Plyšáček

Vytáhla sem zimní oblečení. Mám v plánu koupit si zimní bundu. Jenom na to potřebuju dva litry, a to teda nevím, kde brát a nekrást. Ehm, kde brát. Tři roky už se ploužím jako socka v ťamanské bundě s pokaženým zipem. Je čas na pořádnou drsňáckou bundu. Vybrala sem si Surplus, těším se na ni jako sviňa. Radost mi trochu kazí fakt, že ji můžu koupit jenom přes net.

Do práce sem došla v bílé plyšové chlupaté mikině. To bylo pozdvižení. Nejmilejší byl asi Šimon, ten mi řekl, že vypadám jako plyšáček.

Puštík si ke mně přisedl. "Ty jo, vypadáš jak kurva z ňákýho pornofilmu."

"Z pornofilmu?" Divila sem se. "Tak to seš lepší než Kif. Ten mi řekl, že vypadám jako Mareš."

"Mareš..." Puštík se plácl do čela a začal se brutálně smát. "Ty vole, né, nejsem lepší. Mareš je rozhodně větší prda."

Kif volal o dvě řady dál. Stoupl si a začal na nás křičet: "Maréééš, zazpívej nám něco."

Mezitím tam běhali manažeři, šéf, a trenér a něco veledůležitýho řešili. Vypadali dost nasraně.

"Počkej." Řekla sem. "Najdu si text." Nahodila sem net, po chvilce sem vstala a hulákala sem na Kifa: "Mám to. Lži sou jako déšť, a už zase prší, lži sou jako déšť a už zase prší, oujé, common gangzta nigga, yeah."

"Někdy mám fakt radost, že seš tak střelená." Hulákal na mě Kif.

"Povýšila sem na Mareša, konečně su chlap, dostala sem se do vyššího levelu." Křičela sem zpátky.

"Kdybys byla Mareš, měla bys Ferrari, a nejela bys dom taxíkem s rozmláceným oknem." Křičel na mě zpátky.

"Rozhodně mám lepší auto než Puštík." Řekla sem na to. Puštíkovo auto je totiž neustále na pořadu dne, máme z něho neskutečnou prdel.

"Mareš má sice Ferrari..." řekla Lenka. "...ale to znamená, že má malý péro."

"Z toho plyne, že Puštík je na tom v tomhle ohledu daleko líp." Řekla Tereza.

"Jo." Přikývla sem. "Pokud se měří velikost péra tragičností auta, pak Puštík má péro nejmíň po kolena." Smála sem se.

"Konečně někdo udělal pořádnou dedukci." Řekl na to Puštík.

"V tom případě mě zajímá dedukce na někoho, kdo auto vůbec nemá." Křičel na nás Kif.

"Ježišmarjá, zase je lepší." Řekl na to Puštík. "Nikdy se nedostanu z jeho stínu. Budu ho muset zabít."

"Nebo se zbavit auta." Řekla Terka.

Mezitím za nama přišel Šimon. "Prý si po spářce skončila skoro u technickýho muzea." Smál se. "Víš, jak sem skončil já? Usnul sem v rozjezdu a probudil sem se ve Šlapanicích. Volal sem mladé, ať pro mě přijede do Šlapek. A než pro mě přijela, tak sem tam usnul na lavičce."

"Cha, každý měl svůj noční příběh." Řekla sem.

"Já sem si roztrhal oblečení, když sem lezl přes plot." Řekl Kif. "Teď si musím koupit novej kabát. Už mám vybranej. Marééš, poď se podívat."

Šla sem teda za ním. Otevřel stránky Zary. "Ty, poslouchej, nejseš ty ňák moc při penězích?" Krčila sem čelo.

"On je při penězích pět dní po výplatě, pak domachroval." Řekl Puštík. "Ale já, já mám eště teď stravenky. A auto."

"Já mám stravenky a dvě kila." Hlásila sem.

"Já su bez stravenek, bez peněz, mínus roztrhaný oblečení, mínus odrovnaný boty, mínus rozsekaný sluchátka. Du si kupovat nový a už rozhodně nechcu Skullcandy." Řekl Kif. "Sou na hovno, hned se rozbijou."

Za Kifem přišel manažer a řekl, ať se klidníme.

"Co je, vypadáte ňák nasraně." Řekl Kif.

"Jo. Jsem trochu vytočený." Připustil manažer. "Ňákej blbec řekl před auditorama na školení, že máte slabý výsledky, protože na vás trenéři málo dupou a manažeři vás málo motivují. Přijelo to prověřit vedení, máme pěknej fofr, a vy tady do toho křičíte." Pak rázným krokem odešel.

Chytla sem výtlem.

"Myslíš, že ví, že sem to byl já?" Zeptal se Kif.

"No, pokud to neví, tak se to brzo doví." Řekla sem.

"Byl to vtip." Objasnil.

"Lži sou jako déšť, a už zase prší..." Zamávala sem mu rukama před obličejem a odešla sem ukázněně volat. Nebo sem se o to aspoň snažila. Puštík si ke mně přirazil židli a zpíval něco o šukajících ropuchách. Uznala sem, že bych s ním měla zase začít kamarádit.

V Albertu mě ve frontě předběhla mařka s borcem, dělali moc zbytečných pohybů a bylo na nich jasně vidět, že sou nakopnutí. Říkala sem si, že nebudu dělat aféry, třeba se něčemu zajímavýmu přiučím. Blekotali o lisování jablek. Borec mezi řečí otočil dvě krabky šprcek, jedny žvýkačky, mentosy a rafaela. Pak se vrhl na časáky, prolistoval celej Level rychlostí čísla pět, co žije, zahlásil, že todle všecko je přece jasný, že nepotřebuje návod, jak hrát Fifu, a vrhl se na časák pro děti, u kterýho hýkal smíchem a následně oznámil mařce smažce: "Vole, Kocour Vavřinec má kámoša Spytihněva."

Od takových lidí je potřeba učit se radosti z maličkostí a těšení se z drobných věcí každodenního života.

Chtěla sem to dopsat a napsat ještě ňáký vtipnosti a tak, standartně dlouhej článek, ale momentálně tady ťukám policejní story, a to bude vyprávění na dlouho a chcu aby to mělo samostatnou kapitolu. Stay tuned !