čtvrtek 22. května 2008

Krátce ve zkratce

Všichni mně dělají starosti.

Včera se stavila Sima postěžovat si, že jí v pátek přijede matka, která žije v améru, a nemají spolu nejskvělejší vztahy. Hodlá u Simy bydlet tři dny až měsíc ještě se svou kámoškou z netu. Sima se na mým balkóně kroutila vztekem jak had v soli, protože jí matka řekla, aby jí na uvítanou koupila něco zlatýho. Sima měla pěnu u pusy. Prosila mě, naříkala.... Že v pátek večer bude sejšn v kavárně, s její matkou, kam příde taky Simin brácha, představit svojí kočce potenciální tchýni, a Sima naříkala že tam bude sama, a že to nezvládne, a že tam taky potřebuje partnera, a ať du taky. Pochybovačně sem pípla, jestli se to hodí.

„Jestli se to hodí? Na to se vyser. Já tě tam potřebuju!"

Co se na todle dá říct... Snad jenom... „Tak jo." Save me, Father!

Mamka mi po ajsíkjů píše zmatený vzkazy, který si myslí, že píše bráchovi, a vymlouvá se na to, že jí přeskakují okna. Když sem se zeptala, jak se má, napsala traktát o lidské genetice, a jak jsou věci nepředvídatelné. Hlavně kvůli té genetice. Ovšem. Napsala sem popravdě, že tomu moc nerozumím, a mamka napsala že to neva, ale že O2 nám dá volný minuty.

Hugo na mě pořád šahá a já už nevím, kam se mám v bytě vrtnout. Mám obrácený digitální období, což znamená, že nejenom, že já nemám ručičky, ale chtěla bych, aby je neměli ani ostatní.

Brácha je tak zoufalej z vidiny blížícího se koncertu, že mi taktně naznačil, že by byl strašně rád, kdyby jako nemusel jet. Na mou trapnou námitku, že už má koupenou vstupenku, nebyl brán zřetel. Jeho zoufalost musí být tak obrovská, že mi nabídl, že zaplatí vstupenku a hotel, kam se vrtnu v noci... jenom, ať se mnou nemusí jet. Je mi ho upřímně líto. A asi teda nakonec pojedu sama.

Chtěla sem na oběd dělat smaženou brokolici, ale Anja už dopředu říká, že to jíst nebude, a tak přemýšlím, že jí radši nedám najest, než bych se s tím tady piplala hodinu. Ráno mně řekla, že se nemenuje Anička, ale Fred.

Místo čokolády s lískovýma oříškama sem si koupila čokoládu s burákama.

Svět je vážně divný místo pro život.

Zbývá 32 dní do výbuchu.

9 komentářů:

  1. no tak to ja jsem posledni sousto smazeny brokolice dozvykal asi tak pred ctrvthodkou. a dobry to bylo, fakt!:)

    OdpovědětVymazat
  2. tady je jedna super hláška vedle druhý...hlavně, že máte ty volný minuty u 02 :)

    OdpovědětVymazat
  3. brokoličku taky můžu... ale je fakt, že kdo by se s tim patlal...

    OdpovědětVymazat
  4. Nase mamka je jedna super hlaska za druhou. Nicmene je to porad hodne slabej odvar nasi babicky. Vety typu Umyj si ruce, ted je vsude ten ajc me vzdycky zbouraji

    OdpovědětVymazat
  5. Brokolici sem nakonec udělala. Není dobrá. Neměla sem mouku.

    Pajoch: ten aids mají hlavně v domově důchodců, věřím tomu :))

    OdpovědětVymazat
  6. Brácha nakonec furt odolává a chce raději na poradu než na koncík? Nechápu ... ale asi jsme dvě, že?

    OdpovědětVymazat
  7. pajko, proc nejedes? a tvoje hlasky jsou fakt taky dobry. nepises blog??

    OdpovědětVymazat
  8. Ostrovanka - to nejsou moje hlasky, ja jen interpretuju to, v cem zijeme. Psat v rodine umi sestra, tata maluje a ja na vsechny dohlizim. Neni duvod to menit :) Blog delam,ale bude o cestovani....nebo o Benovi, jeste sem se nerozhodl. www.protinozcisro.blog.cz - ma sikovna draha polovice to ma pod palcem, ja tam budu dopisovat jenom, jestli jeste zijem.

    OdpovědětVymazat