Čekání na Hvězdnýho

Včera odpoledne sem se vydala ke kartářce. Měla sem dost obavy, jestli to najdu, protože se ztrácím všude, ale nakoncec sem vítězoslavně zvonila u dveří paní věštkyně. Byla to starší osoba, s prošedivělým obrovským drdolem na hlavě. Zavedla mě teda do obýváku, kde na stolečku hořela svíčka, jinak sem ale byla v normálním bytě. Žádný černý kočky, ani křišťálový koule. Sedly sme si k oknu k malýmu stolku a dala se do výkladu. Ukazovala na jednotlivý karty. „Tady máte nějakou radostnou událost, oslavu..."

Já: „Jo? Jakou?"

„To nevím přesně, ale bude to někdy teď. Pak tady máte cestu do ciziny."

„Tak to né, já nikam nejedu."

„Ani na dovolenou se nechystáte?"

„V žádným případě." Kroutila sem hlavou.

„Tak nakonec stejně pojedete." Ujistila mě. „A určitě to bude za hranice."

Pak do toho dlouho koukala..."Nějaký muž Vám dělá v životě hodně starostí."

Já: „No..."

„A potáhne se to dlouho, než to vyřešíte." Pak energicky píchla prstem do karty. „Ale tady, vidíte, tady je někdo další! Buď už teď někoho máte, nebo přijde. Brzo. Hodně brzo."

Já: „A kdo jako?"

Vyložila další karty. „Takže bude to muž, který bude mladší, nebo stejně starý jako Vy."

Já: „A jak ho poznám?"

Kartářka se zasmála. „Toho poznáte, nebojte." A pak pokračovala: „Nebude ženatý."

Uuuffff! „Ale poznáte se, když Vy budete vdaná. No, to je logický, když to bude teď. Jste vdaná, že? Ten muž, co Vám dělá problémy, to je Váš manžel, že.... No jo, teď to vidím. Jejda, ale ten je na Vás hodně závislý. A proč on je takový...mně tady vychází, že je furt takový nešťastný nějaký. Co to je? To nechápu."

Já: „No, von je přesně takovej. Furt nešťastnej, nenaladěnej a flegmoš."

„Nó, ano, tak to by tak vycházelo. Ještě přiložím karty na toho novýho. Už někde čeká... kde on se ale vyloupne? Tady to nevidím...tady! Aha! V místě bydliště."

No jistěéé, u Prdule někde. Kde jinde já bych taky někoho mohla najít, že...

„Napadá Vás někdo takový?" Zeptala se. Kroutila sem hlavou. Samozřejmě v místě bydliště mám spoustu blbečků mýho věku, a neženatých. Ale že by byli hvězdní...pcha! Kartářka zase píchla prstem do nějaké karty. „No jo, ani nepátrejte. Vy ho ještě neznáte. No jó, vy se vůbec ještě neznáte."

To se mně teda ulevilo.

Pak sem chtěla vyložit karty na svůj zdravotní stav. Hned první karta... „Já tady vidím strašnou únavu..."

(Ha háááá! Coma girl)

„Hrozná únava..." Pokračovala. „A občas strašný nenálady, že..."

Přikývla sem. Pak říkala něco o krevním tlaku, že budu mít problémy, ale to sou vesměs takový malichernosti. Ňáký přechozený chřipky... ale že jinak bych měla být zdravá jako ryba, a budu prý trpět dlouhověkostí. Ups! A pak mě až na stáří čeká nějaká rozsáhlejší operace, prý něco ohledně zubů. A prý po mamce nezdědím rakovinu. Že prej mně to nehrozí v nejmenším.

Tak to sem strašně ráda, protože si dál můžu bezstarostně zhýrale žít.

Pak sem se zeptala na průběh toho svýho manželství a vůbec...tak vyložila znovu karty. Zasmála se.

„Vidíte? Je tady zase ta karta! Všímáte si, že je všude? No tak to je ten, co na Vás čeká."

Hvězdnýýý!

„Tak s manželem to nebude jednoduchý, ale budete s ním ještě dlouho, několik let, řekla bych. Budete s oběma současně. Pak se ale nakonec rozvedete, je tady nějaký stěhování...ale polepšíte si tím, rozhodně. A vyřešíte tím nějaký problém. To asi bude znamenat konec toho manželství."

Pak sem si nechala vyložit ještě na Aničku. Tam vyšlo, že bude šikovná, chytrá, že se bude dobře učit, ale děsně bude lítat za klukama, a z toho prý budu mět nervy nadranc. Pak mně řekla: „Ale vidím tady ještě jedno dítě. Né hned, to bude za několik let, no ano, s tím novým mužem. A bude to...přiložte mi ještě dvě karty."

Hodila sem teda jednu kartu do placu. „No, druhou už nemusíte. Bude to holčička, to je úplně jasný. Ale říkám, nebude to hned."

A já: „Ale to né."

Překvapeně se na mě podívala: „Copak?"

„Já už žádný dítě nechcu. Já sem už nikdy s ničím takovým nepočítala."

„No, podívejte se. Ten osud... to máte ze dvou třetin nalajnovaný, s tím nic neuděláte. Pořád ještě zbývá ale nějaký prostor pro to, abyste s tím něco dělat mohla. Takže když se budete hodně mohutně bránit, a to dítě chtít nebudete, tak ho mít nebudete. Ale vychází to tak, že ten osud všechno přichystá pro to, aby to tak bylo, když se rozhodnete to dítě mít, tak Vám bude osud nakloněný. Když se rozhodnete do toho nejít, tak s tím můžete něco udělat, ale s největší pravděpodobností to dopadne tak, že to dítě mít nakonec budete."

„Aha."

Dál sem se zeptala ještě na zdraví mamky, taťky, a Huga... všechno vyšlo dobře, tak sem byla spokojená jako želva.

Zeptala sem se ještě na zaměstnání, i když to mně bylo víceméně jasný. Taky že se žádný překvapení nekonalo. „Vidím tady práci v bankovnictví, něco s ekonomikou, nebo úřednictví. Ale to taky nebude hned, to vypadá, že to bude tak za rok. Ale tam se Vám bude dařit. Rozhodně si polepšíte oproti předešlé práci."

Hm... finančně možná. Ale kousat nudou se budu úplně stejně.

Takže to bylo tak všechno. Zaplatila sem dvě stovky a vypadla. U našich sem vyzvedla Aničku, a když sem byla na cestě domů, zrovna mi volala Sima, že nutně musíme jít do hospody. Jenom sem teda doma předala Anju Hugovi, který v tuhle chvíli už je skoro můj ex, a valila za Simou. Rozhodly sme se, že pudeme do kouzelnýho baru. Sima mě sice upozornila, že dneska dělá hlavní lezba, ale na to sem se mohla akorát tak vykašlat. Byla sem ale připravená, že nám bude bryndat piva na stůl a že budem poslouchat dementní poznámky. Zapomněla sem napsat ještě story, jak Sima měla na návštěvě svou kamarádku, zavalitou, sprostou, a s ničím se neseroucí Efu. Lezba z baru se rozhodla, že nebude lezba, a sbalila borečka, kterej je ženatej, má se svou ženou dítě, a bydlí u Simy ve vchodě. Jednou večer teda Sima s Efou seděly na balkóně, nacamraný jak čolci, a uviděly kořínka s lezbou, jak se cucají před vchodem. Efa využila příležitosti, že ji není v noci vidět, nebo si to se Simou aspoň myslely, a zahulákala na kořeňa: „Ty jeden zkurvenej sráči, okamžitě se přestaň tahat s tou tlustou lezbou, nebo to řeknu tvojí manželce, a ta ti nakope prdel!" Na chvilku se odmlčela, pozorovaly se Simou reakci vyděšené dvojice, a pak dodala: „A jestli nám ještě jednou, ty tlustá sketo, ztlumíš džubox, pudem napráskat té jeho manželce, koho tady mladej hajzlík píchá."

Efa si to mohla dovolit. Nikdy s náma v baru nebyla, o tlustých lezbách ví jenom z vyprávění, takže udělala melu, a odjela si zpátky na lont.

Todle mně Sima vykládala někdy před třema týdnama, vesele sme se tomu zasmály, a pak sme na to zapomněly. Takže večer sme bezstarostně vlezly do baru.

Lezba přicupitala se svěžím výrazem ve tváři a zašvitořila: „Tak co si dáte, holky?"

„Dvě piva." Řekla Sima nejistě. Já sem se nezmohla na nic.

Když odešla, vykulily sme na sebe oči.

„Co to jako mělo být?" Zeptala sem se. Sima trhla ramenem.

V němým úžasu sme pak pozorovaly, jak nám piva donesla, postavila je na tácky, naškrtala čárky, USMÁLA SE, a odešla.

„Teď nás doběhla, co?" Kroutila Sima vyplašeně hlavou.

Řekla sem Simě, co bylo u kartářky, a ta si ze mě pak celou dobu dělala prdel, že Hvězdnýho určitě potkám tady, v baru, a každýho nově příchozího komentovala: „Hele, už ti de." A „Hele, určitě je to tamten na baru."

Přišel k nám takovej nasolenej týpek v teplákách (fuj, to je móda - tepláky a sandály), opřel se o náš stůl a koketně zahlásil: „Zdááár hol-ky!"

Neřekly sme nic. „Ale tak děte do prdele." Mávl rukou a zmizel.

„To byl určitě on." Smála se Sima.

Po druhým pivu sme si daly Ferneta 8000, kterej Sima nevypila, tak sem to do sebe zase musela hodit já. Proč se mnou nikdo nechce pít panáky?

V džuboxu hrála Helenka Vondráčková a takový ty lezbí vály. Když hrál Pán Výtahů, dostaly sme z toho textu děsnej lochec. To snad ani není možný, napsat něco tak blbýho.

Nahodily sme tam teda to svoje. Sima chtěla, abych pustila „od Talentů tu písničku, jak najde růži mezi trním."

Smála sem se. „Takle to vůbec není, ježiš, to by byl strašnej text."

„Nemrmli a pusť to tam."

Pustila sem teda Surrender, a s vyděšeným xichtem sem řekla Simě: „Jede to rychleji. Takle to nemá být. Co s tím sakra udělali?"

„Nic s tím neudělali. Seš zpomalená pivem, tak se ti to zdá rychlý."

„Né, to se mně nezdá. To je strašně zrychlený."

Fakt to rychlý bylo. Ten vál udělal jenom vžžžž....a byl konec. A zrychlený to v tom džuboxu je, to mně nikdo nevymluví, že ne. Ale jak toho dosáhli, to teda nevím. Sima pak pustila Guano Apes a zpívala: „Open your eyes, open your MAJS."

Smíchem sem umřela. „Co je ´majs´?"

„Já nevím, ty umíš anglicky. Ty mně to přelož." Trhla světácky ramenem.

„Majs neznám. Tak leda Majspejs."

Dělala sem machry, ale moje angličtina taky stojí za to. Třeba:

Whisper, whisper, don´t make a sound

Moje varianta: Whisper, whisper, don´t make a SON

Což samozřejmě smysl nedává, ale člověk nad tím nepřemýšlí, a tak je to jedno.

Nemilosrdně sme teda obsadily džubox. Udělalo mně radost, že tam měli Airfare. Osazenstvo baru bylo značně otrávený. Kouleli očima, prskali, ale nechápu, proč si tam nehodili nic svýho. Pak jeden chlap řekl lezbě, aby ty naše vály laskavě ztlumila. Lezba ze zvyku vzala ovladač, pak se ale podívala na Simu, mrkla na ni, a džubox nám zesílila. To nás vyvedlo z rovnováhy už úplně. Finální prda byla, když sem si oblíkala bundu, protože mi táhlo na záda, a lezba šla, a zavřela dveře, prý aby mi nebyla zima. A pak nám to došlo. Že to všechno je následek Efy a jejích výhružek. Domů sem teda přišla někdy o půlnoci.

Ve středu sem chtěla jít s Laurou na Majáles. Řekla, že mě tam potřebuje protože si tam pozvala všechny svoje nabíječe, a „bude to hrůza, protože se nesmějí potkat."

„Aha. A proč si tam se všema teda dáváš sraz?" Nechápala sem.

„No aby byla sranda." Vysvětlila mně.

No nevím. Mám trochu jinou představu, jak si užít hudební šou, a do toho moc nepatří to, jak budem zdrhat a kličkovat před ňákýma kořeňama. Tak sem se zeptala Simy, jestli se mnou nechce jít. Laura ať si zdrhá sama. Sima řekla, že teda jo, tak sme se domluvily, že koupím v předprodeji lístky.

Ráno sem se ptala Huga, jestli si teda na tu středu můžu koupit lístky, jestli náhodou jako někam nejde. Protože mně tvrdil, že ne. Teď si ale najednou vzpomněl, že musí na oslavu narozenin kolegy, nebo co, zrovna ve středu, a protože je oslava od dvou odpoledne, tak se určitě do večera vrátit nestihne. Napsala sem Lauře, že na Majálesu se teda nevyskytnu. A na Huga neječím jenom proto, že už je to stejně všechno jedno.

Teď du teda osmažit brokolici, mňamííí!