Pár okamžiků do rozdvojení

Minulej týden sem dvakrát spala u Laury. Byl to vegáč. "Teď sme hodně spolu, to je dobře." Řekla když sme dopíjely víno. "Protože teď budu mít chlapa, a to už s tebou zase nebudu. Nebudu mít na tebe čas." Pokývala hlavou. Upřímnost nade vše, friendship forever. Zní to trochu krutě, ale dobře vím, že to tak dycky je. A i přesto sem ráda, že sbalila toho pinkla. Ani nevím jak von se menuje. Zjistím.
Konec léta sem proto pojala rozlučkově. Jako správný vyděrač sem řekla, že eště musíme stihnout jeden fesťák, v Kolíně, protože když mě pak už nebude chtít vidět, tak aby mi to eště teď vynahradila. Laura se kroutila jako had v soli, nechtělo se jí, ale nakonec povolila a příští týden jedem. Řekla sem taky, že vzhledem k tomu, že už sme jednou nohou v hrobě, není čas ztrácet čas, a dva fesťáky ročně, plus majáles, sou povinná záležitost. Takže sme se rozhodly najít ubytovnu nebo penzion v Kolíně. Protože už sme téměř duchny, jak sem řekla, a spat ve stanu fakt teda není nic moc. Jakože přežít by se to dalo, pokud de o jednu noc, ale nemáme ani to posraný auto a tím pádem bysme si neměly kam schovat věci, a to je na hovno. Zjistila sem že přespání v Kolíně nás vyjde na 200 káčé, což je luxus. Něco podobnýho bysme zaplatily za stanování.
Sobota večer bude boží: O půl sedmý Sunshine, v osum Skyline. Su zvědavá na Rybičky, ty sem eště naživo neviděla. Pak Wohnouti a Divokej Bill, to bude standart. Na druhý stejdži není nic co bych znala, ale rozhodla sem se, že vidět moc dobrých kapel za jeden den, dokonce ani za dva dny, fakt není dobrý. V podstatě su ráda, že uvidím deset špatných kapel, dvě průměrný a dvě výborný.

Vrátím se eště k Lauřinýmu objevu. Slíbila sem, že o ní psat nebudu, protože ach bože, ten můj blog nadělá víc škody než užitku, ale todle mi příde zajímavý. Laura šla ke kartářce, aby se dověděla co ji čeká a nemine. Kartářka byla mladá cigánka. Jak k ní Laura přišla, vůbec nemluvila, ale cigaňa jela. Řekla jí absolutně všechno, a taky jí řekla, že už na ni někde čeká ten pravej borec, že se má dívat hlavně po cestě z práce, do práce, hlavně taky někde u baráku, že von je někde blízko. Radovaly sme se. Za týden později sbalila pinkla v hospodě, která je těsně u jejího baráku. Takže po cestě do práce a z práce na sebe mávají.
Chtěla sem taky osud. Ale furt sem se nemohla dokopat k tomu, abysem někam zašla. A pak, jedno ráno, sem potkala kolegyni z práce, a ona říkala, jak byla u kartáře, a jaký je to násol, a pak sem zjistila, že to je ten stejnej, jak sem k němu chodila. Naposled sem byla před pěti rokama. Předpověděl mi aničku a dvojčata. Vzala sem si na něho teda kontakt, a eště to stejný odpoledne sem seděla v kartářově kutlíku. Nepamatoval si mě. Musela sem se připomenout. Že kdysi, před pěti rokama... no už to bylo dávno.
Zeptala sem se na zdraví a tak, to teda všechno sedělo. Řekl mi že su oslabená nějakýma práškama, který dlouhodobě beru, a já sem řekla, že jo, že beru léky na epilepsii a on se tomu strašně divil, že to tam rozhodně nevidí, že prostě epileptický ložisko nemám. Takže se mám objednat na eeg, aby se to vysvětlilo, protože abych ty léky nebrala zbytečně, ale chraň bůh, abych ty prášky sama vysadila. Řekla sem, že přece nejsu blbá, ale taky mám máslo na hlavě. No ale na to eeg se teda objednám, protože když už nic jinýho, je mi divný, že pět let po mě nikdo nechce žádnou kontrolu. Jo. Dál sem se dozvěděla, že v padesáti pudu na nějakou operaci, což je dobrá zpráva, protože aspoň vím, že se těch padesáti dožiju.
Pak sem se hodně ptala na Aničku a tak. Potom sem se zeptala, jestli budu mít ještě ňáký děti, tak vyložil karty, a řekl mi, že teda budu mít dvojčata. Že z těch karet je to jednoznačný a jasný jako facka. A že to příde v Kristových letech. Už teď mám dojem, že sem se zbláznila. To jako budu chtít ještě jednou být těhotná? OMG. Mám eště dva roky života. Nejhorší na tom je, že mu věřím, protože minule se trefil úplně do všeho.

Znamená to, že musím vymyslet plán na zbývající dva roky života. Fesťáky zvyšuju tímto na čtyry ročně, plus majáles a zbývající koncerty. Musím eště skočit s padákem, dopsat knížku, vypít pivo na ex, vyrobit ořechovku, zajet na zahraniční mega festival, sbalit se a prostě na týden zmizet, něco pořádnýho ukradnout a říct nějakýmu cigánovi na plnou hubu, že je to smradlavej, příživnickej kurv. Ráda bych taky někdy v práci řekla těm mamrdům, co mi volají, co si o nich myslím a eště musím stihnout nadat nějaké neochotné prodavačce, že si mě v obchodě nevšímá a nechce mě obsloužit.
Až totiž budu mít dvojčata, nejenom že neskočím s padákem, ale v obchodě si mě všimne určitě každej.