Další utrpení v kadeřnictví

I´m nothing, but I´m tin girl, don´t feel any pain.

Všechno se sype jak domeček z karet, všechno se bortí jak hrad z kostek, zkrátka všecko se kurví.

- Aničku bolí uši. Furt nevím co se z toho vyvine. Kníká a v noci moc nespí.
- Nestíhám ji vodit do školky, nestíhám ji vyzvedávat a celý systém vyzvedávání se boří a všecko je špatně. Budu to muset asi řešit chůvou, nebo co.
- Nemám ji kam dat o prázdninách, šest týdnů - dlouhá doba
- Nedostala sem se do Prahy na Chrise Cornella, protože všichni se na mě jednoduše vykašlali, a i kdybych chtěla jet sama, neměl by stejně kdo hlídat Anju.
- Nedostanu se ani na fesťák, kterej už mám zařízenej, protože Hugo zrovna jede na Brutal
- Doma to stojí za hovno, domácnost je tak tichá, až je hlučná
- Páteční den v práci stál velice za hovno, protože sem měla odpolední směnu. Doma sem to nemohla vydržet, tak sem tam opruzovala už o půlhodinu dřív, protože sem chtěla jít s Fikou na oběd, nakonec ale lilo jako prase, takže sme seděly na okně, zíraly ven a prohazovaly si empétrojky. Chtěla sem jí dat poslechnout Eminema, ale prskla na mě: "Né, dík, textový soubory neposlouchám." Sedla sem si pak za Teplouškem, a ten mi řekl, že když mám tak posraný dny, tak se rozhodl mít je posraný taky, abych v tom nebyla tak sama, a už se to děje, už se to všecko sere.
Nejhorší ze všeho bylo že sem večer musela dvě dlouhý hodiny pracovat se Sosálem, a ta mařka je tak děsná, že kdyby se ta děsnost zhmotnila, tak to přeroste Everest.
- Z práce se mnou jel Mumínek, kterýmu je dvacet, bavili sme se o lidech co chodí do Livinu, ptal se mě jestli tam chodí mladí nebo staří.
"Jak to myslíš, staří?" Zeptala sem se udiveně, do klubů přece důchodci nelozí.
"No mladí, to su jako já, a staří... to seš jako ty." Zahlásil, a ukrutně se tomu smál. Ale já mu to nedaruju, v pondělí mu odpojím klávesnici, se bude divit.
- Laura mi vyčítá, že sme nešly na Lennyho, to je ale pozdě bycha honit.
- Haribo visící na balkóně ztratilo barvu.

Ze všech těch hrůz sem se musela vzpamatovat, a vyřešila sem to tím způsobem, že sem si v sobotu udělala hezký den. Nebo sem si myslela, že si ho udělám. Vymyslela sem, že se pudu nechat ostříhat. No tak jako ó ká. Vlezla sem do kadeřnictví ve Vaňkovce, kde se mě ujala jakási žena hužvovitého tvaru. Vysvětlila sem jí, jak to chcu ostříhat. Jakože vzadu zkrátit, vepředu nechat dlouhý.
"Takže takový jako vajíčko." Řekla.
Vyděsila sem se. "Né. Normálně mě ostříhejte." Představovala sem si takový ten dobrý účes, o který se snažím už věky ale kadeřnice tomu nějak nerozumí. Je to tak těžký, do prdele, vzadu to ufiknout a vepředu nechat afinu a nic, opakuji, nic s ní nedělat? Stříhala mě asi dvacet minut, zbytek času (asi dvě hodiny) sem strávila nudným umýváním hlavy, foukáním, česáním, podtáčením a tužením. Ježiši. Měla sem chuť jí říct ať mě vezme trojkou, abych todle už nikdy v životě nemusela absolvovat. Když mi tužila vlasy už půl hodiny, byla sem fakt nasraná. Ale hužva si nedala pokoj a musela mi ještě vpálit: "Vy se o ty vlasy nestaráte. Děláte si nějaké vlasové kůry? Zábaly? Balzámy?"
Jebu ti na vlasy, fuck off, už takle dostaly víc času než si zasloužily. A to už úplně mlčím vo tom, že mě celá ta sranda vyšla na čtyři stovky.
Abych si spravila náladu, zašla sem na jídlo. Dala sem si kalamáry s hranolkama a uklidňovala sem se tím, že když budou kalamáří kroužky gumový, udělám si z nich aspoň náramky a všem budu smrdět, za trest. Naštěstí byli dobří, tak sem se přejedla a šla zkoumat výstavu fyziky. Zadrhla sem se u sloupce, kterej byl naplněnej vodou, a v něm byla flaška, a když se šlapalo na pedál dole, tak ta flaška šla ke dnu. Sem to prostě nechápala a eště víc mě rozčílilo že tam k tomu nebylo nic napsaný. Teda bylo. Bylo tam napsaný: "Z jakého důvodu jde lahev při sešlápnutí pedálu dolů?" A nic. To je celý jako. Tak takle se umím zeptat taky. Sledovala sem flašku a lidi, kteří chodili dupat na pedál a celá situace mě rozčilovala. Jak to má být poučný když u toho není žádný vysvětlení. Čučela sem u toho jak důchodce do regálu s jogurtama, strávila sem tam snad hodinu. Pak mi to nedalo a šla sem najít někoho kdo to ví. Odlapila sem slečnu, co tam na tu výstavu dohlížela, bohudíky se projevila jako kompetentní osoba a vysvětlila mi, proč ta flaška jako teda de dolů. Pak sem si mohla jít koupit rifle.

Ve středu proběhla brutální firemní pařba. Sešli sme se v počtu jedenácti kusů a nastalo pravý peklo. S Fikou s Teplouškem sme utvořili brutální trojku, kterou by nepřeřvali ani nejbrutálnější rowdies. Průběžně za nama chodil pinkl upozorňovat nás, že v hospodě nejsme sami, ať se jako zklidníme. Ochočila sem si vedlejší stůl, a s chlapama sme tvořili průběžně mexickou vlnu. Prostě hukot. Když sme usoudili, že sme se podniku natrápili dost, přesunuli sme se do Livinu. Cesta to byla krušná. Na silnici sem se nějak zasekla, a skoro mě zajelo auto, ale na poslední chvíli na mě skočil Patrik a strhl mě na chodník, a tím mi zachránil život. Slíbila sem mu, že mu další den v práci budu sloužit. Druhej den nás do práce přišla půlka. Teplouška sem budila telefonem. Došel až někdy v deset a za největší katastrofu považoval, že nemá vyžehlený vlasy. Vtipkin mě zasáhl vlaštovkou do hlavy, což mělo za následek že mě rozbolela jako kráva. Zalezli sme pak s Očkem pod stůl a Vtipkinovi sme za to svázali tkaničky k sobě. Hroznej den. Vážně děs.

Ještě před spářkou sem si musela jít vybrat peníze do bankomatu. Vystála sem teda mohutnou frontu, než na mě došla řada. Pak sem tam dala kartu, bankomat ji spolknul a dlouho předlouho se nic nedělo. Začla sem být zoufalá. Za mnou fronta jako prase, lidi měli frfly a já sem neměla ani peníze, ani kartu. Zavolala sem si k tomu pak Teplouška s Fikou a společnýma domluvama, kopáním a mačkáním sme pak docílili toho, že mi to vydalo aspoň kartu. Šla sem potom k dalšímu bankomatu, kterej je na maliňáku ve spořce, ale spořka byla zbořená. Byla tam jenom jakási cedule, že je to přesunutý někam jinam, do prvního patra. Našla sem si teda budovu, kde to mělo být a snažila sem se tam dostat, ale dveře byly jaksi moc zamčený. Už dost nasraná sem šla na Jánskou, vešla sem do haly, a tam... bankomat mimo provoz. Tak sem teda šla ven, k dalšímu bankomatu, ale ten zase transakci nemohl provést. No ty vole. Pařit sem teda šla bez peněz, lepila to za mě Fika. Ve čtvrtek sem koukla na výpis jestli se mi ten litr náhodou neodečetl, a jak to asi dopadlo... odečetl. Tak sem volala teda na zákaznickou linku, jako co to jako má být a operátorka mi řekla, že mám eště počkat. Jakože to nějak samo zmizí, nebo co. Tak já čekám. Jenomže odečtená tisícovka není brzlík aby to samo mizelo.

V sobotu sem byla u Simy a jako téma večera sme zvolily "tresty smrti". Nad tím sme vydržely kafrat dvě hodiny.
V neděli sem šla s Laurou na procházku, ale nechtělo se nám chodit.

To je všechno ze života zdechlé larvy.