Hurá, dovolená!

Analyzovala sem, proč mě můj život tak strašně sere. A přišla sem na to. Je to tím, že se mnou nikdo nechce sdílet moje hudební nadšení. Nikdo se mnou nechodí na koncerty, ani na fesťáky. A přiznávám, že to je průser. Ta poslední záležitost s Chrisem mě úplně zlomila. Navíc je teď léto, všude spousta dobrých věcí, dobrých kapel a jediný co se kolem toho děje je to, že o tom dokážem kecat u piva. Takže takle jako né. Já eště ve třiceti umírat nebudu, na to je mě škoda. Sima je přesně ten typ, co dokáže dělat velký plány na léto, ale když příde léto, tak skutek utek, a eště si dovolí mi nadávat, že su shnilá, protože nechcu jet s děckama na výlet do Vyškova. Čert aby to spral. Nakonec se spolu nedostanem ani na blbej fesťák v Břeclavi, protože to je dycky ňáký "ale". Laura slíbila účast na Talentech, taky mi ale zároveň oznámila, že tady už se vyčerpala, že tam už po zbytek roku její ochota končí. S Efou nemůžu počítat v ničem, protože bydlí na ubytovně, furt nemá prachy a navíc poslouchá Morandi. Eda nepohne prdelí ze svýho domečku, neboli jak mi řekl naposledy "kdybys ty jo chtěla jet někam na kole, tak jo, ale do Prahy...". Vážený příteli, až budu chtít jezdit na kole, tak se pudu rovnou zastřelit. To už bych taky mohla chtít sportovat.
No, takže to je všecko v prdeli. V Přešticích je fesťák, kde budou Rasmus, a co je mně to platný. Protože jet sama na fesťák, to už je totální průser. Sama jít na koncík, to jo, to eště jo. Ale dva dny na festu, to bych si připadala jako nejosamělejší člověk na světě. And I'm in the crowd but I'm all alone. Takže ale co teď s tím? Rozhodla sem se jednat a najít si člověka s kterým budu jezdit. Nenapadlo mě nic jinýho než kouknout na inzeráty. Jenomže to je zase kámen úrazu. Protože pokud inzerát zní: "Jsem pohledný kluk (45) a mám volný lístek na RfP, nepřidáš se?" tak je mi jasný, že pokud se jako naivní patnáctiletá školačka přidám, cestou na fesťák budu úzkostlivě sledovat jestli má "kluk" ruku na řadící páce nebo na mým kolenu a večer se podivím, kdože si to jde povídat ke mně do stanu. Dále inzeráty znějí: "sme parta kluků a je nám dvacet a hledáme holky, který s nama pojedou a uděláme bordel." No jasně. Je mi teda jasný, že takle to jako nepude. "Jsem rocker sympaťák a hledám někoho kdo se mnou bude jezdit na koncerty, poslouchám Arakain." Chjo. Asi umřu.
Zní to sice blbě, ale musím si najít holku. Což zase bude problém protože nechcu někoho komu je osumnáct a celý dva dny mě bude otravovat s tím jak miluje Márdiho, protože von je takový emo. Ještě jednou ach jo!

Su asi trapná, nebo divná, nebo mladá, nebo blbá, ale nepochopila sem ňák v čem ostatní tak děsně baví ten úžasný facebook. Myslím, že to zase smažu. Divný mi to přišlo už když sem se tam hlásila, ale říkala sem si, že to asi musí být boží, když to všechny tak baví. Jako ale proč by mě mělo bavit číst hlášky typu "hurá pátek" nebo "sláva, začíná mi dovolená" případně "dneska je nuda jako prase". Akorát mě nasírají aplikace, který mi furt chodí, jako ... "Kterému upírovi se podobáš? Které celebritě se podobáš? Co se ti stane v létě?" No koho to zajímá? Co je mně sakra do upírů?

Sousedka odnaproti se zničehonic rozhodla že mně začne tykat. Jakýpak copak. Jelikož je jí padesát, zřejmě se rozhodla že takovýho sopláka jako já nebude zdravit běžným způsobem. Šla sem na nákup a ona na mě vypálila: "Nazdar." A tak sem jí řekla: "Ahoj." Čučela jak péro z gauče.

V práci nás s Jahůdkou vyhodili z našich míst, byli sme přisunuti ke zdi, nicméně stále vedle sebe, což je dobře. Z druhé strany mám Patrika, který je šílený. Pořád na mě piští něco jako "tóó jééé svět Elmóó....". Když telefonuje, hraje si s postavičkama z kindrvajíček, jakože s nima chodí po stole. Hlavně ale sme zjistili, že oba posloucháme Billy Talent. Mimochodem, na třetí album sem napsala recenzi. Moc pěkná nebyla, ale pravda musela vyjít najevo. Kromě čtyř válů je to totiž pomalý, ňáký ucouraný, umírající, a strašně depresivní. A už vůbec nechápu jak Ben mohl nasekat tolik příšerných frází do jednoho válu, jako je White Sparrows. Tak příště, kluci. Ujet může každej, ale příště to bude lepší.

Očko se na mě v práci po ňákým incidentu rozčílil, a řekl: "Já sem si doteď myslel, že si jenom děláš srandu. Ale ty seš normálně a jednoduše zlá!" Něco podobnýho se říká o mojí babce, takže to asi bude ňáká dědičná dědičnost. I když teda né že bych s ní chtěla mít něco společnýho. Takže odteď spolu s Očkem nemluvíme, on je uraženej že su zlý člověk, já su uražená, že si dovolil nahlas říct kritiku na mou osobu.

S Jahůdkou sme si rozhodili dovolený tak blbě, že se teď neuvidíme pět týdnů. Aspoň si teda voláme. Já si do telefonu stěžuju jakej je Očko blbec, a on si stěžuje jak je strašný nosit vyžehlený rifle, jak je strašný nechat si melírovat vlasy a jak mu moli prokousali díru v tričku od Hardyho. U nikoho jinýho by mě todle poslouchat nebavilo, ale od něho mi to příde nějak legrační.

Fika si pořídila kočku. Chodí do práce s kruhama pod očima a s hláškou: "Kočka je pičus."

Patrik mi řekl, že de ze mě strašně moc energie, že dycky když mě slyší, jak s těma lidma do telefonu mluvím, chtěl by to dělat taky tak. Upřímně řečeno, nevím o kom mluvil. Umírám u každýho hovoru. Například se nám mimo jiné měří, v tabulkách, jak dlouhá doba uplyne, než zvedneme hovor. Tak já mám tento čas nejdelší. Já si nejdřív musím pořádně zanadávat, že někdo zase zvoní, co to je a co zas chce, a jó, už to beru, počkej, dyť nehoří, vydrž Prťka vydrž.... A než tohle provedu, někteří to normálně položí. Jahůdka tomu říká "dramatická předehra". Eště lepší sou "dramatický dohry", to někdy fakt vzteky lezu pod stůl. Chjo, chtěla bych dělat letovýho dispečera. Piloti nejsou voprsklí sráči.

Teď mám dva týdny dovolené, hurá. Příští týden jedeme do kempu, ve složení já, Anička a Laura. Na pět dní. Až k Ostravě. To bude hukot, těším se.

V říjnu budou v Praze Anti-Flag, Alexisonfire, The Ghost of a Thousand a Four Year Strong. Budu tam. Eště nevím s kým, ale budu. Chtěla bych hlavně vidět Against Me, ale ti sem v nejbližší době nepřijedou, chjo, škoda.