Zase Livin

V pátek sem vyrazila za Simou. Původní plán byl sedět na balkoně a vypít víno. Takže sme furt kecaly, a zapíjely fakt, že Efa konečně vyhodila hajzla z ubytovny. Došlo k tomu, když ji zabarikádoval v pokoji a chtěl zapálit. Trochu moc. Efa na něho poslala borca mlátičku a hajzl už se nevrátil. Pěkně. Tleskáme. Každý vítězství nad hajzlama se musí mohutně slavit, zapít, a zažehnat možnost návratu takovýho zmrda. Slavily sme teda samy se Simou, páč Efa nemohla dojet. Pak nám došlo víno. Byly sme rády, protože bylo stejně hnusný. Minule sme se Simou pily Buška, ten byl dobrej. Sima nevěděla, kdo je Bušek, tak sem jí to přednesla. Čuměla na mě jak péro a nakonec mě obvinila, že sem si tu romanci vymyslela.

"Divej, ty teda pěkně kecáš. Bušek je název vína, to není žádnej týpek. Čkej, se podívám co je tady napsaný.... hele... Bušek z Velhra...Velehra..."

"Velhartic." Vzala sem jí flašku. Na etiketě byl začátek básničky. "Cha, divej. Tady to je." Ukázala sem.

Sima zamžourala na flašku. "No dobře, začátek tam je, zbytek sis ale vymyslela."

"To napsal Neruda, to bych si těžko vymyslela. Dost mě přeceňuješ, já neumím vymýšlet básničky." Přiznala sem.

"Pche, hovno. Seš spisovatel." Mávla rukou. Spisovatel jako básník, všechno šumák.

Takže ale teď, když nám došel hnusný modrý portugal, sme vůbec nebrečely. Sima hned vymyslela akci, že jako pojedem do města. Daly sme si tam sraz s Luckou. Dost sem se bála, že když je novo-nevěsta, tak bude furt mluvit o tom svojim, což by bylo dost otravný, ale bohudíky se to nestalo. Na nádru sem si koupila hnusnej párek v rohlíku, vyzvedly sme Lucku a zamířily do Tres Gallos. Byla sem docela rozčarovaná z chlastacího bontonu, protože sem měla předtím víno, že jo, a minule sem tady měla kolem toho plno pindů. Jenomže situace dost divoká, protože víno v hospodách nepiju, páč je mi jasný, že tam mají děsný rozlívaný sračky. Neboli nepila sem v hospodě nikdy dobrý rozlívaný víno, a kvalitní flašku si nekoupím, že jo. No, takže sem si dala pivo. Jo, su křupan. Klidně to přiznám. Ale bylo to výjimečně. V Tres Gallos vládla tak nějak nuda. Dýdžej byl blbec. Skoro si myslím, že u dýdžejů je to ňákej syndrom z povolání. Seděly sme tam něco přes hodinu. Sima mi furt vykládala, jak je to na hovno podnik, a jak bysme měly jít někam, kde je to lepší. Tím samozřejmě chtěla říct, ať ji vemu do Livinu. Hrála sem hru na blbečka ještě pěknou chvíli, poslouchala sem teda Simu, jak furt dokola říká, že je to tam na hovno a postupem času zkracovala pauzy mezi opakováním. Bavila sem se sledováním místního playboje, kterej objímal a ocucával všechny mařky, a ty z toho byly šťastný, protože byly hnusný. Ani na sebe nežárlily, protože věděly, že něco takovýho si jako pořádný hnusky nemůžou dovolit. To byla teda zoufalost. Boreček byl strašnej sám o sobě, vypadal jak kluk s kšiltovkou z klipu Pretty Fly. Dokonce tak i tančil. Československo má talent. Ňákej jeho kámoš zase dělal robota. Bylo to tak strašný, že se na to nechytaly ani hnusky. Tlustej pes mi oslintal nohu. Kolem mě prošel arab a mrknul na mě jakože laškovným mrkem. Sima se ke mně naklonila. "Myslím, že bysme měly jít někam jinam, je tady nuda."

"No jo, furt. Jo, dem. Vezmu vás teda do Livinu, achjo." Rezignovala sem.

Sima za mě zatáhla vlezný, protože ochotná su vocaď pocaď a platit za Livin, to teda jako né. U dveří stáli tři vyhazovači. Nějak brutálně se zvedl počet. Jeden vybíral prachy, druhej razítkoval a třetí otvíral dveře. Působili jako gang Hells Bells. Vítejte v pekle. Vevnitř bylo zase narvaný, dostat se k baru byla půlhodinová záležitost, navíc z toho nešlo vyváznout bez modřin. Odmítla sem hned po prvním pokusu chodit pro další pití, a tak zbytek obstarávala Sima. Celá se zvrhla a pak místo piv nosila panáky Malibu s mlíkem. V životě sem to nepila a myslím, že bych se bez toho obešla. Je to sice dobrý, ale nemá to ty správný prdy. Lucka rozvalila svoje brejky. Kluci čuměli, obdivovali, stáli v kruhu a tleskali. Já sem takový štěstí neměla. Asi to bude tím, že na mně není co obdivovat. Někdo mi shodil pivo a při skákání mě ňákej borec sejmul a málem sem přepadla přes zábradlí. Livin je prostě skvělý místo pro život. Peklo na zemi, kde ze zdí čučí vycpaný hlavy zvířat. Dýdžej byl debil. Sima mě vyslala, ať nám zahraje Pink. Zeptala sem se teda, jestli by mohl zahrát Pink. Řekl, že to by teda nemoh. Prostě Livin se vším všudy, nepřekvapí mě už nic. Doufám, že Sima tam už nikdy nebude chtít jít.

Odpolední směny v práci sou divočina. Někteří noví lidi sou divočina. Například Lenka, co sme jí se Slávkem psali dopisy. Asi sem ji nedocenila. Celou dobu totiž mlčela, nic neříkala, vůbec nic, kromě toho teda že mluvila se zákazníkama. A pak, na večerní směně, někdy za temné noci, když venku skučel vítr, umrzával hmyz a my sme promýšleli akci s krycím názvem "hořící barikády", Lenka promluvila. Poprvý nás začala vnímat a se stoickým klidem hospodyňky ze Stepfordu distingovaně zahlásila: "Já to tady nenávidím, nenávidím zpičený piče, zkurvený zmrdy, zasraný hajzly, dementy, kurváky, pošuky, a všechny luliny, kteří na mě křičí, nenávidím mejl, na kterej mně furt chodí tabulky, nenávidím tady ty posraný pravidla, kdy nemůžu mít na stole ani vodu, a nenávidím, že mě hlídá kurva ňáká posraná ajpina, kterou musím kódovat když du na hajzl. Co je do piče ňákýmu telefonovi po tom, kdy du na hajzl?" Pěkně. Vítej do klubu.

Barbie je taky hustá. Zezačátku sem ji neměla vůbec ráda. Vůbec se neprojevovala, a když později začla, bylo to něco jako "Life in plastics, it´s fantastic.

You can brush my hair, undress me everywhere..." Pořád se před někým nakrucovala, ale když sem ji trochu pobrala, byla to prostě sranda, je to celý srandovní asi jako když se díváte na někoho v kabaretu, nebo ve strip baru. Je to prostě zábava.

Jednou za mnou přišla, a řekla: "Hele, dostala sem od Puštíka stejný náramek jako máš ty!" Ukazovala si na ruku.

"Eh... no to... no toto.... cože... já sem myslela, a já sem myslela...." Dělala sem že brečím. "... a já sem myslela, že su jediná, že su pro něho... ach... kde je ten hajzl? Puštííííík!!!"

Náramek byl ve skutečnosti gumička z nástěnky ve tvaru jakýhosi písmenka. "Hele, já sem dostala písmenko J." Ukazovala Barbie. "To znamená jako Janička, že jo? Dostalas taky J?"

Sundala sem famózní náramek z ruky a dala ho do původního tvaru. "A já mám.... písmenko C."

"Ti tím chtěl asi něco ... naznačit." Řekla Barbie.

"To jako že su... c...c....cecek?" Podívala sem se na ni ukřivděně.

Barbie to složilo. Od té chvíle mi říká Cecek, říká to všude a nahlas, a ostatním se to velice zalíbilo, a říkají mi tak taky. Slávek zase vyfasoval přezdívku Pišťour. A je to kvůli jelenímu loji, ale to je vlastně jedno. V úterý večer sem rozjela svoje pásmo historek, protože nováčci například přišli o naši veleslavnou "akci Chata". Barbie se velice zajímá o Puštíka, a tak sem teda vykládala historky o Puštíkovi, jak usnul v autě, jak přelomil ostnatý drát a pokřivil plot, což nikdo nepochopil, jak hrozně vypadal po ránu a jak mohutně uklízel i přesto, že se každou chvíli poblil. Odprezentovala sem ho se vším všudy, a řekla sem Barbie, že by spolu už sakra měli zajít do kina, protože se na tom domlouvají už kurva dlouho, a mě takový čekání nebaví, protože se na to nemůžu dívat, jak se to táhne. "Nepudeš do kina, přídeš o něho, a tady není čas, milá přítelkyně, na něco čekat, there’s no more time to waste. To jako že umím anglicky, jo. Prostě neserte mě, děti, zajděte si někam, jakýpak copak."

"A myslíš, že není děvkař?" Zeptala se Barbie.

"Puštík? Eh...hmmm....na chatě spal celou noc v autě. Sám." Uzavřela sem to elegantně. Dobrý, ne?

Ela začla být nějak strašně paranoidní. Byla taková dycky, ale teď se to zhoršilo. "Počítala sem hovory, který nám chodí." Oznámila nám jednoho večera. "Přestali nám přeposílat většinu hovorů. Všímáte si, že je jich teďka míň? Dělají to tak na všech odděleních, který se budou rušit. Jako první krok přefiltrujou hovory. A je to tady. Znamená to, že nás budou rušit. Všimněte si taky, že všichni nováčci, co se teď školí, sem přešli z aktivu. Pěstujou si tady za nás náhradu, aby nás mohli vyházet. A budou mít prodeje."

Jarek taky dycky příde s něčím hustým. "Našel sem si v zákoníku práce pojednání o tom, jak velká má být pracovní plocha. Přeměřil sem si stůl, a budu si stěžovat."

Večer kolem desáté hodiny nám hrabe definitivně. Rozhodly sme se s holkama rozdělit si kluky. "Beru si Pišťoura." Oznámila sem.

"Já tě nechcu." Řekl. "Seš moc... hlučná." Smál se.

"Ach, a já sem myslela...." Třepala sem bradou "... že su alfa omega tvýho života."

"Alfa omega? To sou mastný kyseliny, ne?"

"Aháá... to sem si kurva nezasloužila. Čekala sem kdeco, ale že mi řekneš, že su mastná kyselina... no toto..." Smrkala sem do rukávu.

"Já si beru Puštíka." Řekla Barbie.

"Mici, seš na tahu." Upozornila sem.

"Já nechcu žádnýho chlapa, já si beru Lenku." Řekla Mici.

Lenka: "Ale já tě nechcu, seš vychrtlá pičo jak somálec, a navíc máš blonďatou hlavu. Já si beru Elu, ta má největší kozy. To je kus baby."

Ela: "Ale já nejsu lesba, já beru Jarka, protože se mnou chodí kouřit."

Mici: "A já sem zůstala na ocet, ty vole, se mi zhroutil svět. Ale Jano, Pišťour tě podvádí. Odpoledne mi šáhl na krk."

"Cože?" Zhrozila sem se. "Ty flundro, to si říkáš kamarádka?"

"Já za to nemůžu, to on." Ukazovala na chlámajícího se Slávka.

"Jak on? Pamatuj si, že chlap za to nikdy nemůže, to sou pudy. Ale ty...ty....ty tady vysíláš ty blonďatý signály!"

Ve středu mi hráblo definitivně. Byla sem hyperaktivní hyperaktiv, nesnesitelný člověk. Pod záminkou že hrajeme šlapku, sem všem skákala po nohách, šlapala sem jim po botách a kopala do židlí, až mě nakonec měla Barbie tak plný zuby, že mi propiskou skoro rozbila zub. V deset sem se s Kifem přesunula k Námořníkovi, kde sme nejmíň dvě hodiny diskutovali o tom, jestli může trupík plavat. Podepřeli sme to nákresama o aerodynamice, o ploše a obsahu. Já sem tvrdila, že podle mě by šel trupík ke dnu. Ve finále už sme byli rozčílení vědci, a Kif na mě křičel: "Jak do toho můžeš motat Archimédův zákon? Nevypočítáš hustotu, když si zapomněla na plíce!!"

"Takže si myslíš, že mrtvej trupík de ke dnu, zatímco živej teda ne."

"Jo, přesně tak."

"Chceš říct, že selhala moje teorie o rozložení váhy?"

"Počítáš s mrtvou váhou. Zapomněla si na ty plíce!"

"To né toto." Zmačkala sem všechny cechy s nákresama a výpočtama. "Já chci důkaz!"

V práci mi Vzteklina řekla, že jestli nebudu prodávat, tak mě vyhodí. Ale já nejsu žádnej obchodník. Nikdy sem nebyla a nebudu.

Příští týden se chystáme se Simou za Efou, to bude nářez.

Laura jede na dovolenou, a ani trochu jí to nezávidím.

Onemocněla sem rýmou brutalis. Nemůžu mluvit, což je na tom to nejhorší. Eště že můžu házet statusy na Facebook, jinak bych umřela.

Bolí mě nohy a mám pět nových modráků.

Samoopalovací krém na mně zanechal divný fleky.

O víkendu musím pracovat.

A zítra mám zase narozeniny. Fuck.