Not looking fucking good

V úterý mi řekl Patrik v práci: "Musím dneska doma uklidit, všichni sou pryč, mám na to klid."
Hned sem se toho chytla. "Když sou všichni pryč, tak u tebe uděláme večírek. Já přídu." Vetřela sem se. Kartáček mám, pastu si pučím.
"Tak jo." Řekl Patrik. "Příde ještě někdo?"
"Jo, přídou všichni." Oznámila sem.

Protože sme se museli sesynchronit, termín spářky sme určili na čtvrtek. Takže ve čtvrtek odpoledne sme ve složení já, Jahůdka a Fika, hledali Patrikův barák. Lozili sme v nějaké kaštanové aleji, zoufalí jak mravenci v gelu, a nadávali sme. Jelikož sme se eště předtím dívali na výstup Matonohy na stojáka, nadávky dostaly jednotný směr.
"Piča, piča, piča." Řekla Fika.
"Chleba namazanej hovnem." Přidal se Jahůdka.
"A na závěr třikrát piča piča piča." Dodala sem.
"Nemáme ani víno, kurva, protože sme nepotkali ani žádnou vinárnu, kurva." Řekl Jahůdka.
"A já nemám cíga. Piča." Řekla Fika.
Já sem se snažila vyfotit zoufalost naší situace, ale dojely mi baterky ve foťáku. "Kurva."
Nakonec sme trefily. S Fikou. Jahůdku sme ztratily v kaštanové aleji. Patrik má moc hezkej byteček. Bydlí v bytě teda ještě s dalšíma čtyřma týpkama, kteří ale nebyli doma. Byt je podkrovní, atypickej, a v podstatě je to holobyt. V každým pokoji na zemi hozená matračka, stůl a kompl. A bordel, pochopitelně. Úžasný. Taková svoboda. V kuchyni byly opřený o zeď dvě dopravní značky. Veranda byla malá, ale krásná. Výhled do dvora a na střechy okolních domů. Před náma byla velká borovice, která rostla až do nebe, a kolem lítali holubi, tlustí jak prasata. Otevřeli sme si piva a přesunuli se na terasu. Kecali sme o životě. O tom, jak je těžký se usadit, a jak je těžký se neusadit. Pak sme se přesunuli dovnitř, kecali sme a já sem vypila svoje pivo, a šla sem si pro další, když najednou telefon a Jahůdka. "Kurva, kurva, kurva... kde jako ste?"
"Já nevím." Řekla sem popravdě. "U Patrika."
"Janičko, a to je jako kde?" Úpěl mi do telefonu.
"To je tam kde roste velká jedle a lítají holubi, chichichi."
"Dej mi Patrika." Rezignoval.

Za další hodinu stál ve dveřích holobytu. "Ty vole, já su kretén." Držel se za hlavu. "Zvonil sem na někoho úplně jinýho, v úplně jiným baráku."
"A bylo na zvonku moje jméno?" Chtěl vědět Patrik.
"Bylo tam podobný." Řekl Jahůdka. S Fikou sme se smíchem vcucly do křesla.
"A dál?" Řekla sem.
"No řekl sem: ´Ahoj, to su já.´ a ozvalo se: ´Kdo já?´ a já: ´Nedělej si prdel, v kterým seš patře?´ a ten borec: ´Kdo je?´ a já: ´To su já, du na tu spářku.´ a pak bylo strašně dlouho ticho, tak sem se omluvil, že to je asi omyl."
Pivo mi v záchvatu smíchu tryskalo nosem.

Po osmé dorazil Očko, páč mu končila směna. Měla přijít eště Monča a Vzteklina, ale nakonec nedorazily, a to bylo boží, protože ani jednu nemusím. Monču protože je z vesnice a je příliš standartní, a Vzteklinu, protože na sebe furt vyjíždíme. Dopila sem svoje třetí pivo. Patrik otevřel Jégra. Rychlá smrt. Když sme se dost ožrali, vylezli sme na verandu, kde byly dvě fujary, všichni se naučili do toho hučet, jenom já ne. Ať sem prskala jak sem chtěla, zvuk mi to nevydalo. Zato ostatní tím zvukem skoro zbořili balkon. Protože vevnitř bylo horko, přesunuli sme se i s pitím na verandu, kde sme si posedali na zem, vedle malířských pláten a fujar. Holubi furt neúnavně lítali kolem. Ty mrchy snad nikdy nespí.
"Škoda že nepřišla Vzteklina." Řekl Patrik.
"Mně to teda neva." Řekla sem.
"Tak to je nám jasný. Ty nemáš ráda nikoho." Řekl Očko.
"Já si nemyslím, že nemá ráda nikoho, ale těch lidí je tak málo, že skoro nejsou." Přidal se Jahůdka. "Každopádně my tam nepatříme, nás jenom tak nějak... toleruje." Smích. Tak to byla podpásovka jako prase. Trochu mě nasral.
Pak sme kecali o rodičích, a o tom, jak sme vlastně furt takový ztracený kuřata. Očko, aby mě dodělal, tak zahlásil: "Já si myslím, že naše generace...." Pak se podíval na mě a dodal: "...a tvoje generace.."
Všichni se začli brutálně smát. Já taky. Protože Očko byl i v té tmě červenej až na prdeli. "Teda né, já sem to tak nemyslel. Chtěl sem jenom říct... nejseš tak stará... teda né tak moc."
"Už drž rači hubu." Poradila mu Fika.
Patrik se na mě podíval a pohladil mě po tváři, jakože ať si z toho nic nedělám, Očko je prostě pako. Navíc je jenom o pět let mladší, takže nevím co tady vytváří za generace. Pán je asi ňáké suterén.

Naklopili sme do sebe eště nějaký panáky, zatrsali sme, zazpívali, já sem zapištěla na flétnu, a pak sme vypadli. Na rozjezd sem šla s Fikou a Jahůdkou. Doběhli sme autobus na poslední chvílu.
"Já se buď pobliju nebo vybliju plíce." Řvala na celej autobus Fika. "Zkurvený dobíhání. Chleba namazané hovnem, zasraný prkýnko vod hajzlu, zasraný splachovadlo vod hajzlu a na závěr třikrát piča piča piča."
Rozjezdy pro hvězdy. Vysmátí sme byli až na nádr. Když sem vystupovala, řekla sem Jahůdkovi: "To jak si říkal s tím, že vás nemám ráda ... to není pravda."
Přimáčkl mě k sobě, a řekl, že to přece ví.

V sobotu se stavila Laura, odpoledne. Zbořila se u mě z vína. Pustily sme si všechny díly Na stojáka. Všechny díly se všema. "One man show" odpoledne. Docela fajn. V pondělí sem se za ní stavila do práce. Řekla že už pracovat nebude, že toho má plný kecky a tak sme si šly sednout do brněnské stoleté kavárny, kde sem si dala mléčný koktejl a kupodivu sem se ani neposrala.
Pokračovala sem pak do Vaňkovky, že si jako koupím parfém. Parfém Jadore, čti žadór. Už se na něho chystám milijón let, eště když sem byla dinosaurus tak už sem ho chtěla, ale furt nejsou peníze a tak, a tak se chodím vonět do parfumerie a zbožně sním o tom že si ho jednou koupím. No tak teď sem tomu udělala přítrž. Řekla sem si, že si na sebe nic nekupuju, zuby nebělím, nechodím ke kadeřnicím, nekupuju drahou vlasovou kosmetiku, nechodím na manikúru, do solárka a tak dále... já sem vlastně ušetřila strašně moc peněz. Takže jako že si ten parfém zasloužím. I když pustit takový prachy mi rve žíly, abych pravdu řekla.
Naklusala sem teda do parfumérie. Prodavačky tam byly tři. Všechny se motaly kolem afektovaných blondýn, který vypiskovaly "tenhle parféééém je moc těžkej, takovej spíš k večerním koktejlkám. A tenhle má takový zvláštní základ, ten až se rozleží, tak bude sladký. Tenhle voní tak žensky, sladce. A je tam myslím vanilka..." No samý kecy, bláboly, pindy a pičoviny. A ty tři prodavačky u nich stály, mě si nevšímal vůbec nikdo. To je moje prokletí. I když sem si chtěla kupovat noťas, nikdo mě nechtěl obsloužit. Prodavačky se motaly kolem pičmund co chtěly kupovat ruční šlehače a mě a mýho budoucího-nebudoucího noťasu si nikdo nevšímal. V prodejně riflí na mě taky všichni kašlou. Obskakujou ženský, který si kupujou hnusný tepláky. No prostě hnus. Asi su málo hysterická. Málo kvičím nad vystaveným zbožím nebo co. Nebo nevypadám dost dobře. Prostě Not looking fucking good, jak říká Ben. Takže sem teda stála v parfumérce a hladala svůj božský Jadór. A nenašla. Přistoupila sem k prodavačce, a zeptala se jí, jestli ho mají. Odsekla, že ne. Furt sem tam stála. Druhá se na mě podívala, jako co tam votravuju, a řekla, že ho možná mají. A nic. Furt sem tam stála. Tak obě pohnuly prdelí, a vydaly se na dobrodružnou cestu regálama, až mě dovedly k žadóru. Bylo tam několik druhů, celá sem z toho byla jelen. Zkoumala sem ceny a stříkala ty vzorky všude kolem, a taky na sebe a ty dvě furt stály za mnou a pozorovaly mě, což mě sralo. Protože sem ale ďábel v lidské podobě, rozhodla sem se, že je za to vymučím. Otočila sem se na ně a zeptala se, jaký je rozdíl mezi parfémovanou vodou, toaletní vodou a kolínskou. Začly blekotat. Ta jedna bystřejší účastnice pak vzala krabičku a řekla "Tak todle je... parfémovaná voda...." pak vzala druhou "tohle je.... toaletní voda..." pak třetí "a todle jéééé...to jééé... eáu de cologne".
"A rozdíl mezi tou kolínskou a toaletní vodou je jaký?" Nedala sem se.
Prodavačka s krabičkou kolínské odběhla dozadu. Pak se vrátila a říká: "No tohle je kolínská voda."
No ty vole, smích, smích. Vzala sem si teda toaletní vodu, zalepila nehorázný prachy a vypadla sem.