Teamový koncík

Už je spravený počítač, hurá sláva. Jede mi zvuk. Ve středu si mamka vzala Aničku na zahrádku, a já sem měla veliký předsevzetí, jak teda dopíšu scénář. Na celý dopoledne sem se sekla na Youtubu a sjížděla sem Gaia Mesiah a Mandrage.
Přečetla sem si na iPunku rozhovor s Anti-Flag a stačilo, už je nemám ráda. Z celýho rozhovoru je jedno velký politikaření, ble, a ve finále z bubeníka vypadlo, že neví, proč v Česku nemáme rádi komunismus. Chlapci, chlapci, mažu si vás z komplu, horší už to nemohlo být. Nepomohla jim ani polehčující okolnost, že nám k tourbusům nosili pití. Skončili.
Stáhla sem si taky demo nové talentí písničky. Ten vál miluju, fakt jo, ale demáč má tak hroznej zvuk, že mně z té hrůzy začla růst osmička. A bolí. Možná, že to měli hodit na Myspace až to budou mět prostě hotový.
Sex Pistols ke vší té hrůze, že se dali ve sto letech znovu dohromady, ještě vydali dývko vystoupení v Brixton Academy. Zvracet.
Stáhla sem si aspoň od Greenday American Idiot. Greendayi asi taky zestárli. Pamatuju si, jak někdy u vydání Dookie se handrkovali s Offspringama, kdo je větší pankáč. Vtipný to bylo. A v té době taky nebylo možný poslouchat Greenday a Offspring dohromady. Buď to nebo to. Jako člověk nekouří Petry a Camelky. Já sem byla dycky Offí. Nejrači sem měla Smash, a mám doteď, a i když Tomi s Katt tvrdí, že do Americany se musí dozrát a dorůst, já s tím vážení nesouhlasím, a klidně, nahlas to řeknu, že Americana je sračka, sklouzávající k popu. (a ve Feelings dou bicí mimo rytmus).
Moje vesnická akce má dohru. V mojí přítomnosti ostatní odhazují zábrany a lezou z nich věci, který by se nehodili ani do pořadu Třináctá komnata. Mojžíš se u Prdule přiznal, že dělal stárka, a ze Simy vypadlo trauma z dětství, jak ji rodiče nacpali do kroje. „A představ si, byly k tomu holínky!"
Konečně sem si stáhla klíč k PhotoFiltru a můžem s ančičkou kreslit motýli. Okáče.
Včera sem se vydala na koncík Teamu. Normálně bych na to pochopitelně nelezla, ale v rámci nějaké předvolební kampaně to bylo na Zelňáku zadarmo, tak co. Nečekala sem od toho nic moc. Semotamo ňákýho člověka u pódia, no, známe ty volební akce. Domluvili sme se s Laurou, Ondrášem a Peťou že se tam někde sejdeme. Sem předpokládala, že se tam uvidíme nebo co. Dorazila sem tak kolem osmé. Po celým Brně sem totiž zmateně sháněla Report, kterej nikde neměli, a když už měli, tak poslední, a ten hnusnej blbej švidravej dědek mi ho nechtěl z výlohy vylovit. Koupila sem si eště teda vodu a pelášila na Zelňák. To co se tam dělo, byl masakr. Lidi nacpaní jeden na druhý, hlava na hlavě, noha na noze, kdoví co všechno ještě všude... snažila sem se procpat, někam, a zůstala sem čučet kdesi ve druhé řadě naboku, což nebylo dobrý, protože se nedalo pohnout ani tam, ani zpátky, byla sem tak zmáčklá, že sem si ani nemohla sundat batoh a napít se. Konečná. Jakýsi politik tam měl proslov, fakt nevím, co byl zač, a bylo mně to jedno. Když scházel dolů, měl kolem sebe pět ochrankových goril, a všichni se rozhodli prorazit si cestu kolem mě. Skvělý. Odžduchali mě ramenama, břichama, pošlapali mi nohy, fotograf mě málem vzal foťákem po hlavě. Využila sem ale výhody, že mi gorily razí cestu, pověsila sem se na ně a dostala se ven. Zdržovali to jenom lidi, kteří odchytávali politika a třásli mu rukou. Kreténi. Když sem teda vylezla, juchů, zavolala sem Lauře, kde sou. Řekla, že nahoře, tak sem si obešla celej Zelňák a potkala sem je nahoře u kavárny. Chtěla sem koupit pivo, ale neexistovalo. Fronta byla tak děsná, že mě přešla chuť. Když začal koncík, zjistili sme že nic nevidíme, tak sme se posunuli trochu blíž, a postupem času, mně bylo všechno jedno, takže sem se znovu nacpala do davu, kde bylo hrozně nedýchatelno, ale neva, já to přežívám celkem vklidu. Zato Laura vedle mě kolabovala. Dvakrát byla opřená o kolena, v předklonu a vydýchávala nedýchatelno. To bylo tím, že stála. Protože kdyby skákala, jako já, chytla by semotamo nahoře kyslík. Chtěla sem jí dat napít, ale nechtěla, tak sem si vypila svou vodu. Ke konci už jí ale bylo dost blbě, tak nějak se tam motala, a visela na Ondrášovi, tak sme odcházeli v půlce posledního válu. Někde na ulici pak řekla, že by jí pomohlo, kdyby měla pití. Zeptala sem se, proč se ode mě teda nenapila, a ona řekla, že sem tam tu vodu potřebovala víc, když sem skákala. No není to debil? Ještě tam sebou mohla škrábnout.
Jinak koncert nečekaně dobrej. Užila sem si vály, který sem neslyšela milijón let, naposledy snad fakt jako děcko. A měli dobrej zvuk. Snad jedinej letošní koncík, kde nikdo nechytal vazbu. Takže akce dobrá. Rozdávaly se tam růže, ty sem nechtěla, ale dostala sem tři šprcky. Zajímavý, že na tom bylo napsaný heslo "Podporujeme rodinu a děti".
Dneska mohutně uklízím, a až douklízím, chystám se konečně dopsat scénář. Měla by to být záležitost tak dvou dnů. Konečný úpravy mi pak potrvají tak týden. Už abych to měla z krku.