Narozeniny narozeniny narozeniny, jupí !

Ráno sem tak mohutně upravovala scénář, abych se vyhnula dopsání konce, až sem tu úpravu zase rozjebala. Musela sem si ale přiznat, že konec je v dohlednu, pak se budu muset s mýma virtuálníma postavama rozloučit a odeslat děti do světa. Z toho je mně hrozně. Už proto, že nikdy pro nikoho nebudou znamenat tak moc jako pro mě, a že člověk, kterej to "dílo" bude posuzovat tomu absolutně nemůže a nebude rozumět. V každým případě to zůstane nedoceněný nebo špatně pochopený. A proto je mně jich líto.
Každopádně sem se zalekla toho, co jako teď budu dělat, když to dopíšu. Jenomže když nechtěně přivolám můzy, je to jako za trest. Né. To je za trest.
Pomyslela sem si teda neopatrně, že by byla dobrá ňáká další inspirace, a odpoledne sem šla s Ančou spat. A zdál se mně děsnej a divnej sen. Takovej ten, jak je strašně živej, hrozně reálnej, oproti ostatním i logickej, a naprosto odlišující se tím, že vím, že se mně to všecko zdá. A semtam můžu s příběhem manipulovat. Jenomže se z toho nejde moc dobře probudit. Když sem se chtěla probudit, probudila sem se jakože v jiným snu, kde sem se probouzela v nějakým bytě, a řekla sem si, že tohle není realita, du se teda probudit, pak se to opakovalo v dalším snu, a konečně z tohoto prostředí se mi podařilo doopravdy se vzbudit. A zase usnout. A vrátit se do původního příběhu. Nekonečný.
Tak teda - napíšu o čem to bylo. Byla tam nějaká mařka, tak kolem třicítky, blondýnka. Byla to hrozně vychytralá mrcha, ale za něco se dostala do vězení. Ve vězení přišli na nový vězeňský systém, jakože na cele byl dycky chlap s ženskou. Ta ženská v tom krimu něco blbýho provedla, a někoho tam strašně nasrala, a tam se rozhodli, že ji dají do nejhorší cely, k nejhoršímu týpkovi. Ten nejhorší týpek, co tam seděl za vraždu, se jmenoval Flang (blbý jméno, co?). Všichni v krimu, včetně dozorců se ho báli. A teď tam teda dali tu ženskou. Předpokládali, že ji zabije. Jenomže ona byla chytrá a Flanga naprosto ovládla sexem. Ňákou dobu si tam teda žili, ve společné cele. Potom ale propukla ve vězení vzpoura a několik vězňů uteklo, samozřejmě žena s Flangem taky. Utíkali ňákým pralesem, takže se to muselo asi dít někde... daleko. Na svobodě si začal Flang vydělávat prachy tím, že hrál pokra. Byl mega dobrej a všude vyhrával. Přišel dokonce na ňákej novej pokrovej trik a kde hrál, tam to na ty ostatní hráče vybalil, takže po něm ten fígl pojmenovali. Jenomže po nich šli policajti, a jeden z nich byl náhodou chytrej. Takže to zjistil, chodil pak hrát v různých městech pokra, a když někdo vyložil karty na stůl a zahlásil "flang", tak bylo jasný, že tam ti dva byli. Celou pokerní společnost pak teda dycky zatkli a ti museli vypovídat, a díky tomu se policajti dovídali, kde ti dva zrovna sou, a kam jedou.
A pak sem se konečně vzbudila. Tádydá. Bolela mě hlava, byla sem vysílená, že sem ani nemohla z postele vstat a bylo mně na blití. Úplně mě to oddělalo. Nasraná sem byla. Proč nemůžu dostat nějaký lepší téma? Zrovna sem si medila, jak sem se ukáznila a ve scénáři se nesnažím nikoho zabít. A teď zase tohle.
Navíc je to stejný jako Takoví normální zabijáci. Skoro. Takže... to už tady bylo. Dál.
Hugo na mě byl čtyři dny nasraný, protože našel u mě v peněžence šprcky. Nemůžu za to, dostala sem je. A myslela sem, že je dobrej nápad, nosit je v peněžence, kdybysme je chtěli v hospodě nafukovat a navlíkat si je na hlavy. Ale už se od-urazil a rozhodl se, že mi na narozky zaplatí kérku. Jenomže já eště nejsu rozhodnutá, co bych chtěla. Chtěla bych stejný obrázky zezadu na ruce, nad lokty, ale nevím jaký. Co se týče kérek, nemám ohledně toho moc filozofický myšlení, mně stačí ňákej piktogram. Například ... hajzloví panáčci. Přemýšleli sme teda s Hugem, co by tak bylo nejlepší, a aby to zas nevypadalo moc trapně, a nepřišli sme na nic. Možná tak znak vysokýho napětí. Nevím. Dál.
Takže dneska odpoledne vyrážíme do tetovacího studia, Hugo na dodělání tetování a já se poohlídnu po ňákých motivech. Vím přesně nepřesně, co bych tam chtěla. Nevím motiv, ale vím, jak by to mělo vypadat. No se mnou je to těžký.
Jo, a dneska je ten velký den, kdy mám narozeniny, takže si mamka vezme přes noc Aničku a my s Hugem můžem někam vyrazit. Pudem teda k Prduli, dneska tam má hrát zábavová kapela, tak snad bude zábavná. Napsala sem Lauře, aby taky přišla, ale nemůže, protože doma mohutně bojuje s červama. Jak jsem pochopila, boj je to tvrdý a červi mají navrch. Mohla by přijít Jája s Edou, no ale uvidíme.
Volala mi babička, kterou nemusím, protože má divný praktiky co se posílání dárků týče. Buď něco pošle, jakože peníze, tak buď je pošle a pak volá pětkrát jestli to přišlo, a chce slyšet poděkování, a nebo na to de eště chytřeji, jako dneska kdy mi volala, popřála teda všééécko nej a pak se zeptala, jestli mi má něco "dát do obálky a poslat". To sou otázky jak noha. Měla sem říct: "Jo, babi, to je dobrej nápad. Hoď tam litr a pošli to, a protože Hugo měl narozky včera, přihoď tam eště druhou tisícovku, ať je to spravedlivý, děkuju." Ách jo.
Talenti měli vydat nový singl až za tři dny, ale do ČR to přišlo už dneska, přesně na moje narozky, takže... díky, kluci :) Dostala sem taky od rodičů angličtinářský kurz, díky mami a tati, od Huga budu mít tu kérku, a ráda bych napsala, že mi Anička taky něčím dneska udělala radost, ale píchla se nad oko bruskou na nože, vylila sirup, rozpiplala pastu po koupelně a do hlavy si vetřela žemlovku.
Já sem si nadělila sváteční oběd (smažák) a je mně z něho zase blbě.
Takže du se vrhnout do dění dnešního zábavného dne.