Krevety

Jak sem si naivně myslela, že z Ladi vymámím whisky, cíga, co slíbím to nedodržím a pak už se do konce života neuvidíme... to by se možná stalo kdybych mu kdysi v pivním rozmaru nedala telefon. Volá šestkrát denně. I kdyby totiž Laďa byl normální borec, jakože není, a nepříklad pěknej, jakože to už není vůbec, a zavolal mi šestkrát denně, tak může věřit tomu že už mě nikdy neuvidí. To stejný se stalo Simě. Potkala borca. Byl dobrej, všecko toto... v pohodě. A pak jí začal volat, esemeskovat, a dokonce jí psal něžný esemesky jak ji má rád. No kdo potřebuje takovej matroš? To je na poblití.

V sobotu v jednu v noci mi volal Patrik. Aby mi řekl, že je mu smutno a že právě jede kolem bilbordu, kde je Elmo. A že se příští týden sejdem na pivu.

Musela sem si v práci vybrat dovolenou, a tak se válím doma a je to pohoda. Už mi z té práce taky decentně hrabalo. Nejvíc mě ale pobavila Enigma. Sedíme takle jeden večer zprudění na lince, nikdo nevolal a tak sme si s Enigmou a se Vzteklinou vykládaly o jídle, a o tom, co bysme nikdy nesnědly. Řekla sem, že bych klidně snědla čokla, že ty psy stejně nesnáším a nevidím důvod proč bych měla odlišovat psa od prasete. Vzteklina řekla že su bezcharakterní hovado. Vzteklina řekla, že by nesnědla koňa. A vůbec, že asi přestane jíst maso. A Enigma řekla, že by nikdy nesnědla krevetu.

"Sem měla předevčírem krevety. Dobrý byly." Řekla sem.

"A já sem měla před týdnem langustu." Řekla Vzteklina. Protože nám dycky musí říct, jak je bohatá.

"Jo?" Smála sem se. "Kdes tady měla langustu? V Modré Ústřici, ne?"

"Náhodou, sou tady restaurace, kde mají langusty, jenomže ty o nich nevíš, protože chodíš jenom do hospod, kde jíš smažák." Vyplázla na mě jazyk.

"Splesniv, langusto. Stříkám se sprejem proti blbosti." Nastříkala sem se imaginárním antiblbím sprejem.

"Já bych nikdy nesnědla krevetu." Zopakovala Enigma. "Nedokázala bych vyloupat maso z brouka."

Začly sme se brutálně smát. "Z jakýho brouka?" Vypadlo ze Vztekliny.

"No z čeho je kreveta?" Znejistěla Enigma.

"Kreveta není z ničeho, to je živočich. Kterej žije v moři." Poučila sem ji.

"Já sem myslela že je to brouk." Řekla Enigma.

"A proto sou krevety zamíchaný v plodech moře." Lámala se Vzteklina smíchem.

Na koncík Talentů nakonec jedu s Hugem, protože Laura se na mě vykašlala. To se dalo čekat. Těším se pekelně. Foťák připravenej, ubytování zajištěný. Akorát se mi rozpadly boty. Doufala sem, že eště koncík přežijou, a vono né. Musím jít teda v něčem, co sou skoro sněhule. Zasoutěžila sem si s Bandzone o vstup do zákulisí a stání na boku pódia během koncíku, a překvapivě sem zase nevyhrála. Bude tam teda čučet ňákej sopel, kterej si to určitě neužije, případně soplica co bude z boku pódia házet plyšáky.

No nic se nedá dělat, třeba se vtěrknu i jinak. Hlavně doufám že najdu tourbusy, a že se potkám s Benem. Taky doufám že mi na koncíku nikdo nevyrazí oko, zuby nebo neurve uši. Dál taky doufám že přežiju obě předkapely a že sebou neškrábnu. V neposlední řadě doufám, že mě Praha nezabije. Minule se o to snažila dost urputně.