Připosranost

Na příkladu lékařů a jejich protestů se to jasně projevilo. Já vím, že už toho tématu bylo víc než dost, a já se bojím, že otevřu konzervu a vyskočí z ní doktor, v horším případě zubař.
Ale dostatečně se projevila srabskost a malost naší kotliny. A já to použiju jako úvod. V principu se všichni shodnou, jakože jasně, ty jo, přidejte jim, těm doktorům, to si zasloužijou, že jo. Jenomže bacha, jak máš přinýst nějakou oběť, milý občane. To je najednou křiku. Pomóc, doktoři si mě berou jako rukojmí, a já chci aby nestávkovali a neodcházeli, dyť potřebuju prášky na žlučník a na hlavu, a taky na ty tó.... sklerózy. V tenhle moment se veřejnost staví proti lékařům. Protože se to občana dotklo, protože má strach. Stávky a odchody, pokud se nás nedotknou, tak ať proběhnou, a ať těm doktorům, sympaťákům přidají, ty jo, zaslouží si to. Ale na druhé straně běda ti, vole, doktore, jak budu mít angínu a ty si budeš bojovat vo ty peníze. Který stejně nepotřebuješ. Ňákej hamižnej, ne?
To je totiž typická, úplně typická ukázka toho, v čem žijem. Změny k lepšímu jasně, to berem, ale hlavně ať nás to ňák nezasáhne. Připosranost. Hlavně nebojovat, nic nezkoušet, nic nevymejšlet, protože to by mohlo taky něco stát. A hlavně, hlavně ať je klid. Velitelem tohoto postoje by mohla být například moje babička, která o svým manželství s alkoholikem říká: "Důležitý je, všechno si to vklidu vyříkat, víš, Janičko, hlavně aby byl klid."
Klid je hlavní, klidem nic neriskujem. Všechno je to tady špatně, všechno se nám nelíbí a nejúčinnější zbraň, jak to tomu systému proradnýmu nandáme, je sednout si do hospody, dat si tam to jedno vorosený, a teď se do těch hajzlů pustit, jak voni to v té vládě... "a představ si Járo, jak nás vodírají vo ty daně, a jak ty živnostníky tahnou ke dnu, a jak zdražili máslo, a ty zemědělce voni nepodporujou, a do důchodu pudem až kdovíkdy, a ta bytová situace, no ty pičo, a víš ty vůbec jaký mají ty poslanci platy? No ty jo, já taky budu poslanec." Tak tomu říkám fakt kvalitní odboj.
Kdyby nám zvýšili daně na padesáti procentní sazbu, nestane se tady vůbec nic. Zaplní se akorát hospody, kde se budou vést silácky bojový řeči. Tady se nikdy nestane to, co v Řecku. Nebo kdyby nastala internetová tma jak v Egyptě, lidi v životě nepudou do ulic. Sednou si doma s knížkama a budou si holt číst. Jakože no dobře, když to jinak nejde...
Pokud by stávkovali řidiči tramvají, podpora veřejnosti řidičů bude jenom do té chvíle, pokud budem moct jezdit ještě autobusama. Ale v momentě, kdy začne stávkovat celá doprava, a lidi by si museli vzít kola, řidiči budou ukamenováni a přetaženi vyrvanýma kolejema.
Tohle všechno samozřejmě hraje vládě do karet. Ovládá stádo připosraných lidí. Může si dělat co chce, a nikdo, nikdo neřekne ani Pů. A dobře to ví.
Dobrý příklad je taky Amerika, kde nemocnice odmítli zaměstnávat kuřáky, protože protestují proti nezdravýmu způsobu života. Že si jako sanitáře nechali hromadu obtloustlých hužev, to nechám stranou. Důležitý je fakt, že veřejnost to podpořila, protože to je přece logický, kuřáky nikdo nemá rád, smrděj, a všude kouří a ohrožujou nás. Předhoďte stádu argument, který vypadá jenom trochu logicky, a máte eso v rukávu, širokou podporu veřejnosti a klídek na hřišti. Z nemocnic nevyhodí tlustý sanitáře, to by se všech dotklo, protože tlustá je celá Amerika. Ale v pohodě projde, pokud vyhodí zaměstnance, kteří mají atopický exém. Protože jasně, na olezlý ruce se nikdo dívat nechce, nedej bože aby to na nás šáhlo. Pak pudou lidi starší čtyřiceti let. Protože už nejsou tak výkonní. Jasně, tohle veřejnost taky odsouhlasí, protože my chceme, aby se o nás starali na sto procent. Přístup nemocnic převezmou ostatní podniky, a pak to půjde ráz na ráz. Že se to přenese i k nám, vo tom žádná, ono už to plíživě prochází. Práci potom získá člověk dokonalý, bezchybný, atraktivní a výkonný na dvě stě procent. Plastický chirurgie si mnou ruce, stát je spokojený, všichni se radují, jak to prošlo. Začne to bojem proti kuřákům a skončí to novým živočišným druhem, Člověkem Dokonalým, který bude mít tu výsadu, že bude mít zaměstnání.
Připosrani si totiž možná uvědomí, že to není moc óká, ale než by s tím něco dělali, přizpůsobí se, nachají si nakukat nesmysly, hlavně ať se jich to nijak nedotkne, a hlavně ať je ten klídek. Protože připosran nevidí dál než za roh.

Takže ve finále, já se necítím jako rukojmí doktorů. Já se cítím jako rukojmí přizdisráčů a srabů. Protože když si tady udělám svůj mohutný protest, jakože tady není vyvinutý prostředí pro matky s dětma, sou přecpaný školky, nejsou zkrácený úvazky, že matky s dětma sou diskriminovaný při výběrových řízeních v zaměstnání, že děti nosí do školy zbytečně těžký aktovky místo toho, aby měly skříňky, tak si tou dlažební kostkou můžu jít klidně ze vzteku hodit na ministerstvo, ale budu tam stát se svou kostkou sama.