Vánoce a bubny

Posraná zima, posraný vánoce. Nikdo ani pořádně neví, proč se vánoce slaví. A nebo když už to ty lidi ví, stejně je jim to jedno, protože věřící nejsou a ve skutečnosti de teda o to, otrávit vánoční atmosférou spoustu lidí okolo. A to je zase důvod k radosti a k oslavě. Protože kdo by se neradoval při pohledu na uhoněný lidi s krabicema, kabelama, na ženský předhánějící se v tom, která měla dřív umytý okna a kolik kdo má druhů cukroví, protože podle druhů cukroví měří se kvalita člověka a života vůbec, to je jasný.

Protože kdyby nešlo o život, nemohly by kolem toho být takový cavyky. A tak se zpracovávají mega elaboráty, traktáty a ftaláty o tom, jaká je nejlepší náplň do košíčků, jestli mandle drtit, hranolkovat, strouhat, a jestli lískáče loupat, jak moc mají být kokosky máčený v čokoládě, a jestli polomáčenost musí být přesná.

Mezi vánoční smetánku pak zpravidla patří taky lidi, kteří kapra nekupují už naporcovanýho, ale sami si ho několik dní chovají ve vaně, pak ho zabijou, zpracujou, a o vánočním večeru se statečně zajíkají kostma. To je hodný obdivu, vo tom žádná. Někdo kdo si udělá řízek vůbec nemá právo na život a vánoce si nezaslouží.

Dalším ukazatelem vánočního úpadku a životního upadnutí vůbec, je umělý stromek. Vyndat stromek z krabice umí každej, víme? To je znak břídilství. Ale kokupit živej, ty jo, nainstalovat ho do pokoje, ověsit, a nechat opadat, to už chce trochu odvahy. A ve finále vyhodit pochopitelně. Díky tomu se zase musejí totiž navážet spešl kontejnery, a kdo není u spešl kontejneru, jakoby nebyl. A spešl kontejnerů pak sousedi měří svoje stromky. Délku hlavně. Ty co sou až po strop mají co dělat s malým sebevědomím, pitbulem a ferrari. No nic, to už je trochu odbočka. Kontejnerové zastavení.

Ovšem správný občan završí vánoční šílenství šílenou částkou na půjčce od Providentu. Duši ďáblovi upíše, aby pak mohl vypadat celej rok jako dobrák. „Su já to ale chudák, duši sem musel upsat, abysme babičce koupili plazmu, dceři noťas, synovi snovbórd, dědovi auto, manželce zlatý řetězy, echt gold, rozumíš...."

K dokonalé vánoční atmosféře a vysrání návštěv patří sledování vánočních trendů. Jestliže je teď zrovna v módě lila v kombinaci s bílou, je trestuhodný a trestný vyzdobit stromek červeně. Chraň bůh, špatná hospodyňko!

Ráda bych napsala, že sem se na vánoce vysrala. Ale není to tak. Musela sem totiž koupit Ančovičce dárky. Objednala sem teda na netu vláček, bárbínu, dvoje puzzle a krabicu lega. Byla sem spokojená jak nikam nemusím, jak su chytrá horákyně a nebudu se prodírat vaňkovkou. Z obchodu volali za pět dní. Že nemají puzzle s obrázkem pejska. Řekla sem ať tam teda dají puclíky s mikymausem. Pak volali za další dva dny. Že nemají vláček. Jestli můžou poslat krabici bez vláčku. Sakra. Vláček byl hlavní tahoun. Headliner celýho dárkovýho systému. No dobře, ať to teda pošlou. Pak další telefon. Že už zásilku odesílají. Pak mejl. Že zásilka je odeslaná. Ach.

Na cukroví sem se ale vysrala dočista do čista. V práci z toho byli moc zklamaní a smutní. Sázeli na to, že já píct budu. Nevím proč. Místo toho se museli spokojit s kupovanýma vanilkovýma rohlíčkama od recepční. Chudáčci moji operatérští.

Ale rozhodně sem se o vánocích nevysrala na sebe. Jeden den ráno sem se vzbudila s divným pocitem, že mi v životě něco uteklo, že sem měla být přece bubeník, všechno špatně. A pak sem si řekla, ale kurva, proč bych být nemohla, že jo. A rozhodla sem se, že si koupím bubny. Ještě ten den sem si je objednala, protože dělám sice rozhodnutí zbrklý, ale dycky správný. Jenom sem dumala jak moc můžou být elektronický bubny hlasitý, obzvlášť jistá sem si nebyla kopákem. Neboli sem si skoro byla jistá, že dělá vyrvál. A skoro jistá sem si byla dobře. Takže bubny mi poslali za týden, což sem ani nečekala, protože vím, že někteří na ně čekali i půl roku. Zavolala sem Jahůdkovi ať mi je odveze ze skladu PPL. Tam to byla taky dobrá prdel, motali sme se tam jak kačeny v pytlu, pak ten můj balík nemohli najít, pak mi ho nakonec dali, pak sme ho nemohli naložit do auta, protože to bylo moc velký, smáli sme se u toho jako játra, nakonec Jahůdka vytáhl nůžky s tím že každý správný muž má u sebe nůž, ale páč on je teplej, upravil si toto a vozí sebou nůžky. Rozstříhali sme krabici, naložili bubny a odvezli je dom. Doma sem krasavce vybalila a byla sem nadšená, absolutně. Sou to Millenia 100, nebo taky Medeli 502 - myslím že je to to stejný. Bubny sou v podstatě takový pogumovaný plošky, takže není slyšet když se do toho mlátí, teda pokud to hodím do sluchátek. Ale ten kopák, ten je drsnej. Konečně su slyšet! Takže se pilně učím, mlátím, kopu. Baví mě to jako sviň. Až mi přídou výukový dývka, možná se naučím správně držet paličky. Zatím s nima umím ale dobře točit.

V práci mi prodloužili smlouvu na další rok. Jahůdka se rozhodl odejít. A protože se nemohl dohodnout na výpovědi, poslal jim tam pracák, cha. Já sem dostala pokutu za internet. Co se muselo stát, se stalo. Pak vybrali eště pár pokut. Pak nám zablokovali net dočista. I když né tak dočista, jak si myslej. Protože sme našli způsob, jak to jede. Patrik má novou práci, zase u telefonů. Prej je spokojenej. Sima má novou práci v baru. Laura má pořád starou práci, a napsala mi mejl, že i když s ní nekamarádím, protože se mnou nejela na Talenty, tak ona se mnou kamarádí pořád.

Jelikož je zima, a to znamená bojkot všeho, nikam nechodím. Do hospody du jenom když mě Sima dotáhne za uši, nebo v krajních případech, který ale nastávají velmi krajně. Na vánoční trhy sem se dostala jenom díky tomu že sem si šla koupit škvarky. Který nebyly. Koupila sem jitrnice, který byly přesolený a obsahovaly rozdrcený kosti. A oční bulvy. Na podiu stály tři alternativní ženy a dělaly hudbu. Nebo si to aspoň myslely. Měly oblečený sárí, nebo sarin nebo jak se to... jedna měla zavřený oči, kroutila se v tranzu, mlátila do bubínku, druhá drnkala na kytaru a šly z ní zvuky jakou áó, eáááá.... a třetí hrála na housle, což bylo završení všeho zla. Utekla sem. Vánoce už nechcu ani vidět.