Víkend

V pátek sme se Simou a s děckama absolvovaly návštěvu baby kavárny. Dala sem si medovník, a řekla sem si, že todle už nikdy neudělám. Vůbec mně to nechutná. Nevím, co na tom všichni mají...

V kavárně nikdo kromě nás nebyl, jenom pinklica, která si odbíhala furt ven zapálit, a tak sme se Simou chodily taky, a vedle cedulí „zákaz kouření" který visely všude kolem, sme si připadaly jak nezvedený školačky. Protože to bylo v areálu polikliniky, čekaly sme kdy na nás vyletí ňáká vzteklá zubařka, a Sima z toho dostala takovej lochec, že sem si chvílema nebyla jistá, co to vůbec kouříme.

Pak se do kavárny navalilo stádo matek a začly velice významně řešit, kde sehnat mikinku z loňské kolekce Nextu. Děcka onextovaný od hlavy k patě. Nechápu to.

Ještěže já mám jiný starosti. A ty teda mám, protože koncík přesunuli z Folimanky do Malé sportovní haly. Což mě sere, protože sem četla dost nasraných reakcí na koncert Simple Plan, který se konal tamtéž, a všichni se tam úspěšně dusili a omdlívali. Na druhou stranu je tam z loňskýho roku obhlídnutý vlez k tourbusům, takže aspoň ňáký plus. Velký mínus ovšem pro mě je cena okolních hotelů. Pájka to vzdal, což nechápu, že chce přijít o tak velkolepý zážitek, jako je omdlení v Malé sportovní hale, a nakonec se mnou pojede Laura. Diskutujeme, jestli bude zapotřebí hotel, a nebo se budem přes noc potloukat po barech a pak... padni kam padni. Nejlíp před tourbus.

Odpoledne sem šla k Simě, s tím že večer pak rovnou někam vyrazíme. Měly sme času milijón, tak sme seděly na balkóně, pily kafe, kouřily a pomlouvaly všechno co prošlo pod nama. Pak sem si pustila na dývku dokument o dinosaurech, ale nebylo mi moc přáno na to tlemit, protože sem se stala zajatcem dětí. Kerol mi musela ukázat, jak rostou dinosauři, když se dají do vody. Šly sme teda najít do kuchyně ňákou misku, čímž sme převrátily kuchyň vzhůru nohama, a Sima mi za to velice poděkovala. No ale úspěšně sme do misky naskládaly dinosaury (tyranosaura, diplodoka a triceratopse) a Kerol jim šla napustit vodu, u čehož sem jí musela asistovat.

Sotva dopustila do misky vodu, křičela sem: „Ježiš, ti sou velcí, divej jak vyrostli, bacha, ať ti něco neudělají. Kerol, utééééč!"

Podívala se na mě velice soucitně: „Ale teto, dyť oni přece vůbec nevyrostli. Musíš počkat tak týden."

Po tomdle fiasku sem se rozhodla, že si budu hrát s malým Burdou. Házeli sme si balónem, kopali sme, shodili sme mísu s brambůrkama, a já sem do toho furt hulákala: „Góóól!" Burda byl spokojenej, smál se, a já sem měla pocit, že aspoň jednomu prckovi sem se zavděčila. Ovšem nezavděčila sem se sousedce. Za chvilku někdo zvonil.

Sima došla do obýváku, ať sme zticha, a vytřeštěně řekla: „To je ta pizda. Co teď?"

Trhla sem ramenem. Sima šla statečně otevřít. Kerol donesla diář, abych jí napsala, jak se píše slovo „triceratops". Burda běhal po pokoji, dupal a pištěl.

Od dveří sem slyšela rozčílený hlasy, tak sem šla Simě na pomoc.

„Ty jo, poď si to poslechnout." Tlemila se a hodila hlavou směrem k sousedce, která vedla jakýsi rozčílený monolog. Vedle ní stála dcera, které mohlo být tak třicet, a vypadala, že neumí do pěti napočítat, a že ani neví, jak vypadá pterodaktyl.

„Nemůže si tady přece házet s tím balónem o zem, dyť to bylo včera, předevčírem, pořád..." Mlela vysírací sousedka. „Tady dcera si to zapisuje. Jestli to bude pokračovat, pošlem na vás policajty."

„No, to můžete, ale nevím k čemu by vám byli. Noční klid je od desíti do šesti. Teď je sedum. Tohle policajti řešit nebudou." Řekla Sima.

„Ale tak ať s tím balónem nehází. To ani není normální balón, to musí být kopačák, nebo co."

„Bowlingová koule." Řekla sem.

„Ty, prosimtě dones tady paní náš gumovej balón, ať vidí, s čím si tady malej hraje." Ušklíbla se Sima.

Donesla sem teda míček, sousedka si ho ošahala a pak zakroutila hlavou: „No moc gumovej není." Zkoumala předmět doličný. „Ale stejně nechápu, proč s tím dítětem nejdete třeba ven? Proč s ním nechodíte ven? Když tady dcerka byla malá, tak jsem chodila ven dopoledne, pak jsem udělala oběd, a odpoledne jsme šly zase ven...."

„No jo, když Vy jste byla mladá..." Začla Sima.

...to ještě žili dinosauři. Napadlo mě.

„Podivejte se" Skočila jí Vysírka do řeči. „Já chci mluvit s Vaším manželem, né s váma dvouma. Vy si ze mě děláte srandu. Kdy se vrátí?"

„To já nevím." Kroutila Sima hlavou. „Musíte mluvit s náma." Tlemila se.

Nechápala sem, proč už dávno nezabouchla dveře.

„Není přece normální, aby Vaše děcka dělaly takovej binec. Jenom jestli Vy to na ně nesvádíte."

„Jo, Simo, jestli náhodou ten bordel neděláš ty." Chechtala sem se zavěšená za dveře.

„No jasně. Já tady běhám, pištím, a mlátím s balónem." Řekla Sima.

„No to se nesmějte. Někteří lidi chodí po patách, a to je dost slyšet." Nedala se Vysírka.

„Já třeba." Přiznala sem se. „Ale my nemáme nervózní sousedy, oni si to nezapisujou."

Vysírka si mě změřila přísným pohledem a pak se podívala na Simu. „Domluvte tomu malýmu, ať to prostě nedělá. Ať se zklidní."

„A jak to mám asi udělat? Dyť je malej, to nepochopí."

„Ale pochopí." Ujistila nás vzteklá žena.

„Tak to můžete zkusit. Třeba když nepochopil mě, tak od Vás to vezme líp." Lámala se Sima smíchem. Malej Burda stál kousek za náma, držel balón a slintal.

Mladá „výpomoc", co přišla se Vzteklinou stála a čučela jak sůva z nudlí. Pak přišel Simin chlap. Hned mu bylo jasný, o co de, a houkl na ně: „No jo, no. Za měsíc se stěhujeme. Do té doby to snad ještě vydržíte."

Zabouchl dveře a bylo po srandě. Se Simou sme si pak sedly na balkón, vymejšlely sme nadávky, který do té doby nebyly na světě a chlámaly sme se, jak to bylo průhledný, že sousedka vlastně vůbec nepřišla někoho zjebat, ale zřejmě chtěla sbalit Simina chlapa pro mladou Frigidu, která chudák sedí doma, a po večerech nemá nic jinýho na práci, než zapisovat údery balónu. Jinak sme si totiž přítomnost Frigidy nedokázaly vysvětlit.

Když sme kecání na balkóně měly dost, a sdělily sme všecko co sme chtěly pro případ, že ty dvě sedí na balkóně pod nama a poslouchají, sme se sebraly a vyfičely na pivo. Bylo už devět. Původně sem myslela, že spácháme jeden z našich nudně trapných večerů a skončíme v lezbím baru, nebo na ňákým podobným místě, ale Sima vymyslela, že pudem do Charlie´s. Říkala sem, že to není dobrej nápad, protože tam hrajou samý sračky, a že tam se rozhodně bavit nebudem. Mělo to asi takovej účinek jako přesvědčovat krokodýla aby byl vegan, a tak sme se vydaly směr město.

Město bylo plný lidí, což sme si nedovedly vysvětlit, protože sme nevěděly, že se konají ohňostroje a sou otevřený muzea.

Zapadly sme teda do klubu, kde to byla katastrofa přesně jak sem předpovídala, protože posádka Charlie´s se skládala z cigošů našich romských spoluobčanů, kteří dělali na tanečním place jakousi šou, o které si zřejmě mysleli, že je to sexy, ale bylo to na zvracení, a to tak, že hodně, a další část tvořili zabrejlení studentíci, kteří čučeli jak vyoraní krtci, což jim ovšem nebránilo v tom, stát se svýma zvětralýma škopkama uprostřed parketu a mohutně zavazet. Pivo bylo hnusný, a to tak, že teplý chcánky byly proti tomu úplnej Dom Perignon. Jednoduše se nedalo pít. Já sem holka ostrá, a tak sem si dala dva škopky, ale Sima to vzdala a šla do vína s kolou. Největší hit páteční noci byl I Will Survive, takže nemusím ani dodávat že dýdžej byl břídil, vzhledem k tomu, že sme vlezly do rokáče, a né na trapnou párty osumdesátých let, ve kterou se to zvrhlo.

Zkrátka sme ztratily nervy a zapíchly sme to brzo. Jely sme dom dvanáctkou rozjezdem, Sima seděla na mně, protože nebylo místo, a já sem plácala strašný kraviny, a Sima se strašně nahlas smála.

V sobotu mi volala mamka, že pojedeme na zahrádku. Ráno sem z ajsíkjů zjistila že mám svátek a hned sem si to musela ověřit (no ano, v kalendáři bylo jméno Kowáková), jinak bych to vůbec nezaznamenala. Pro ten den to ale nebylo podstatný. Podstatný bylo, že se Anja dostala na vzduch.

Ještě podstatnější bylo, že když sme jeli zpátky, odchytila sem na riflích klíšťáky, kteří mi chtěli vycucat krev, a přenýst na mě všechny ty nemoci (borelkou počínaje a ajcem konče), a vyhodila sem je všechny z auta. A že jich bylo! Přes deset určitě. Ludry. A nezakousl se do mě ani jeden. Cha! Jedna nula pro mě, vy krvežízniví sráči!

Celou sobotu mě Sima bombardovala mesama, že přijela její matka, a že mám přijít, abych TO viděla. Ale já sem nemohla, protože Alcatraz neskončil, Alcatraz trvá... a já mám velice omezený vycházky.