, a do toho Sima furt mlela to svoje „a proč nikam nejdeš, próóč? Je
teprve jedna, to máme do rána eště spoustu času, tak ale slíbilas to! Říkalas,
slíbilas…“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
V rozjezdu sem se se Simou pohádala, protože sem byla fakt nasraná,
jaký mně furt musí určovat bojový úkoly, měla sem toho dost, a hádku sem chtěla
zakončit tím, že si uraženě sednu na jediný volný sedadlo, a málem sem si sedla
do blitků. Fakt skvělý, vopravdu. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Posádce rozjezdovýho autobusu sem<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>aspoň oznámila, že „já tady v těch poblitých autobusech žádný
příplatky za rozjezdy platit nebudu, vám říkám, NE-BU-DU!!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Druhej den sem si přísahala, že se hodím do klidu, těšila sem se na
to, že budu doma, dám si nervy do pořádku. Možná si vezmu dovolenou.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>A hlavně nebudu podnikat žádný mise, který
nemůžu splnit. Prostě klídek.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
No a v noci volala Saša, že jí umřel pes, Megí, a že neví, co má
dělat, a já sem jí teda řekla, at´ přijede, aby nebyla doma s mrtvým psem,
a ona si teda vzala taxík a přijela, do tří do rána sme seděly v kuchyni,
a já sem vůbec nevěděla, co mám říkat, Saša brečela, a tak sem jenom nalívala
slivku a solidárně sem se zbořila. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Zůstala u mě přes víkend, a v pondělí vzal Radim lopatu, a šli
Megí zakopat, do lesa, do úplně zmrzlé země.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Na Vánoční večírek sme jeli do Mad´arských lázní. Bylo by to celý
fajn, jenomže za á nemám ráda hromadný koupání a bazény, takže do takových
atrakcí vůbec nelezu, z čehož vyplývá problém za bé, totiž že sem
zjistila, že mám zpuchřelý plavky. Musela sem si koupit nový, a při zkoušení
sem se musela podívat taky na svůj zadek v zrcadle, což běžně nedělám, a
objevně sem zjistila, že sem o nic nepřišla. Zadek jak Beyoncé nemám, to je
pravda, říkala sem si, zato mám…. zato mám…. a snažila sem se najít na sobě
něco fakt dobrýho, jenomže už i namyšlenost mě opustila. Sakra. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Utěšovala sem se aspoň tím, že bude konec světa. Vycházelo to zrovna
na náš Mad´arský výlet. Přátelům sem poslala esemesky, že se s nima
loučím, Pepovi sem řekla, at´vezme bejsbolku, kdyby něco, vzala sem si do tašky
dýchací roušku, kdyby nás zavalil sopečný prach, Saši sem dala pokyn at´vezme
zbraně. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Když sem stála ráno v sedum před firmou, v pustopusté tmě,
a viděla Radima, jak se tváří, tak sem myslela, že konec světa už nastal. </div>
<div class="MsoNormal">
Saša přišla s vařečkou „žádnou lepší<span style="background-color: white;"> zbraň<span style="background: yellow;"> s</span>em nen</span>ašla, tak mám tohle, kdyby něco.“ </div>
<div class="MsoNormal">
Pepa nás naložil do auta, a taky Kapitána, to byla naše
cestovní posádka, Radim usnul hned za Brnem, a já sem taky chtěla spat, už sem
si natřepala Pepův polštářek ve tvaru oslíčka, jenomže Saša se furt mlela, furt
poskakovala jako želé, a když se snažila být nejvíc vklidu, tak pobořila půlku
auta. Doteď sem neměla tušení, kolik věcí se dá na zadním sedadle rozbít,
ulomit, upustit na zem, votřískat o okna, kde všude můžou být boty, a nohy,
kolik se toho dá vytáhnout z kapes, a kolik se toho dá namluvit.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Lázně byly fajn.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Oproti
očekávání sem ve vodě ožila, byla tam fakt teplá voda, a byl tam takovej temnej
bazének, a tam se nám se Sašou líbilo, a řekly sme si, že tam strávíme celej
den, protože je to nejvíc super, a dělaly sme lachtany, a vodní sirény, a já
sem předváděla jak su siréna kapustňák, a „divej, teď su keporkak, takle dělají
takový zvuky úúúááá, ale kapustňáci né, ti dělají takový íííí, šéfe divej, jak
se kapustňák změní v mroža, a jak skočí tady z té zídky, Radime taky
divej, kluci, kluci, potesem!“ Netrvalo dlouho a přišel mě vyhodit plavčík. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Sašu taky, protože zrovna dělala malou hysterickou vílu, plácala se
na betonovým sloupku a dělala, že umírá, protože se jí dostal vzduch do žaber.
Takže týpek nás vytáhl před bazén, a rozčileně ukazoval na ňákou maďarskou
ceduli, kde bylo napsaný něco jako „langoškargoš“, tam do té cedule významně
bouchal, já sem se smála, a Saša z toho bystře vytušila „aha, máme být
ticho. Ticho, jo? Oukej.“ Vzala mě za ruku a uraženě sme se odešly skrýt do vodní
jeskyně venku, kde sme si hulákaly, jak sme chtěly, a já sem si samozřejmě
z té radosti, a aby viděli, vykřičela hlasivky. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Zrezivěly mně stříbrný naušnice, ale jinak to bylo fajn.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Doma sem sebou praskla do postele a spala sem jak zabitá, a po
půlnoci mi volal Pepa, vzbudil mě, aby mi sdělil skvělou zprávu „Teď můžu
s určitostí říct, že sme přežili konec světa, gratuluju!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Aha. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Takže si můžem v klidu počkat na další. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Všem tímto přeju spoustu zábavy a nových dobrých zážitků v roce 2013 :)</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<br />Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-9871870841732996242012-11-30T20:54:00.001+00:002012-11-30T20:54:37.062+00:00Alkohol ne, radši knihu
<br />
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Radim je teď můj velkej kámoš. Já se s ním dělím o snídaně, on
mi nosí obědy, a celkově se o sebe staráme, hlavně v dobách zlých, týden
před výplatou. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Sedíme v kanclu většinou sami, Saša bývá často pryč, a tak si
tam mlčíme, a když nemlčíme, tak se nahlas smějeme, což vytáčí ostatní, ale co
je nám do nich. Naše kancelář, náš prostor woe. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Teda, tak to bývalo. Pak k nám do kanclu přibyl Kapitán, prej
aby na nás dohlídl. Šéf nám ho představil, jakože je to bývalej voják, a bude
na nás teď dávat pozor. Fakt, voják, kterej velel na střelnici. Měl za úkol nás
postavit do latě. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Šli sme s Radimem kouřit na zahradu, která je v zimě fakt
na hovno a smutná, abysme zhodnotili situaci. Radim se opřel o zeď, přetáhl si
kapucu přes kšiltovku, zapálil si cígo a řekl: „Hustoles, ty vole, nenaděláš
nic.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Když se v kanclu točili technici, a nastaly zmatky a chaos, jako
vždycky, zeptala sem se Kapitána: „Myslíš, že na tohle budeš mít nervy?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já bych měl mít nervy na všechno.“ Oznámil mi věcně a hodil přede mě
na stůl průkazku pyrotechnika. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Tak to bysme měli. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Večer sme si šli s Radimem sednout k Námořníkovi na pivo.
Táhne se se mnou dlouhodobě problém jako dělo, totiž že absolutně nesnesu
alkohol. Nacamrám se normálně ze dvou piv, o tvrdým si můžu nechat akorát tak
zdát, mám podezření, že mám játra pěkně v hajzlu, čímž zřejmě skončila éra
prochlastaných nocí, večírků, diskoték, pryč sou party hard, protože jak je mně
blbě druhej den, když si dám jednoho panáka, to bych nepřála nikomu, dokonce
ani Vieweghovi ne.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Takže sem si ten večer dala dvě piva, byla sem opilá jako Rimbaudův
koráb, Radim mě tahal někam na jídlo, ale já sem řekla, že jíst vůbec nechci,
zato se mi chce jít pěšky na hlavňák. Radim mi ještě předvedl, jak dělá blijící
pes, což mě rozesmálo tak, až sem smíchem brečela, takže sem si rozmazala
totálně oči, ale koho to sakra zajímá, a pak sem pokračovala ve svým výletu na
hlavňák, v noci, v zimě, a navíc se mi chtělo hrozně čůrat, protože
sem přece jenom ženská, a dvě piva udělaj svoje. Takže sem zoufale doklopýtala
do mekáče, po cestě která trvala třičtvrtě hodiny a byla jako věčnost, hurá
konečně záchody, no a tam na mě čekal… turniket. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Za á sem nemohla najít drobáky. Hajzl v mekáčovi stojí deset
korun, to sme to dopracovali. Za bé když sem konečně našla desetikorunu,
turniket mi to nechtěl vzít. Našla sem teda dvě pětikoruny, ale to už sem se
slušně kroutila, čas na paniku právě teď, a ty dvě pětikoruny mi to taky vzít
nechtělo. Škrabala sem na škrabátku jak zběsilá kočka, a nakonec mě to pustilo
ve chvíli, kdy už sem vymýšlela, že na srandičky tady sakra není čas, a já ten
blbej turniket přeskočím. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
U zrcadla sem zjistila, že mám úplně černý rozmazaný oči, vypadala
sem jak Courtney Love, snažila sem se to spravit, ale nakonec mi to přišlo tak
vtipný, že sem se tomu zasmála, a nechala sem to tak, však co, panda ve městě. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Připadala sem si, jak kdybych utekla z divočiny, a měla sem taky
divočáckej hlad. Chtěla sem si koupit hranolky, ale za ty hajzly, vy hajzli, si
nekoupím vůbec nic, a tak sem šla na náměstí, kde byly stánky s jídlem,
jo, stánky s jídlem, to je moje, hodně voňavý, mastný a nezdravě hnusný
věci. Celá sem se třásla na langoša, a tak sem si vystála frontu jako ďas, ve které
sem se osamoceně smála při vzpomínce na blijícího psa. Když sem konečně přišla
na řadu, naporoučela sem si langoša s česnekem, sýrem a kečupem, a když to
mařka celý připravila, chystala sem se zaplatit.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Čtyry tolary.“ Natáhla ke mně langošová žena ruku.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Vidíš to, nemáš tak pít, ty mindo, říkala sem si, teď vůbec nevíš, co
se děje. „Prosím…?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tolary! Čtyry tolary!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
----- ???</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Čtyři!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jak jako tolary?“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Vy nemáte tolary? Ježiši!“ Hodila mýho langoša kamsi za sebe. „To si
musíte dojít támhle do směnárny a rozměnit si ty peníze, boha. Další!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Odešla sem poraženě od stánku. Vůbec sem nevěděla, co dál, připadala
sem si ztracená, zoufalá a langošově zmlácená. Hlad byl hrozný. Přešla sem ke
stánku s bramborákama, hrozně moc to vonělo, a já sem si říkala, třeba je
bramborákový stánek lepší svět, a tak sem se zeptala prodavače, kolik stojí
bramborák, a on řekl: „Čtyry tolary.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Chtělo se mi brečet.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Druhej den mně bylo blbě, jak jinak, ze dvou piv… Radim nade mnou
kroutil hlavou, a myslel si, že si to celý vymýšlím, jenomže pochopil že si
nedělám prdel, když sem celej den nešla kouřit, a to už je co říct, to už mně
jako musí být hodně blbě. Stála sem uprostřed kanclu a přísahala sem
nasliněnýma dvouma prstama, jako hošík od bobří řeky, že už nikdy v životě
se chlastu nedotknu, a strašně sem tomu věřila, a ještě ten večer sem se sešla
u Námořníka s Kačkou a Lůcou, později za mnou dorazil ještě Radim, kterej
se mě snažil zničit řečma, že vodrovnaný játra se musí přepít. Dala sem si
jednoho škopka, stejně sem byla nacamraná jak zedník. Radim dal šest kousků, a
s ožralostí sme na tom byli tak stejně. Já už dál u mattonek, a všichni mě
obdivovali, že se dokážu střískat z jednoho piva, jakože ta ekonomická
úspora, chápeš. Snažila sem se jim to vymluvit, že to není boží, protože sice
se nacamrám z jednoho piva, wow, ale druhej den je mně taky z jednoho
piva blbě. Za druhý „Jak chceš vydržet chlastat celou noc, když tě sejme první
pivo?“ Třeštila sem oči na Kačku. „Ha? Nevíte.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Byla sem fakt nešťastná, tohle je prostě trapas. Punk is dead. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Přisedli si k nám jakýsi borci z callcentráku, byli nudní
až do prdele. Nudnost jim úplně stříkala ušima. Jeden třeba řekl: „Kačko, měla
bys chodit do práce dřív, ranní ptáče dál doskáče!“ A šibalsky se zasmál.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Úplně sem se bála pokračování, který přišlo vzápětí
s vtipálkovskou glosou pana Vtipálka Druhýho:</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ale Kačka dobře ví, že ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam
nedoskáče.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Načež se začli hurónsky smát, nastavili ruce, zařvali Hajfájf! a
plácli si.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Ještě, že je za měsíc konec světa.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Lůca se mi v zoufalství sápala po ruce „proboha Jani, říkej
něco!“, Kačka se snažila udržovat konverzaci, ale nestálo to za nic. Dopila sem
svou mattonku, a chystala sem se dom, když se na mě přilepil jeden z ligy třeskutě
vtipných, že máme společnou cestu, a jede jako se mnou. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
No tak to teda nejedeš, ještě to tak. „Se mnou nejedeš, já du pěšky.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já du pěšky s tebou.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já du pěšky až… na Hlavňák.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Du s tebou.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak ne, tak já du na Konečňák.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jak chceš, já du s tebou.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Bože vole! A tak sem šla, kam mě nohy nesly, a on furt se mnou,
otrava a opruz. „Tys prý taky dělala operátorku, říkaly holky, tři roky, že…
hele, poraď mně, jak správně komunikovat. A co prodeje, mělas?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Dej mně pokoj, né neměla. Já nevím, jak komunikovat, já sem to
všechno rači zapomněla, nech mě být.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Mně prodeje jdou, dobře se to prodává, hele, koukni…“ Začal něco
lovit z batohu. „… tady je takový výhodný balíček volání i
s internetem…“ Podával mi jakejsi papír. „No tak, podívej se na to, je to
supr akce.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Mě to nezajímá.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ale divej, tady je výhodný volání, schválně, za kolik voláš do
ostatních sítí.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já mám firemní mobil, volám zadara, zkus to trumfnout.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Aha, hihihi, tak tos mě trochu dostala.“ Hrozil na mě žertovně
prstem. „Ale podívej se na to, nejdřív říkali, že nejsem dobrej operátor, ale
teď mi dal audit hodnocení, divej na to, přečti si to.“ A cpal mi další papír. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Tak tomuhle říkám masakr. Rozhodla sem se zkrátit utrpení a naskočit
na troleják. Naskočil se mnou. A vykládal o tom, jak má nezávazný vztah, a o
tom, jak chová pavouky a hady, o tom jak chodí běhat, a spoustu dalších
kokotin, který sem vůbec nechtěla poslouchat. Šel se mnou až před barák, tam
sem mu řekla Čau, zdrhla sem, a když sem za sebou zabouchla dveře od bytu,
oddychla sem si. Tak tohle už fakt nikdy víc, the raven say Nevermore.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Lidi z callcentráku potkávám běžně, flákáme se s Radimem po
Bažinách v obědové pauze, a vymejšlíme, kam jako vlezem na oběd, a
skupinky operátorů, jak vedoucí „vtipně“ říkali, opíků, potkávám pořád. Ať
vlezu kam vlezu, všude sou. Né že bych ty lidi chtěla vidět, tohle je prostě
nekonečný prokletí. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Daleko horší prokletí ale bylo, když sem potkala svýho bývalýho,
svýho úplně prvního kluka, žišmarjá, z té doby sou ještě na Stránské skále
trilobiti, tak moc dávno to je. Sakra, musí se celá moje minulost koncentrovat
v Bažinách? </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Vypadal fakt staře, strhaně a hnusně, úplně sem se krčila za cedulí
s meníčkama, celá zelená z toho, s čím sem se to kdysi tahala,
omg, zatímco Radim rozumoval u tabule „…sem asi nejdem, samý omáčky, ne,
počkej, hele tady máš smažák…“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Bývalka se blížil, vyskočila sem ze svýho úkrytu, drapla sem Radima
za ruku… „Dělej, zdrháme!“ , načež Radim samozřejmě zůstal stát, vůbec si mě
nevšímal, protože je na podobný výstřelky zvyklej, a tak sem sama zdrhla do
spořky, a tam sem se ukryla za bankomat. Radim doběhl chvílu za mnou „Co tady
prosimtě děláš!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Pst, ticho, nic neříkej!“ Přikázala sem. „Ticho, trapas, de sem,
dělej něco!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A tak Radim dělal, že vybírá peníze, já sem se pořád snažila vyhnout
nevyhnutelnýmu trapasu, ale jednou sem se otočit musela, a pak sem mu řekla
ahoj, a on mě vůbec nepoznal, teda až po pěkně dlouhé chvíli mu zřejmě svitlo,
takže moje schovávací akce stejně byla k ničemu. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Celej den mně pak bylo blbě z toho, že se dějou věci, který se
nemají dít, a že na mě vyskakují z pandořiny skříňky minulosti obludy a
bestie, který v mým dnešku nemají co dělat. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Stačí, že na každým rohu potkávám Kifa. Na hovno. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Situace na firmě naprd, opět se vyhazovali lidi. Já sem se zachránila
tím, že sem se v podstatě stala šéfovou asistentkou. Jak řekl „Mám novýho
oblíbenýho otroka.“ Co na to říct…</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Navalilo se na mě akorát ještě víc práce, už docela drhnu držkou o
zem, pracuju v práci, pracuju doma, hlavně že mám ten zkrácenej úvazek.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Aničce sem koupila na vánoce robota Robomana, je úplně boží, a
protože mi ho dovezli do práce, mám ho tam vystavenýho, a občas ho vytáhnu,
zaběduju nad tím, že do něho nemůžu sehnat buřtový baterky, a dám ho zase
zpátky. Doufám, že ho do vánoc zvládnu zprovoznit, protože k tomu ještě
potřebuju šroubováky. Zástupy chlapů na firmě a nikdo nemá šroubovák, i když
teda pravda, hasič ho chtěl otevřít nožem… sakra práce. Že já sem radši
nekoupila Lego!</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<o:p> </o:p></div>
Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-5168792686013377079.post-34822340746663330922012-11-17T20:01:00.001+00:002012-11-17T20:01:29.754+00:00Pán šibenic
<br />
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Myslela sem, že nudou umřu v šedých podzimních dnech. Plácala
sem se od ničeho k ničemu, na stole v práci se mi hromadily věci
z benzínek, co vozili kluci, pozdravy z dálek – pohledy, plyšáci, a
hřbitovní svíčka na baterky. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Dostala sem zákaz pálit v práci svíčky. Šéfovi se to nelíbilo
ani trochu. „To si děláš srandu, že dáš svíčku mezi tu tvou hromadu papírů…“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Nezmohla sem se ani na protest, protože mi nedávno lapla směrnice o
požární ochraně, což je zvláštní paradox. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A tak sem dostala hřbitovní svíčku na baterky, která na mě smutně
bliká, blik blik, musíme tam všichni…</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A mezi tím vším smutkem a marností na mě jeden den vyblikla
z plánovače Ostrava. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ostravu má hasič?“ Vypískla sem nadšeně na Radima. „Konečně. Konečně
to přišlo. Díky Ráďo.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Užij si to.“ Smál se. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Takže, když přijel hasič, udělala sem kafe, byla sem děsně sweet and
cute „Honzíku ještě pořád platí zákaz s tebou vyjet?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jo. A víš proč to je? Protože seš na mě zlá.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak já sem s tebou chtěla jet do Ostravy, ale když to nejde,
tak to nejde.“ Založila sem uraženě ruce. „Od té doby, co se zlobíš, sem to
stokrát, stokrát zkoušela spravit, nemůžu za to, že to nevidíš.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„No tak teda jo, tak já teda budu rád když se mnou pojedeš.“ Usmál
se. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Že jo?“ Zazářila sem. „Už ti bylo smutno, že jo, že jo, řekni že
jo,<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>já vím že jo.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak teda… jo.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Radim to celý pozoroval „Ježiši, vy ste psychouši.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Nás to tak baví, že jo, že jo? Honzíku řekni že jo.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Radim kroutil hlavou „Jestli s ní vydržíš celej den v autě,
tak získáš titul… certifikát superhrdiny, nebo tak něco…“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Za tohle sem Radima mučila celej týden módním peklem. Protože Radim
se mnou zůstal sám v kanclu, neměl kam utýct, a pro Ostravu je potřeba se
pěkně oblíct, to je jasný. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Mám si vzít růžový punčocháče a černou sukni, nebo černý punčocháče
a růžovou sukni? … nevím není žádná odpověď… Radime!<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Mám si vzít růžový šátek? Mám z něho
ostříhat střapce, nebo je to lepší s nima? Hele Ráďo divej, je to lepší
tak? Sou lepší vysoký boty, nebo nízký s návlekama? Radime dáváš pozor? To
je totiž důležitý!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Radim je úžasnej, protože je flegmoš. Moc nemluví.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Nemluví s lidma, ale se mnou jo, což
považuju za privilegium. Závidím mu jeho flegmošský klid. Dycky obrátí
kšiltovku kšiltem dozadu, usměje se tak jakože zvedne koutek, ale jenom trochu,
aby to zase nebyla moc námaha, a tím je řečený všechno. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Hasič pro mě přijel ve středu ráno, přijel pozdě, ale řekl že to
nevadí, a že si dáme kafe a cígo, nebudem se přece honit, a tak sme si udělali
pěkný ráno s kafem na zahradě, a pak sme vyjeli do Olomouce.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Přijeli sme pozdě, nikdo už na nás neměl čas, a vedoucí se na nás
díval pobaveně, že můžeme jako začít, pokud to stihneme za deset minut. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„To není možný provést.“ Šeptala sem nenápadně v místnosti, kde
čekali čtyři zedníci. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Není možný… ?“ Díval se na mě pobaveně. „Tak sleduj.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Podíval se po místnosti „Ták, chlapi…“ A věci se začly dít
v jakýmsi divno rychlým sledu, ani sem nestihla mrknout. Pak se podíval na
hodinky. „Čas nám vypršel… spěchejte do práce, my to tady zatím orazíme,
všechny papíry sem, razítka sem, já se tady rozhlídnu, zprávu napíšu později, a
máme hotovo. Je to tak v pořádku?“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Uf.“ Zhodnotila sem situaci když sme byli venku. Kouřili sme, já sem
stála v kaluži, a furt sem nevěřila. „Nestihla sem si ani všimnout, že sme
tam byli.“ Rozhlídla sem se kolem „To je ale divný město.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak. Teď máme čtyři hodiny do dalšího školení v Ostravě. Ňáký
návrhy, co budeme dělat?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Žádný. Ty to rozhodni, ty seš tady šéf.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Bylas někdy ve Frýdku?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ne.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak jedem do Frýdku, já tam mám kamaráda, a ten je hrozně bezva,
toho musíš vidět, jo a vaří dobrý kafe.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Cesta byla fajn, pořád sme mluvili a mluvili, o životě a o velkých
plánech, a ještě lepší bylo, že sem seděla na vyhřívaným sedadle, což dělalo
z auta, stříbrnýho bleska, nejlepší místo na celým světě. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Před Frýdkem sme zůstali trčet v šílené koloně na mostě, dlouho
sme se vůbec nemohli pohnout z místa. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já se na to fakt vyseru…“ Nadával. „Divej, jaký sou ty lidi zmrdi,
divej, co to tam kurva dělá, je to vůbec možný? Nechci tě strašit, Janičko, ale
my odtud asi vůbec nikdy nevyjedeme.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Všichni tady chcípneme!“ Smála sem se. Upřímně mně bylo jedno,
jestli tam zůstanem zaseknutí do Vánoc.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ty si děláš srandu, ale divej na to… divej kurva, je to … co to
sakra je, co tam dělá?!!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Vypadá to jako konec světa, nebo tak něco. Viděls Volný Pád?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Smích? Však počkej, ještě chvilku, a situace přestane být vtipná.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Kdyby byl konec světa, kdyby byla apokalypsa, tak budu
s tebou.“ Oznámila sem. Jako dalo mi to práci, ale vybrala sem si.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jo? To by byl problém. Protože jak sem řekl, budu mít dva zabijácký
psy, ke mně se nikdo nedostane, vůbec nikdo.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Zabiju psy, půjdu na ně zezadu-„</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„K mým psům se beruško nepřiblížíš zezadu.“ Smál se.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Mcha! Až budeš spát, ukradnu ti pistoli – „</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Já nikdy nespím.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„…zabiju psy, a budu s tebou, a tak přežiju. Rozhodla sem se
tak, a tak to bude.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Fajn, tak schválně, jak to máš vymyšlený dál.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Utýct do lesa.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tak to je právě ta zásadní chyba. Já se opevním ve městě, zůstanu u
zdrojů. Ty budeš co dělat v lese?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Lovit. Počkej jaktože sme se rozdělili? To je špatně.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Zabilas mi psy.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Aha. Kvůli blbým psům mě necháš umřít v lese?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„To nebyli blbí psi, byli to moji miláčci… Divej, co se tam děje,
divej kurva, nikdo neumí zipovat, sakra a mám toho dost. Teď sleduj.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Prudkým manévrem otočil auto, bůhvíjak, a bůhví kam, a najednou sme
stáli před obchoďákem…</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Vidíš? A ty bys nás nechala v koloně, kdyby to bylo na tobě,
budeme tam eště teď, a eště celý odpoledne, řekni že už nikdy nemusím
poslouchat tvoje rady, prosím… hele, a tady sem bydlel, tam se eště zastavíme,
a teď dem na návštěvu, vem si bundu, to slunko tak teple jenom vypadá...“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Ve Frýdku sme strávili tři hodiny.<span style="mso-spacerun: yes;">
</span>Skvělý tři hodiny. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Mysleli sme, jak stíháme, tak sme šli na oběd, přišli sme do
restauračky, kde vůbec nikdo nebyl, bylo tam šero, a divno, a bylo to celý
zvláštní, tak sem blikala lampičkou, blik blik blik… „my-chceme-jíst“.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Po dlouho dlouhé době došla servírka.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Vůbec bych se nedivila, kdyby měla sekeru v hlavě,
nebo tak něco, skvělá hororová atmosféra. Hodinu sme čekali na oběd.
Neuvěřitelný. „Asi dělají vývar z mločích očí, nebo tak něco…“ Ležela sem
na stole. „Áaáách jo! Třeba je to ňáká past. Třeba tady čekáme na smrt. Máš
pistoli?“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jo, nemusíš se bát.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Áchjo…“ Blik, blik, blik…</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Myslela sem si, jak se projdu po Ostravě, těšila sem se do dolů, na
Stodolní, a na celou Ostravu sem se moc těšila. Jenomže sem se nikam nedostala,
protože po školení sem hned musela naskočit do auta, protože „spěcháme, do šesti
musíme být zpátky, musím přezout auto.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Byla sem z toho tak moc zklamaná a nešťastná, že sem se
pohádala, pak sem se rozbrečela, a pak sem z toho vysílení usnula. Na
vyhřívaným sedadle. Auto, stříbrnej blesk, bylo totiž jediný místo na světě,
kde se dalo vklidu spát. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Když sem se probudila, zajeli sme na benzínku na kafe a na jídlo.
Byli sme kdovíkde, a bylo to jedno, protože zapadalo slunko, a my sme tam
seděli s kafem, bagetama, koláčema a párkama, a celý to místo bylo
naprosto úchvatný… „Divej, tady je to úplně boží, divej ven, vidíš to?
Vžžžuum…. Úžasný. My tady sedíme, s kafem, někde uprostřed cest, uprostřed
všech cest jakoby, a kolem ten šrumec, divej, vidíš ten fofr venku? A tady nic.
Tady se sedí, mluví, čas plyne tak moc pomalu, míchá se kafe, a zapadá slunko,
pomalu, a venku je to jenom chaos, a tady se zastavil čas. Úplně sme zastavení
v čase.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tos říkala i minule.“ Smál se. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Fakt? … Tyjo, fakt že jo. Něco na tom bude. Benzínky sou úplně
úžasný místa. Stojí tady čas. Je to zvláštní místo v časoprostoru.“
Podepřela sem si hlavu a zírala sem ven, na oranžový slunko. „Tohle je určitě
nejlepší okamžik z celýho dne.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Ale nebyla to pravda. Celej den byl nejlepší okamžik celýho dne.
Celýho podzimu. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Z firmy odešli další lidi. Nálada na domečku byla naprd. Ale to
mě nezajímalo tak moc jako to, že bylo vypnutý topení, sakra. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Ráno po personálním převratu sem si dělala kafe. Přišla za mnou do
kuchyňky Peťa, celá ubrekaná.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Odešla mi Vladěnka.“ Sdělila mi. „Byla to moje nejlepší kamarádka.
Ta kancelář je bez ní taková smutná.“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„No však<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>co, tak se můžete
vidět mimo práci, ne?“ Řekla sem žoviálně, jakože povzbudivě, a sypala sem si
do hrnku kafe, který sem někomu ukradla. Si musím koupit, už si to slibuju
týden.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Jenomže dobrý lidi ochází…“ Stěžovala si dál. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„To je život.“ Řekla sem na to. „Takovej koloběh.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Tobě to není ani trochu líto? Ty nemáš žádný city?“ Kroutila
nevěřícně hlavou.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Ehehéé….“ Smích. „Hasič si myslí, že mám zkornatělý srdce, má na to
takovou teorii o usazování vápníku…“ Podívala sem se na tu hromádku neštěstí.
„Nebreč, to měl být vtip, já se tomu teda aspoň směju.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Když ty se směješ všemu!“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Radim mě vzal na oběd, do rockovýho klubu, a já sem si vzpomněla, že
sem tam kdysi už byla, s Laurou, to nám muselo být tak sedumnáct, a něco významnýho
se tam stalo, něco, čemu sme se dlouho smály, ale já už vůbec nevím, co. A tady
je potřeba přiznat si, že su stará, zapomínám, chodím na místa, kde sem byla a
připadám si, jako bych tam nikdy nebyla, senilita mi začíná požírat mozek, a
tak sem nahlas přemýšlela, jestli to lobotomie spraví, a pak sme si dali
brokolicovou polívku, a pak Radim řekl počkej, ti něco ukážu, something
special, a protože sme se nacházeli v zámku, kde jako byl ten klub, tak mě
zavedl na nádvoří … „Tadááá… překvapení!“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
A najednou sem stála před třema velkýma kamenýma sloupama, byly něčím
úplně úchvatný, takový-</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„To je popraviště.“ Řekl, a natáhl si kapucu přes kšiltovku. „Tady se
věšelo, to sou jako tři šibenice.“</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
„Fíííí….“ Údivem sem pískla. Hladila sem kameny. Mocný místo, to se
pozná. „Tyjo, to sem nečekala. Kde se tady vzal zámek? A celý to nádvoří, a
šibenice, ty jo, kde se to tady vzalo? Odkud? … Dyť sme kousek za domečkem.
Včera to tady určitě nebylo. Já vím, já už vííím, tohle je Země-Nezemě! Já sem
tak…. Tak….“ </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Uchvácená, uchvácená je to správný slovo. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Myslím, že takový je štěstí. Když člověk nečeká nic, nečeká nic
jinýho než polívku na oběd, kde snad bude hodně hmoty – brambor a tak, aby to
aspoň stálo za těch posledních pár drobáků, a pak najednou stojí na<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>nádvoří, a je pán… šibenic. </div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; tab-stops: 375.65pt;">
Famózní.<o:p></o:p></div>
<br />Kowakovahttp://www.blogger.com/profile/02210989313099801271noreply@blogger.com2