Praha calling

No vole vogo! Jeden den ráno sem si mrtvolně vstala, zapla telku a vyvalila se na mě zpráva že Chris Cornell bude v Praze. Už dvacátýho prvního. No ty vole. Snažila sem se netřepat, ale nakonec sem si šla stejně vykouřit dvě cigára aby to se mnou neseklo. Srdeční zástava hned po ránu. Že pojedu mi bylo jasný hned od začátku. Protože nejet, to je jako trestný čin. Soundgarden byla jedna z nejvýznamnějších kapel mýho života a my se s Chrisem milujeme už přes deset let. Až na to teda, že udělal tu strašnou desku s Timbalandem, ale to už sem mu vodpustila. Takže Roxy to jistí, já si ho tam odchytím i kdybych za to měla duši zaprodat, akorát mě trochu znejisťuje fakt, že na netu nemá žádný fotky s fanouškama. Zkrátka nemá, nejsou, neexistujou. Ale slavnostně přísahám, že mně neunikne. Nikdo se mnou nechce jet, su já to ale chudák. Takže zřejmě pojedu sama. Bělím teda zuby, vybírám trička, musím si nabarvit hlavu a celkově se vylepšit. Mám na to už jenom týden, což je děsný. A nevím jak to bude s foťákama. Doufám že mi ho tam neseberou.

Hm, a teď byli v Roxy Flogging Molly. Taková škoda. Je snad nikdy neuvidím, do prdele práce. V říjnu tady ale pak mám Anti-Flag a Alexisonfire. Budu se muset v práci otáčet, abych na to všechno vydělala. Už sem se uskromnila, dobrovolně se vzdávám Lennyho a Marylina. Stejně bych na ně šla jenom z občanské povinnosti. Offspring mě letos minou, nejblíž budou na Slovensku na nějakým fesťáku, chjo.

Všichni v práci už plánujou dovolený, takže sem se rozhodla rozhodnout se na kterej fesťák pojedu. Myslela sem původně, že RfP, ale program není žádná moc velká prda, tentokrát se mi zdá slabej. A je to drahý. A velký a moc lidí. Pak sem měla v záloze teda Hrachovku. Ale ! Já nebudu, opakuju nebudu, na stejným místě jako Ewa Farna, opakuji, nebudu, prostě ne. Trapnost té osoby by mě zasáhla i kdybych utekla do Valmezu, a prolezla by mě jako radiace. Takže vod toho pryč. Pak sem se dívala na punkový fesťáky, jenomže jedinej takovej o kterým vím, je na Točníku, a hlavní headliner je kapela, co se menuje "Na psu vši". Děkuji, nechám si ujít. Pláču po normální hudbě. Chci si sem přemístit Warped Tour. Nebo zajet do Kanady. Protože tam je například: Aiden, Alexisonfire, Anti-Flag, Flogging Molly, NOFX a ták. Tady prostě není nic schopnýho. Ale někam vyrazit musím, to je jasný. Ta Farná mě sere.
Bojkot fejsbůku mi dlouho nevydržel. Odolávala sem dlouho. Ale pak mi Teploušek řekl, že bez fejsbůku jako bych nebyla, a že žít se bez toho prostě nedá. A tak sme úterní odpoledne strávili tím, že sme tam teda zařizovali můj účet, a když sme ho zařídili, zjistili sme že už tam jeden mám. Je to pro mě záhada, kdy sem to dělala, ani nevím, no ale na fotkách je někdo, kdo vypadá jako já, tváří se blbě jako já - a sem to já. Po tomhle fiasku sme už jenom potichu luštili křížovky až do propouštěcí hodiny.
Sešla sem se s Laurou, abysme vymyslely bojový plán na léto. Postěžovala sem si, že fesťáky ňák nestojí za nic.
"Pojedem na Creamfield." Zazářila.
"No tak to ani náhodou." Mávala sem nesouhlasně rukou. "Dyť je to tucárna."
"Aha, tak já nevím...." Posmutněla.
"Ale mám náhradní plán." Oznámila sem. "Na podzim jedou Talenti Evropu. Takže bych to viděla na Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko a Česko pochopitelně."
"Počkej, ty chceš jet jako... jako až tak, jo?"
"No jasně. Kam přijedou, tam budem. Akorát Rusko sem ochotná přenechat ruskám teda." Trhla sem ramenem, jakože co už.
"No dobře. To už abych začla šetřit, že jo." Řekla Laura. "A budu si teda šetřit dovolenou." Dodala.
Laura je totiž boží.
Další den se nám neplánovaně vyřešil problém s fesťákem. Laura volala, že Vlaďka jede na jakýsi fesťák, ještě s někým a má dvě volný místa v autě, tak jestli se nepřivtěrknem. Nechala sem si přečíst program, byla sem spokojená a souhlasila sem. Akorát teda Fixu, Skyline a Wohnouty uvidím už potřetí, no ale neva. Sere mě ale že se na stejdžích bude krýt Tleskač se Sunshine. To bude dilema.

Už zase mám strašnácký myšlenkový období. Začlo to tím, že sme si v práci s Teplouškem vykládali o tom, co bysme chtěli a nechtěli. Já sem řekla, že co chci, to mám, protože si to umím přivolat. Když doopravdy chci. Teploušek řekl, že to je logický, že to je přece fyzikální zákon, a funguje to tak, a já sem řekla bacha na mě, když moc myslím, je zle. Zeptal se, proč teda nejsu bohatá, když si to umím zařídit a já sem řekla, že to přece doopravdy nechcu. Nebo chcu, ale netoužím po tom až tak velice moc, abych to přivolala silou myšlenky, a navím je nebezpečný něco chtít, protože člověk nikdy neví, co z toho vznikne ve finále. Taky sem řekla, že nejvíc se mi plní vedlejší myšlenky, na který se nesoustředím a to je pak průser. Odpoledne sem mu nadala, ať furt nežere tu pizzu, nebo ztloustne a jako tanečník bude vyřízenej, protože ho partnerka nebude chtít. Druhej den přišel celej zdrcenej, že bude muset svou tanečnici vyměnit, protože se dohádali a že za to můžu já, protože sem to na něho přivolala a ať rači už sem zticha. Celej den sem mu pak vařila kafe a dokonce sem se rozdělila o poslední višňovou margotku z automatu.
Odpoledne když sem jela z práce, dívala sem se na lidi co se mnou cestovali v autobuse a přemýšlela sem, jak by se kdo zachoval v případě, že bysme měli nehodu. Jestli támhle ten chlap by byl kliďas a zachránce, jestli řidič by byl hrdina, jestli baba s košíkem by pištěla a jestli by měl někdo blbý kecy. A najednou řááách, na zastávce to do nás zezadu napralo auto. Nikomu se bohudíky nic nestalo, ale stejně... připadám si jak idiot. A je to strašidelný.

V práci sem rozšířila křížovkový mor. Všichni luštíme. Když sem byla kouřit s vrátným, prozradil mi, že bude mít narozeniny.
"Kolikátý?" Zeptala sem se ze slušnosti.
"Dvaadvacátý." Řekl bystře.
"Ale počtvrtý, ne?" Odhalila sem vtípek.
Zarazil se a pak pípnul: "Potřetí."

V sobotu přijela Efa. Sešla sem se se Simou a Efou v lezbím baru, kde sme rozebraly život. Efa zase bodovala.
"Ti řeknu, vole, mě ti chlapi tak serou, to sou takový pytle hoven, že já jak se fakt naseru, a to já se naseru už brzo, tak s nima přestanu šukat a nechám vyschnout celou vesnicu, ti říkám. No co se tlemíš? Ještě budou prstíčkama hrabat a já na ně budu srat, budu si jezdit po vesnici na kole jak reklama na Poděbradku, pičo a všichni mně budou u prdele." Mohutně se napila piva. "A můj starej, vole, ten mě sere ze všech nejvíc. Tomu sem říkala, že jak se ufetuje v létě jako, tak ať zapomene že mu pudu na pohřeb, protože já mám novej kostým, drahej, a já ho nepropotím někde v horku v krematoriu v srpnu. Na to ať zapomene. Řekla sem že jestli chce umřít, tak jedině v zimě, nejlíp v únoru. Jestli skape dřív, tak mě fakt nasere, ti říkám."
"Pojedu na Chrise Cornella, dovedete si představit, co to pro mě je?" Ozvala sem se.
"To je ten šukézní borec, jak sme se na něho nedávno dívaly, jo?" Zeptala se Sima. Pouštěla sem jí totiž celkem nedávno cover Billie Jean.
"Jojo, to je on."
"Víte koho teď miluju já?" Položila Sima zákeřnou otázku. "Já vím, že mě Jana zjebe, ale miluju Jareda."
"Ježiš Simo!" Pohoršila sem se.
"No to sem čekala ty frfle jeden, ale víš co? Něco ti řeknu. Jared byl vyhodnocený jako jeden z nejhezčích chlapů na světě." Triumfovala.
"No a co jako? To je měřítko čeho? Jako že seš ráda, že kdo se líbí tobě, se líbí dalším stovkám ženských který poněkud přehlídly fakt, že Jared je teplouš?" Napila sem se piva.
"Jared vole není teplouš." Řekla Efa.
"Jo, jenom závidíš, že nemáš žádnýho svýho chlapa v žebříčku nejhezčích lidí světa." Udeřila Sima.
"Cha, Simo, ty ses posrala. To mě teda vážně urvalo žíly, že moji chlapi nejsou v posraným časáku People." Kroutila sem hlavou.
"Borec z HIM se taky maluje a není teplej." Řekla Efa.
"Nó, ten je zase ale mega ujetej." Řekla sem. "A Jared teplej je, věř mně."
"Ale dyť má děcka a babu." Obhajovala ho Sima.
"Ty vole, no to je argument teda." Smála sem se. "Ty mu na všechno skočíš. No ale tak dobře, nech si Jareda." Řekla sem nakonec, jakože su hodná.

Přesunuly sme se potom k Simě domů. Tam nastal teprv ten pravej večírek. Pouštěly sme vály na youtubu, kouřily na balkoně a Efa tak ječela, až to vylekalo všechny psy v široko dalekým okolí, a ti nám do toho brutálně štěkali, občas i vyli. Efa si vymyslela, že pustíme novýho Eminema a chtěla po mě abych přeložila texty, což na mě opravdu bylo moc a neochotně sem musela přiznat, že přecenila moje síly.
"Ty texty nejsou nic moc." Řekla sem nakonec.
"No to nevadí." Mávla Efa rukou. "Ale von je takový kuřátko, malý děťátko. Vošukat a zahodit, jachááá uáááá háááá." Kytky na balkoně se z jejího brutálního smíchu vcucly do hlíny.
"Efo, ty kdybys ho zahodila, tak už se nezvedne." Řekla Sima.
"No ty vole, zahodila bych ho až v zimě, v létě nikdo na pohřeb chodit nebude, nebojte sráči jebáči." Ujistila nás.
Když sme sežraly chlebíčky, vypily víno a ferneta, rozhodly sme se jet vyděsit město. Efa si v šalině vytáhla zubní kartáček, pastu, vyčistila si zuby a do uší si nacpala papírový kapesníky. Bezzubýho bezdomovca obrala o pivo, půlku flašky mu vypila a bezďák byl šťastnej jakou si našel fajn kamarádku. Když nás šalina konečně vyhodila, zaútočily sme na Charlie´s, kde to bylo trapný jako dycky. Šla sem se zeptat barmana, kdy už začne hrát dýdžej a ten mi oznámil že přece už dávno hraje. Měla sem totiž dojem, že do té doby tam jede nějaký trapný rádio. Vypadly sme teda do Faces, ale tam to bylo eště ukrutnější a strašnější. Míra únosnosti neúnosná. Jelo tam jakýsi disco, fuj, a ty lidi tam, to bylo na poblití. Mařky obarvený blondýny, popíjející koktejly, s mohutnýma kruhama v uších. Borci značkoví od hlavy k patě, stříbrný řetězy na krku, případně se tam míhali metroši. A ty já fakt nesnáším. Na hlavách to mělo pět kilo gelu, vypadali jak kdyby je vychrchlal vetřelec.
Kdyby tam bouchla bomba, nikoho mi nebude líto. Jedinou radost mi udělalo, že moje nápisy na hajzlech pořád eště drží.