Zimní kuklení

Pořád mě udivuje neschopnost některých lidí samostatně uvažovat. Rozčiluju se nad tím denně. Taťka mi dycky říkal, když sem se na něco blbě zeptala: "Zkusila sis to najít? Popřemýšlelas o tom? Přečetla sis návod?" Moc dobře sem teda filtrovala, na co se ptát. Protože kdo se ptá, vypadá jako blbec. Tím spíš to platí od té doby, co existuje internet. Nesnáším řeči, co nikam nevedou, který mě nepobaví, neobohatí, který mě nezajímají. Pokud mi někdo bude vykládat o letáčkách z Lídlu, o velikosti švestek, o složení mateřskýho mlíka nebo o nové kolekci od Armaniho, tak teda krutě pohoří. Nemám prostě ráda, když lidi plýtvají řečí, pořád jenom mluví, mluví, mluví, ale nic neřeknou. To stejný je s otázkama. Nejhorší sou otázky, na který nemůžu znát odpověď, a přesto se někdo klíďo píďo zeptá. "Nevíš, co sem měl včera na oběd? Kolika příborama budu jíst v luxusní restauraci? Kolik stojí letenka do Bangkoku? Jakou srst má krtek? Unese kondor lišku? Dá se jít v osum večer bosky přes poušť Gobi? Co se přesně děje v Oblasti 51? Kdo zabil Jacksona? Jak bude příští měsíc? Proč seš tak bílá?"

Klasickým příkladem je Sima: "Jak chutná lanýž?"

"Jako ryzec kravský." Odpovídám.

"Ty jo, to nemůžeš přece vědět. Nikdy si lanýž nejedla!!!"

"No. Tak proč se mě na to ptáš?"

Dneska sem byla s Aničkou u doktorky. Naproti mně seděl chlapík s dcerkou. Seděli tam dlouho, holka se plazila po lavici, a znuděně se táty zeptala: "Kdy už budem na řadě?"

"Za dvanáct minut." Zněla bystrá odpověď.

"To nemůžeš vědět!!!" Křičela uražená holka, roztrpčená evidentní lží. Smála sem se. Blbá otázka, blbá odpověď.

Měli sme o tom debatu U Námořníka. Říkala sem Učitelovi, že to je největší chyba celýho školskýho systému, že neučí děcka samostatně myslet. "Učí se tam pičoviny, jako sou goniometrický funkce, a už vůbec se nebere-"

"Počkej, jak pičoviny. Goniometrický funkce sou důležitý. To v životě potřebuješ." Řekl Učitel, protože se ho to nejspíš dotklo.

"No jasně, goniometrický funkce sou důležitý, já je například využívám." Řekl pinkl Radek, stylově oblečenej v námořnickým tričku.

"Jak využíváš? Počítáš u točení piva tangens?" Divila sem se. Pak sem nad nima mávla rukou. Protože dost dobře bylo možný, že chlapi se baví u pití počítáním tangensů. Některý věci mi prostě zůstanou navždycky záhadou. "No prostě sem chtěla říct, proč se ve školách neučí třeba vyhledávání informací. Víte kolik lidí neumí zadat klíčový slovo? Víte kolik lidí neumí vyhledat odjezd autobusů ze Zvonařky, protože zadají do vyhledávače slovo "nástupiště"? To je teprv tragédie. Né ňáký vaše počítání vesmírů a rozebírání husitství ty jo, na dvacet vyučovacích hodin. Nikoho sakra nezajímají hry na vojáčky, protože vážení přátelé, Žižka je mrtvej."

"Havel je kokot." Řekl mi na to pan Korálek.

"Nebo třeba vem si literaturu." Pokračovala sem dál na Učitele. "Proč se musí číst takový blbiny, jako je Babička a Malej Bobeš. To nikoho nezajímá."

"Mě náhodou Malý Bobeš baví." Řekl Kif. Takovou podpásovku si píšu do seznamu křivd.

"Já sem třeba musela číst Hochy od boří řeky a doteď z toho mám vyrážku." Řekla sem.

"Proč?" Divil se Učitel. "Hoši od bobří řeky sou boží, nebo třeba Rychlý šípy, nebo třeba Kája Mařík, to sou dobrý knížky."

"No." Kývu poraženě hlavou. "Sem jenom chtěla říct, proč se jako neučí současní autoři. Babičky se nikdo nemůže chytit, stejně jako Erbena. Tomu prostě ty děcka nemůžou rozumět. Proč se neučí současní autoři?"

"Náhodou Erben byl výbornej básník." Zamyslí se Učitel. "Stejně jako třeba Mácha, to nesmíš podceňovat."

"To ale není odpověď na to, proč se děcka ve škole neučí užitečný věci, například jak vyhledávat informace. To je přece sakra důležitý!!" Trvala sem si na svým.

"No, děcka mají informatiku." Řekl Učitel.

"Jo, já vím. Hrajou onlajnovky. Tam se toho naučí." Mávla sem rukou.

"Když se ti to nelíbí, tak udělej něco pro to, abys to mohla změnit." Řekl Učitel bystře.

Jenomže tady ta věta je pěkná podpásovka, protože takový řeči se vedou v hospodě, protože se prostě vedou, protože od toho sou hospody. Řeči se vedou, pivo teče, a z hospody nikdy žádná revoluce nevzešla, to si musí každej uvědomit. Fráze "tak s tím něco dělej" je klasickej uzemňovák, protože na to už není co říct. Jakože... vyhráls, a jedeme dál. Pak teda přišel veleslavně na řadu pan Korálek se svým Havlem.

Chtěla sem tady z toho udělat jakože článek o tom, jak mě sere, když si lidi nedokážou najít informace, a už su zase někde jinde. Mamka by řekla "to je proto, že neumíš škrtat, se podívej jak ten článek vypadá". Ale úplně nejlepší na tom celým je, že nemám důvod nic škrtat ani přepisovat, ani mazat. Jo a knížka mi nevyjde, po měsících bojů je to konečný rozhodnutí, ale mně to vůbec nevadí, protože já zůstanu underground, a tak to má být.

Nečekaně mi zavolal Eda. Rok sem na něho byla uražená. Ale jak zavolal, tak sem si řekla, že nebudu dělat fóry a aspoň na hoďku s ním zajdu na pivo, že mě jako neubyde. Kdybych nebyla takovej dobrák, bylo by mi asi líp. Přišel slušně nametenej. Sedli sme si do vinárny, dali sme si pivo a Eda se do mě pustil, jak kdyby se nechumelilo: "Proč nikdy nezavoláš Jáje? Ty ses na ni úplně vykašlala. Proč jí nikdy nezavoláš? Můžeš mi to inteligentně vysvětlit?"

"Dej mi pokoj. Chtěla sem." Lhala sem až se mi od huby prášilo. "Já jí zavolám."

"No tak ale tos měla udělat už dávno. Ona je z toho smutná, si myslela, jaký ste kamarádky, a jak si budete vykládat o miminech..."

"No ty vole, to určitě." Vyvrátila sem oči. Důvod číslo jedna, proč se s Jájou nevídám je, že se mi nechce mluvit o miminech, důvod číslo dva je, že se mi nechce poslouchat o tom, jak Eda už dva dny nechlastá, a jak se změnil.

"...takže můžeš mi říct, proč si jí za celou tu dobu nezavolala?" Pokračoval Eda.

"No tak nemám čas, no. A vůbec, se tady nebudu za nic omlouvat, polib mně prdel. Když je jí tak smutno, tak měla zavolat, sakra, co já se tady komu budu zpovídat." Nasrala sem se.

"Ale ona ti volala právě, a ty nebereš telefony a neodpovídáš jí na esemesky." Nedal se Eda. Byl fakt otravnej a měla sem ho plný zuby. Mlel totální kraviny.

"Hele, řekl sem Jáji, žes mi zavolala, tak sme jako zašli na pivo. Protože sem nechtěl, aby věděla, že sem ti volal já. Jenomže ona se nasrala, že si nejdřív nezavolala jí, tak je teď jako naštvaná."

"Cože? Já sem se jí jako měla zeptat, jestli s tebou můžu jít na pivo? Nevybíráte půjčovný náhodou?" Vůbec sem nechápala.

"Hele, nesměj se. Ona je dobrá, já ji mám fakt rád. Vím, že su hajzl a že má se mnou na hovno život, ale já ji fakt miluju."

"Blááá blá blá blá... meleš hovna." Poslouchat Edu byl fakt zážitek, kterej si nechcu zopakovat. Hrkla sem do sebe zbytek piva, zvedla sem se, zdarec, žijte si ve svým podivným románku blaze, beze mě. Smázla sem oba z telefonu a tímto sme skončili.

Narozeniny sem jaksi neoslavila, což mi ale vůbec neva. Měli sme to domluvený s Kifem, jakože je oslavíme společně, takže se zorganizovala pařba, jenomže v den D já sem byla nemocná a Kif neměl prachy, takže se to oslavilo bez nás. Doufám, že se děcka aspoň dobře zbořily. Týden předtím byla taky firemní akce, kde sem nebyla, protože sem byla někde jinde, kluci se tam porvali s Ukrajincema a rozsekali klub. Nechápu, proč se nic neděje na akcích, kde su, a když jednou vynechám, koná se zábava. Se Simou sem narozky neslavila a s Laurou sem pařila v Áčku, ale to se moc nepočítá. Od Páji sem dostala parfém, ohó, Pájka je největší frajer na světě, od Laury dvě flašky vína, salám a čokoládu, od rodičů peníze, hurá, a od Aničky pusu. Za peníze sem si koupila telefon s dotykovým dysplejem, no a konečně mám pocit, že du s dobou. Akorát připojení na Facebook mi v tom mobilu tak nějak pokulhává, tak ale párkrát s ním praštím a bude, musím mu ukázat kdo je tady pán a sjednat si respekt, pak to bude gut.

My Chemical Romance mi udělali na narozky radost a zveřejnili trailer k nové desce, celý to vypadá super, celý to komiksový dění, nemůžu se dočkat.

V knihkupetví sem si objednala ňáký knížky a mangy, protože sem konečně objevila něco přeloženýho do češtiny, a taky spešl sbírku českých mangových autorů, takže zítra pro to běžím, to mám taky k narozkám, pak se s tím zahrabu do postele a jenom tak mě něco ven nedostane. Ještě skáknu do Černé planety pro ňáký komiksy, ať si nasyslím sbírku na zimu, možná i něco anglickýho bych zvládla.

Tuším že zase nastává zimní období, kde končí moje barový radovánky, protože v zimě su fakt mrtvá, nikam se mi nechce, umírám doma jako spořádaný občan, a každou zimu mám strach, že už se neproberu, že takový nudný život povedu už pořád, že sem zestárla, nebaví mě pařit, ani nikam chodit, prostě je to hrůza hrůzoucí, co nebere konca. Doufám, že se tuto zimu stane nějaká výjimka, protože jak si začínám syslit knížky a přemýšlet nad návštěvou knihovny, fakt mám ze sebe strach. Už sem si dokonce koupila Granko a těším se, jak zalezu s teplým kakaem a komixama do postele. Kakao je varovný signál, že se chystám zazimovat, to už mám vyzkoušený. Panika je na místě, chce to ňáký bojový plán