Neslavný večer se Simým idolem

V srpnu hrají v Praze Plain White. Sakra, bych jela. Jenom kdybych nebyla tak vycinkaná z těch Talentů. Blbý posraný prachy. Ale čert to vem.

Mimochodem, když sme u toho - Laura natáčela skoro celej kocík, a všechny písničky mám nahraný bez problémů. Jenom u Devila prostě není zvuk. Nepátrám. Nedávno sem si pouštěla celou tu nahrávku pozpátku, jak je tam druhý podprahový text. Už to neudělám, protože se pak bojím. Ben je divnej. Před koncíkem takový sluníčko, vysmátej, milej, hodnej, krásnej, vlídnej, flirtující, vtipkující... prostě Bení. Ale na pódiu bych vedle něho stát nechtěla. Naprosto zběsilý monstrum. Holky co stály v předních řadách pak říkaly, že vypadal tak zle, až se bály, že po nich hodí mikrák. Ječící, běhající, skákající, králíky rozšlapující, zle vypadající, nasraný ... křeček. Lauře sem po koncertě říkala, že vypadal jak posedlej. Souhlasila. A řekla, že kdyby nebyl, nemohl by tam předvádět to, co ze sebe vydal, protože to už je nad lidský chápání. Byl skvělej. Ale lepší, držet se dál. A po koncíku zase vyleze, rozsvítí se jak hvězdička a je milý, hodný, vtipkující... nechápu.

Až teď mi došlo, jak strašně náročný to všechno musí být. Když si vemu jenom tu jejich Pražskou akci. V deset příjezd, prohlídka města, oběd, ve dvě zvuková zkouška, to je koncert před koncertem, tam se taky musejí vyřídit absolutně, pak setkání s fanouškama - to taky není žádná prdel, rozhovor pro Óčko, zkouška s Anti-Flag, večerní koncert, po koncertě zase fanoušci, odjezd do hospody, v noci přesun na letiště. Další den to stejný zas někde jinde. Takle valí teď půl roku. Přijedou dom, nahrajou nový album a v lednu vyrazí na dvouroční turné. Masakr.

Zabilo by mě to na dvě doby. Sou to kluci šikovní.

Koukala sem na fotky ostatních, co tam byli to odpoledne s nama, a musím říct, že moje fotky dopadly dobře. No, né skvěle, ale škody se daly napravit. Děkuji tímto tatíkovi a PhotoShopu. Ostatní už na tom byli podstatně, o hodně hůř. Fotky rozmázlý, nebo focený mobilem, případně zavřený oči, šklíbící se lidi proti slunku, nebo prostě blbě vypadající. Né že já bych byla nějaká hvězda, to vůbec, ale když někomu foukne vítr vlasy do obličeje, je to prostě smůla jako ďas. Todle všecko mně se vyhnulo, a navíc slavím fenomenální úspěch - Ben se na mojí fotce tváří normálně. Což se taky nepoštěstilo každýmu, vlastně málo komu. Jon neměl sluneční brýle a Aaron si rozbil nos až potom, co se se mnou vyfotil.

Takže to vypadá, že osud mi byl mimořádně nakloněn.

V pátek sme vyrazily se Simou do Prdule, protože potřebovala vidět svýho Kerního idola. Dorazily sme na zkoušku. Sima seděla na baru, celá vyklepaná a já sem u svýho škopku tiše trpěla. Úplně dočista do čista sem pochopila utrpení Laury, když se mnou musela absolvovat Talenty a všechno to kolem, a přepadl mě vůči ní neskutečný vděk. Zrovna ten den na mě ale dolehl talentí stesk, a nebylo to se mnou nejlepší, jenom sem blbě čučela, kouřila, a namáčela šňůru od foťáku do piva. Jeden den to přijít muselo, a tak sem si odbyla, a snad už je to pryč. Když začal Kerní koncík, Sima do mě furt kopala, jako ať fotím a natáčím, a celá se tetelila blahem, jak vidí svýho vyvolenýho. Objednávala furt piva a panáky, aby byla schopná se s ním vyfotit, a já sem tak byla naprostá alkoholická oběť bláznivýho fanouška. Rozhodila mě, když si ukradla pro Kerna slovo „šukézní", výhradně patřící Benovi. Řekla sem jí, ať si vymyslí svoje, a výsledek byl takový, že to ani rači nebudu zveřejňovat. Hospoda byla evidentně zaplněná kámošema kapely, a tak sme si tam připadaly nepatřičně. Když skončili, Sima naběhla na Kerna aby spolu udělali tu fotku. Stál tam, s někým se bavil, a když na něho Sima mluvila, nebo se o to snažila, vůbec ji neposlouchal, a úplně ji ignoroval. A to byla fakt slušná, žádný ječící hloupý stvoření. Namíchlo mě to, protože mě jí bylo líto, a snažila sem se vyjednávat sama, ale vůbec mě nebral v potaz. Nakonec se tam vetřel Roryn, kterej se s ním znal, tak sem mu řekla, že jestli by laskavě mohl tu fotku zařídit, a přes něho to už teda šlo, a typan se laskavě nechal se Simou vyfotit. Pak se ještě díval do mýho foťáku, jak to vypadá. Měla sem dojem, že kdyby se mu to nelíbilo, normálně by mně to odtama smazal. Pak sme se eště vyfotili se Simou a Rorynem, zatímco Kern si nás absolutně nevšímal.

Když sme měli dofoceno, otráveně se nás zeptal, jestli to už je všechno, a jestli jako může už konečně odejít. Byl to trapas na entou. Simy mně bylo vážně líto. Byla z toho poměrně zdrcená, a záviděla mně že se ke mně moji kluci chovali mile, zatímco ona evidentně vsadila na špatnýho koně. Neštěstím skoro brečela, a tak sme si daly další panáky. Já sem se eště fotila s kytaristou, a ten byl teda v pohodě. Ale i kdyby nebyl, bylo by mně to šumák.

Když se Sima v zoufalství začla sápal po Rorynovi a já sem u baru křičela něco, co se podobalo November Rain (jelikož po koncíku jela oldies party), naznala sem, že je čas vypadnout. Cestou sme se ještě stavily na benzínce pro bagety a Sima dostala šílenej záchvat smíchu z toho, jak sem čučela na Cvalíka, že ani nemohla zaplatit, a musela sem to tam vyřídit já. Domů sem se dostala pozdě, zmožená a alkoholově otrávená.

Sobota nestála za nic, až na to, že sme museli oslavit svatbový výročí, tak sme zašli do restaurace. Dala sem si kačenu s cherry omáčkou a portským, bylo to výborný a skvělý a po dlouhé době pořádný jídlo.

V neděli si mamka vzala Aničku, a tak sem se rozhodla, že pojedu do města koupit drát na propojení mezi telefénem a komplem. Protože v telefonu mám uvězněnou fotku s Aaronem, a taky nějaký videa. Sem celá nervózní z toho, že ten telefon ztratím, a fotky budou v háji, takže bych to rači měla v komplu, abych měla klid. Což mi jaksi ale není přáno, protože drát neměli ani v prodejně tý mobajlu, ani v Datártu. Drát prostě není nikde, a tak to nepropojím. No co se dá dělat. Trochu mě to nasralo, to teda jo, a tak sem si v nejbližším obchodě koupila tričko, a pak sem se eště stavila do parfumerie, což sem asi neměla dělat, protože sem tam pak musela nechat prachy. Rozhodla sem se koupit si parfém, kterej mně chtěl stejně koupit k výročí Hugo. Váhala sem mezi osvědčeným Jadorem a novým Baby Doll, a nakonec sem si koupila ten druhej. Výsledek je teda takovej, že kábl nemám, z fotek v mobilu sem nadále nervózní, zato mám ale tričko a parfém. Protože bylo horko, chtěla sem si koupit ledovou tříšť, ale zjistila sem, že ji prodávají za osumdesát korun, a přešla mě chuť.

Dneska sem si tady vypisovala nějakou velice bystrou úvahu, a vypnul proud. Celý to šlo srat, protože si to jako správný břídil neukládám. Lidstvo tak přišlo o moudro století. Vylezla sem na chodbu, že nahodím pojistky, ale tam už stála vynervovaná křičící sousedka, a stěžovala si, že zrovna pere, a ... „představte si, vypla mně pračka". Ach, takový horor! A těch napáchaných škod. A co mám kurva říkat já?

Konec hlášení školního rozhlasu.

Zkrátka je to furt nuda...