Drink Drunk Punk

Seděly sme se Simou na pivu a debatily nad světem. Nad tím světem v cizině. Protože se právě vrátila z Řecka.
"Je to tam všechno na hovno, furt jenom moře, v noci tam jezdí motorky, nevyspíš se, a když něco chceš a neumíš anglicky, vypadáš jako debil."
"No, právě proto se musím přihlásit do ňákýho kurzu." Řekla sem. "Protože potřebuju anglicky mluvit. Cítit se jako debil není nic moc."
Sima: "Je to děsný, že?"
Já: "Jo. Vypadáš jak blbá magikostka, sedíš v restauraci a neumíš si ani objednat makrelu z grilu."
Sima: "Ale zas tak strašný to nebude, ňáký základy mám, jako já se docela domluvím, nejsu úplně blbá. Umím říct třeba o minerálku."
Já: "Jako jak?"
Sima: "Water."
Já: "Water co?"
Sima: "No Water prostě, to stačí."
Já: "No tak rozumět ti budou, to jo." Smála sem se. "Ale furt budeš vypadat jak ten blbec."
Sima: "Jo. Přihlásíme se do ňákýho kurzu."
Já: "Tak fajn."
Další den sem jela z města a v šalině sem viděla leták na začínající kurzy na jazykovce. Doma sem koukla na jejich stránky a zjistila, že mají dobrý ceny. Hned sem se teda přihlásila, a zavolala Simě, jestli nechce chodit taky. Řekla, že si to rozmyslí.
Další den se stavila na kafe. Seděly sme na balkóně, kouřily a Sima začla opatrně: "To je daleko, ten kurz, že?"
Já: "No, ve městě. Není to daleko, sedneš na šalinu, za dvacet minut seš tam."
Sima: "To je moc, dvacet minut. Byla sem se podívat tady dole, ve školce. Učí tam angličtinu, a je to ještě s hlídáním dětí."
Já: "No jo, ale představ si úroveň takové výuky. Bude tam sedět deset matek, co si právě odskočily od plotny, a na otázku "Where are you from?" vesele vykviknou "I´m Jiřinka". Todle fakt nechci absolvovat."
Sima: "Co znamená "where are you from?"
Já: "Aha."
Sima: "Co aha?"
Já: "Já sem myslela, žes říkala, že se domluvíš."
Sima: "No tak znám pár slovíček ale né věty jako."
Já: "Heh, Simo... "
Sima: "No tak vidíš, stejně bysme nemohly chodit do stejné úrovně kurzu."
Já: "No, asi ne. Já sem se přihlásila do pokročilých začátečníků."
Sima: "A já sem asi úplně začátečník, že?"
Já: "To by sis musela udělat zařazovací test, ale pokud nejseš naučená fráze, větnou skladbu, minulý a budoucí časy, a ze slovíček zvládneš "Water", tak asi bude lepší ta školka."
Sima: "Ty se mně směješ."
Já: "Né, nesměju. Jenom žes tvrdila, že se domluvíš."
Tvářila se na mě dost uraženě.
"Simo, ale dyť já anglicky taky neumím. Proto se du učit, ne?" Snažila sem se to urovnat.
"A naučí tě něco takovej kurz?"
Trhla sem ramenama. "To záleží na tom, co od toho čekáš. Já teda aspoň to, že budu v těch hodinách mluvit anglicky. A taky se chci na milijon věcí zeptat, a od toho tam bude ten učitel."
Sima: "Já nevím, jestli to není zbytečný."
Já: "No tak pokud si chceš objednávat v řecké restauračce pití výštěkem "Water", tak to asi zbytečný pro tebe bude."
Nasraně típla cigáro. "Neměla sem ti to říkat! Furt si ze mě děláš prdel."
Já: "Ale hovno. Nedělám si prdel. Ale divej, na jazykovce budeš mít víc chlapů. Ve školce každopádně ani jednoho."
Sima: "Ty to máš teda vymyšlený."
Já: "Já ne, hele. To, že v kurzu budou nacpaní kravaťáci nebo studentíci, to pro mě fakt není terno."
Sima: "Třeba by tam byl ňákej pěknej fotbalista."
Já: "Blbneš? Fotbalisti sou všichni blbí, ti se určitě nepohrnou do kurzů."
Sima: "Tak to by ses divila, oni se musí v cizině domluvit."
Já: "No tak asi ti, co hrajou v zahraničí, né ale tadi ti škvároví ... hadi."
Sima: "Děláš ze sportovců blbce, ale oni nejsou všichni blbí."
Já: "Žádnýho chytrýho sem eště nepotkala."
Sima: "A znáš aspoň ňákýho?"
Já: "Ne. Ale kdyby byli chytří, nedělali by sport. Takovou zbytečnou námahu. Příde ti nějak chytrý nebo vtipný běhat na hřišti za balónem? A to dělají dospělí chlapi!"
Sima: "Jak se řekne anglicky fotbal?"
Já: "Stupid game."
Sima se zašklebila. "Há há, todle sem náhodou pochopila."
Už si hledám brigádu. Na jaře nám začínají hlavní koncíky a není času nazbyt. Zatím váhám mezi KFC a prací na pokladně v hypermarketu. Nemůžu se rozhodnout, co je strašnější.
Navečer sem si vysloužila (a vysouložila) volno. Sima se mnou nechtěla nikam jít, zato ale volala Jája s Edou, a tak sme si dali sraz na hlavňáku. Z jedinýho stánku v celým Brně, kde mají Report se mi podařilo ho vysomrovat z výlohy, a ve 20.00 sem stála pod hodinama, četla sem si, šťastná jak blecha. Jsem zvyklá čekat, protože ze všech lidí na celým světě chodím přesně jenom já. Asi za čtvrt hodiny mi Jája zavolala a zjistili sme, že tam celou dobu stojíme dva metry od sebe, otočení k sobě zádama. Takže sme se vůbec neviděli. Neva. Nabrali sme teda směr hospoda.
Večer to byl veselý. Probrali sme story z mládí, sestavili žebříček nejhorších řidičů, co sme s nima vůbec kdy jeli (a vyhráli to ti, co už si cenu nevyzvednou pochopitelně). Jája nadávala na Kese s Yvet, a todlencto už nikdy jako, to co bylo na té zábavě, a špekulovali sme nad tím, jestli sou tak blbí, nebo to jenom hrajou. Vytasili sme historky, jak sme tahali ožralý kamarády domů. Nenápadně samozřejmě. Vzpomněla sem si, jak sem takle táhla Buginu, ani chodit chudák nemohla, já taky moc ne, ale byla sem na tom o trochu líp. Statečně sem ji opřela o dveře, zazvonila a utekla na schody. Když její otec otevřel a Bugina se vhroutila do bytu, dostala takovou facku, že sem to do té doby eště neviděla. Což se dalo trochu pochopit vzhledem k tomu, že jí bylo čtrnáct. Eda vytáhl historku, jak Níťákovi zacpal pusu rukou, když blil, "protože kdyby poblil šalinu, byl by to strašnej trapas, musel sem ho ucpat."
Jája si dramaticky dala ruku před pusu. "Mohl se udusit blitkama."
Eda: "Stejně nakonec umřel, takle by to bylo akorát o rok dřív."
Probrali sme taky jackass a nejděsnější klip, co sme viděli na YouTubu. Když pominu ty nejděsnější videa, kterým říkáme "zpívající hlavy"... Vyhrály to džekesí hrátky v domově důchodců.
Eda s Jájou vykládali, jak si musí vzít další půjčku, aby koupili na barák kotel. Protože vyloženě makají jenom na to, aby zalepili účty za plyn. Platěj tolik, že já bych se zhroutila. Takže vymysleli kotel. A aby toho nebylo málo, Eda vymyslel, že nechá na zahradě vykopat studnu. Bylo mně jich líto. Už jim musí být delší dobu jasný, že ohledně domečku přecenili svoje finanční schopnosti. Ale nevzdávají se. A to je hlavní. Ale úplně nejvíc se o ně bojím, že to spolu nedotáhnou do konce, rozejdou se, a oboum zbydou akorát tak děsný dluhy, z kterých by normální člověk skončil na psychině. Já teda určitě. Ach jo, sou to dva třeskoprsci.
Eda mi sdělil, že pro mě mají narozeninový překvapení, a je to kapela na vesnické zábavě.
Eda: "To je vesnický punk, to něco uvidíš."
Já: "Minule to byl punk až dost."
Eda: "Né né né, todlenc už bude dovopravdy. Budeš mít oslavu narozenin jako ďas."
Jája: "Škoda, že ti nemůžem zorganizovat něco lepšího. Já vím, že todle je..."
Eda: "Ty vole, Vokurko, já kdybych měl prachy, tak ti zaplatím koncert Billy Talent u Prdule."
Potom nám Eda vyzradil, jakou si nechá udělat novou kérku, i když naposledy měl na mě frfly, jakože "hlavně už se nekéruj, mně se to nelíbí, budeš vypadat jak člen motorkářskýho gangu...." Domluvili sme se, že pudu s ním. Jestli mi zasponzorne ňáký můj další kérkový projekt, to je eště v jednání. Rozhodně bych si dala něco dozadu na ruku.
Potom sme se přemístili do Charlie´s. Většinou tam hrajou sračky, nečekala sem nic moc. Zase bylo natřískaný. Zarazilo mě, že když sme přišli, hráli Eat The Rich, protože to teda běžně není v repertoáru. Mrkla sem teda vedle baru a byl tam úplně jinej dýdžej, tím se to vysvětlilo. Borci tam byli divní. Prostě jiní. Něco viselo ve vzduchu. Šla sem pro pití. Eda už byl slušně na sračky, a začal dole u stolů předvádět svůj taneční repertoár, tak sem si řekla, že lepší bude koupit mu nealko pivo, to ani nepozná. Šla sem teda na bar pro piva a jak sem procházela, tak mě ňákej borec plácl po zadku. Zastavila sem se, a zakřičela na něho:
"Co děláš, ty debile?"
A on: "I don´t understand."
Já: "You fucking chicken shit!"
Zíral. Vzala sem teda ty piva a vrátila se ke stolu, kde Eda předváděl svoje šou. Nedá se to popsat, to se musí vidět. A taky že všichni zírali. Jenom sme se Jájou smály, občas sem něco vyfotila, ale fotky vyšly rozmázlý. Ani ten foťák ho nepobral. Od protějšího stolu přišel jakýsi boreček, a nevěřícně se zeptal Jáji, jestli Eda je její přítel. Řekla, že jo. Potom, co odešla na hajzl, ten stejnej borec přišel za mnou a ptal se, jestli je to vážně náš kamarád. Řekla sem, že vážně jo. Jak se Jája vrátila, přišel další borec a na něco se Jáji ptal. Řekla, že mu nerozumí. Mluvil anglicky. Tak sem to musela překládat. Ptal se Jáji, jestli pude tančit, ta že teda jako ne, a on se ptal proč ne, tak mu řekla (já sem řekla), že tady má přítele. Zeptal se mě, jestli sme odtud, tak sem řekla, že jo a zeptala se ho, odkud je on. Pyšně se vyprsil a ukázal na odznak vlaječky, který měl na tričku. Tak nějak sem tu vlajku nepoznala, tak sem zkusila hádat.
"You are from Finland."
Zatvářil se dotčeně. "No, Sweden."
Po tomhle fiasku se jaksi urazil a odešel. Neva. Potom k nám přišel ňákej další borec, co mluvil anglicky. Ptal se, jestli umím anglicky, řekla sem "little bit" a už seděl u stolu a vesele konverzoval. Jája neumí anglicky ani žbleptnout, Eda taky ne, takže sem tam sloužila jako překladač, což se mi moc nelíbilo, protože sem musela přemýšlet. Ani sme se nenadáli, a už u nás seděli další tři anglicky švitořící borci. Byli z Belgie. Naštěstí mi nikdo neukazoval vlajku, protože belgickou vlajku bych nepoznala, ani kdyby vedle ní byl nápis Belgia. Vylezlo z nich, že sou tým kolem helikoptéry, protože tady byly ty letecký dny, jeden z nich byl pilot, a zbytek kolem něco jako - nevím jak to napsat. Technický tým prostě. Pak se tam chvilkama míhali ještě další dva, co k nim patřili. Eda se rozhodl, že ho to tam nebaví, a že vypadne. Potřeboval o tom asi informovat pilota.
"Vokurko, řekni mu, že du pryč, protože já poslouchám metal, a né takový sračky, s tím ať dou do prdele."
Já: "He don´t like this music, because he is fan of metal."
Eda: "Řekni mu, že je to tady pěkně trapný, a všichni co to tady poslouchají, sou pěkní sráči."
Já: "He is drunk."
Pilot se smál. Říkal něco jako, že Eda je zajímavý člověk.
Já: "Yes. He is amusing when he is sober, but when he is drunk, he is...insane."
Eda: "Cos mu řekla?"
Já: "Že seš borec."
Eda teda vysmahl, a my sme tam s Jájou zůstaly samy s letcama. Jája potřebovala s jedním z nich probrat teorie okolo všech alb Madonny, a já sem to celý musela překládat, ó můj bože, pak sem se s jedním z nich bavila o fesťákách, a o hudbě, říkal, že je velkej fanda RATM, z toho sem byla unešná, tak sme zase rozebrali Rejče, pak sme kecali o Belgii, ptal se mě, proč sme tady měli tu revoluci a tak, rozebrali sme, jak jejich systém podporuje rodiny s dětma, a jak náš systém nepodporuje nic, a najednou byly tři ráno. Mezitím sme si s Jájou párkrát zatančily, zaskákaly, ňáký borci se mě snažili vytáhnout na ploužáky, ale vzdali to když sem uprostřed válu začla skákat. Když sme se už s Jájou zvedaly, že vypadnem, hráli Helmuty, to sem teda vůůůbec nečekala, byla sem u vytržení a všem sem vykládala, že ten text složil můj kamarád v léčebně, a kupodivu z toho nikdo odvázanej nebyl, ale my s Jájou teda jo, protože to byla bomba. Potom si za mnou přisedl zase ňákej polák, co vypadal jako Serj Tankian, a možná to byl on, a furt se mohutně bavil o americké politice, což mě nebavilo ani trochu, tím míň, že sem v sobě měla už tři piva a čtyři tequily. Politickou shit debatu sem ukončila bouchnutím do stolu a výkřikem "Bush ííííz a fucking bitch."
Na cestu domů sme si vzaly taxíka. Teda Jája ho vzala a hodila mě dom. Samozřejmě, že sem se ho zeptala, jestli má zbraň. To je moje tradice when I´m drunk, a nemíním to porušovat. Řekl, že pistoli nevozí, protože to je blbost, a následoval výčet všech strašných věcí, který se staly jeho kolegům, protože tu pistoli měli. Jája byla jaksi mimo a uprostřed hrůzostrašné historky, kdy ňákej borec popravil taxikáře, se trochu zcestně zeptala, kolik stojí kůň. Domů sem dorazila o půl patý ráno.
Doteď se tady se mnou nebaví ani noha od stolu.
Anty Flágy si furt nemůžu smazat z empétrojky, furt sem na to měkká. Kluci jedni.... mají to v hlavkách trochu pomotaný, ale tak ta hudba mě baví, takže... se asi máme rádi.
Scénář pořád upravuju, dělám podtržítka, dopisuju popis postav (a do toho se mně teda chtělo ze všeho nejmíň) a co nejvíc oddaluju chvíli, kdy dopíšu konec. To bude smutek. Nedovedu si to zatím představit.
Ke konci září mám na Riviéře fesťák, Horkýže, Vypsanou Fixu, Semtex, Entry a takový záležitosti. Takže se pudu podívat. Doufám, že už nebude moc zima.

Tak, a tohle sem dostala k narozkám od Katt. Ještě jednou díky!