Vlčí kožíšek

Byla jsem opět flétnově doběhnuta. Zatímco donedávna v soutěži o nejhůř hratelnou skladbu vítězil Talentí Devil z toho důvodu, že sem si na konci musela vymýšlet hmaty, skládající se z půltonů a čtvrttónů, teď obsadilo první příčku Status Quo s In The Army. Do půlky skladby musím flétnu podladit, od přechodu v půlce ji musím zase rychle dat dohromady. Tomu říkám zmatení nepřítele.
Pořád se nic neděje. Jsem zalezlá doma, nikam nechodím, protože se mi nikam nechce. Zima je smrt a já jsem zkrátka mrtvá. Až na výjimky, kdy někam fakt musím, jako teďka. Musela jsem jít na dodělání tetování. Aničku si vzala mamka a my sme se s Hugem vydali do salónu. Já na ty kérky a Hugo aby si domluvit termíny, protože se tam furt snaží vetřít na dodělání ruky, ale vždycky mu tatér onemocní, pak někdo řekne, že mu zavolá a nezavolá, a tak si Hugo volá sám, a když už se domluví a má termín, tatér je zase nemocnej. Takže sme se vydali spolu. Když sme se dostali do studia, na čele sem měla smrtelný pot, protože vyšlapat schody do čtvrtýho patra, to si může vymyslet jenom někdo, kdo má na dvěřích samolepky, že je podporovaný Hells Angels. Brutalita do nebe volající. Byl tam jenom jeden tatér, kterýmu říkáme Trojka, protože se ve studiu objevil jako poslední, třetí kus. Bohužel Trojka ani jednoho z nás netetuje, takže sme věděli, že je zle.
"Jdu za Peťou, ale předpokládám, že je nemocnej, že.." Vychrlila jsem na něho, lapající po dechu.
"No jo, jsem tady sám, oba onemocněli." Naklonil se ke mně dramaticky. "Peťa dokonce blije krev."
"Ježiši." Vypískla jsem jako hysterka z Wisteria Lane. "Snad se z toho brzo dostane."
"Neboj. On to jenom dělá." Uklidňoval mě Trojka.
"To musí být teda dobrej herec, to ještě neumím, dělat že bliju krev." Uznale jsem pokývala hlavou.
"Dneska musím odejít a zítra tady taky nebudu." Oznámil Trojka. "Mám koncert, hrajeme před Biohazard." Vyprsil se. Právem.
"Vy hrajete před Biohazard? Vážně? Týý vole!" Vypískla sem.
"Mohli byste jet se mnou." Zazubil se.
Hugo zamával rukou. "Né né, to je moc narychlo."
Už sem se viděla v backstagi. "Ale jo, to... to není narychlo, to bysme mohli." Zkusila sem to.
"Je to narychlo." Podíval se na mě Hugo a tím debatu ukončil. Chjo.
"Odjakživa sem Biohazard miloval, a teď před nima předskakujeme, to je prostě bomba." Rozplýval se Trojka.
"Ty jo, splnil se ti velký sen, seš šťastný člověk." Poskakovala jsem radostí.
"Vrátil jsem se kvůli tomu z Ameriky, abych mohl hrát." Vysvětloval.
"No to je jasný, ňáká Amerika počká, ale todle, to se ti povede jednou za život, no pááni, skákat před Biohazardama..."
"Proč mně nikdo nezavolal, když jste všichni nemocní?" Vložil se do toho Hugo.
"No znáš to tady, odtud nikdo nevolá, ani není možný se sem dovolat." Smál se Trojka.
"No právě, máte tady chaos, zbytečně." Řekla sem. "Proč tady nemáte sekretářku? Mě třeba, já jsem dobrá, fakt."
"Víš co, my tady ženskou mít nemůžem." Smál se Trojka. "To prostě... tři chlapi a jedna ženská, to by bylo smrtelný, to vůbec... ježiši."
"Tak si sem vemte chlapa, sekretáře." Poradila jsem mu.
"Prosimtě, kdo je zvědavej na dalšího chlapa.." Mávl rukou.
"Pravda, bezvýchodná situace, co?" Smála jsem se. "No jo, tak my si zavoláme, a když se dovoláme, tak se objednáme."
Vyfičeli sme teda odtama a vrhli sme se na nákupy, protože mamka mi dala příspěvek, a pěkný příspěvek, na zimní výbavu, protože mám pokažený zip u bundy, a chodím rozeplá, tak ať si jako koupím něco teplýho na sebe. Už asi měsíc brousím kolem kožíšku, má to takový bundový střih, ale je to umělý kožíšek, prostě bomba, akorát že je krátký a moc to nezakrývá záda teda, a tak jsem měla dilema, navíc pod to nebudu moct nosit mikiny, protože to se absolutně k tomu nehodí, ale nakonec kožíšek zvítězil, a taky to, že v Kenvelu měli slevy, a tak sem si ho šla vyzkoušet do kabinky. Když sem si vyslíkla mikču a Hugo uviděl moje letní tílečko, málem ho trefil šlak.
"Kams jako takle chtěla jít?" Vyzvídal.
"Tak du na tetování, tam přece nepohrnu s dlouhým rukávem." Kroutila sem hlavou.
"Si ten dlouhej rukáv normálně ohrneš, ne?" Vypadal znechuceně. "Je ti vidět vzadu podprsenka."
"To vím, no a co jako, dyť je pěkná, ne?" Nedala sem se.
"By ti viděl na podprdu." Mlel Hugo uraženě.
"Ježiši, no to by toho viděl teda..." Kroutila sem očima.
Navlíkla jsem se do kožíšku. "Jsem teď krásná?"
"Byl bych daleko radši, kdybys byla o hodně ošklivější." Řekl mi na to.
Kožíšek jsme koupili. Zašli jsme na oběd a dali si kalamáry, který byly děsně hnusný, vyschlý a gumový. Pak jsme se šli podívat do hračkářství, protože chceme koupit Aničce k Vánocům panenku, ale měli jenom BabyBorn za dva litry a to do panenky nedám ani kdybych nečekaně zjistila, že jsem vnučka Donalda Trumpa.