Facebook

Nemyslete si, že budu psat o tom, jak nenávidím facebook. To teda ani náhodou, protože já facebook miluju a Mark Zuckerberg je pro mě kadidát na Boha pro volební období dalších čtyř let.
Ale sou určitý věci, který mě na facebooku fakt serou.
Úplně prďácký sou statusy typu „Nuda...” nebo „No nazdar...” případně „Všechno špatně...”. Ještě blbší je dát do statusu smajla, něco jako :(((( . Tomu říkám trilobit. Dost blbý je taky status typu „To byste neuhodli, co se mi dneska stalo...:-o”. To je hysterický status, který mi připomíná hysterický matky, který před okolím tají pohlaví děcka, co mají v břiše, kolem otázky „Tak co to bude” piští jak potrefený veverky, z té velké tajnosti si udělají životní program na devět měsíců a myslej si, že to jako fakt někoho zajímá, protože si naivně zaměňují konverzační otázky za zájem o jejich osobu.
Na tomhle místě se musím vyprsit, že takový lidi většinou ve svých přátelích nemám, a pokud jo, brzo je bloknu, protože na trilobiťáky ani hysteráky nemám náladu a kazí to přehled opravdu důležitých statusů jako „Můžete mi někdo objasnit, kde sem vzal ve dvě ráno ananas” (ztratil mobil, noťas, peněženku, od čeho mám bouli, proč mám řezný rány, kde to jsem, proč mám sponečky v hlavě, kdo z vás mi pokreslil skříně, hrudník, zahesloval počítač, kde jsem včera byla a nemá někdo náhodou mou bundu?).
Úplně dementní sou skupiny typu Milému je nemilé, když je milá na jiné. To jako má být co? Nebo Nedělej to, co je správné, dělej to, co doopravdy chceš. Ty jo, tak to někdo vycucal z paty moudro světa a je potřeba zařadit se k takovýmu filozofovi do skupiny, protože to je úplnej převrat v myšlení, ty vole.
Nejvíc mě ale dokážou rozsekat ty rádoby statusy útočící na zbytky citů a končící „pokud s tím souhlasíš, dej si to do statusu”. Je to dycky napsaný jazykem blbečků, co objevili svět. „Byl jsi někdy v cirkuse? Viděl jsi cvičená zvířátka? Myslíš že z toho mají radost? Podíval ses někdy do těch smutných očí?” Chacháá. Končí to samozřejmě výkřikem „...pokud si myslíš, že zvířata trpí, dej si to do statusu.”
Dostala mě taky úplně nesmyslná hra: Zjistil jsem, že mám v přátelích lidi, kteří nejsou moji přátelé. Pokud chceš zůstat v mých přátelích, napiš, odkud se známe.
Tak jako nevím. Buď mám v přátelích lidi, protože o ně stojím, nebo je vymažu a žádná slohová práce na téma „how I met you" to nezachrání. Dycky na takový věci zírám, a nechápu o co de. Jakože jestli nevíš, odkud mě znáš, tak si mě klidně vymaž a pak si zajdi koupit ginkgo na paměť, nebo přestaň chlastat.
Ale nejvíc mě dostal poslední hit-status:
Pamatujete ?? Když místo "pojď na chat" bylo "pojď ven pokecat" .... Když byly upřímná přátelství a né blbé "Facebooková přátelství" ?? Když nebylo důležité Like - ování příspěvků .... Když jedno objetí bylo důležitější než "označení na fotce a komentář" ? Když jsme si hrávali na hřištích a neseděli před počítačema? No ano to byly ty krásné chvíle .... Takže pokud souhlasíš, DEJ SI TO DO STATUSU.