Zlobivý datel

Veliká příležitost změnit život k lepšímu mi unikla ani sem se nestačila nadechnout. Talentí kluci hledají na fórum někoho, kdo by dělal moderátora, a to je úplně boží příležitost, protože moderátoři přídou k tomu nejlepšímu jak slepej k houslím, protože mají pak zdarma vstup na koncerty, dokonce můžou i stát během koncertu na boku pódia, a pochopitelně se dostanou do backstage. Od životního snu mě oddělila moje trapná znalost / neznalost angličtiny, s kterou bych se vůbec nechtěla pohybovat v nějakým adminským prostředí, pravděpodobnost smazání celýho fóra: vysoká. Není to fér. Válející se v kaluži slz a bušící pěstičkou do země sem přiznala svou prohru, za kterou může moje tupá hlava, která nepobrala za celej život anglický jazyk, a když sem se uklidnila, dala sem si cígo a řekla si, že já se přece nemusím vtírat přes nějaký webový stránky, já to zvládnu jinak.
Anička má teďka ptáčkovský období, to znamená že si přestala hrát na to, že je žabka, a je teď datel. Vyznačuje se to stavbou hnízda z deky, pojídáním pečiva (jako ptáčci) a pípáním. Chtěla sem jí udělat radost a tak jsem jí řekla, že může být datel, a ukázala sem jí na ťukáním o hranu stolu, jak datel buší zobákem do stromu. Anička chtěla být svýmu datlímu idolu co nejvěrnější kopií, a s mohutným výkřikem "já jsem datel" vrazila pusou do hrany stolu.
Koupila sem si burákový máslo, abych ty hrůzy všedních dní vůbec přežila. Venku je tak hnusně, že se mi nechce ani kouřit. Pokazily se mi sluchátka od empétrojky, takže už nemůžu provozovat "listening to music". Pokud de o angličtinu (a už sem zase u toho, fuck), mohla bych teď napsat o posádce kurzu. Takže vedle mě sedí Snaživka. Co se nenaučí, neodvodí, improvizace nemožná. Ale snaží se. Mohutně. Až příliš. Před sebou srovnaný na hromádce sešity, učebnice a deníček, kam si zapisuje, co si má zopakovat. Poznámky si píše do pečlivě vedeného notýsku, důležité věci barevně podtrhne. Přede mnou sedí Hellboy. Já vím, že už to není moc originální, ale von je fakt červenej. A rozložitej. V hodině sedí tak, že napolo leží. Asi mu to příde sexy. Co neví, okecá. Vedle něho sedí Rettigová. Nejmenuje se tak, ani nevím, jak se jmenuje, ale vypadá jak zosobnění... "včera jsme měli výborný gulášek, dala jsem tam hodně cibulky, a hned Vám dám receptek, udělejte manželovi..." Též rozložitá žena. Čtveřici nám uzavírá Tichošlápek. Vlastně o něm nemůžu říct nic. Prostě tam jenom sedí. Mluví jenom když musí. Pokud možno jednoslovně. Všichni hromadně, včetně učitelky, se vyznačují zvláštním smyslem pro humor, který nechápu. Například věta Snaživky: "Nechápu, jak jsme se tohle všechno mohli naučit, a přes prázdniny tak rychle zapomenout.." jim přišla třeskutě vtipná. Skoro si smíchem rozbili hlavy o stůl. Tak nevím... mám se bát?
Umřela nám myš. Něco bych napsala, ale vo mrtvých jenom dobře...
Anička nacpala toaleťák do záchodu a když se ujistila, že je tam dobře upěchovaný a záchod dobře ucpává, několikrát spláchla, čímž si utvořila v míse vodní nádrž. Nachytala jsem ji až když si v tom umývala hlavu.
Napadlo mě, že když je Hugo doma, konečně bych si mohla najít brigádu a neomezovat se jenom na odpolední směny. Ale furt mi to hledání ňák nejde. Inzeráty jsou poněkud vtipný. Například brigádník do státní správy: "Hledáme někoho na vyřizování záležitostí na úřadech. Odměna: 60 kč/ hod." Hrubýho pochopitelně. Ha hááá. Beru všema deseti. No nic.
Zdál se mi divnej sen, že sem byla zamilovaná do ňákýho kořínka, co byl moc hezkej, pracovali sme spolu v ňáké firmě, a já sem dycky na jednání chodila v pyžamu. Ostatní se tomu divili, ale mně to přišlo úplně skvělý. Potom sme s borečkem šli někam na louku, kde sme běhali mezi kytičkama, děsně romantický to bylo, pak sme doběhli k rybníku, a on říkal, že nemá rád vodu, a já sem taky řekla, že nemám ráda vodu, šťastná sem byla, jak dobře si rozumíme, ale on mě potom do té vody hodil, topil mě a pak mě pokousal. Když mě vytáhl na břeh, řekl mi, že teď sem taky upír, a že se mám rozhodnout, jestli zůstanu mezi normálníma lidma, nebo pudu s ním. A já sem na něho byla dost nasraná, protože se ke mně fakt nezachoval moc hezky, ale věděla sem,že když zůstanu mezi normálníma lidma, tak to budu mít sakra těžký, a tak sem s ním odešla.
A tak já to mám se vším. A taky je to proto, že sem se kvůli Pájovi dívala na Constantina. Kuju pěkně.
Tak, a tady sou draci.