Promiňte, já su asi blbá

Po silvestru sem měla dojem, že už prostě nemůžu. Že nemůžu nic. Že už prostě nikdy nemůžu vstat z postele, že už nikdy nemůžu jít nakoupit ani promluvit s jediným člověkem, že už nikdy nemůžu jet emhádé a už vůbec nemůžu jít do práce. Prostě depka jako prase. Posilvestrovský návrat do práce byl prostě tak nepředstavitelný, že mně z toho bylo zle. Nedokázala sem si představit, že mi ráno zazvoní budík. A byla sem s nervama tak v hajzlu, že sem ještě v noci chytla žlučníkovej záchvat a bylo. Moje tělo je děsně chytrý, prostě vyhodilo pojistky. Takže neschpenka. Super. Ještě mě teda doktorka poslala na ultrazvuk. Těšila sem se jak mi najdou žlučníkový kameny, pudu na operaci a v nemocnici budu mít konečně od všech klid, hurá. Pak dva týdny rekonstrukce...a to se vyplatí. Nicméně na utz sem dolezla s bolestma jak kráva. Protože to jako fakt bolí. V čekárně sem se kroutila jak had v soli. Přišla sem první, ale bylo mi to hovno platný, protože doktor vzal důchodca co přišel až za mnou a dělal mu ultrazvuk asi půl hodiny. Nechápu. Hlavně nechápu to, že ostatní spotřebujou na cokoliv pětkrát víc času, než potřebuju já. Je to tak u jakýhokoliv doktora, nebo u nákupů, je to jedno. Možná je to tím, že já si jako přiznám že se kolem mě netočí svět, narozdíl od ostatních. Navíc nechápu proč sou čekárny na ultrazvuk a na rentgeny obsypaný důchodcama a co se na nich monitoruje asi tak. Taťka říkal, že až budu stará, tak to pochopím. Já ale doufám, že po padesátce budu dementní, a už vůbec nic chápat nebudu a hlavně přestanu přemýšlet a budu tak konečně svobodná. Takže v čekárně sem se kroutila a docela sem dělala scény, protože když můžou cigoši a funguje jim to, můžu já taky. Doktor vylezl a vzal důchodkyni která zase přišla po mě. Udělala sem scénu. Doktorovi sem nadala že "asi ztratil mou žádanku nebo co" a křičela sem že "tady ta paní je už druhá která mě předbíhá a mně je dost blbě". Doktor byl nasranej, ale vzal mě. Jezdil po mně vztekle ultrazvukem jak kdyby mě chtěl zabít a pak mi řekl, že žádný kameny nemám a že su v pořádku. Což si určitě vymyslel.

Zašla sem s taťkou do kina na avatara. Tři dé. Poprvý sem byla na tři déčku, když teda nepočítám dinopark ve Vyškově. Jenomže tam sem si to hovno užila, protože se tam stojí jak v plynové komoře. Děcka křičí a utíkají před tyranosaurem. Rodiče chytají děcka. Prostě chaos. Avatar oproti tomu byl zážitek. I když musím říct, že děj fakt slabej. Stejně sem si to ale užila.

Došla sem teda dom, zapnu kompl že se jako vtělím do svýho avatara, jenomže kompl se zasekl, nechtěl naskočit a hlásil že potřebuje nahrát operační systém. Hrůzou se mi scvrkl žlučník do malé kuličky. Vzpomněla sem si na všechny boje s nahráváním vindousů a bylo mně fakt zle. Druhej den mi taťka donesl instalační cédo. Snažila sem se. Celej den. Nejenom že mi kompl cédo vůbec nebral, ale semo tamo vyhodil hlášku, že nemůže najít pevný disky. A bylo to asi proto, že někdo do toho komplu kopl. Zoufalost nejvyššího ražení. Po dvou dnech komplovýho absťáku sem teda vyrazila do města koupit novej počítač. Malý noťas. Říkala sem si, že když sou ty povánoční slevy, třeba ukořistím něco levnýho. Což se nakonec ukázalo jako krutý omyl. V elektru si mě tradičně vůbec nikdo nevšímal, obsluha se zabývala trapačkama který kupovaly mixéry a překapávače kafe a mě nechali stát u regálu s komplama, kde sem marně přemýšlela, jestli mi na grafárnu Intel pojede Sekondlajf. Nakonec sem si vydupala obsluhu, a zeptala sem se jakej je rozdíl mezi Acerem a Eee PC. Pochopitelně, kromě ceny, žádnej.Zeptala sem se taky na tu grafickou kartu, a prodavač mě ubezpečil, že na todle mi nic moc nepojede. Neboli nic. Říkala sem si, to je jedno, aspoň na to psaní něco potřebuju, tak že si ho jako vezmu. Prodávající mladík mě jenom tak mimochodem upozornil, že bude potřeba doinstalovat operační systém. Osypala sem se a hrůzou mi ukápla slina a spustil se mi sopel.

"Promiňte, já su asi blbá, ale jak to mám doinstalovat?"

"No z externího disku." Trhl ramenama.

"Cože?" Byla sem bezmocná.

"No protože tohle nemá cédé romku, budete to muset instalovat z jinýho disku."

"Aha. Ale já nemám jiný disk."

"Tak v tom případě Vám to můžem nainstalovat tady."

"Budu ráda."

"Za pětistovku."

"No co nadělám." Trhla sem ramenama a žlučník zase dělal psí kusy.

"Za hodinu se pro to stavte."

"No ó ká."

Hodinu se flákat po vaňkovce byl fakt jako zážitek. Nechápu co tam všichni ti lidi dělají. Prozkoumala sem pár obchodů. Vzpomněla sem si, že bych si měla koupit něco na sebe. Ale když já su tak líná si něco zkoušet, že ani k těm nákupům se nedonutím. Vadí mi fronty u pokladen a tak rači nenakupuju nic. Sedla sem si teda s flaškou zelenýho čaje do kavárny a tam přežila hodinu. Děs. Tohle bylo fakt za trest. Nakonec sem si slavnostně odnesla kompl.

Doma nastalo mohutný a zoufalý nastavování. Pak sem volala na Netbox, aby mi přepojili net do novýho komplu. Telefon zvonil asi čtvrt hodiny, furt sem byla v pořadí. Čekala sem kterej chudák operátor si mě vylosuje. Pak na někoho přišla řada. Nemohla sem si vzpomenout na heslo, ani login, ani sem nemohla najít smlouvu. Klasika. Pak se mě zeptal, jestli můžu zjistit adresu počítače. Řekla sem, že ne, a že doufám, že mi poradí. Řekl mi teda jak se tam dostanu, ale trvalo to. Nadiktoval nějaký příkaz, kterej sem zadala blbě. Pak už sem se styděla sama za sebe.

"No a teď tam uvidíte vypsanou tu adresu."

"Promiňte, já su asi blbá, ale tady nic takovýho není."

"Co tam vidíte?"

"Jakýsi parametry."

"Ah - aha."

"Asi sem zadala špatně přikaz, co ste mi řekl. Bylo tam podtržítko nebo pomlčka?"

"Pomlčka a hned za tím all."

"Aha, tak to sem špatně pochopila, omlouvám se."

Na durhé straně byl slyšet mohutný povzdech. Chudák. Ale mělo to dobrý konec, net nakonec jede.

Se Simou sem zašla na pivo. Ožraly sme se a šly sme pustit ňáký vály do džuboxu. Pustily sme tam toho hodně. A zaklely sme džubox. Takže ti co šli po nás, měli smůlu. Všem to sežralo peníze. Dva borci od vedlejšího stolu po nás začli házet tácky, abysme si jich všimli. Nechápu. No už sem si pomalu zvykla, že v baru inteligenty nepotkám. Vedle seděla mařka, co vypadala jako Anička Dajdou. Nenapadlo nás nic lepšího než vykřikovat "aj mised d bůůůs" a "aj drink tůů mač lást najt". Když sme todle zopakovaly několikrát, zjistily sme že to ona není. Trapní borečci se rozhodli že si za nama sednou. Jeden z nich, hnusák se zrzavýma vlasama, začal dělat machry, že je kytarista.

"No a co, vona je bubeník." Ukázala na mě Sima. To tomu ale dala prdu.

"Ne, já teprv začínám. Snažím se." Řekla sem.

"A máš dvoukopák?" Obul se do mě boreček.

"Ne."

"Tak to je pěknej trapas."

"A kolikati kopák máš ty?" Odprskla sem.

"Já nemám žádnej, já su kytarista."

"Takových je." Řekla Sima.

"Co posloucháte holky?" Pokračoval debil. "Posloucháte Kreyson?"

"Ses posral, ne?" Začla sem se smát. "Kreyson, ty vole...."

"Co se směješ? Křížek je zakladatel metalu."

"Cha, Křížek... ty vole, ty o metalu vůbec nic nevíš." Usadila sem ho.

"To leda tak ty víš hovno. Křížek je frajer. Má rozsah pět oktáv." Trval si na svým.

"Cha, pět oktáv. Ty seš dobrej týpek, ty vole. Pět oktáv nemá nikdo!" Nedala sem se.

"Ty Janino, ale Křížek fakt má pět oktáv." Zradila mě Sima.

"No to teda nemá. Vzhledem k jeho kvičení su ochotná připustit, že může mít čtyři. Možná. Pět je moc."

"A co takovej Ďurinda." Nedal se Zrzák.

"Ďurinda je teplouš." Řekla sem.

"No to teda není." Řekla Sima.

"Prosimtě Simo, jak může být normální někdo kdo nosí trvalou a kvičí. A maluje se." Smála sem se.

"Jared Leto se taky maluje. A není teplej." Hodila Sima pádnej argument do placu. Smála sem se až sem padala ze židle. Sima by nepoznala teplouše ani kdyby to měl napsaný na čele. "Axl taky nosil trvalou. Chceš mi říct že Axl je teplouš?"

"Axl je ujetej, na něho se nevztahujou žádný pravidla." Řekla sem a napila se piva.

"Axl je idiot." Řekl Zrzek.

"Není idiot, to bacha co říkáš." Rozčílila se Sima.

"Jo, Axl je frajer. Akorát s Chinese Democracy to posrali." řekla sem.

"Jako počkej." Vložil se do toho zrzavý idiot. "A když nemáš dvojkopák, tak co hraješ? Dechovky?" Zasmál se svýmu jakože vtipu.

"Hraju Damiens. Tomu stačí hajtka." Pohodila sem hlavou.

"Hele Křížka nech bejt, ten má pět oktáv. Ty máš kolik oktáv?" Rýpal dál.

"Sedum." Odfrkla sem.

"Tak nám něco zazpívej." Opět se smál jak debil.

"Si skovám na koncert. Až budu předskakovat Kreysonu." Řekla sem znechuceně.

"Chinese Democracy není blbá." Probudila se Sima.

Zkrátka večer jak vyšitej, zase. Stejně sem se ale bavila. Žádnej přizdisráč mi zábavu nezkazí.

Za dva dny sem vyrazila do hospody s Laurou. Pohádali se tam důchodci a skoro se porvali. Lepší scény než v celým Avatarovi dohromady. Fakt nářez, víc takových. Laura mi oznámila, že za rok odjíždí do Španělska. Patrně nafurt. Skoro bych řekla že závidím, ale vlastně je mi to jedno. Lidi sou blbí všude.