Strašný

To sou zase dny jak vyšitý. Jehlou z pekla. Začlo to počítačem. Chtěla sem si stáhnout Sims. Natáhla sem si ale ňákýho nekamarádskýho vira, kterej mně zničil kompl. Takže sem se zhroutila, rozloučila se s počítačkem, a putoval do opravy. Teda k Hugovýmu kolegovi do práce. Ten řekl, že je tam vir, kterej je teďka novýho ražení, a že druhej kolega to do komplu natáhl taky, a tak čekejte, děti, ste v pořadí.

Napsat článek je problém nejhrubšího zrna, neboli sem v koncích. Prej tři. To bych teda chtěla vidět. Neukázněnost mě zase doběhla. Psala sem stylem, že ... sednu k počítači, naťukám první odstavec, běžím na balkón kouřit. Vrátím se, naťukám další větu, odběhnu do obýváku číst. Pro inspiraci. Vracím se, doťukávám další dvě věty, běžím Anči namazat rohlík. Napíšu další větu, otevírám PhotoFiltre a něco "důležitýho" samozřejmě musím dodělat. Mažu první odstavec, je celej blbej. Celej článek je blbej. Celý téma je blbý. Serepes. Konečný výsledek obsahoval odstaveček o deseti větách. Konečný výsledek je zřejmě v nenávratnu v zavirovaným komplu. Že by mi to vadilo, to teda nevadí. Bylo to stejně trapný.

Když mi teda nejel kompl, rozhodla sem se velice skvěle strávit den. Čekala sem, co skvělýho se v tom bezpočítačovým světě bude dít. Třeba přídu na to, že bez počítače je to daleko lepší, nebo že bych měla trávit víc času na pískovišti, protože je to bomba, nebo třeba porozumím ostatním pískujícím matkám. Nebo mě začne bavit nakupování. Nebo třeba domácnost. Mamka říká, že počítač je zlo. Takže bez zla se musí existovat přece líp. Člověk by měl asi prozřít a měly by se dít velký věci. Což se děly.

Andulka už od rána kvičela, brečela, a doplňovala to provokacema typu: "Ajsíkjů dělá o-ou", "zmáčkni play again" a "okej, zmáčkni okej". Rozhodla sem se, že vypadnem ven, pokud možno okamžitě. Aspoň uvidím, co se venku dopoledne děje. Můžu říct, že se tam děje to, co odpoledne. Naprosto nic. Vlezly sme na pískoviště, kde nikdo nebyl (ani Melouní hlava), navíc byl mokrej písek a docela chladno. Vysypala sem teda bábovky čistě cvičně, nechala Bobču párkrát sklouznout, pak sem ji jakože hledala, sranda mocnýho kalibru. Potom sme bábovky zase naskládaly do kabelky (anička nosí kabélečku) a vyrazily směr nákup. Jelikož sme teda nepotkaly žádnou matku, nemohla sem v tento kouzelný den porozumět záhadám matčích duší. A to sem se tak těšila, že mě začne bavit mluvit o přípravě medovníku a vést sáhodlouhý diskuze o tom, jestli se může zamražovat banán. Ach.

V obchodě sem koupila takový to stříkátko vůně. Co stříká úžasnou vůni každých 36 minut. Protože aby byl náš domov útulný, krásný a voňavý. Když sem si nesla vůni v košíku, pochopila sem, že mi bez počítače hráblo. Koupila sem taky tyčinky z listovýho těsta, kokosový kmeny, brambůrky a škvarky. Potom sme se stavily u ťamanů, kde sem Anči koupila teplákovou soupravu, pyžamo a kraťásky. Když sme šly domů, volala sem Hugovi, abysem si postěžovala, jak mě Anča točí. Protože furt jenom řvala. A prokládala to mohutně větou: "Anička pláááááče!"

Hugo mi sdělil, že příští den příde pozdějc z práce, protože jeho ségra potřebuje doma vykachličkovat. Nadala sem mu, že chodí pomáhat ségře a kamarádům a domácnost se nám hroutí, padají na mě nesmontovaný skříně a vůbec je to u nás v hrozným stavu, a mohl by tady taky něco udělat. Kdybych byla chytřejší, v období, kdy mě zlý síly chytají za slovo, bych rači držela hubu.

Doma sem vybalila nákup. Zjistila sem, že vonítko s levandulovou vůní děsně smrdí, tyčinky se nedají jest, kokosový kmeny sou přeslazená hnusná hmota, která kokos neviděla ani z rychlíku a škvarky sou přesolený, že se to žrat nedá. Rozhodla sem se udělat teda něco užitečnýho pro domácnost. Nacpala sem věci do pračky, že vyperu, a byla sem odhodlaná i vyžehlit. Zlikvidovala sem yutu, šla sem se smetím, utřela prach, a chystala se dělat oběd. Vyndala sem z mražáku filé se sýrem a brokolicí.Polotovar se pyšnil nápisem "Výrobek roku 2004". Když sem to usmažila, vevnitři to bylo pořád syrový. Šupla sem to teda do mikrovlnky, tam se spálil sýr. Odstranila sem teda sýr, udělala k tomu bramborovou kaši - a Anička to odmítla jíst. Dala sem ji teda spat.

Chtěla sem uklidit kopelnu a když sem tam vkročila, zjistila sem, že stojím v brouzdališti. Vytekla pračka. Skvělý. Buben zaseklej, pračka zřejmě v prdeli. Vytírala sem tu kalamitu hodinu. A byla sem fakt nasraná. Anča se vzbudila s teplotou. Nemohla sem jí ani změřit, protože sem rozbila teploměr. Takže sem aspoň uvařila čaj, pustila jí pohádky, a čekala, co se z toho vyvine. Netrvalo dlouho a zvonila u nás sousedka zezdola. Statečně sem otevřela. Ovšem, teče jim to všude. No jistě, pokud budou nějaký škody, všechno uhradíme. Ano, ano... Omluvila sem se a zabouchla dveře.

Tak, a tímto na celou domácnost seru. Zavolala sem do Netboxu, aby mi přepojili net na druhej kompl. Zlo bylo zpátky, sláva!

Když přišel Hugo z práce, rozmontoval celou pračku a zjistil, že sem nedovřela víko od bubnu, a to rozmlátilo topný těleso, kterým pak ta voda vytekla ven. Ani mně neřekl, že su blbá, jenom se smál.

V noci mě budilo vonítko vystřikující levandulový smrad. A pak taky Anča, která moc nespala, jenom skuhrala. Chudinka.

Dneska ráno měla děsný průjem, a nestíhala na záchod, takže sem hned po probuzení měla co uklízet. Skvělý.

Laura mi napsala, že doufá, že nakonec na Hrachovku jedu. Napsala sem, ať už nedoufá. Tímto sme spolu asi na delší čas domluvily.

Teď musím jít koupit Anči rohlíky a sousedce flašku vína. Chjo. Strašný dny.