Turtle beautiful neboli želva nádherná

Taťka mi nádherně a krásně spravil Bení fotku. Sem strašně nadšená, už sem myslela, že fotka je nadobro zkažená zapatlanou čočkou. Ale todle...jak bych to slušně řekla...to je kurva rozdíl! Zkrátka boží.

Teď mi nastanulo veliký dilema. Řekla sem si, že až se vyfotím s Benem, nechám si tu fotku zvětšit a pověsím to. Tak to teda rozhodně udělám. Ale když mám ještě fotku s Aaronem, napadlo mě, že to teda určitě taky. Povolila sem si vyvěsit teda do obýváku dvě fotky, a konéc, protože...aby to tady nevypadalo jak v doupěti šílenýho fanouška. Což by budilo mylný dojem, protože já sem absolutně normální, vědecky uvažující stvoření. S šílenou zálibou v pečení nedělních moučníků.

No ale zase když mi taťka tak spravil tu fotku, ó můj bože, co teď? Vyhodit Aarona? Ale to né! Takže nevím. S tiskem ještě teda čekám, až mi uzraje v hlavě nějaký megaplán. Zatím se to neděje.

Co je ale ještě větší šlamastyka - a přiznejme si to, zas sem se do toho dostala jen a jenom já sama...Laura se mnou chce jet na fesťák. Podezřele rychle se zaktivizovala, a navrhla mi, že pojedem na Benátskou noc. Chvilku sem se eklovala, že když už někam, tak chcu jet na RfP, protože velice chcu vidět Offspring, ale Laura mě upozornila, že „mojí" akci už sme absolvovaly a je potřeba splácet dluhy. Vzdala sem to, a smířila se s tím, že se ocitnu na stejným place jako Ewa Farná. Jela bych ale ráda, protože svoboda. Fesťák prostě. Začla sem se těšit nesmírně, hlavní tahouni na mě sou jednoznačně Wohnouti. Pak se těším na Gaia Mesiah, Horkýžeslíže, Mandrage, N.V.Ú, Rybičky 48, Supporty, Tata bojs, Skyline, Temperamento, Už jsme doma a na Vypsanou fixu. Taky se těším, že poslechnu, co neznám. No, potud dobrý. Napsala sem Lauře, že jako oki, ale že nemám stan. Napsala mi zpátky, že spoustu známých tam stany bere, a kdyžtak se k někomu přivtěrknem. Červ podezření mi uhlodával mozek. Zaptala sem se, jaký známí jako... Z Laury vylezlo, že jede polovina z její práce. Ježiši Kriste! Napsala sem, že nikam nejedu. Úplně mě přešla chuť. Na můj vkus tráví s lidma z práce milijón času. Ona sama mně teda říkala, že není asertivní, neumí odmítat, a je to tím, ale... mně by to nevadilo, já nežárlím na nikoho. Ať si s nima je od rána do večera. Horší ale je, že ... co si budem nalhávat, ty lidi sou velenudní, veletrapní, a navíc... o čem se tam takový pracovní skupenství může bavit, že... Už se vidím, jak si tam budu vesele hovět se svým škopkem, a kolem pudou řeči o bankovních produktech, o ředitelích a nadřízených, o kolegách, o tom kdo s kým... Absolutní hrůza, kvůli které nechodím do práce, aby mě todle nepotkalo, a budu to poslouchat na festu? Tak to nevím teda. Lauře sem napsala, že ... kamarádko braško, z toho nic nebude, a natvrdo sem napsala důvod. Slíbila, že se pokusí abysme se s nima nepotkaly, a netrávily s nima čas, ale znám to... ti borci sou tam všichni jak hyeny, a jak ona se někde objeví, chytnou se nás a nepustí, a budem je sebou tahat jak koule u nohy. To tak potřebuju. Pfíííí. Laura je ale tvrdá, a napsala, že prostě jet musím, že mě tam chce, a že ona na Talentech taky trpěla, a já teď pojedu za trest s ní. Áááách, je třeba zaplatit daň. Na druhý straně to taky můžu pojmout tak, že si tam budu fungovat sama, bankovní produkty nechám daleko za sebou, vtěrknu se k pódiu a strávím tam překrásný den. Problém ovšem opět nastává s hlídáním křeččice, protože Hugo si musí vzít volno. Což sem si včera náhodou vybojovala, ale nevím, co na to řekne zaměstnavatel.

Takový je teda plán na tento měsíc. Uvidíme, co se bude dít. Chtěla sem ještě zabojovat za RfP, ale je to už zítra, a tak sem asi utřela. Kurva. A to tam budou Offspring, Kaiser Chiefs, a Enter Shikari.

Ráno sem mamce dovezla Aničku, že ji jako vezme na koupák. Potkala sem Huga, a ten řekl, že de za Otou, donýst mu cíga, a tak sem šla teda s ním. Ota má dvě kočky. Heh, kocoury. A tak sem šla teda s Hugem, že poňuchňám kočičáky. U Oty byl ještě Pítr, a přehraboval tam céda. Zase se projevil můj trapný zlozvyk prohrabat všechno, když sem u někoho na návštěvě, a tak sem prošla knihovničku jeho sestry, Otovy céda, fotky, a skoro sem zdevastovala chřestýší ocas, který byl pro mě velkou atrakcí, a fakt chřestil. V obýváku sem snědla bombóny a vypila jakýsi Sprite. Kocóři se mně vyhýbali. Stejně sou tlustí. Pak sme se na telce podívali na fotky z fesťáku a s Pítrem sme prodebatovali starý obraz, který visel nad poličkou plnou šílených porcelánových panenek a tanečnic. Obraz byl úplně děsivý, byl to portrét jakési ženy, která vypadala jako upír. Pítr byl u toho chytrej jak sova Jůla, a tvrdil, že.."Ten obraz musí mít šílenou cenu, předpokládám, že je tak z patnáctýho století." Chytračil.

„Tý seš vogo světová skupina. Víš, jaký to bylo v patnáctým století? To Kolumbus objevil Ameriku." Smála sem se.

„No dobře, dobře....tak bych řekl, tak začátek...sedumnáctýho..." Kroutil zdviženou rukou. „...jo, začátek sedumnáctýho, Londýn."

„Ten obraz vypadá jak Whistlerova matka." Smála sem se. Pak sem opatrně hodila okem po Otovi, jestli se náhodou nedozvím, že to byla jeho prababička, či co.

„Ale ten rám se k tomu nehodí." Pokračoval Pítr. „Je vidět, že ten rám byl přidaný k tomu obrazu o hodně později, než byl ten obraz namalovaný. Jo, vypadá to, že ten rám je někdy později vyměněný."

„No, ten rám kupoval otec před rokem." Trhl Ota ramenem.

„Ta ženská je divná, nemá namalovaný žádný vrásky. Ani nic takovýho. Dělali je schválně vyhlazený. Lepší. Všichni v té době tak malovali." Čučel Pítr zasvěceně na obraz a breptal.

„To není pravda." Řekla sem. „Všichni tak nemalovali, ale to je takový malířský styl, kdy se prostě nezabíhá do detailů. Viděl jsi například...hm, nevím...Dámu s hranostajem?"

„Cože?" Podíval se na mě nepřátelsky, jakože sem mu přerušila vědecký výklad nějakým trapným hlodavcem.

„No, tak například dáma s hranostajem taky má obličej jak vygumovaný, zatímco hranostaj je vyvedený do poslední čárky."

„Riči měl na festu oranžový vlasy." Řekl Ota, kterýho zjevně naše kecy nebavily. „A taky se tam poblil."

„Je divná." Pokračoval Pítr. „Vůbec není namalovaná podle pravdy."

„Ty tomu vogo nerozumíš, to je jako bys hledal v surrealistických obrazech realitu. Seš mimo." Mávla sem nad ním rukou.

Oba sme obrazům rozuměli jak koza petrželi, ale myslím, že někteří lidi umělecký cítění nepochopí v životě, a budou rozumbradit o věcech, o kterých nemají ani páru. Nedávno sem se naprosto zděsila, když sem viděla s taťkou dokument o nějakým malířovi, a celou dobu se v tom pořadu rozebíralo, proč loďka pluje na tu stranu a né na tamtu, a proč se vlny valí na opačnou stranu než by měly. Hrůza a děs, takle by umění dopadat nemělo.

No, dostala sem hlad, tak sme s Hugem zašli do cukrárny na chlebíčky. Dala sem si ledovou kávu a děvče mi ji doneslo ve sklince, což mě velice zklamalo, protože sem to chtěla do toho průhlednýho umělohmotnýho kelímku, jak má nahoře ten kulatý poklop, a sou v tom brčka, a na ulici to sebou nosí hvězdy. A tak sem hustila do Huga, ať za ní de, aby mi to přelila do plastovýho kelímku, ale než to stihl udělat, tak sem to měla vypitý, a třetí kafe sem si dávat nechtěla. Jeden chlebíček byl ošizenej, protože tam nebyla půlka vajíčka, ale čtvrtka. A v šunce byla žíla, a tak sem ji musela dat Hugovi.

Anička je momentálně želva. Nosí na zádech koš na prádlo a kouše mě do nohy. Myslím, že to bude želva nádherná, ta masožravka. Což mi připomnělo, jak sme byli u kamaráda na návštěvě. Kamarád byl vášnivý pěstitel vodních želv. Měl pro ně akvárko jako já pokoj. A moje kamarádka vytáhla v nestřežené chvíli jednu želví děvku, a hlásí svýmu borcovi: „Romíííí, dej želvě pusinku." A blížila se s želví hlavou k němu. Želva se zřejmě cítila v ohrožení, a tak zeširoka rozevřela zoban a ukousla mu špičku nosu.