Život je takovej...

Rozhodla sem se poslat všemožným vydavatelstvím ty svoje povídky a vůbec se s tím nesrat. Protože není co ztratit. Stejně ty povídky nemám moc ráda. Měla sem někde disketu, kde sem je všechny měla opravený, zkorekturovaný, trapnosti byly smazaný a nahrazený... a bylo to připravený pro tisk. Takže sem si říkala... najdu disketu, něco doplním, a rozešlu. Pak budu jenom čekat na zamítavý odpovědi a těšit se z toho, že moje dílo je tak geniální, že ho současná společnost nemůže docenit. Jenomže to bych nesměla být bordelář, smolař a prase. Oki, to poslední s tím nijak nesouvisí. Ale řekla mně to předevčírem Sima, že su prase, a to jenom proto, že sem pila colu od bezdomovca na Linkinech. Taky proto, že jím bombóny ze země. A taky proto, že neoloupu žampijóny než je usmažím. To sem ale nechtěla napsat. Disketu sem samozřejmě nenašla. Takže budu muset ty povídky stáhnout z netu a znova je srovnat. Zato sem ale našla spoustu jiných disket, a vážně, vážně se nestačím divit, co mám všechno rozepsaný. Například povídka odehrávající se na ňákým hradě. Přijede ženská, oblečená do ňákýho středověkýho kostýmu, otevře jí sluha, zavede ji do pokoje, ona tam čeká, prohlíží si obrazy, filozofuje kdo byli lidi na obrazech (z toho sem poznala, že ta povídka je fakt moje), pak tam příde ňákej týpek, povečeří spolu stylově středověce, do toho tam běhá sluha, a najednou povídka končí. Protože je nedopsaná. No jasně. Čučela sem na to jak puk, a říkala sem si, ježiši, jak todle mělo skončit? Podle mě nakonec ona měla být prostitutka a on psychouš. Jinak si takovouhle povídku nedovedu vysvětlit. Dál sem našla povídku o jakési podivné cestě vlakem, která je taky nedokončená, takže taky nevím, co to mělo být, ale tuším. Další je o vrahovi, kterej je moc měkej na to, aby byl vrah. Klasika. To se mně ani nechce dopisovat, všechno je to trapný. Ale jednu dobrou sem vylovila. Chtěla sem ji dopsat, ale postavy se mi tam nechtějí rozmluvit. Tak je eště nechám.
Svou čtvrtinu scénáře mám přepsanou, což je dobrá zpráva. Sem tak trochu překvapila sama sebe. Pálí mě oči, protože mě chce zabít počítač. Nevím, co s tím mám dělat, ztlumit kontrast ani jas nepomáhá. Zato sem si ale stáhla PhotoFiltre Studio 9 a naštelovala sem si tam dokonce češtinu, takže se chválím. Oproti francouzské verzi je to daleko lepší.
Zavřeli nám Kovárnu a dozněl zvuk kovadlin... neboli Prdule je v prdeli. Machl. Kvůli hygieně. Čemuž se nikdo, ale nikdo vůbec nediví. I já sem tam jednou poslala hygienu. Vymlátili to ze mě. Hodná a zlá hygienička ve spolupráci s vrchní sestrou. Když sem ležela na infekčním kvůli smažáku z Prdule.
Zelňák taky říkal, že na Vinckách zavřeli Swoyu, tomu už sem se divila. Takový luxusnější podnik. Ale asi měli taky bordel v kuchyni. Podívali sme se u Zelňáka na záznam koncertu Soulfly. Chjo. Soufláji nemají ani trochu melodii. A nikdo mě nepřesvěčí o tom, že jo. Protože se nedají zahrát na flétnu. Ani Cancer Bats ne. To je taky chrlení krve. Hrála sem si tam teda s ňákou hrou, kde byly krásný kuličky vyrobený z kamínků. Pravidla sem ale nepochopila, a Zelňák nenašel návod.
Hugo mi řekl, že tento měsíc dostane zvláštní prémie, což činí celý litr, a že si za to můžu koupit něco pěknýho, například tanga, protože když sedím někde na zemi, z bokovek mi vzadu lezou kalhotky s kravičkama, a to prý není nic moc. Podle mě sou ale kraví kalhotky gut.
Ach jo, chtěla sem napsat něco vtipnýho, ale už teda moc vtipná nejsem. Hugovi se udělal brutální flek po klíšťákovi, má teplotu a je unavenej. Nevím, jestli má borelka tak rychlej nástup. No ale tak zítra de k doktorce. Snad to bude dobrý.
K tomu všemu mně před chvilkou volal Eda, jestli s nima nepojedu na čtyři dny do Chorvatska. Řekla sem, že né, že nemám kam dat Ančičku, a on pak řekl, že stejně asi nikam nepojedou, protože se složil, o víkendu byl v nemocnici, zjistili, že měl zástavu srdce, ale nezjistili proč, nikomu se to ani zjišťovat nechce, nedostal ani léky, ani nic, a čeká až na něho nalípnou ekg. A já sem měla svoje klasický blbý kecy, a řekla sem mu, že jestli bude dodržovat odteď zdravou životosprávu, umře dřív na následky pojídání zeleniny, než na srdeční zástavu. Vesele sem se zasmála, pak sem típla telefon a šla sem na balkon brečet, protože taková sem já.
Hugo už se na mě nemohl dívat, jak čučím do zdi a šel mně koupit víno. A cíga. Snad to potom bude lepší.