Silvestr s monstrem

Poslední dobou mi chlastání s kámošema nedělá dobře. Jáju s Edou sem pro jistotu vyfiltrovala úplně, nějak na ně teď nemám náladu. Nechce se mi poslouchat jejich hádání a povídání o čoklovi, to rači nic. S Laurou sem měla nedávno sraz, že zaskočíme na pivo a pokecáme. To řekla Laura teda. Jak už je ale jejím nechutně trapným zvykem, u našeho pokecání jaksi asistovalo trochu víc lidí, a mě už to nebaví. Nejdřív sme měly sraz ve městě, což nevyšlo, protože mi volala, že se s holkama u nich doma jaksi ožraly, a tak že pro mě nepřijde, ale mám přijet já. To mě vytočilo mega, ale nemohla sem dojet domů a nadat tam Hugovi, kterej za nic nemůže, a tak sem se vydala za Laurou, nadávat na správným hrobě. Vyskočila sem ze šaliny a čekala, až si mě přijde vyzvednout. Všechno ve mně bublalo a vřelo a démon Cholerik cholerický mi skákal za žebrama a těšil se až ho pustím ven. A byl hodně sprostej. Laura se ale rozhodla dráždit kobru bosou nohou, a tak mi po čtvrthodině mrznutí na zastávce oznámila, že poslala nějakýho známýho, a že ho neznám, což je děsná sranda, ale že se tam někdo po mně bude ptat. Tak to bude on. Ječela sem na ní, ať okamžitě, ale okamžitě pro mě přijde, protože jestli tam nebude do pěti minut, odjíždím, a vidíme se naposled. Do minuty byla u mě. Dalších patnáct minut sme mrzly na zastávce a já sem chrlila nadávky, až z toho pukaly ledy. Když sem se z toho zadýchala, řekla sem, ať mi sežene panáka, nebo umřu. Šly sme teda k Lauře domů. Tam bylo asi pět ožralých divných lidí a blijící Peťa, která se pořád rozhodovala, jestli s nama pude nebo nepude do Mersey. Měla tam být totiž rockotéka. Což nakonec nebyla. Prostě trapný večer sakum prdum. Ale Laura říkala, že by strašně chtěla strávit Silvestra se mnou, tak sem řekla, že teda jo, a ať vezme i Ondráše. Ptala se, kde to je, a kolik to stojí, tak sem řekla, že budem v klubu a jaký bude jídlo a jaký pití. Informacema o Silvestru sme strávily hodinu.
Za dva dny sem jí volala, abysem se zeptala, jestli chtějí platit jídlo nebo ne, protože už se to muselo objednat. Laura byla vykulená, co to po ní chcu, a jakej klub a o čem to mluvím, že přece s Ondrášem pojede na Silvestra na chatu. Třískla sem jí s telefonem a tímto sme spolu domluvily.
Silvestra sem se rozhodla strávit u Peti v baru. Kluci koupili nový bar ve městě a ze Silvestra udělali rovnou kolaudačku. Takže sme nevěděly, do čeho deme. Efa byla rozhodnutá účastnit se toho s nama. Sima z toho měla hrůzu, oprávněně. Hugo se na poslední chvíli rozhodl, že též bude přítomen. O šesti byl nástup u Simy s tím, že dáme víno a jedem. Takový byl plán. Víno ale nebylo, protože jaksi nedorazila Efa. Po dlouhým telefonování a útrapách nakonec dorazila s vínem kyselým jak šťavel a zahlásila: "Děcka kurva napite se, za chvilu vyrážíme." Chvíla trvala dvě hodiny. Oči se mi obracely už samy jakýmsi tikem. Znechucenost neznala mezí. Hugo si vklidu seděl a konzumoval cukroví, ale mě už brali všichni čerti když Sima zkoušela už celou hodinu, jaká pude Efě rtěnka. Efa, jelikož na všechno sere, se ani neumí namalovat. Což já osobně zase nepochopím. Nepochopím, že se někdo neumí namalovat, nebo oblíct. No nic. Zkrátka po hodině zkoušení rtěnek a mejkapů už sem měla poměrně dost, a na klidu mi nepřidávalo ani to, že mě blbej čokl kousal do zadku, což nebyla žádná sranda, protože je to ridžbek. Ten, co loví lvy. Radši sem si teda sedla, poslouchala rádio, koukala na Huga Mlčocha a málem sem usla. Když dvojice děsných matek okoupala děcka, mohli sme konečně vyrazit, hurá sláva. Zima že to ani pes neviděl. Ani ten vorvaň ne. I tučňák pučňák by se divil. Efa sebou tahla v igelitce čtyři šufánky, protože je kluci potřebovali do bowle. Co dokáže pomatená žena vykonstruovat se čtyřma blbýma naběračkama, z toho by padli na prdel i v cirkusu Berousek. Když jí došly nápady, začla s nima v igelitce aspoň chrastit, což mělo za následek absolutně vyděšený cestující, vietnamce, prchajícího ze šaliny a cigány vyhrožující Efě smrtí. Lekl se zkrátka každý. Šufánkovou šou zakončila před klubem, kde tak zachřastila kabelou, až se taška Billa heute dnes s pompézností protrhla, šufánky vyletěly na zem a Efa spustila smích, za který by se nemusel stydět obr Hrombác. Bála sem se, že nám to zboří kostel sv. Jakuba.
Do klubu sme dorazili tak v devět. Čučela sem jako husa z tašky. Takový luxus. Úplná nádhera, vypadalo to jako večírek pro ruský zbohatlíky. Byla to taková kavárna, hezky vybavená, laděná do červeno-šeda. Vepředu bar, uprostřed obrovský švédský stůl, kolem červený pohovky, stolečky. Hudba, decentní osvětlení. Když jsme přišli, dostali sme každý do ruky aperitiv a připili sme si. Potom nám kluci pomohli odložit bundy a provedli nás po klubu. Dole byly ještě dvě místnosti, jako diskotéka. Fakt pěkný. Když sme se vrátili zpátky nahoru, prohlídla sem si švédský stůl. To byla prostě nádhera. Chlebíčky, obložený mísy, zelenina, ovoce, řízky, sekaná, guláš, kung-pao, bramborovej salát a ňákej krocan myslím. Všechno bylo tak nádherně nachystaný, že sme z toho nechápali. Peťa říkal, že to chystali dva dny. Vůbec sem nezáviděla Lucce, že musela nasmažit sto řízků, a to už vůbec nemluvím o tom zbytku. Zabořili sme se teda do pohovek a seznámili sme se s lidma, který sme ještě neznali, což byly víceméně přítelkyně od kluků, který známe. Celý to byla uzavřená společnost, bylo nás tam tak třicet, samí známí a známí od známých, takže pohoda. Peťa se Zdeňkem byli celí pyšní, jak to zvládli, byli pyšní na svůj klub a bylo to na nich vidět. Byli pěkně oblečení, a celí zářili. Pořád se nás ptali jestli něco nechceme, a nenechali nás ani vstát a jít se obsloužit ke stolu, pro všechno doběhli, všechno naservírovali, donesli. Prostě krása. Efa si dala tři piva a byla ve svým živlu. Začla předvádět striptýz a ojíždět zábradlí u schodků. Smála se s razancí řezníka Špejlíka a při každým výbuchu smíchu se osazenstvo baru leklo, že se děje nějaká vražda. Mně vyrazila z ruky foťák a ten málem přistál ve vlašáku. Protože sem seděla vedle ní, odnášela sem bujarou náladu pološílené ženy. Dostávala sem herdy do zad, byla sem skoro popálená od cigarety a měla sem otlučený žebra. Svižně sem uhýbala abych se vyhnula nějaké té zlomenině, což se mi nakonec povedlo. Kluci když viděli jak je Efa v ráži a neustále vyhrožuje striptýzem, udělali z ní hlavní hvězdu večera a dokonce jí sehnali striptýzový župan. Sima balila vesele borečky a Hugo po pátým pivu začal mluvit. Ostatní se průběžně hádali a průběžně se měli rádi, prostě klasika. Když sme se přesunuli dolů na diskotéku, kluci udělali šou s hořícíma koktejlama a pak se to zvrhlo v Efí striptýz. Něco tak bombastickýho svět neviděl. Bombastičtější než samotná Efa byly už jenom její kalhotky velikosti prostěradla na dvoulůžko. Po ní se toho chopil nějaký boreček, mladý tělo, hmmmm, matky byly u vytržení. Pochopitelně sme dělaly největší bordel. O půlnoci sme vyběhli ven, což je ve městě šílenství a sebevražda. Došlo mi to, když mi pod nohama bouchly dvě petardy a brutálně mi zalehlo ucho. Radši sem pak zalezla a zatímco ostatní se venku vystavovali smrtícímu riziku zábavné pyrotechniky, čuměla sem na novoroční projev Ozzáka. Mohutně sem si nakradla šampáňo, abych přežila Noví humor. Neboli Nova nás baví. Po půlnoci sme se přemístili dolů na diskotéku, kde Efa sbalila striptéra, zalehla ho na sedačce a my sme jenom zděšeně zíraly, jestli ho nebudem tahat vmáčklýho do gaučových pér. Do Simy tam vrkal osumnáctiletý mlaďoch. Mně přišel vizitkář, pan velkomožný podnikatel manažer. Ble. Celý večer mě obskakoval, odnášel mi talířky, misky a sklinky a vrhal na mě slizský pohledy. A měl růžovou košili. A červený obličej.
Kolem čtvrté ráno sme se unavili a byl čas jet domů. Můj velkolepý plán byl vzít si taxíka, abysme nemrzli. Jenomže zavolat tágo žádná sranda. Původně sme měli domluvený, že si vezmem taxíka, který přiveze jednu známou, ale když dojel, ukázalo se, že nás vzít nemůže, protože už má jinej kšeft. Musela sem teda volat jinýho. Řekli, že za čtvrt hodiny nás nabere před barem. Stáli sme tam jako blbý trubky, já mega nasraná, protože neumím čekat, a nejvíc neumím čekat když je zima. Sima furt řešila jakýsi nesmysly, kdo komu kde zahýbá a jak je to možný a jak ji to pobuřuje, Efa kvičela, kolik na rautovým stole zůstalo řízků, a Hugo to občas proložil nějakým skřekem. Když už sme tam stáli půl hodiny, zmrzlý jak bobky ledních medvědů, zavolala sem na dispečink znovu a chystala sem se zeptat, kde do prdele kurva ten debilní taxík je, ale nikdo, nikdo to tam nebral. Zavolala sem teda ještě na jinou taxislužbu, ale tam to taky nezvedali. Snažila sem se teda aspoň chytit ňákýho taxíka na cestě, ale byly obsazený. Ti tři se tam klátili jak ožralí vorvani a završila to Hugova hláška: "Vyser se na to, chichichi." Měla sem dost.
Rozhodla sem, že pudem pěšky na rozjezd. Sima měla starost, že pojedem se samýma ožralcama, kteří budou dělat bordel. Nebylo to tak. Kupodivu všichni seděli slušně a způsobně jak kdyby sledovali operu a jedinej rozruch sme tam dělali my. Nejvíc teda Efa.
"Tys byla stejně nejvíc královna večera." Řekl Hugo.
"Kdo? Já?" Zachrchlala sem.
"Nééé, já myslím tu.... " Ukazoval na Efu.
"Hah, ty vole, ty posranče, motherfucker, ty si nemůžeš vzpomenout, jak se menuju?" Rozezněla se Efa. "No to su já, žena, žena z ráje vyhoštěna, žena z žebra vytvořena, ty pičo."
"Žena z pekla vyvržena." Doplnila sem.
V návalu smíchu mi vrazila herdu do zad. "Ty volééééé, týý vole, kurva, žena z pekla vymrštěna."
"Démon z pekla." Řekla Sima.
"Pekelný monstrum, tebe by i peklo vyvrhlo. Na tebe tam nemají síly." Přidala sem se.
"Ježiši, vy ste sráči jebáči." Upozornila nás. "Já sem tam zapomněla ty naběračky. Vy ste hovada."
Bojovým pokřikem "hovadům zdar" sme se rozloučili a zalezli do svých doupat. Musím konstatovat, že letošní silvestr se vyvedl. Až na to, že mám zalehlý ucho, nikdo není zraněn. Nevolali sme záchranku, nikdo neskončil na záchytce. Nikdo se neporval, nikdo se nepoblil. Takže vlastně.... když nad tím tak přemýšlím, bylo to pěkně trapný :)