Proč su tak děsně nasraná

Nedaří se mně absolutně nic. V první řadě mě bolí ledviny. Furt do sebe cpu Brufeny a na hovno to je.

Včera večer mě bylo extra špatně teda. Asi to bylo tím dokumentem o ženské obřízce. Dokument samotný byl tak prvoplánový až to byl děs. Nejvíc mě ale dokáže vytočit, že něco takovýho odsuzují lidi, kteří mi dokážou vytmavit, že moje dcerka nemá naušnice. Kde je teda rozdíl? Jistěže sou to věci rozdílný, ale mně příde úplně stejně hloupý a nesmyslný nechat bezbranýmu dítěti píchat uši. Pokud někdo nechá propíchat uši děcku jenom proto aby všichni viděli, že je to holka, a pak kroutí hlavou nad dokumentem Amnesty Internacional, tak to je pokrytec s ještě větším pokrytím než má tý mobajl.

Taky mě vytočil Ben, protože dneska napsal, že teda jako dorazili domů, živí a zdraví...a tak. Takže pro tendle rok konec. To už jako nebudou videa, a fotky...áááách, nastane období pusta. Tak mě vytočil, že sem se na něho nemohla ani na kredencu podívat, a tak sem mu teda řekla, rači ať mně dneska nechodí na oči, když chce být půl roku normální občan, co bude chodit do supermarketu kupovat výhodný balíky kočičího žrádla.

Jako by nebylo toho neštěstí málo, zjistila sem, že v srpnu sou v Praze Pennywise. A já nemám prachy. A asi bydlím ve špatným městě. A to je hnus. Kdo si todle zodpoví...

Odpoledne sem šla s Aničkou na pískoviště a poslouchala sem, jak má Davídek průjem, protože snědl Pribiňáka, dva jogurty a zapil to mlíkem. Anča si ze všech možných hraček co sem přinesla, vybrala klacek a chtěla se s Davídkem šermovat a rozhazovat písek všude kolem. Chtěla sem jí uplácat aspoň bábovku, ale písek byl tak suchej, že to absolutně nešlo, a i když sem se prokopala až k betonu, mokroš nikde. Přiběhl tam ňákej malej kořínek, oči navrch hlavy a hlásil matce: „Martínek má zapalovač, a on funguje. A on to zapálil. Vypálil do baráku díru."

Té hlášce sme se zasmály všechny pubertální matky v počtu jednoho kusu. Naštěstí tam nebyl malej Corgan, aby mě otravoval, a tak sme vesele na slunku vydržely s Lanýžem celou půlhodinu. Když sem se na ni podívala, zjistila sem že je mírně červená a uháněly sme dom. Nastříkala sem na ni Panthenol, ale želva naznala, že to je trapně málo, a vylila na sebe můj energy drink. Kdyby jenom na sebe, bylo by to eště dobrý, ale mohutně sem to musela odstraňovat z klávesnice.

Před barákem mě potkala sousedka, a ptala se, kdy budem mět to druhý dítě. Řekla sem, že nebudem. Ale že to jako neva. Dycky když dělám ramena a plácnu takovou lež, jako že to neva, mám dojem, že můj malý křeček se na mě někde z nebe musí strašně zlobit, a mám z toho kurva blbej pocit. A nejrači bych byla, kdyby se mě na to lidi neptali, a kdyby o tom vůbec nemluvili, což se jako neděje. Vůbec mám dojem, že lidi ňák zbytečně moc mluví.

Aspoň sem si koupila burákový máslo, ať se můžu večer přejídat něčím extra nechutným.

Celej obývák je od myších pilin, a mně už se to ani nechce uklízet, protože to je každej den. Přemýšlím, jak se myši zbavit, ale sem na to měkká.

Nevím proč, ale jako domovská stránka se mi na komplu nastavil Atlas, a já ho tam nechci, a nemůžu to v nastavení změnit. Počítač na mě přidrzle bliká a nomrálně se mně směje do vočí. Ještě k tomu sem byla donucená nainstalovat si ícékvé verzi 6, a to stojí tak za hovno, že...vůbec není radno si s tím zahrávat.

Navíc eště to vypadá, že na Benátskou noc se jen tak nedostanu, protože Hugo nebude mít dovolenou. Zbytek dovči si totiž vybere aby mohl jet na fesťák chrlení krve.

No není tohle k smíchu? Né, není...