Reality is truly scaring me

V pondělí sem naklusala na angličtinu. Jelikož sem tam už dvakrát nebyla (nojo, flink), tentokrát sem už musela. S velkým sebezeapřením sem si řekla, že teda pudu, aspoň nebudu furt čučet do komplu, a o půl devátý jsem zpátky, to nám začíná v SL rockotéka. Měla sem předsevzetí, že v angličtinářských hodinách se už zdržím hlasování, teda veškerých aktivit, protože už je to trapný... Sedla sem si teda, vybalila napůl rozstříhanou učebnici (od Lanýže), taky zelený čaj, a taky propisku, kterou si kupuju novou před skoro každou lekcí, protože ty starý záhadně mizí. Vedle mě se usadila Snaživka, vybalila učebnici, cvičebnici, slovník... a další slovník, dva diáře, sešit a složku s ňákýma papírama. Když ona se prostě tak snaží... Pak dorazili ostatní, a svižná učitelka nám oznámila, že odpoledne spala, a tak je teď fresh a dá nám co proto. Rozdala nám teda jakýsi šíleně dlouhý článek, který sme měli střídavě číst a překládat. Když sem to viděla a představila si, jak dlouho to tady bude trvat (eště článek o sportu), bylo mi líto, že nemám Second Life na telefonu. Za tu dobu bych si postavila obchod i se sortimentem šperků s blýskavýma animačkama. Takle sem byla odsouzená nudit se, což na mě muselo nechat stopy, to já se chovám jak nesvéprávná. Takže sem furt někomu skákala do řeči, prostě děs. Šprti si nezaslouží žít. Pak měl někdo přeložit větu, zasekával se na základních slovíčkách, nevěděl, co je cradle, tak sem zase znuděně přednesla, že kolíbka. Hellboy se na mě osopil, že sem nějaká moc chytrá, a jestli náhodou nepatřím do jinýho kurzu a Snaživka, která celou dobu bublala pod povrchem řekla, že tam chodím jenom proto, abych je nasrala. Já Snaživku chápu. Ona se chudák tak snaží, furt si vypisuje ty slovíčka a nakonec ji vyšplouchne někdo, kdo zná slovo cradle z textu Ugly Kid Joe - Cats In The Cradle. To nasere, to každopádně. Cestou zpátky přes město nebyl ani flétnista, ani kytarista, a bezdomovkyni, která je zimní inventář, umřel beznohý pes. Mekáč měl zavřený hajzly a potkala sem čtyři emo lidi.
Velká událost nastala v životě Kowákovic hužviček, Anička začla chodit do školky. Já sem z toho teda byla nervózní jak čuník. Ale hned první den, jak sem ji tam přivedla, si obsadila obchůdek, a nechala se česat u kosmetickýho stolečku a ani vůbec nepostřehla, že sem odešla. První den proběhl krásně. Ale druhý den když sem pro ni přišla po obědě, málem mě to stálo život. Řekla sem slečně školkové, že si du pro Aničku, teď ona jakože jasně, a nastalo hledání. Anja nebyla v ložničce, nehrála si v herničce, nebyla v jídelně, ani na chodbách. Nečetla si ani v čtecím koutku, ani přírodopisně nepřesýpala zrní. Nastala panika jak sviňa. Už sem si říkala, že ona určitě utekla někam ven na ulici, a kde my toho korýška teďka proboha budeme hledat, ježiši, dyť je malá a taková šiška, určitě ji tam něco zajede... Školková slečna se snažila působit, jakože mám zachovat chladnou hlavu, ale cvakaly mi půlky, to teda jo. Nakonec se Anča našla, okupovala s partičkou ostatních dětí záchody a dělali tam nějaký neplechy. To mi spadl teda kámen ze srdce. Ne ale na dlouho. Oznámila sem jí, že jdeme domů a nastal ryk, že i čuník Pepík by valil oči. Snažila sem se přesvědčit ostatní rodiče v šatně, že moje dítě není "momentálně" zaostalé, ale pouze unavené. Nicméně lanýž mi to neusnadňoval. Nejdřív sem se smála, jakože jsem cool matka a jen tak mě todle nerozhodí, pak sem začla jemně vyhrožovat, pak dostala na zadek, pak sem se opět bezmocně smála, pak dostala slíbený lízátko když přestane ječet, a nakonec sem ji prostě odtáhla pryč.
Hugo teď nechodí do práce, takže dneska ráno odvedl Aničku do školky, a taky ji vyzvedl. Což značí že sem spala do půl jedné. Měla bych si najít asi noční práci, ty dny sou na mě prostě moc unavující. Za většinu nepříjemností v mým životě může to, že mám obrácený denní režim. S tím se strašně blbě funguje. Přes den, kdy mám vykazovat aktivity, bych furt jenom spala. A v noci, když sem čilá, tak je mi to nanic, protože ostatní spí, a já nemám co dělat, nebo vlastně musím jít taky spat, ale to nejde, přirozeně. Takže já v podstatě sem čilý člověk, jenomže ostatní to nemají šanci zjistit :)