Great Escape

Jak sem fňágala, že mi z práce odejde Staník, tak přišla prda nečekaných rozměrů, a z práce odešel Mladej. Přišel, oznámil nám, že ho vzali na novej flek, a za tři dny končí. Dost smutná záležitost. Dal v práci výpověď. Pak přišel s tím, že na novým fleku to nebylo tak dobrý, jak to vypadalo, že s ním docela vyjebali, a chtěl se vrátit. Jenomže to už mu bohužel nedovolili. Chtěl teda aspoň vzít to nový místo, ale tam mu řekli, že s podpisem smlouvy jeden den zaváhal, tak už si našli někoho jinýho. Se fakt nestačím divit. Takže Mladej se stal nezaměstnaným. Rozhodly sme se s Eve, Kačkou a Elou, že se s ním pudem rozloučit, a jakože to decentně pudem zapít. Z decentní rozlučky se stala akce celýho oddělení, což mě překvapit asi nemělo vzhledem k tomu, že sme objednali stůl pro čtyry lidi.
Překvapivě dorazil i Staňa, kterej nikdy nikam nechodí, protože nepije, ale když už někde náhodou zavadí o chlast, je to prda, neboli jak řekl Puštík s obrácenýma očima „Staňa mě zas bude tahat za vlasy a bude se mi smát, že vypadám ožrale.” Šak si pamatujem ten vánoční večírek. Šla dokonce i Lucka, která chodí málokdy, a dokonce i Luka, kterýho sem na spářce viděla jednou, když sme se ještě moc neznali, a celej večer sem mu říkala Karle. K mýmu překvapení se připojila i Kaštanová, která s nama pařit nebyla vůbec nikdy. V práci sem na večerní směně na hajzlu odchytla Dana, kterej se tam schovával, aby s náma nemusel jít pařit, ale taktně sem mu připomněla, že je to jeho pohřební párty a že by jako teda měl jít. Lapla sem ho pod křídlem a odtáhla ho k Námořníkovi. Tam už byl docela hukot, protože někteří tam seděli od pěti. Užili sme si príma večer. S Kaštanovou sme na závěr zazpívaly Hit me baby one more time a já sem ještě Mladýmu zanotovala Why don't you get a Job, což ode mě nebylo moc hezký, ale aspoň sem si na tom strhala hlasivky. Pak nás vyhodili. Pokračovali sme ve složení Mladej, Syslica, Eve, Kaštanová a já na hlavňák. Někde sme naskočili na rozjezdový autobus. Na Čáře sme z něho vyskočili, protože si někdo vzpomněl, že si musí koupit párek v rohlíku. U okýnka nám došlo, že budem muset tím pádem čekat na další rozjezd. Brouzdali sme přes město, povídali sme si, zpívali sme, a nálada byla taková bittersweet, jako když ste šťastní, i když se s někým loučíte. Kaštanová všude viděla policajty. Syslica nám furt říkala „Já vás mám tak ráda, vy piče...” Eve zpívala s telefonem, Mladej se plazil po výlohách „Já miluju slevy!”
Když sme dorazili na hlavňák, řekla posádka, že by mohli jít pěšky dom, ale že mě nenechají čekat samotnou na hlavňáku, že jako počkají se mnou. Vytuhli sme tam asi tak na čtyrycet minut. My s Kaštanovou sme si z nádru udělaly koncertní síň a uspořádaly sme charitativní koncík pro bezďáky. Stouply sme si před skupinku ožralých houmelsáků, pustily sme si z telefonu Gagu, a pěkně sme jim odzpívaly Telephone a Bad Romance. Kaštanová byla perfektní, dělala z toho pořádnou šou jakože „romá ramamá gágá olalá... common everybody! Put your hands up in the air!” Bezďáci zírali. Někteří se z té hrůzy ožrali a odpadli. Mladej se Syslicou a Eve nám k tomu tleskali. Pro veleúspěch sme přidaly ještě Eminema. Pak sem usoudila, že už se mně chce spat, protože sem vypotřebovala svůj koncertní repertoár, a protože byly čtyři ráno, tak sem si vzala taxíka a jela sem dom. Great escape. Toto hodnotím jako nejlepší akci vůbec, dost dobře sem se bavila.

Půříští den si Kaštanová stěžovala Staníkovi „Víš, co Jana udělala? My tam s ní čekáme na autobus, ty jo, přes půl hodiny, na hlavňáku, ona se pár minut před rozjezdem rozmyslí, že si veme tágo, nechá nás tam a jede taxíkem. Se mi zdá, toto...”
Pak za nama do práce přišel Mladej a stěžovat si Staníkovi: „Ty vole, víš co nám Janina udělala? Představ si, my s ní čekáme na nádru...”
A pak do třetice přišla Syslica: „Ty, Staňo, víš co nám Jana udělala?”
„Tuším.” Řekl Staňa.
„No tak jo...” Smála sem se. „..asi sem to posrala. Omlouvám se všem zúčastněným, ale uznejte, že vás to na tom hlavňáku bavilo.” A všichni přikývli.

Musela sem s Aničkou na ORL na polikliniku do bílýho domu. Fakt zážitek, toto. Nejdřív do ambulance na ORL. Tam sme čekaly. Pak nás poslali do laboratoře. Tam to proběhlo óká, a naštěstí rychle. Pak sme byly na rantgenu. Tam to trvalo děsně dlouho. Pak sme se vrátily do čekárny ORL. Bolela mě hlava. Ale to jako nestačilo. Vůbec se to nehýbalo. Doktorka už skoro hodinu nešla z ordinace ani do ordinace. A teď v čekárně čtyři znuděný protivný děcka. Fakt to bylo poslední místo na světě, kde bych chtěla být. Ještě horší bylo, že tam byla malá Danuška, a její alternativní matka, která dítě vychovává tím, že s ním jedná jako s dospěláckou bytostí, a že jí jako domlouvá. Protože aby nám všem ukázala, jak se to s tou výchovou dělá. Já nevím, ale já když chci Aničce něco říct, udělám to tak, aby se toho nemuselo účastnit celý okolí. To ale alternativní matka né. Danuška vzala umělohmotnou rybu na kolečkách, které sem se mimochodem dost bála, protože koulela očima, a přišla s ní třískat na stoleček přede mnou. Dycky se rozpřáhla a prááásk! A pak zase prááásk! A bum bum bum ... Matka ji tam takle chvíli nechala, aby mi zabila milijóny mozkových buněk, a pak přišla, chytla toho smrada za ruku a psychologicky pravila : „Danuško, pročpak to děláš? Myslíš si, že je rozumné takhle ničit hračku? Danuško podívej se na mě a odpověz mi. Myslíš, že je spráné to tady takhle ničit a dělat tady takový hluk?” Prásk prásk prááásk! „Danuško, řekni mi důvod, proč to děláš?” Prááásk prásk. „Vždyť ti ta hračka nic neudělala... no ale když myslíš, a chceš té hračce ubližovat, tak ji můžeš dál ničit... prosím...” Prááásk prááásk. Měla sem chuť vzít toho smrada Danušku i její nablblou matku a dat jim na prdel oběma, zavřít je do výtahu, a odeslat do sklepa.
Když sme konečně přišly na řadu, doktorka zkonstatovala, že je všechno óká, ale že má Anička zvětšenou nosní mandli. Na to sem řekla, že před dvouma měsícema byla na trhání. Doktorka řekla, že to není možný, že by tam o tom měla záznam.
„Chcete tím říct, že lžu?” Vytočila sem se.
„Kdybyste tam byli, měla by tady o tom zprávu.” Řekla doktorka.
„My sme tam ale byly. Vytrhli jí mandli na jednodenní chirurgii v dětské.”
„A u kterýho ORL specialisty jste byli? Někdo ji tam musel poslat.”
„To už nevím.” Přiznala sem. „Nepamatuju si to.”
„Protože ste nikde nebyly.” Uzavřela to doktorka.
„Byly.” Trvala sem si na svým. „Znamená to, že mandli nemá, nemůže ji teda mít zvětšenou.”
„Tak je zvětšený ten zbytek po trhání.” Střelila od boku. Fajn. Fakt super. K takovým odborníkům pudu častěji, protože sou hrozně užiteční.
Nakonec sem dostala nadaný, že jestli sme byly u jinýho ORL odborníka, tak tady tu návštěvu nedostanou od pojišťovny proplacenou. Jo. Ale na to fakt seru. „Já sem dostala od dětské doporučení, že mám jít sem, mám tady žádanku a na trhání mandle jsme skutečně byly.” Uzavřela sem to.
Kdybych navštívila šamana, který by k diagnóze svolal duchy Amazonky, odbornost by byla stejná a ještě by se se mnou nehádal o hovnech. Anička byla moc hodná a statečná, ale to nikdo neviděl. Viděli nás jenom jako obtížný hmyz, protože jim to pojišťovna neproplatí. Fakt už si připadám jak Otrhánek z chudinské čtvrti. Bych asi musela být u pojišťovny VIP Golden Nugget, aby se se mnou chtěl vůbec nějaký doktor bavit.
Po tomhle fiasku sem zašla s Aničkou do práce si postěžovat. Pak sme zašly do mekáče, kde sem musela sníst hnusný kuřecí nugety, aby Anička dostala deníček Barbie do hepy mílu a pak sem zašla na kontrolu čoček, jakože si je rovnou koupím. Očařka mi zkontrolovala čočky, řekla že všecko je dobrý, tak sem si chtěla koupit dvě balení jako, ale vyvedla mě z omylu, že to musí objednat, a za tři týdny ať si pro to přídu. Což fakt nechápu. Chtěla sem si je koupit hned. To ale nejde, protože kamenný obchod nejenom že nemá zboží na skladě (a to mám normální dioptrie, žádný těžkotonážní srandy a zakřivení), ale ještě objednání trvá tři týdny, což je víc, než přes internet. Koupila bych je jinde, ale musela sem tam složit zálohu, takže teď mě optika drží jako rukojmýho. Tak jako díky, fakt příště už ne. Furt všichni nadávají jak je zrychlená doba, ale nikoho nenapadne se taky zrychlit. V uspěchané zrychlené době žijou samí šneci. Nevím, kdo tu uspěchanost teda nakonec vytváří. Já asi. Sama.