Zmatkař v akci

V sobotu sem byla s Laurou na procházce, jakože oslavit jaro. Byla to fakt nádhera, šláply sme až do Bílovic, rozebraly sme jaký sme psychouši a ujistily se, že to bude už jenom horší. V cílové rovince sme daly piva a smažený husí játra, mňam. Pak sme odjely nacpaným autobusem vesele domů.
V pondělí sem se zase sešla v hospodě se Simou. Řekly sme si, jaký sme psychouši, ale ujistily sme se, že tak hrozně jako Efa na tom eště nejsme. Po druhým pivu ze mě ale vylezlo tajemství nejtajnější, a Efa odtáhla do pozadí.
"Miluju Obamu." Vychrlila sem na Simu a potáhla z cigára. Sima chytla výtlem.
"To seš jako moje matka." Chlámala se.
"Ale nikomu to neříkej..." Píchla sem jí výhružně prst do hrudi. "...nebo seš mrtvá."
"Myslím, že ti hrabe." Řekla Sima.
"No jo, blbnu." Přiznala sem. "Asi už mám toho... Alzheimera. Hledám cígo když ho mám v puse, hledám brýle který mám na hlavě, pro něco du do kuchyně, a nevím pro co, na mobil mi chodí upomínky ať zaplatím složenky, protože sem na ně zapomněla, ve školce nechávám vyplněný formuláře pro sociálku a nakonec mě dojme Obama. Už se asi blížím smrti."
"Já sem se teď taky přiblížila smrti." Vykulila na mě Sima dramaticky oči. "Víš že na vašem baráku je kamera?"
"No vím." Přikývla sem.
"A tos mi to nemohla říct?" Rozhodila rukama.
"K čemu by ti to jako bylo?" Nechápala sem.
"No nekradla bych s Efou ty masa."
"Ježiš, jaký masa?"
"No tady venku, před restauračkou, jak byla grilovačka. Tak jak sme šly z diskotéky, tys šla dom. No a my sme pokračovaly, a měly sme hlad. Jinak bych to neudělala, měla sem hlad, no a taky mě k tomu donutila Efa." Obhajovala se.
"No a dál?"
"No dál... tak sme šly kolem těch grilovaných mas, byly tam ty špízy a krkovičky a kusy masa, normálně visely nahoře na takové tyči, jakože to odřezávali asi. No a my sme počkaly, až ti pinkli odejdou dovnitř, ale to byl Efin nápad, né můj. Efa vzala sáček na psí hovna, naházely sme tam ty špízy a krkovičky a buřtíky a tak. Jenomže to jí nestačilo, vona ještě začla trhat to maso z té tyče."
"Kodyak v akci." Skládala sem se smíchem na stůl.
"No ty jo. Měly sme toho masa hafo. Navečeřely sme se z toho, děcka to měly ráno ke snídani a Efa si eště odvezla pro sebe a pro děcka na oběd. A beztak jim zbylo i na večeři."
"Ježiši." Slzely mně oči smíchem.
"No a teď si představ, že nás viděli z té kamery."
U vedlejšího stolu seděl boreček co vypadal jak Justin z Anti-Flag. Ale úplně. Muselo to být jeho dvojče.

Ve čtvrtek mě Laura tahala na zelený pivo, ale řekla sem, že nemůžu, protože mám v pátek pracovní pohovor, na kterej sem se chystala dlouho, a nemůžu tam teda přijít s kocovinou. A dobře mně tak, protože sem si neužila ani pivo, ani pohovor. Jelikož su debil.

V pátek ráno sem se s velkou vervou připravila, odevzadala Aničku a šla sem na veleslavný pohovor, o kterým sem tušila, že až tak slavný nebude, ale situace předčila moje očekávání. Na mapě sem si našla, kde firma sídlí a tak sem si nějak nedělala hlavu s tím, abych to našla. Začla mi hořet koudel u zadku až když bylo za pět minut půl deváté (o půl sem tam měla být) a ulice kterou sem hledala v nedohlednu. Volala sem teda taťkovi, pomóc, ale vybil se mi telefon, takže sem nezjistila nic. Když mobil po nějaké době naskočil a taťka se dovolal, zjistila sem, že su úplně blbě a že dojet na místo určení mi bude trvat další půlhodinu. No zkrátím to. Na pohovor sem se ani nedostala. Nasralo mě to, protože týden předtím sem se mohutně učila excel. A tak sem se vydala do města, kroutící nad sebou hlavou a prskající. Utěšovala sem se jedině tím, že si dám gofry se šlehačkou, ale měli zavřený. Dál sem se utěšovala tím, že se stavím za Laurou v práci, ale nebyla tam. A tak sem se uklidnila tím, že sem šla dom spat.

Odpoledne sem volala Simě, jestli někam pudem, protože sem měla volnej večer. Zajely sme teda do Ochozu podívat se na Lukáše jak hraje fotbal, a když nás to nebavilo, zalezly sme do hospody a tam sme se zbořily. Když sme byly dostatečně kantáre, naložil nás Lukáš do auta a odvezl do lezbího baru. Tam přišla ještě Lucka, a taky Laďa, Michal a ještě ňákej emo boreček. Po dalším pivu sem zjistila, že Laďa vypadá jak glum a chtěla sem si odsednout, ale pak mi to už bylo jedno. Glum neglum, show must go on. Chtěla sem pustit něco skvělýho do jukeboxu, ale zjistila sem, že borci si tam naházeli 26 kreditů. Hajzli. Tak sem jim to vzala, a navolila si tam svoje vály. Poprask veliký. Nevadí. Stejně by si tam pustili samý Morandi. Nemají právo na hudbu, takoví lidi. Asi to věděli, a tak po mně ani nechtěli prachy. Jukebox opět překvapil. Mají tam P.O.D. a dokonce Gogol Bordello. Sima pustila Puddle Of Mudd a já sem všechny přesvědčovala že boreček má stejnej hlas jako Kurt, což mi připadne jasný jakože voda teče, ale nikdo si to kupodivu nemyslel. Nechápu doteď. Dala sem další pivo, odmítla fíkový vodky a odhupsala sem dom. V noci mě vzbudila taková bolest hlavy jako v životě ne.

Dneska ráno sem obarvila vajíčka, protože sem udělat vítání jara. Jedno vajíčko sem rozbila, u tří nechytla barva, zbytek popraskal. Heslo na další dny zní: Nepouštět se do žádných větších akcí.