O cibetkové kávě a tak

Moje dny v poslední době provází jeden tématický okruh. Né, není to ani emo, ani teplouši. To už se mě snad pustilo. Tentokrát je to cibetková káva.

Hledala sem dárek pro Bena. Problém nejhrubšího zrna. Původně sem myslela tričko. Jenomže pak mě napadlo, že bych určitě netrefila velikost, tak sem to zamítla, i když sem měla najitý fakt dobý. S nápisem HARDCORE na zádech. No nic. Zavrhla sem taky serepetky, co dostává všude od všech, jako náramky na ruce a podobně. Zavrhla sem flašku s chlastem, protože jestli se potkáme v baru, bylo by to nošení dříví do lesa. Zavrhla sem trávu, to mi přišlo, že nevím, jak to zabalit. A byla sem v koncích. V pondělí sem se vydala za našima na zahrádku, ale eště předtím sem si musela koupit kafe, v Delvitě. Tak sem si koupila ledovou kávu. Ale neměli tam takovou tu normální, ale v ňákým blbým kelímku. A jak sem si spokojeně šla na zastávku, vobrátila sem do sebe kafe... no a na sebe taky. Polila sem si tričko, bylo to výborný. Vzpomněla sem si, že todle se Benovi taky děje furt, a rozhodla sem se, že mu teda koupím hrnek na kafe, nerezový termo hrnek, co má navrchu to víčko. Na hrnek napíšu barvama na sklo NEVER GIVE UP! A mám vyřešeno. Zbývá sehnat hrnek, a barvu. A Bena.

Poslední položka snad nebude problém, protože vím, že po každým koncertě dou do nejbližšího baru. Sehnat hrnek je už problém větší. V obchodech, co sem prolítla, mají jenom stříbrný nerezový hnusy, buď bez víčka, nebo s víčkem, ale s objemem 0,4 l. Což je na kafe trochu moc. Ledaže by to měli všichni talenti dohromady. Mohla bych tam udělat rysky. No nic. Takže s hrnkem problém horší, než sme doufali. Já si trvám na červené barvě a víčku, a nevzdávám se.

Ale, sakra, zase sem se dostala někam...co sem psat vůbec nechtěla. Takže sem původně hledala ten dárek. Na jedněch stránkách sem našla turbo mravence v rosolu. To sou mravenci, kteří sou v takové skleněné dóze. Uvnitř té nadobky je rosol, který ti mravenci žerou. A dělají chodbičky. Můžete je pozorovat. Pokud chcete rychlejší chodbičky, koupíte si turbo mravence. Blbost, co? Nestačila sem zírat, co lidi vymýšlej. Pak sem teda narazila na cibetkovou kávu. Nehrozilo absolutně, že bych to někomu kupovala, protože cena. Ale protože o tom kdysi psal Enimen, a já sem mu nevěřila, podívala sem se na to zblízka. Pro ty, kdo neví....cibetková káva je káva, která se vyrábí z hoven cibetek. Cibetka je hlodavec. Dají se jí zežrat kávový zrnka. Cibetka je pochopitelně nestráví. Ty nestrávený zrnka se vyberou z cibetčích hoven, upraží...a cibetková káva je na světě. Za nehoráznou cenu.

Celá radostná z existence cibetkové kávy sem to rozebrala s přítelkyní na ajsíkju. Strávily sme nad tím v noci tři hodiny. Pak sem se o tom bavila s taťkou na zahrádce. Řekla sem mu o cibetkové kávě. Řekl, že o tom určitě vím z filmu....ha, a teď název nevím....kde hrál Morgan Freeman (?), a šlo tam o to, že dva lidi, kteří byli nemocní, si udělali seznam věcí, který by chtěli stihnout než umřou. A mě napadlo, že bych měla najít svůj seznam, a podívat se, co se mi povedlo. A pak mě napadlo, že napíšu další seznam. Protože když člověk umírá, je pozdě sepisovat seznamy. No, a tak v tom filmu se taky pila cibetková káva.

Cibetkovou kávu sem taky rozebírala s Hugem. Řekla sem, že bohatí lidi to mají sakra těžký, když musí pít křeččí hovna. Hugo řekl, že jim to patří.

O cibetkové kávě sem napsala Lauře. Napsala, že pokud chcu dat Benovi kafe z hoven, tak u toho teda nemusí být. Uklidnila sem ji, že na takový luxus nemám.

Večer sme šly se Simou do baru. Protože se tam nevyskytovaly lesby, byl klid. Mohly sme si pustit jukebox, a měly sme ho i nahlas. Sima měla zase svou nechutnou chvilku, kde mi popisovala, jak se dívala na nějaký televizní pořad..."Byl tam Křížek...ty jo, von byl dycky takovej hezkej chlap."

„Kdo?" Nevěřila sem tomu, že Sima myslí toho stejnýho mudlu jako já.

„Křížek. Jak zpíval s Kreysonem."

„Hezkej chlap?" Dala sem si dramaticky ruku před pusu. „Bože, Simo, ty seš normální prase!"

Vůbec si mě nevšímala. „Takovej hezkej byl...a teď je takovej starej, normálně mu vypadaly vlasy, a má jenom po stranách ty vlasy...dlouhý."

„Ježiši, já se pozvracím. Asi něco jako Hejma, ne?" Rýpala sem.

„No, něco takovýho." Dloubala nehtem do stolu. „Tak rychle zestárnul. A tak hezkej byl!"

„Rychle zestárnul? Mně připadá, že je tady věčně. Vedle Gotta, Vondráčkové a Saskie Burešové se dobře vyjímá. Krásná ukázka oživlé mrtvoly. Vypadal stejně, když mně bylo deset, a vypadá stejně teď. Člověk by řekl, že už by měl být mrtvej. A vono nic."

Mávla nade mnou rukou a dál si prožívala svou smutnou chvilku.

Později přišel Simin brácha. Je to sympaťák, a dobře se s ním paří. Nosí kšiltovku kšiltem dozadu a vypadá jako kluk od benzínky. Ukazoval nám na komplu fotky z dovolené. Záviděly sme. Pak sme už byli naplech jak ostříži, tak sem nadhodila téma cibetkové kávy. Smáli sme se jak potrhlí, Ben dostal přezdívku Billy Hamster Shit, a od teorií o cibetčí kávě sme se dostali až k pravěkým lidem a nesmyslům takovýho ražení, jakože místo toaleťáku používali šavlozubý lopuch.

Sima projevila obavy o můj život, co se koncertu týče, protože Laura tam se mnou nemíní jít. Domluvila si totiž rande. Pche! Sima řekla, že kdybych nakonec na koncíku měla být sama, tak to už by rači se mnou jela. Pokud by teda naše výprava získala 3D rozměr, bylo by to fajn. Ale to se všechno uvidí. Pak mně vykládala, jak potkala svýho idola, zpěváka z Kernů.

„Vogo, vůbec nikdy bych neměla odvahu s takovým člověkem mluvit. Jenomže sem tam byla s Efou, to byla pohroma světového formátu. Došla si pro něho do zákulisí, a dotáhla ho ke mně za límec." Kroutila hlavou. Je potřeba dodat, že Efa je šílená, s ničím se nesere, a jelikož váží přes metrák, Kern neměl absolutní šanci se bránit.

„Když ho ke mně dotáhla, nemohla sem mluvit. Byl to strašnej trapas. A to byl jenom blbej Kern! Na mě tady můžeš dělat s Benem frajery jaký chceš, já si ale myslím, že sebou normálně škrábneš. Ty by ses tam totiž neměla vůbec vyskytovat. Neměla bys jít na koncert. A vlastně bys vůbec do té Prahy neměla jet, pro tebe je to životu nebezpečný." Smála se.

Chlastali sme do půlnoci, dělali sme si srandu z chlapů u vedlejšího stolu, mně smíchem tryskaly slzy z očí, a Simin brácha si smíchem namohl břicho. Hádali sme se, jestli víc zatepleně vypadá Axl Rose, nebo George Michael. Podle mě Axl. Pak se ale vytasil brácha s Boy Georgem a bylo vymalováno. A já sem si vzpomněla, jak mýmu bráchovi Laura napsala na pouzdro I LOVE BOY GEORGE a brácha mě pak za to zmlátil. Pak sme se se Simou pohádaly, jestli vál „The Saints Are Coming" zpívají Green Day nebo U2. Já sem tvrdila, že bezpečně poznám vály od Green Day, a že todle je jejich. Sima mně tvrdila, že todle prostě musí být U2...."Protože si to do prdele poslechni, todle je Bono!"

„Ale Simo, vogo, to mně nenakecáš, todle je vál od gríndejů."

„Dyť to slyšíš, todle rozhodně nezpívá ten...jak se menuje..."

„Bono."

„Né. Ten druhej. Gríndeják."

„Billy...pche...teď vogo nevím jak se menuje dál." Snažila sem se vylovit něco z vypité hlavy.

„Hamster Shit." Smál se Simin brácha.

„Todle sou jů tů, ti říkám." Nedala se Sima.

„Ty vole, se s tebou vsadím klidně o...cibetkový kafe, že todle sou Green Day." Nasrala sem se a šla sem se teda podívat na džubox, co to vlastně hraje. Z displeje na mě blikalo: U2 and Green Day.

Vrátila sem se ke stolu, zkroucená smíchem. Probrali sme, jakou písničku bysme si nechali zahrát na pohřbu. Každej si vybral teda svou pohřební píseň a pustili sme je do jukeboxu. Smáli sme se u představy, jak se u uječené skladby Mystery spouští Simina rakev.

Dneska mám zase kocovinu jako dělo. Sima mě poslala obvyklou mesu, že v životě nebude pít. Anička mi pořád krade sluchátka, a chce poslouchat hudbu, tak sem jí pustila Guns´n´roses. Momentálně se kroutí na Welcome To The Jungle.

Venku je děsný horko, a já se děsím toho, že odpoledne budu muset s Aničkou někam jít.

Zítra máme rodinnou zahradní sejšn, kde bude i babička. Na tuto prdu se psychicky připravuju už celý týden.

Sima se stěhuje, doma provádí balení, má nervy nadranc, a nemá prachy. Pučila sem jí litr a taky sem jí slíbila, že až se vrátím z Prahy, pojedu s ní na deset dní k nim na chatu, aby se tam sama nebála.

Nejede nám telka, a já sem zjistila, že mi to absolutně, a vůbec nechybí. Akorát to člověkovi nasadí zbytečný brouky do hlavy, jako když sme se dívali s taťkou na Supermana, a nevěděli sme, jak je to s tím kryptonitem. Pak taťka přišel na to, že kryptonit Klárka přece oslabuje. Sem ráda, že sem si to nemusela objasňovat hledáním na netu.

Momentálně hledám pro Simu nový album Edguy, protože sem jí slíbila, že to stáhnu, ale mám v tom zmatek, protože podle mě žádný nový album nemají, jenom starej nechutnej Edgáj vydal sólovku. Až si to teda Sima s nima vyřeší, a udělá si v tom pořádek, budu moct pokračovat.