Nothing To Lose

Tak kdo to neví, na střeše nebyl Mike. Ani Chester, ani Brad, Rob, Phoenix, a nebyl to ani Ben. Byl to Joe.

Předevčírem sem šla do trafiky, koupit si cíga a jízdenky. Strašně sem spěchala. Dolítla sem k trafice, seděl tam trafikantský dědek, kterej mě nemá rád. Jako trafikantská babka. Zachrchlila sem na něho, že chcu červený redvajtky a dvě jízdenky. Nedělo se nic. Rozbaloval si tam svůj balíček novin, či co. Vůbec mu to nešlo, evidentně postupoval podle hesla „línej se nejvíc nadře" a místo aby špagát přestřihnul, snažil se rozdělat suk.

„Haló, prosimvás...." Vnucovala sem se.

„Nó, moment..." A dál si tam šušnil uzlík. Konečně se ke mně otočil, co jako chcu. Zopakovala sem to. Podal mně cíga. Strašně pomalu vybalil jízdenky a eště pomaleji je trhal. Tlemil na to jak péro z gauče, pak trhal, a zase tlemil. Pak si sundal brýle, promnul si oči a zahlásil: „Mě sakra ale bolí hlava!"

A já: „Prosimvás, já ale spěchám, tak kdybyste to mohl urychlit...."

Ale dědek na mě vyjel jak vzteklej dobrman: „Ale já nevidím, víte.." Hlas mu přeskočil do hardkorové polohy. Skoro sem myslela, že mně pokouše.

„No to je super." Řekla sem mu na to, protože mě fakt vyděsil.

Zaplatila sem a utíkala na šalinu. Však počkej, namažu ti kliku pastou, frájo...slibovala sem si.

Dneska sem se rozhodla vykonat pomstu. Chtěla sem si koupit Filter. Zvesela sem doma vysypala drobáčky a valila sem do trafiky. Zase tam byl dědek. Skvěle. Dneska bude můj velký den, říkala sem si.

„Máte Filter?" Houkla sem do dědčí budky.

„Ne, nemáme."

Eh..."Co? Jakto?" Trochu mně vzal vítr z plachet.

„Ještě nepřišel. Starej už není."

„A-aha." Na cíga sem neměla, a tak sem vycouvala. Dostali mě. Zase. Ale jednou....jednou se mně to povede.

Andulka chudáček je furt nemocná. Doufám, že se z toho brzo dostane, ať můžu vklidu odjet.

Mně taky není dvakrát dobře. Snědla sem sáček dýňových semínek, abych měla hezčejší xicht, ale už to nikdy neudělám. Je to děsně hnusný, a na poblití.

Bena sem zastihla na fóru online. Vysvětloval, chudák, svůj nový písňový text, a tak sem mu napsala, že ale Turn Your Back je úžasná, a on napsal, že ten text je docela špatně pochopený, že to je jenom jeho smysl pro humor, a tak. Napsala sem něco v tom smyslu, že to je přece jasný a že doufám, že to zahrajou v Praze. Taky sem se dozvěděla, že na nové desce tady ten vál nebude, ale že to nazpívají s Anti-Flag. No jistě.

Moje angličtina mě bude děsit ještě ve snu. Snažím se furt aspoň rozšířit slovní zásobu, ale asi mně nebude moc platný, že budu vědět, jak se řekne „vidlička na ústřice" když se furt plácám v těch posraných předložkách „At", „On" a „For". Ďábel seslal na zem zlo v podobě anglických předložek.

A v podobě Huga. Protože ten odešel včera kolem oběda, že de vyvenčit psa. Když eště o půlnoci nebyl doma, protože a jelikož seděl v hospodě, zavolala sem mu, ať dom vůbec nechodí, protože sem stejně zamčela, a zkrátka ho nepustím. Šla sem si teda lehnout, nervy v prdeli,a ještě horší bylo, že se budila Anička, kroutila se a kňourala, že jí bolí bříško. Navíc sem na ní našla ňáký pupínky, a napadlo mě, že to může být pásový opar. To taky člověku moc na klidu nepřidá. Ožralec se přivalil za hodinu. Když mu dlouho dlouhé době došlo, že ty dveře fakt neodemče, začal mohutně zvonit. Půl hodiny sem jenom ležela. Jako když ve mně všechno umře. Jako když se ze všech citů stane šutr, a ten nedovolí, abych vstala, když v noci zvoní u dveří. Pak se vzbudila Anička. To mě odvápnilo. Takže sem šla vypnout zvonek, ale došlo mně, že i když vyhodím pojistku, ožralec bude bouchat a kopat do dveří. Připadlo mně teda lepší, když spadne jako pytel brambor k sobě do pokoje, a bude klid. Když sem teda otevřela, vřítil se do bytu a ječel na mě, jestli sem normální. Zamčela sem se v ložnici a usnula.

Dneska opět hraje hru „jakoženic". Ráno mně uvařil kafe. Byl s Aničkou nakoupit. Chybí mu už jenom ta kytka.

Přeju si jenom, aby už umřel. Abych nemusela řešit rozvody, dělení majetku, byt, a péči o Aničku. Protože to není moje chyba.