Seber si svou krev a vypadni

V úterý sem vysmahla z práce ve dvě, naskočila sem k Pájovi do auta a vydali sme se na Talentí koncík, směr Praha. Cesta byla v pohodě. Dlouhá, ale neva, mně je v autě dobře. Měla sem tam hranolky, salát, Bounty, brambůrky, pivo, cíga a bylo mně fajn. A udělala sem tam pěknej svinčík. Pája je naštěstí kliďas a nevysypal mě za toto někde u benzínky, což by ale určitě udělal můj bývalej, protože tomu stačilo nadrobit do auta, a za to byl trest smrti. Lidi to s těma autama fakt přehánějí. Někteří vykřiknou "au" když moc třísknu s dveřma, někteří sebou vozí v autě vysavačík, no a někteří zakusují lidi za to, že jim okopou potahy. Nechápu. Ježišmarija, je to jenom auto. Haló, kus posranýho plechu.

Když sme dojeli k Výstecu, motali sme se skoro hodinu při hledání parkovacího místa. Už sem začla být nervní. Protože Praha se nás zase snažila zabít. Mě teda určitě, protože mně z toho nasrání málem praskla hlava. O třičtvrtě na sedum začínali Talenti, bylo před šestou a furt sme se motali. Když sme konečně zaparkovali, vydali sme se na Výstec. Tam na nás čekala Katt s Kačičkou, protože sme měli domluvenej sraz. Sedli sme si na patník, chlastali sme Lemonda a chlámali sme se lidem, kteří šli na koncík. Páč někteří měli fakt prdu. Protože už sme moc nestíhali, tak sme se za chvilku s Pájou odveleli, a vydali sme se na místo činu. Bylo děsný vedro. Pájka mně koupil Talentí tričko. Protože je co? Nejlepší brácha na světě. Nejvíc potěšující bylo, že u stánků s pivem nebyly fronty. Už sem se ale vůbec neradovala, když sem zjistila, že škopek stojí půl sta. Což možná vysvětlovalo to, proč nejsou ty fronty. Takže sem koupila škopek, zařadili sme se s Pájou na konec stáda, protože mi bylo dopředu jasný, že Pájku nemůžu táhnout do kotle, a zírali sme před sebe.

"Ty vole, to je největší stejdž jakou sem kdy viděl." Řekl Pájka. "Divej na ty repráky."

Repráky sice byly famózní, ale koncíku vůbec nepomohlo, že jaksi byly vyplý. Benovi vypínal mikrák, případně když už jel, přeřvala ho kytara. Zepředu na něho křičeli: "Není tě slyšet!" což asi věděl, nicméně s tím nemohli nic dělat. Po prvních třech válech vyladili jakštakš zvuk, a před koncem konečně zapli všechny repráky, co měly jet. Potom byl ten zvuk mega. Nemůžu se zbavit dojmu, že to bylo klasický vykurvení předkapely, protože není možný, aby to zvukař takle zesral. Jinak ale Talenti byli stoprocentní jako dycky. Ben výbornej, toho asi nikdy nepochopím. Skočila sem na dva vály a myslela sem, že to se mnou škrábne. Nevím, jak to může dat a ani se nezadýchat. Buď je nařachnutej nebo šílenej. Nebo oboje. Ian byl perfektní. Kytarový sóla neměly chybu, prostě hukot. Ben opět vtipnej, některý hlášky mě rozsekávaly. Na Aarona sem moc neviděla. Po stranách pódia byly obrazovky jako prase, z čehož sem na začátku měla radost. Je to pro mě na koncíku stěžejní bod, protože na pódium většinou nevidím. Takže sem se radovala. Předčasně. Z obrazovek celou dobu svítil nápis Billy Talent, a to bylo tak celý, co obrazovky přenesly. Na ty vykurvený Gríndeje se pochopitelně zaply. Ty jo, aby ty organizátory pes do nohy šukal. Takže, když skončili Talenti, vydýchala sem se, počkala sem, jestli neumřu, a když sem zjistila, že ne, zavelela sem k přesunu k autobusům. Pájka chtěl zdržovat kupováním jídla, ale to sem zatrhla. Dostali sme se nejdřív k bedňáckým autobusům. To bylo teda špatně. Takže sem se otočila a vydala se na parkoviště za stejdž. Tam sem zjistila, že patrně nemám šanci. Nejenom, že všude byly ploty, který se nedaly přelízt, ale taky byli všude nalezlí sekuriťáci, a ploty byly překrytý černým igelitem. Což teda bylo boží, to tam rovnou mohli postavit cihlovou zeď. Pájka potkal ňáký známý, takže s nima vesele rozebíral život, což mě nebavilo, protože mně život skončil těma posranýma černýma plotama. Sedla sem si teda ke vchodu k tourbusům, což mi bylo platný jak hadovi noha, vzhledem k tomu, že tam stáli sekuriťáci. Byl tam se mnou ještě ňákej kluk, kterej taky čekal, a sdělil mi, že "před chvilkou tady byl Aaron". No ty vole, kurva. Tak tohle teda sakra nevyšlo. Byla sem rozhodnutá tam sedět, dokud neuvidím Bena, aji kdybych měla počkat až ochranka usne, a přelízt plot. Začli hrát Gríndeji. Bylo to děsný. Jak vesnická tancovačka. Brácha přišel s miskou halušek a na adresu Grínů poznamenal: "Sem nevěděl, že dem na koncert MC Hammera." Smíchem sem se zlomila. Pak začly bouchat ohňostroje. To mě teda úplně dostalo. Za prvý sem se dycky brutálně lekla. Za druhý, pokud doteď Gríni dělali, že sou panková kapela, tak ohňostrojem teda dodělali. Chtěla sem se na ně jít aspoň podívat, abych mohla říct, že sem je viděla, ale vážení přátelé, nasrat. Rozhodla sem se dotáhnout svůj protest v rámci třídních bojů do konce, a tak sem teda protestně seděla na patníku, vedle smradlavýho kanálu, a Gríndejáci si mohli být jistí, že mě na svým koncertě neuviděj. To měli za to. Za ty ohňostroje, megastejdž, osum kamionů, taky za to, že sebou vozí posilovnu a maskérnu, za to že Talenti byli zkurveně nazvučení, a naschvál, a za to, že se prodávaly lístky pro chudý a bohatý. A taky za to, že jim jely obrazovky. Kanál na mě mohutně smrděl.

Vydrželi sme tam tak dvě hoďky. Pak mně bylo Pájky líto, a tak sem to vzdala. Bylo mně do breku. Naděje umírá poslední, ale stejně nakonec umřela. Nechápala sem. Jakto, co to? Dyť sme se ale s Benem měli vidět. Je to přece takový kouzlo. Tak co se sakra stalo? Brek, fňuk, cililink.

Cesta zpátky byla ospalá. Koupila sem si na benzínce kafe. Nedali mi tam cukr, a nedali mi na kelímek ani víčko, což mi příde u "coffee to go" docela podstatný. Domů sme přijeli v noci. Abych zhodnotila celou akci, musím říct: Koncík boží ! Užila sem si to, a nezabránil tomu ani posranej zvuk. A su šťastná, že sem tam jela. A su šťastná, že tam se mnou jel Pájka, kterej byl fakt ten den třeskutě vtipnej. Jakože dobře sem se bavila.

Když sem přijela dom, přečetla sem si mesu od Katt, že Talenti budou na RfP. Vážení Rokfóři, polibte si prdel. Zveřejnit kompletní lineup týden před vystoupením je fakt brutus. Bojkot. Brečím vztekem, ale nedá se svítit, mám svoje zásady. A nemám prachy.

Druhej den v práci se psal závěrečnej test. Všem sem se smála, že se šprtají. Pochopitelně. No a jak to asi tak mohlo dopadnout. Všichni test udělali, já ne. Protože zkuste si přijet rozbití z koncíku a psat test o fakturách. Byla sem na sebe nasraná a čekala sem, že mě vyrazí. Ale nestalo se to, protože školitel je fajn týpek, a tak mě pustil dál. Školitel byl tak fajn, že mi bude chybět. Když sme se loučili, skoro sem brečela.

Další den sme byli poprvý na lince, na novým projektu. Byl to hukot jako prase. Vůbec sem nevěděla, která bije. Druhej den sem se ale už zorientovala a dostala sem se do toho, protože su přirozeně inteligentní. Né. Já su nadpřirozeně inteligentní.

S Enigmou sem se bavila o filmech. Slíbila, že mi donese film, "kterej je fakt prda. Je to o tom, že nemáš v ničem svobodu, nemůžeš vlastně o ničem rozhodovat, protože tě ovládá systém. No ty jo, když si tu myšlenku připustíš, tak zešílíš."

Nechápala sem. "Ale... to není nic novýho. Každý je přece ovládaný systémem."

"To jako.... myslíš Matrix?" Nejistě se usmála.

"Cože?" Nevěděla sem teď, o čem se jako bavíme. "To jako myslím Systém."

"Jakej systém?"

"Systém, co tě ovládá přece." Nakrčila sem nos. Jakože to je přece jasný. "Systém, podle kterýho šlapeš. Každej šlape. Nemáš svobodnou vůli. Děláš jenom to, co oni chtějí."

"Kdo oni?" Dívala se na mě nevěřícně.

"No oni." Rozhodila sem rukama. "Ti Druzí. Stát."

"Tebe ovládá stát? Ty si myslíš, že o ničem nerozhoduješ a ovládá tě stát?" Kroutila hlavou.

"A ty jako chodíš do práce proč."

"Abych měla peníze."
"Protože ti vnutili, že to tak má být. Za á, že potřebuješ peníze. Za bé, že je to tak správně. Což je na tom to nejhorší. Lidi si myslí, že je to tak správně. Není. Není to dobře nastavený, není to dobrej systém, je to zkurvenej systém, kterej nám kurví životy. Proto je blbej, a nejblbší je, že si to nikdo ani neuvědomuje. Tak chytře to mají vymyšlený, že ty lidi sou za to dokonce rádi." Rozjela sem se. "Posranej státní systém. Eště navíc se musíme takle blbě menovat, Česká Republika. Proč ne třeba Česko? Republika zní jako z hvězdných válek, nebo ještě hůř, zní to jako společenství lidí z pravěku. Vypadá to, jakoby tady tím pádem žili samí republikáni, nebo co. Nechcu vypadat jako republikán, republikáni sou kreténi. Nechcu vypadat jako kretén. Chtěla bych žít v něčem, co se menuje třeba Kulihráškov nebo tak ňák, protože ano, cítím se jako Kulihrášek. Necítím se ale jako kretén." Ukončila sem to veleslavně.

"To je ale hrozně smutný, jestli si tohle myslíš." Řekla nakonec. "Já třeba nemám dojem, že mě něco ovládá. Já se ovládám sama."

Vůbec sem nechápala, že to Enigma nechápe. Taková umělecká duše.

V pátek po práci sem se stavila k Simě. Takže sem u ní byla něco před půlnocí. Protože dostat se v noci domů, to je prostě nářez. Seděly sme na balkoně, pily piva, a kecaly. Domů sem došla kolem třetí. Hugo vzal Aničku a odjeli na chatu. Předsevzala sem si, jak doma uklidím. Ale nestalo se to. Protože mě uklízení nudí. Začalo mě nudit i to, že je doma nezvyklej klid. Večer sem se znovu vydala za Simou, protože přijela Efa. Ano, žena z pekla vymrštěna. Koupila sem gin a cíga. Za cíga sem dostala nadaný, že sem koupila Petry, za gin sem dostala nadaný, že je to sračka, a za tonik že je teplej.

"A kde máš kurva citrón?" Chtěla vědět Efa.

"Nemám. Zapomněla sem ho zvážit, takže mi ho nechtěli dat. Ale stejně, kdybych ho přinesla, byl by určitě taky špatně." Sekla sem zubem.

"Gin je hnus, jednou sem se z toho poblila." Řekla Sima.

"No tak si řekla, ať koupím chlast. Těžko vogo potáhnu pro každou čtyři piva, ses posrala asi. Víš jakej je to sem kus?" Rozčilovala sem se.

"Neasi." Obrátila Sima oči. "Tebe tak něčím pověřit."

Sebrala sem jim cíga.

"Co je, co... co ... co..." Koktala Efa.

"Du je vyhodit z balkónu, mě fakt serete." Zamířila sem ven z kuchyně a flašku ginu sem vzala sebou. Dostihly mě v předsíni a skočily na mě jak ragbyový mužstvo. To vytáhlo děcka z pokoje. Byly čtyři. Útočí ve skupinách.

Utábořily sme se na balkoně. S ginem, vínem a cígama, a kecaly sme o chlapech.

"Ale jebat na ně." Měla Efa hlavní slovo. "Ty vole, kde máš problém. Mě když ten můj nasere, tak mu dám dělo a hotovo. Pak tam stojí a brečí, nos rozflákanej, všude krev, a ječí na mě, že pude na policii. No co, ty pytle hoven, si běž žalovat, běž jim to tam říct, ty pičo. Seber si svou krev a vypadni. Zabal si nos do tašky, vole, a běž jim to tam ukázat, vole pičo. Nebo třeba sedím doma, ne, piju kafe, ty vole, mě nesmí nikdo rušit když piju kafe, ti říkám, na mě nesmí nikdo mluvit. A von si stoupne ven za to okno, a mluví na mě přes mříže, ty vole, do koulí bych ho kopla, prej ´něco sme ve výchově udělali špatně´. Jak špatně, pičo. Já tady mám kafe, kurva nemluv na mě. Si vzpomeneš po čtyřech letech, že je něco špatně, sis vzpomněl po čtyřech letech že máš děcka, pičo? A deš mně to říct přes mříže, když piju kafe? Jakože dobrý den, já tady du za mříž říct, že je něco špatně.... ty vole, vem si svůj zkurvenej baťoh, svou tašku s nosem a vypadni, vole, koho to zajímá, tady mám kafe a nemluvím, kurva. Seber se, vem to tam kolem psa a šneků a vypadni vocaď, ale hlavně, ty jo, nech mě dopít kafe."

"Ty máš šneky?" Divila sem se.

"Jo. Koupila sem si dva africký šneky, takový ty velký kurvy. Héj, to je prdel, lepší jak telka. Von třeba leze, ty vole, to bys měla vidět. Leze půl dne nahoru, tam se bouchne vo to sklo, zarazí se, hodinu přemýšlí až mu z toho vlajó ty tykadla, a pak leze půl dne zpátky dolů. To je nejlepší zvíře na světě, ti říkám. Nechám si vytetovat šneky na kozy."

"No jo, Efo, ale když ty ho vyhodíš z baráku, tak kam jako von pude?" Zajímala se Sima.

"Ale von nikam nepude, ty vole. Naposledy sem mu hodila stan ven, pičo, ať se tam utáboří, ale von na mě začal mít frfly, že se blíží bouřka, a že co když mu ten stan odletí. Tak mu říkám, ty vole, tak asi v tom stanu budeš ležet, ne? Už si viděl, aby stan vodlítl aji s člověkem? No ty pičo."

Vykurvila se mi Mozilla a nejde spravit, a IE je fakt trest boží. Panebože, kdo todle vymyslel... nedávno se mi zesral monitor. Záhadně nešel zapnout. Tak sem vymyslela ajťácký řešení, vypojila sem ho ze zásuvky, a zase zapla, no a vida, teď snad chvilku pojede. Nicméně mi zase kompl dává najevo, že se za chvilku odkecá. Takže tentokrát su chytřejší, a zazálohovala sem si všechny dva důležitý soubory.