Tornádo

Připadá mi, že už půl roku se motám v kruhu, a průser nabaluje průser. Je to jako tornádo. Čím víc problémů, tím víc se jich nabalí, tím rychleji se to dostane do obrátek. Někdy si připadám jako v oku tornáda (zdánlivý klid, ale vím, že se kolem mě ty problém točí a jenom čekám, kdy se zase dostanu do víru dění). Čekám na den, kdy si v klidu sednu a řeknu si ty jo, konečně sou zpátky dny, kdy sem se mohla těšit z maličkostí a z řešení blbostí.
Někdy si říkám, že Bůh každýmu naloží tolik, kolik snese. A někdy si říkám, ať dou všechny chytrý rčení do prdele.

Anička se stává těžce nezvladatelná. Už párkrát měla problém s tím, že ve školce bije děti. Teď to vygradovalo tím, že na zahradě zmlátila ňákýho menšího klučíka klackem jenom proto, že si s ní nechtěl hrát na jídelnu. Naštvala mě tak jako nikdy. Křičela sem celý odpoledne a když se zdálo, že to pochopila, a udělala že je jí to líto, šla sem koupit čokoládu, jakože to tomu chudákovi dá s omluvou. Dělala velice lítostivou osobu, já sem jí na to skočila, jenomže následně mu tu čokoládu z velké lítosti snědla. Nechala jeden čtvereček, který zabalila do papíru a na to nakreslila zamračenýho smajla. To mě rozčílilo maximálně. Dostala na zadek a když sem se zklidnila, dala sem jí lízátko s tím, že to klukovi předá. S omluvou samozřejmě. Když sem jí druhý den vyzvedávala ze školky, ptala sem se jí, jestli se omluvila. Řekla, že neví, a že lízátko se jí ztratilo. Záhadně, samozřejmě.
Vede divný řeči. Když sem po ní venku chtěla, aby si vyslíkla bundu, protože bylo horko, trucovitě mi řekla: „A to já neudělám! A nebo víš co? Já si vysleču i kůži, a krev a kosti, abys věděla.”
Když sem po ní chtěla, aby si uklidila pokoj, celá se nafučela a řekla: „A abys věděla, já sním hodně čokolády, stane se ze mě čokoládový zajíc a až mě plácneš, upadne mi čokoládový zadek. Tak. Nekámo!”
Šly sme spolu ven na zelený čtvrtek, protože ve městě byly slavnosti. Koupila sem bramborák, seděly sme u kašny, já sem dojídala, Andula tancovala. Chtěla sem jí dat kousnout, jenomže zrovna prováděla nějakou taneční kreaci, máchla rukou a bramborák odletěl o kus dál před jakýhosi zhulenýho borca, kterej na to zíral a nechápal, kde se to tam vzalo. Hrozně mě to rozesmálo. Andula se rozhořčila, že se jí směju, dupla na bramborák s tím, že ji nazlobil a že ho zabije. Rozdupala ho na cucky a pak triumfálně řekla „Tak a seš mrtvej, ty ... bramboráku jeden!" V takových situacích mávnu rukou, protože něco takovýho se stane desetkrát za den, už ani nemám sílu reagovat. Někdy mě to rozesměje, třeba když se naštve a blbě to celý odhadne a vyhrožuje „tak a abys věděla, za trest nesním křupky!" Jakože se rozhodla mě vytrestat. Tak jako udělám fajn, sáček s křupkama schovám a ona pak příde a „Tak ne, já sem si to rozmyslela. Za trest ty křupky sním!"
Někdy mě ale fakt vytočí.
Nepomůže domlouvání, ani citový vydírání, doprošování, křičení... zkrátka nic. Někdy už su fakt zoufalá. Těším se až příde puberta a přestane se mnou mluvit.

Protože bude mít narozeniny, šla sem do hračkárny kupovat něco, co jí udělá radost. Jenomže sem se plácala mezi regálama, kupovat se mi nechtělo vůbec nic, protože už sem viděla, jak všechno rozmlátí během dvou dnů. Nakonec sem koupila umělohmotný psíky, co se jakože na noc schovají do domečku. Už vidím, jak psíci skončí s ukroucenou hlavou a domečky budou rozšmelcovaný na kaši.
Když mi naposledy přehryzala sluchátka, měla sem sáhodlouhou přednášku o tom, jak se vydělávají peníze a co za ně můžem mít, a co se s nima stane, když něco zničí. Po téhle přednášce byl chvíli klid. Asi za týden přišla, donesla autíčko a prohlásila „Du si hrát s autíčkem.”
„Jo? A co s ním budeš dělat? Budeš si hrát na převážení dinosaurů?”
„Ne. Já to auto rozbiju, a peníze vyhodíme oknem!” A k tomu se usměje, jakože dobrý.
Vůbec se mi nechce ani zvířata v kouli balit, protože to ani nemá smysl. Ale musíme dodržet Kodex. Dělat, že sme normální. Zabalit, velkou mašli, udělat fotky s dárečkem. Šťastná rodina.
V příručkách se mluví o jakýmsi období vzdoru, a že by ho rodič měl brát s nadhledem. Psychologický kecy. Prej nadhled.