Počítačový lůzr

Rozhodla sem se, že tento víkend strávím doma, a budu „v pohodě". To znamená, že nepolezu do žádné hospody. Takže čtvrteční večer sem strávila s Prckem v posteli (no jo, s tou knížkou). Do postele sem si taky natahala čokoládu, rajčatový salát a uzený mušle. Bylo mně dobře. Knížku sem dočetla. Nevzali se. Škoda.

Vyhlásila sem válku celýmu posranýmu internetu, jednak za tu ruku, a jednak za to, co mně dělá. Takže páteční večer sem se zakutala pod deku, se salátem z mungo klíčků a špenátu (no nejsu já nakonec prase?) a četla sem si Rock a Pop, kde zase nic pořádnýho nebylo. Navíc mně ten časák připadá čím dál víc intošskej a čím dál míň pro normální lidi. Redaktoři se chovají jako namyšlení sráči, a ve stejným duchu taky píšou. Místo aby hodili do textu odkaz na zmiňovaný vál, tak napíšou „kdo hledá, najde". Na to se jim ale každej může vysrat. Takže mě ten časák vytočil, a už si ho nekoupím.

Otevřela sem si teda pivo, a šla čučet na Scandalous Travelers. Když sem byla na konci druhýho dílu, vtrhl do pokoje Hugo. „Strašně to řve, vypni to. Už je jedenáct, takže řekni kamarádům ahoj, a končíme!"

Hugo má teď období, kdy se rozhodl nekouřit, nechlastat, a nehulit trávu. Vymínil si na mně, ať udělám salát z jablek a mrkve, a zkoumal, kolik obsahují mungo klíčky živin. Když se v rádiu doslechl o tom, že se někde dělá zdarma vyšetření melanomů, hned tam chtěl jít, ale přeslechl, kde se to koná. Takže teď má zase zdravotní období. Musím říct, že to je fakt šílený.

Internet mě neposlouchá. Válka světů. Zá á se tady furt peru s nefunkční šablonou (co já, ale chudák Tomi...). Snad už je to ale v kupě. A za bé... Myspace... Když sem zapomněla svoje heslo, možná že mělo zůstat radši zapomenutý. Bohužel sem ho teda získala zpět, a po dlouhodobé majspejsí absenci sem se rozhodla svoje stránky „vylepšit" a to tak, že sem promazala všechny zbytečný „friendy". Bohužel i ty nezbytečný. Co kolem toho budu dlouho chodit, smázla sem si Billy Talent. S třesoucí se bradou sem se to rychle snažila napravit, ale chtělo to tam po mně ňáký heslo, a prostě to nešlo. Když sem překonala „cry agony", smířila sem se s tím, že nebudu talentí virtuální kámoš. Život de přece dál.

Pak ňákej stejnej lůzr na oficiální stránky hodil svůj problém, že si smazal talenty omylem z majspejsích stránek, a teď se tam jako nemůže znovu dostat. No co, přidala sem se taky, aby v tom nebyl sám, rozebrali sme situaci horem spodem, a aspoň sme si poplakali, jaký sme sráči. Objevila se tam administrátorka fóra a řekla, že s tímhle bohužel nemůže nic udělat, protože Myspace de mimo její kompetence. Pak se stal zázrak a napsal nám Ian (kytarista BT), že děkuje za upozornění, a předá tohle Benovi (Benovi!) aby s tím něco udělal.

Jaká sem? Moje lůzrovitost zaměstnala polovinu BT.

Scandalous virtual.

Ale už to funguje. Takže sem Ianovi napsala, že děkuju.

Ale stejně sem se rozhodla s internetem nekamarádit, pokud možno nikam nic nepsat, nic nemazat, nic nepřidávat a omezit svoje aktivity vůbec.

Anička nechce spávat ve svým pokoji. Podle mě se bojí myši. Chodí za nama v noci do postele a nikdo se pořádně nevyspí. Takže se Hugo odstěhoval k Anči do pokoje, a spí tam. Pěkně ho vystrnadila. Vím, že z výchovnýho hlediska bysme takový ústupky dělat neměli, ale já sem taky klidnější když Anča spí vedle mě.

V Albertovi sem koupila dvě krabice musli Vitalis, ke kterým byl přibalený šátek. Říkala sem si, že šátek se hodí, a musli bude jídat Anja na snídani. Když sem to doma rozbalila, zjistila sem, že šátek je celý potištěný logem Vitalis, takže tohle si na hlavu určitě nedám, a nedám si to ani na ruku, ani nikam jinam. Musli se anička rozhodla nejíst, a rozházela to po celým obýváku, takže teď musím vysávat lupínky. Pokud to mám brat z té lepší stránky, myš získala žrádlo na půl roku dopředu.