Million Dollar Bavy

Rozhodla sem se nakonec na firemní akci jít. Protože Puštík byl povýšen a přeřazen na jiný projekt, a tak se mi chtělo rozloučit se s ním ve velkým. Brečet tentokrát nebudu, protože de jenom o patro výš, ale stejně, rozlučka musí být. Navíc sem chtěla přehodnotit svůj názor na Čáru, protože mě mrzí, že sem si o něm myslela, že je idiot, a tak sem to chtěla trochu spravit. Doufala sem, že tam bude taky Mladej s Kaštanovou, a pár kluků z Těch Druhých, aby se bylo s kým opít.

Večer se mi vůbec nechtělo akci navštívit. Válela sem se v posteli, žrala buchty a čučela na Watchmen, a občas sem se podívala z okna, abych viděla, kdo přichází. Rozhodovala sem se, jestli vůbec pudu. Protože firemní akce sou děsně nebezpečný. Pokud vymyslím ňákou kravinu (a Bůh ví, že k tomu nemám daleko), tak to uvidí dvě stě lidí, a kdoví, jestli to nakonec zase nebudou řešit manažeři. Prostě jít se opít na firemní večírek je asi tak bezpečný jako jít prodávat herák na policejní stanici. Přesto sem se rozhodla jít. Oblíkla sem si červený punčocháče s černou sukní, vytuněný "sukňový" boty a slušný svetřík, namalovala sem se, udělala sem si účes, nacpala sem se preventivně Brufenama, aby mě ráno nebolela hlava, a mohla sem vyrazit.

Akce byla krutopřísně nacpaná. Možná nás tam bylo víc než dvěstě. Těžko sem tam hledala někoho, koho bych se mohla chytit. Pak sem našla stůl, kde seděl Lukyn, Tichá, Puštík a Kif. Kifa sem hned poslala pro pivo a od Puštíka sem si pučila prachy, protože sem zjistila, že su s penězma tak trochu v hajzlu. Nudila sem se. Kif něco projednával s Tichou, Puštík jedl a Lukyn mlčel. Šla sem si zakouřit ven. Tam už to byla větší zábava. Před restauračkou se utvořil pěknej hlouček kuřáků. Hučelo to tam jak v úle a děly se tam nejzajímavější věci. Bylo to jak na open air fesťáku. Vykouřila sem cigáro a zapálila sem si další, protože mi to tam přišlo zajímavý. Přišel za mnou Kif s Puštíkem. Jedna mařka, se kterou sem kouřila, vytáhla z kabelky půlčáka rumu a dala ho kolovat. Měla sem z ní srandu, že už vím, proč má tak velkou kabelku. Hned nato druhá mařka vytáhla z kabelky flašku vodky. Kif vytáhl plácačku rumu a Puštík měl u sebe plácačku se slivkou. Každej tasil svůj chlast, jenom já sem byla mimo mísu. Upřímně sem se za sebe styděla. Když sme se vrátili dovnitř, proběhla soutěž o talenta. Dvě mařky tam nezáživně kvílely. Jak sem předpokládala. Pak nastoupili kluci s kapelou a zahráli ňákej rokenrola song. Ti byli dobří. Přestalo mě bavit sedět. Přede mnou byl takovej parapet, jakože před výlohou. Výloha původně odděluje zahrádku od místnosti, jenomže když se to propojí, tak se z výlohy oddělá sklo. Vyskočila sem na parapet, abych měla výhled. Skopla sem pár svíček. Byla sem totálně trapně střízlivá, musím upozornit. Za mnou tam překvapivě vyskočila Tichá, a rozjely sme taneční šou. "Vypadáme jak dvě thajský kurvy ve výloze." Řekla sem svojí nové šéfce. Šla sem si pro pivo. Dostat škopka byl neskutečný problém. Nejdřív sem dlouho čekala, než ho natočí. Pak sem čekala, až příde někdo, komu ho budu moct zaplatit. Když sem zaplatila, tak sem dloooouho zase čekala, až mi přinese zpátky prachy. S Lukynem sme zapálili všechny svíčky podél výlohy. Rozlili sme pár vosků. Pak sme je odlupovali a hádali sme, co nám ty tvary chtěj sdělit, jakože budeme číst budoucnost. Lukyn držel v ruce kus vosku. "Hele, prase." Ukazoval mi něco, co vypadalo jako labutí zobák. Předpověď tedy byla jasná.

Proběhlo vyhlašování vítěze. Kluci zahráli "Šakalí léta", což je poněkud odrhovačka, ale jak se na to skvěle tančí! Vyskočila sem na parapet. Za mnou Lukyn. Pak za nama vyskočil Puštík. Pak přišel Kif, sundal Lukyna a vyskočil za nama. Tancovali sme jak banda bláznivých roztleskávaček, Puštík i pištěl. Bylo mně dobře, smála sem se u toho, a byla sem dokonale šťastná. Kurva, jak já ty kluky mám ráda. Vzadu na manažerských pozicích se formovala zkáza, viděla sem, jak se jim to nelíbí, tvářili se, jakoby nás chtěli sestřelit. Čekala sem, kdo nás pude sundat. Ale, ty jo, takle sem se dlouho nepobavila. Zašla sem na cígo s Chobotničákem, což je šéf "Těch Druhých". Před restauračkou bylo ještě víc lidí než předtím. Děsně sme se tomu smáli, že si účastníci zájezdu odhlasovali, že se vevnitř nebude kouřit, následkem čehož probíhala párty jaksi venku, před hospodou. Lidi tam stáli, kouřili, popíjeli, někteří seděli na lavkách, někteří na zemi, někteří na parapetech, někteří viseli na dveřích, jeden kus visel na nabídkové ceduli. Zábava veliká. Zase kolovala flaška rumu, tak sme si s Chobotničákem přihnuli a smáli sme se ještě víc. Když sem se vrátila, šla sem tančit. Uzurpoval si mě tam jakýsi borec v pičím svetru. To je jakože ten svetr s kosočtvercama, jak ho nosí úplně každej. I Puštík a Kif. Kifovi sem jednou řekla: "chtěla sem si koupit punčocháče, myslela sem že sou černý, ale nebyly, měly na boku tady takový ty piče...kosočtverce, nó...stejný jak máš na svetru. Takže sem si je nakonec nekoupila, protože bysme vypadali jak dvě piče. Haháááá!" Tenkrát se urazil a odešel. Nirméně pičový svetry sou fenomén.

Večer sem se domlouvala se Simou, že příde za mnou. Když sem se podívala na mobil, měla sem tři nepřijatý hovory. Poslala sem mesu : Přiď. A tím sem to považovala za vyřízený. Volala ještě dvakrát. Nevzala sem jí to. Protože mě serou takový domluvy, jakože budu hulákat do telefonu, přeřvávat hudbu a do toho se mě bude ptat kdo tam je, jak to tam vypadá, co hraje... na to seru. Buď přídeš, nebo nepřídeš. Nemám ráda zbytečný vykecávání po telefonu. Not a fan. Navíc vím, že mě Sima miluje, protože ju ignoruju. Kdybych byla totiž borec, byla bych krutej zmrd.

Všichni mě furt chválili, jak dobře vypadám. Prsila sem se až do nebe. Dokonce mě odchytil Kif. "Chtěl sem jenom...chtěl sem ti říct, jak moc ti to dneska sluší. Normálně zírám. Máš skvěle sladěný vlasy, a punčocháče, a svetr, je to moc...hezký." Pak si asi uvědomil, že vypadl z role drsňáka a dodal: "A máš rozmazaný oči, ježiši, dělej ze sebou něco!"

Kif s nama vůbec nepařil. Vůbec sem s ním teda nepočítala, protože mně bylo jasný, že bude balit kurvy. A protože jich tam bylo mraky, měl práce milijon. Taky mě bylo jasný, že z toho zase bude milijon průserů, který se budou řešit milijon let, a nevíc to všechno bude stát milijon peněz. Million dollar baby. Jenomže bylo to eště horší než sem čekala. Kurev si vůbec nevšímal, a mluvil s manažerama. S manažerama z Ameriky, pak s tuzemskýma manažerama, a hlavně s manažerkama, pak s různýma šéfama, personálníma ředitelama a tak dál. Furt se s někým bavil o práci, takže sem za ním ani nechodila.

Šla sem tančit. Rozjeli sme to s Puštíkem úplně krutě. Bavila sem se jak už dlouho ne. Pak tam za nama ještě přitrdlila Lenička a Mici. Večírek se dostával do turbulenčních obrátek. Šla sem znovu s Chobotničákem kouřit. Vyfasovala sem flašku rumu, protože mařka už asi měla dost. Přišla za mnou Černooká, asi hodinu sme se venku bavily o rozvodu. Pila sem ruma, nechávala sem ho kolovat a byla sem spokojená. Potom přišel ven Kif, v ruce měl flašku šáňa. Diskutoval s manažerama o prodejích a tabulkách a blá blá blá... trochu sem zbystřila, protože jestli je blbý se na firemním večírku opít a dělat blbiny, tak Kif byl mezi manažerama vyloženě jak v minovým poli. Donesla sem mu flašku rumu. Napil se a zapil to šáněm. Z restauračky vypadl borec v pičím svetru, kterej se mě asi předtím pokoušel sbalit. Byl najebanej jak čolek. Chtěl po mně cígo. Neuměl si zapálit. Pak si odplivl a slina mu zůstala viset u pusy. Smála sem se jak retard. Pak přišel Staňa s Puštíkem. Posedali sme si na lavičky, teda já sem si sedla na Staňu, protože lavičky só studený, a kecali sme o brněnských hospodách. Vstala sem akorát abych přišla přivítat Lucku a Elu, který dorazily z odpolední směny. Stála sem zrovna s Černookou, rozvykládala se o nezávislých vztazích a já sem jí řekla, že neexistujou. Vedle stál hlouček manažerek. Kif něco dořekl a všichni ztichli a poplašeně se na sebe dívali.

"No co... " Pokračoval. "... já si myslím, že ty seš úplně normální prospěchářka. Každej ví, jak ses sem dostala." Mířil prstem na šéfku dobíjecích karet. "A mimochodem, na tom vašem oddělení sou pěkný bonzácký kurvy..." Oujé. Chtělo to honem rychle ňákou akci. Trhla sem se od Černooké, a slíbila sem jí, že se za ní ještě zastavím a pokecáme. Slíbila bych i otočení vody ve Vltavě, su fakt děsná.

Skočila sem doprostřed minovýho pole před Kifa a zahlásila sem: "Už sem asi pochopila teorii relativity." Všichni se na mě podívali, jakože co to sakra má být. Říkala sem Kifovi něco o tom, že v časoprostoru existuje zároveň minulost, přítomnost, budoucnost... což dokazuje, že budoucnost je jasně daná... a přitom sem ho nenápadně odsunula z kruhu šéfů. Ani si nevšiml. Povídal něco o tom, že teorie strun byla ustálená docela nedávno, když proběhla jakási superstrunová revoluce, ale že ani teorie strun, ani teorie relativity pořád nic nedokazujou, protože sou to jenom teorie, a nakonec že se stejně ukázalo, že teorie relativity je chybná, protože nepočítala se základníma veličinama... a kdesi cosi. Zapálili sme si. Dala sem mu ruce na ramena a důrazně sem mu řekla: "Kocoure, už žádný kamarádění s manažerama. Jasné? Nemluv s nima. Teď ne! Ó ká? Rozumíš?"

"Rozumím." Přikývl. Zavedla sem ho ke stolu, kde seděly holky od nás a tam sem ho posadila. "Seď tady, ani se nehni." Doporučila sem mu. Šla sem si pro pivo a pak sem šla tančit s Patičkou. Ten byl dobrej, zábavnej. Přišly pro mě holky, aby mi řekly, že Eva se cucá s Basákem. To byl borec, co hrál rokenrola vál. Na basu, překvapivě. Taky řekly, že s tím nesouhlasí, protože ten borec, vole, má mařku. Mávla sem nad nima rukou a tančila sem s Patičkou na I gotta feeling. Protože kdo tady má furt náladu řešit vztahy.

Když sem se vrátila ke stolu, Eva se cucala s Basákem, Lukyn rozlil pivo, Puštík zase mluvil o šukání, Lence lezla podprda z pod trička, já sem měla rozmazaný oči a řasy se mi lepily na víčko, pravděpodobně sem zase vypadala jak coura, a jakýsi borec se mě přišel zeptat, jestli chodím s tím dredatým ... "Myslíš s Chobotničákem? Jo, jasně." Ubezpečila sem ho. Pak za mnou přišel Chobotničák, smál se, hahaha, prej spolu chodíme, a já sem řekla, no jasně, ty jo, dáme si na facebook že sme spolu ve vztahu. Pak sme šli kouřit, vyřvávali sme, že sme spolu ve vztahu, což byla děsná prdel, a ani nechcu vědět, na jaký drby sme zadělali.

Tahala sem sebou všude flašku ruma, dokonce i vevnitř v hospodě. Na to, co sem vypila, sem se cítila moc bystře a neožrale. Ostatní teda vypadali daleko hůř. Někteří byli tak nalití, že ani nemohli mluvit.

Průser byl, že Kif mluvit mohl. Bohudíky není žádnej trapnej sráč, kterej se nalije, mhouří poloviční oči, šermuje rukama, všechny chytá za ramena a ve finále spadne ze židle. Je dobrej, že není trapnej. Nemotá se, neusíná na stole, je tak ňák furt ve formě. Proto s ním ráda chlastám, protože se za něho nemusím stydět. Akorát prostě hodně kecá. Přisedla sem si vedle něho ke stolu. Mici s ním začla flirtit, což asi zrovna neměla dělat. Kif se nasral, řekl jí, že je kurva, že ji nemá rád, "protože ty vole, furt blbneš borcům hlavy, ale sakra, proč to děláš? Na jedný straně furt vykládáš, jak máš borca, jak ho máš ráda, tak kurva přestaň dělat tady todle, ty jo, tady koketuješ se všema, protože chceš být středem pozornosti, ale já ti na to nehraju, na to teda seru. Jako si myslíš, že seš ňák zajímavá nebo co? Já kdybych měl takovou mařku, co tohle dělá, tak ju pošlu do hajzlu, protože to nemá úroveň, fakt nemá."

Řešili to tam ještě asi dvacet minut, Kif měl totiž zase pocit, že musí někomu vylepšovat život. Snažila sem se Mici poradit, aby se s ním nepouštěla do diskuzí, protože "to bude bolet". Kif dokáže ty lidi zničit strašným způsobem. "Já například nechápu, když chodíš na vysokou, proč ze sebe děláš takovou blbku."

"Já nejsu blbka." Pípla Mici a hodila blonďatým vlasem.

"Dokaž to." Řekl Kif. "Řekni něco chytrýho, co mě rozseká a na co nebudu mít co říct."

"Nóóó... já nevím... " Kroutila se Mici. "...rozdáme si to?"

"No." Pokýval hlavou. "Tys měla jednu jedinou šanci vyvrátit mi, že seš blbá blondýna. Ale víš co... ty seš blbá blondýna, a ty taková zůstaneš."

Mici se na mě podívala. "To jako myslí vážně?"

"Jo." Přikývla sem. Protože už mi tohle o Mici kdysi říkal. Nadával na ní, jak je blbá, a pak dodal: "Ale ty jo, Jaňulo, má pěkný kozy."

Takže po tom, co sejmul Mici, se všichni přesunuli k vedlejšímu stolu, protože Mici se neubližuje. To je prostě krásňoučká, heboučká, miloučká Micinka a ta se musí chránit. Smáli sme se, že už sme zase vydědění u samotářskýho stolu. Chlastali sme rum z flašky. Přišel tam Basák.

"Kde máš Evu?" Zeptala sem se.

"Jakou Evu?"

"Tu co ses s ní tady celou dobu cucal." Řekla sem.

"To že sem dělal?" Divil se. A přitom Eva už o něm mluvila jako o svým ženichovi. Stane se.

S Kifem sme se bavili o Che Guevarovi a jako dycky sme se pohádali. Protože Kif bude dycky hájit principy a nejvíc mě dostává do obrátek když vytáhne argument, že se musí udělat pár obětí v rámci všeobecnýho dobra. Já dycky říkám, že pokud kvůli názoru zařvou lidi, tak je to normální fašismus, a nic jinýho, a vraždy lidí sou neodpustitelný, bez ohledu na to, čemu podlíhají. Kif na mě většinou vytáhne, že vidím věci hrozně černobíle, a že to přece nejde takle, protože dospělí lidi sou schopní vidět věci šedě, protože všechno je relativní. V podstatě dycky konfrontujeme můj anarchismus a jeho konzervatismus, a ty debaty sou hrozně legrační. Když sme dostatečně pomluvili Che Guevaru, zeptal se mě, co si myslím o Kennedym.

O něm sem si teda nemyslela vůbec nic. Plynule sem přešla na pracovní téma. Vysvětlila sem Kifovi, že nemůže čekat, hlavně né u nás v práci, že ho někdo ocení. Říkal něco o tom, že když bude přece hodně dobrej, tak si toho musí někdo všimnout. Vysmála sem se takové naivitě, řekla sem že má o životě sakra romantický představy, a doporučila sem mu, ať víc taktizuje a míň se zabývá osobníma příběhama lidí. Chytrá zas jak internet. Mezitím sem si vyskočila na parapet a zatančila sem na Beyonce, Crazy In Love. Pak sem se k němu vrátila, abych mu řekla, jak moc ho beru. Protože čím víc su ožralá, tím víc autorita. Řekla sem mu taky, jak moc byl dobrej jako šéf a že na to fakt má. Že je dobrej a ať s tím kurva něco dělá. A že jednou, jednou se určitě najde někdo, kdo to ocení. Cause I believe in you. Řekl mi na to, že jednou určitě někdo ocení moje psaní, že tomu věří. Taky sem se rozvykládala o tom, že nesmí čekat na ocenění ostatních lidí, protože pak může být kurevsky zklamanej. "Protože musíš se ocenit sám v sobě. A něco dokázat. Ty to všechno děláš s velkým zápalem, děláš to dobře, ale z blbýho důvodu, protože furt čekáš až si někdo všimne, kam si to dotáhl, a když si nikdo nevšímá, seš sám ze sebe zklamanej. Musíš začít uvnitř, uvnitř sebe a uznat sám sebe jako autoritu pro sebe, a pak z toho můžeš vycházet. Protože když to uděláš, teprv pak budeš šťastnej." Řekla sem mu, že je pro mě autorita číslo jedna, že mě ve všem převyšuje, a vážím si ho, protože před ním můžu sklapnout podpatky. "No a hlavně se tady, vole, nerozbreč."

Chytli sme se za ruce a slavnostně sme si slíbili, že to spolu vybojujem. Všechno. A všem nakopem prdel.

Pak pro mě přišel Chobotničák, jako že se přesouváme. Jedna část, tak stopadesát lidí šlo do Livinu (a to bych chtěla vidět, kdo v ten moment vzal v úvahu kapacitu toho místa), Chobotničákova část šla do baru do Bažin. Slíbila sem Chobotničákovi, že dorazím do Bažin. Později. Samozřejmě sem to vůbec neměla v úmyslu, mířila sem už tak akorát dom. Protože sem to měla pět kroků od hospody. Venku vládl totální chaos. Příliš moc lidí a příliš moc bordelu. Přišel za mnou Chobotničák a důvěrně mi sdělil, že spolu chodit nemůžem, protože má přítelkyni. Tomu sem se smála mega, a směju se tomu ještě teď. Některý moje humory zůstávají trapně nepochopený. Ujistila sem ho, že spolu nechodíme. Si občas připadám jak aktérka v bonusovým díle Big Bang Theory. Šla sem hledat Kifa, protože sem správně začla tušit, že nejde, protože dělá zmatky a nedokáže se zorganizovat. Taky že jo. Obcházel dva stojany na bundy, kde visely dva kusy.

"Děje se něco?" Chtěla sem vědět.

"Nemám kabát." Řekl suše.

"Ale ale... a my sme ho měli tak rádi." Smála sem se. "A to sis ho nedávno dával do čistírny." Vysírala sem.

"Moc mně nepomáháš." Sekl zubem.

"Nojo, nojo... já se du podívat, jestli ho nemáš u stolu." Odkráčela sem.

Když sem přišla, řešit ztrátu s pinklem. Vysvětlovat, že stál tři litry a že má k němu citový vztah. Pinkl sáhl na věšák, před kterým stáli, a podal mu kabát. Smála sem se, až to se mnou práskalo o zem.

Šla sem ven, tam na mě čekal Chobotničák, jakože deme. Vrátila sem se ještě pro Kifa. Nějaká manažerka mu navrhla, že ho do města hodí autem.

"Na auto mrdám." Smál se. "Ale dík."

Než stačil vyrobit další katastrofu, lapla sem ho pod křídlo a odtáhla ho ven. Šli sme na zastávku s Chobotničákem. Kif vykládal, jak noc ještě nekončí, že dou rozsekat město, a vpadl do silnice, kde ho málem sejmulo auto. Po tomhle extempóre sem mu navrhla, že jestli se na přesun necítí, může spat u mě "na gauči místa dost". Řekl že né, protože "teď su našlápnutej, teprve to začíná."

Rozloučili sme se u zastávky. Na zastávce bylo tolik lidí, že to vypadalo jako slušná demonstrace. Zajímalo by mě, jestli volali posilový spoje, nebo jak se nakonec do toho města dostali.