Grindhouse

V práci sem začla dělat internety. Což je fakt bomba, protože nevím která páčka. Ale aspoň sme měli na čtyři dny školení, což znamenalo nesedět na lince. Školitelku nám dělala blondýna s hřmícím hlasem, rozlíhalo se to jakoby měla v puse tlampač, ale jinak byla docela v pohodě. Nesnáším dycky na školení takový to trapácký představování, kdy jako člověk má o sobě něco říct a školitel dělá, že ho to zajímá a ostatní se trapně uchichtávají. Klub anonymních alkoholiků. Školitelka nám teda o sobě prozradila standartní věci, a protože sem byla první na řadě, za nervózního cvakání propisky sem zahlásila, že: "Pracuju tady už rok, nevím co bych o své práci řekla, mezi moje koníčky patří čtení, psaní, internet, flétna, bubny, hudba."
"Baví vás vaše práce?" Zaútočila žena.
"Cože?"
"Jestli vás práce baví."
"Nó.... no vlastně... já nevím...jo." Zalhala sem statečně.
"To neznělo moc přesvědčivě. Takže vás nebaví?"
"Baví mě ty lidi tady."
"Co čekáte od školení?" Druhý útok.
"Cože? Od školení? Že nebudu už potom dělat furt to stejný."
"Aha." Pokývala hlavou. "Tak další, kdo je další?"
Školení byl celkově úmor. Fika usla hned první den. Myslela si, že když si sedne ke zdi, nebude ji vidět. Ale školitelka ji vyhmátla. "Vy spíte?"
"Co...cože?" Zareagovala Fika.
"Ptám se jestli spíte. Vás to nebaví?"
"Promiňte, já... to si neberte osobně, mě bolí hlava." Loupla po mně Fika pohledem a zasmála se. Ukázala sem na ni fakáča. Protože mi obsadila místo u zdi, kde sem měla spat já. Místo toho sem seděla hned v první řadě, vedle Krále Šprtů a kruťácky sem se nudila. Třetí den už nuda dosahovala vrcholu. Přemýšlela sem jak se co nejlíp rozprostřít abych mohla nepozorovaně usnout. Při zahnízďování sem shodila nohou kompl. Sesypaly se z něho všechny angreštový bombóny a oplatky, který nadělaly na zemi strašnej bordel. Komplovi se nic nestalo, hajzlovi.
V pátek sem šla s Očkem a Verčou na kafe. Protože s Očkem se teď moc nevidíme, začal dělat na lince s mobilama a tři týdny měl školení.
"Školení bylo děsný" referovala sem "ty lidi se ptali na takový kraviny. Třeba někdo se zeptal, jakej důvod rušení linky má zadat do komplu když zákazník řekne, že linku nemůže využít, protože leží na posteli a nedosáhne na telefon. No to je snad jasný, kurva, tak tam dám "nevyužití linky". Nevím v čem ti blbečci furt vidí problém."
"To sem byla já." Řekla Verča.
"Cos byla ty?" Nechápala sem.
"No na to sem se ptala já." Usmála se decentně.
V hlavě mi rychle šrotovalo, jak z toho vybruslit. "Né, tos nebyla ty."
"Byla. Já sem se na to ptala." Pokývala hlavou.
"Né, neptala, tos nebyla ty." Snažila sem se tvářit přesvědčivě.
"No tak už to vzdej Jáňo, je to jasný, byla to Verča." Skočil do toho Očko.
"Ne, to teda nebyla. Ptala se na to ta, co seděla za mnou, ta blbá blondýna, jak ona se.... Verčo jak se menuje ta blondýna co seděla za mnou?" Mlžila sem až kolem mě byla mlha hustá tak, že by se dala krájet.
"Jéžiš, to nevím..." Zamyslela se. "Počkej, ty myslíš tu jak má stažený vlasy do culíku."
"Jo, tu myslím. No ty jo, to je mařka, všimla sis, že na tom počítači neudělala vůbec nic?"
"Ne, já sem si jí nevšímala." Pokrčila ramenama.
"No tak vidíš, já vím všechno." Odkývala sem si to.

Celý školení byl záhul už z toho důvodu, že nás rozdělili na dvě skupiny a tak sem vůbec neviděla děcka, který sem vidět chtěla. Navíc skupina která šla před nama, chodila do úplně jiné budovy, protože prej u nás na pracovišti byla vyhlášená karanténa.
"Jak karanténa?" Rozčilovala sem se když sme šli s Fikou a Očkem kouřit. "Jak tady může být karanténa když chodíme normálně do práce?"
"No právě, ty už seš nakažená, ty sem chodit můžeš." Vysvětlil mi Očko.
"Jo aha, oni nás tady drží v izolaci." Potáhla sem z cigára. "A jakou nemoc vůbec máme?"
"To nikdo neví." Řekla Fika.
"Připadám si jak nakažená od kousnutí zombie. V podstatě mi nic není, až na to že se cítím mrtvá. Grindhouse." Zkonstatovala sem.
"Jo, to bude ono, taky se cítím ňák zdechlá." Řekla Fika.
"Měli bysme už jít nahoru, přetahuju přestávku." Řekl Očko.
"Tak dem zpátky." Típla sem cigáro. "Návrat oživlých mrtvol."
"Ježiš, musím zavolat matce." Vytahoval Očko mobil.
Začly sme se s Fikou strašně smát. "Ty vole, to sis vzpomněl na mamku při těch oživlých mrtvolách?" Vypadlo ze mě.

Ve čtvrtek skončilo školení, v pátek sem měla jít na linku a radit lidem. Znělo to jako dobrej vtip, protože sem zjistila, že nic nevím. Během školení sem samozřejmě myslela na všechny podstatný věci světa, jako například na rypoše lysýho, na cukrový mravence, na to, jestli "zrcátko" se píše s T nebo s D, taky na to, jak vysvětlím Aničce, že pude na trhání mandlí, na to čím pojedu do Prahy, a taky sem přemýšlela nad tím, jaký by bylo, kdybych ztratila paměť, jestli bych byla stejná nebo ne. Přemýšlela sem taky nad tím, že pomrznou všechny kytičky co vyrostly v botanické zahradě, a taky nad tím, jestli bych dokázala sníst kravský oko, kdyby mi šlo o život. Následkem toho teda sem si ve čtvrtek odpoledne, po pracovní době (!), sedla za Dýdžejem s náslechovýma sluchátkama, jakože ho budu poslouchat a něco se naučím. Jenomže stalo se samozřejmě velký hovno, protože sme se jenom chichotali a kecali sme o všem možným, jenom né o práci.
Takže v pátek sem seděla sklíčeně na lince, a lidi mě mučili dotazama na modemy, na servisní čísla, chtěli vědět vzdálenosti od dýslamů a podobný srandy. Jenom sem bezmocně blekotala, a mám dojem, že jenom tak to se mnou lepší nebude.

Strašná věc se mi povedla přes víkend. Zjistila sem, že moje pleť je poměrně hodně vysušená po zimě, a z vědeckýho hlediska sem usoudila že je to tím, že se nemažu. Rozhodla sem se udělat si megabrutální pleťovou masku. Lapla sem první krém který mi přišel pod ruku. No, první a jedinej kterej doma mám. Prošlej. Necítila sem se tím ale nijak ohrožená. Naplácala sem na sebe mohutnou a hustou vrstu a nechala vsáknout. Pak sem napatlala další várku. Takle to šlo celej den. Když hydratovat, tak pořádně. Druhej den ráno sem vesele vstala, jdu do kuchyně pro kafe, a Hugo jak mě tam potkal, tak uskočil v hrůze dva metry zpátky, a skoro skončil v koši.
"Ježiši, co se ti stalo?" Zíral na mě vyděšeně.
"Co jako?" Nechápala sem.
"Dyť máš po xichtě oranžový fleky. Co ti je?"
"Cože? Fleky?" Nechala sem kafe být a valila sem k zrcadlu. Vypadala sem jako nakaženej pomeranč. Oranžový fleky po celým xichtě, a ještě oranžově orámovaný čelo. Pohled pro bohy.
Později sem zjistila, že v krému byl obsažený samoopalovací krém. Bezva. Víc takových zážitků. Příjemná ranní kratochvíle. Chodila sem v saharským zabarvení ještě celej týden.