Valentýn je kravina

Valentýn je kravina. Zvláštní je, že dřív sem ho měla ráda. Připadalo mi, že je to svátek roztomilý a veselý. Takže buď stárnu, nebou moudřím. Připadám si stará a chytrá, takže to asi bude oboje. Jelikož nemáme peníze, dostala sem od Huga na Valentýna den volna, což znamená že vzal Aničku na celej den pryč. Využila sem situace a na Valentýna sem mu dala den strávený s dcerkou. A tímto sme si kvík. Na Valentýnovi je nejhorší, že v rádiu hrajou samý zamilovaný hovadiny. Už když sem zapínala rádiový čudlík, bylo mi jasný že uslyším Power of Love a taky od Bona Joviho Always. Hrůza. Když to vemu kolem a kolem, tak většina rockerů, až na výjimky, sou fňukny který dokážou pištět o tom jak je někdo opustil, a jak to není fér, protože spolu měli být navždy. Paradoxem je, že například vostrý kluky reprezentujou Kissáci, nebo si to aspoň lidi myslej, ale ti taky kvílej jenom o ženských. No. Takže čest výjimkám, hanba upištěným.
Rádio se dá bohudíky vypnout. Valentýn mě ale dostihl v práci. Dle firemních instrukcí sme měli popsat nejkrásnější valentýnský zážitek. Samozřejmě nikdo normální se neúčastnil, nebo nikdo z nás normálních žádný boží zážitek neměl, a Dýdžej dostal zákaz psat o boží Valentýnské noci "plné koksu a božího šuku". Ovšem nad příspěvkama soutěžících naivistů sme se královsky pobavili. Bylo tam dycky něco jako: "můj nejkrásnější valentýnský zážitek byl, když mě můj miláček překvapil a zašli jsme spolu na večeři při svíčkách". Nebo: "Na valentýna mi kluk po kterém jsem dlouho toužila poslal valentýnku a vyznal mi tak lásku." Řezali sme se až sme padali ze židlí a vytrhávali sme sluchátka z telefonů.
Očka sem přistihla když volal do restaurace, aby si zarezervil stůl na valentýnskou večeři.
"Ale ale... valentýnská večeře, jo?" Rýpala sem. "Budou svíčky, romantická hudba a budete si něžně vrkat do ouška, jo?"
"No a co. Závidíš?" Zeptal se Očko ostře.
"Pcha, to víš že jo. Mě by nikdo na takovou večeři nedostal, aby mi tam vykládal ňáký uslintaný kecy." Dělala sem machry.
"Však tě nikdo nezve." Řekl Očko.
"To by si nikdo ani nedovolil." Sekla sem zubem.
"Ty nikoho nedokážeš milovat, protože seš moc zhrzená životem." Mávl nade mnou rukou.
"Tos teda posral." Zúžila sem bojovně oči.
Chvilku se na mě díval, pak asi usoudil že to přestřelil, zvedl se a řekl: "No tak promiň, sem to tak nemyslel. Ale když ty mě k tomu dycky doženeš." Pak mě objal.
"Jenom ju nech." Vložila se do toho Vzteklina, která nám mimochodem dělá šéfku. "Ona je stejná jako moje ségra, ta taky dycky do všech brutálně šije a pak se diví když ju někdo sejme. Protože na ni říct nikdo nic nemůže."
"Jo, to se nesmí." Řekla sem uraženě.

V práci sme vymysleli, že jeden den pudem všichni v maskách. Byla to bomba. Já sem byla jakože kočka. Na sluchátka sem si našila ouška a namalovala sem si fousky. Ostatní byli fajn, Fika byla bezva čarodějnice, ověsila mi stůl pavoukama a hadama, a pak taky Pírsingová holka, co šla za těhotnou cigošku, ta mě rozesmála. Celej den se tahala s polštářovým břichem. Tlučhuba přišel v historickým kostýmu s dvoumetrovou sekerou, jakýpak štráchy. Ale nejlepší byla Veronika, když se zeptala Moniky: "Ty jako deš za tu kurvu, jo?"
Monika se lítostivě podívala a říká: "Nééé... já jsem přece upír."
Rozhodla sem se, že kočičí ouška si na sluchátkách nechám, když už sem je tam tak pracně přišila.

V pátek sme vyrazili na pracovní chlastačku. Hospoda byla v ňákým zapadlým koutu Brna a už dopředu mně bylo jasný, že to prostě nenajdu. Bloudila sem teda v noci v zimě po nějaké setmělé ulici, a hledala hospodu co se menuje buď Pelikán, Plameňák nebo Tukan. Když kolem mě prošel bezďák a tvářil se jako by mě chtěl sníst, došla mi trpělivost a zavolala sem Očkovi. Ten se ještě plácal někde v autě, takže mi nepomohl. Pak sem volala Fice. Ta mi to nebrala. Pak sem volala Vzteklině. Ta mi to taky nebrala. Sledovala sem bezďáka, co kolem mě kroužil a říkala sem si, že v nejhorším, když mě bude chtít sežrat, vypíchnu mu oči klíčema. Už sem je měla nachystaný v ruce. Pomalu sem se nasírala. Dala sem si čekací limit pět minut, s tím že pokud se něco nestane, odcházím. Zrovna když se ke mně bezdomovec hnal, aby mi podřízl krk, okradl mě, opekl si moje žebírka a prodal orgány černé sanitce, vynořily se z rohu holky. Vzteklině sem hned zkraja nadala že mi nebere telefon a Fice sem nadala za to samý. Ta si přede mě stoupla a zahřměla: "Jsem lepší než ty a tak spím s tvojí ženou, Waltr Kraft!" Co na to říct... Fika je zvláštní, vesele se koulející stvoření se zvláštníma výpadama. V hospodě nám nestačil stůl. Dorazilo nás nějak moc. Situaci sme ale vyřešili fišperácky, totiž - vyhodili sme Šprty k jinýmu stolu, na konec hospody a tím sme je úplně separovali. Asi se jim to moc nelíbilo a za chvilku došel Brejloun s nějakým řešením, abysme srazili stoly. Kroutili sme na sebe očima, jakože sedět se Šprtama Snaživýma teda nebudem, a Vzteklina to rozsekla a řekla, že nic se přirážet nebude, protože bysme... šoupáním zničili podlahu. Dala sem si gin, vodku, piva a tatarák. Mňam. Pěkně sme se všichni zřídili. Očko řešil milostný problémy a jelikož seděl naproti mě, všechno sem to poslouchala, a taky sem mu musela objasnit všechny zákonitosti života, vztahů, evoluce... no prostě byla sem děsně chytrá. Půlka stolu se rozhodla, že se pudou podívat za Šprtama, protože abysme měli mít z čeho prdel. Za chvilku byli zpátky. "Ty vole, voni se tam bavěj o práci, řeší přeložení linky, to snad není pravda...." Kroutila hlavou Koní žena.
"Ty jejich pindy sou horší než když vyklopíš kýbl kakánků." Řekla Fika.
Nicméně Šprtům se asi společnost normálních jedinců líbila a tak se brzo přesunuli k nám. Brejloun si sedl nebezpečně blízko.
"Ježiši, drž mě." Řekl Očko když hrozilo že se Brejloun s nama bude chtít bavit. "Když su ožralej, su nepříjemně upřímnej."
"Jo?" Smála sem se. "Tak nám řekni něco upřímnýho."
"Něco o tobě?" Zvedl obočí.
"Jo, já to unesu." Ubezpečila sem ho."
"Mám tě rád." Řekl.
"Ale..." Tušila sem nějaký pokračování.
"Tam není žádný ale. Žádný ale."
"Aha. Tos mě teď trochu dostal." Přiznala sem.
"Mrzí mě že sem ti řekl, že seš otrávená životem, to sem nechtěl. Druhej den ráno když sem se vzbudil, tak sem si na to vzpomněl a fakt mně to bylo líto." Přiznal.
"No to teda... to sem nečekala. Sem myslela že se teď budem hádat. A ty tady na mě vysypeš todle." Pokračovala sem trochu vykolejeně. "To není fér."
No jasně, že ho mám taky ráda, ale to se nikdy nedozví.
Zabalila sem to v jednu a šla sem na rozjezd. Protože nádraží bylo poměrně daleko a bála sem se jít sama, neosvětlená ulice plná těch posraných bezďáků, vlkodlaků, vrahů, lupičů, cigošů a kdoví čeho ještě, šla mě doprovodit Fika a ještě sme vyfasovali od Koní ženy psa. Pes vypadal jak Kujo, temně a blbě. Casnoval s Fikou ze strany na stranu a ta za ním se smíchem vlála. Domů sem dorazila unavená, praskla sem sebou do postele a hned sem spala.
Jak se ke mně doneslo později, Očko se ten večer tak zřídil, že ho museli odnýst domů a Fika s Tlučhubou se jakýmsi řízením osudu, nebo řízením alkoholu, dostali do skladu s ťamanským zbožím kde se pokoušeli nastartovat Destu.