Pubertální vtípky opět na scéně

V sobotu mě mohutně furt naháněla Sima. Neměla mobil, a tak se ke mně dvakrát během dne stavila. Odpoledne sem nebyla doma, a tak přišla večer, prý zeptat se, jak se mám, ale já sem moc dobře věděla, že má máslo na hlavě, protože se bojí, že su nasraná, že tady minule s Hugem fritovali a pak ji šel doprovodit domů. Ale já prostě nasraná nejsem, akorát mě bavilo ji sledovat, jak je z toho celá nervní. Domluvily sme se teda, že večer pudem do Prdule, protože já už sem tam stejně měla sraz s Edou. Když sme dorazily, byl Eda nalámanej jak čolek z pivního rybníčku, a kromě něho tam ještě byl Kes s Yvet. Eda se snažil dělat na Simu dojem kecama o světové ekonomické krizi, o čemž ví asi to stejný jako já o zdravé výživě. Dále pak rozvíjel teorie o tom, že globální oteplování je výmysl médií, protože "ty kry se odlupovaly dycky". Věřím tomu, že na Simu to zapůsobilo velice, ovšem výsledný intelektuální dojem si pokazil přednáškou o abstraktním uměním, kterou zakončil vylitím piva (na psa) a pádem ze židle. Rozhodla sem se, že se večer budem bavit, a že se přesunem do ňáké živější hospody. Šla sem teda zalepit naše čtyři piva, ale pinkl mi řekl, že to všechno napsal na Edu "protože mu je stejně jedno, jestli těch piv platí pět nebo deset". Poděkovala sem velice za tak krásnou spolupráci a vypadly sme se Simou do čéháčka. Tam ale nebyl nikdo, ke komu bych si chtěla přisednout, v televizi běžel ňákej sport (ble) a tak sem akorát pozdravila pinkla, kterej nám po plastice obličeje vyrostl do krásy, ano ano.... a pokračovaly sme na diskotéku. Ta byla zavřená, takže nic. Pak sme vlezly do bowlingové herny, kde bylo děsně plno, navíc tam ani nehrála hudba, a tak sme akorát navštívily místní hajzly a pokračovaly sme v krasojízdě na Tenisku, protože tam mají boží jednohubky. Nebyl tam nikdo známej, a jednohubky navíc taky neměli, a Sima řekla, že do takovýho pajzlu nejde, takže sme se vrátily dlouhou a úmornou cestou zpátky k mýmu baráku. Chtěly sme zalízt do lezbího baru, ale tam dělala lezba. Vrtly sme se teda do Sportbaru, kde dělala druhá lezba. Situace byla zoufalá a tak sme zaparkovaly v hospodě čtvrté světové skupiny, kde sou umaštěný krýgly a záclony se rozpadají pod nánosem prachu a vrstvy nikotinu. Obsluhovala sousedka Fetka, která byla tak opuchlá, že sme ji ani nepoznaly. Dala sem si utopence a Sima vymýšlela kam pude s děckama, když jí ten její teplouš fakt vyhodil. Ani sem neměla odvahu jí nalhávat, že všechno bude dobrý.
V pondělí si mamka ráno vzala Aničku, a my sme se s Hugem vydali za Káchou. Potkali sme ho před barákem, cukroval tam se svojí koc. Nezvyklý úkaz. Doteď sem byla přesvědčená, že je teplej, nebo divnej. Divnej znamená teplej. No nic. Dovedl nás ke svýmu autu, hodil mi klíčky, jakože jedem na výlet. Protože sem byla jediná osoba s řidičákem. Řekla sem, ať mi auto odveze na Popílek (cvičný okruh pro neřidiče nebo autoškoláky), já si tam jakože na auto zvyknu a pak možná, ale jakože hodně "možná" vyjedu na silnici. Kácha řekl, že bez řidičáku auto nikam vozit nebude. Chvilku sme se teda hádali, a nakonec sem to nechala být, a řekla sem Káchovi, že mám svůj život ráda, a že rači pudeme k němu a udělá mně kafe, protože to je daleko lepší než se nechat rozsekat. Kácha mi teda uvařil kafe (poprvé sem u někoho doma viděla kafový přístroj v akci), a tvářil se uraženě, že nejedem na výlet.
"Celý jsi to zmáslila, Janino." Oznámil mně. "Je tak hezky, mohli sme jet na výlet."
"No, vidíš. Je tak hezky, mohli sme se zabít." Zasmála sem se. Protože to by se stalo. Kácha mi přehnaně věří. Nevím ani, kde je brzda. Kdyby za volant posadil Slepýho Pepu, měl by větší šanci na přežití. Seděla sem pak v kuchyni s mařkou a něco sme tam frflaly, zatímco kluci seděli u komplu (jak jinak) a pouštěli si jakýsi stupidní videa na YouTubu. Pak sme teda s Hugem odešli na oběd, dali sme si smažáky, mňamííí. Chtěla sem si užít skvělou chvilku v hospodě, chtěla sem si užít, že na mě nikdo nikde nečeká, že mám volno, že nemusím do žádné práce, že se můžu vklidu najíst, podívat se v telce na klipy, a nespěchat do kanclu. I by se mi to povedlo, kdyby nepřišel Karel s tou svou nádherou. Nádhera je krutá smažka, a Karel už vlastně taky, takže je moc nemusím. Nevaděj mi z principu, vadí mi, když se mnou smažky sedí u stolu, frekvence slov je jak palba z kulometu, nebo naopak huhlají, že jim rozumět není, kroutěj se jak hadi v soli, a celkově se chovají divně, protože sou jinde. Jakože a co si budem nalhávat, oni nás nesnášej, protože zase nakopnutí nejsme. Nádhera s Karlem probírala, proč se k ní všichni jeho známí chovají divně, a on jí řekl, že se nechovají divně, že si na ni akorát netroufají, protože z ní mají respekt. To je klasický fetčí omyl. Respekt zaměňují s tím, že s nima nechce mít nikdo nic společnýho. Odešla sem dom, abych se trochu vyspala a byla svěží na angličtinu.
Minule sem na anglinu dorazila pozdě, tak teď sem pro jistotu došla brzo. Musela sem si vyzvednout učebnici, a absolutně sem nevěděla kde, zmateně sem běhala ode dveří ke dveřím, až sem pak do jedněch vpadla, a tam byl sympatický jiskrný mladý muž, jak sem do něho minule málem vrazila, úplně krásně se usmál, blýskl na mě zubem, a já sem se jaksi zasekla, dívala sem se mu na ruce, protože měl na ruce korálkový náramek (ježiši, co to plácám?), a ňák sem zapomněla co tam vůbec chcu. Trapný, že? A to ani není bubeník. Vykoktala sem, že si du pro učebnici, a on že jsem tam správně a já sem vykoktla něco jako "bohudíky", dostala sem učebnici a vypadla sem. Tady ta epizoda mi poněkud není jasná. Co to jako doprdele má znamenat.
Nicméně, absolutně nesebekriticky musím přiznat, že v kurzu sem nejlepší, a to nám eště přibyli dva lidi. Greta a Jarda. Greta vypadá... prostě světlovlasá modrooká žena, která se občas zasměje, no, aspoň něco. Jarda, to je padesátník, který se chce učit angličtinu "protože ho to zajímá", jak řekl. Je ale nějak přechytřelej. Moje testosteronová trapnost se opět objevila když sme měli zaškrtávat správný otázky. Otázka měla být buď "Do you like your teacher?" nebo "Would you like your teacher?". Odpověď byla "Yes, she is very nice." Myšlený to asi bylo tak jakože první možnost správně, ale já sem nad tím začla dusit trapný pubertální smích, následně se začal uchichtávat Hellboy, pak sme se na sebe podívali a já říkám: "Ta dvojka je prda, že?" A von se smál, učitelka se na to podívala, celá zčervenala, a začla koktat, že teda asi je to myšlený samozřejmě jinak a že v tom nemáme hledat dvojsmysly.
Cestou zpátky mi město připadalo zase hezký, tmavý a klidný, a na náměstí seděl ňákej týpek, co hrál na flétnu, rozlíhalo se to celým městem a vůbec bych se nedivila, kdyby se lidi ňák seštosovali a šli skočit ze skály. Viktor Dyk patrně potkal taky flétnistu ve městě. Svoboďák má překvapivě dobrou akustiku.
Vybil se mi telefon a nemůžu najít nabíječku.
Ujela sem na válu "I kissed a girl", což by mělo být trestný.
Po večerech sjíždím čtvrtou řadu Lost. To je zase bomba.
Nepudu s Laurou do nemocnice, protože jde dneska s Ondrášem.
Na Riviéře se konají zadarmo koncíky a nikdo se mnou nechce jít. A mně se vlastně taky moc nechce.
Z komplu nemůžu odinstalovat Microsoft Office. Zabírá mi 621 MB, což způsobilo, že už si na kompl nemůžu uložit ani jednu fotku.
Za dva měsíce se chystám do Prahy na Elliot Minor. Průser je, že budu muset zpátky jet sama nočním vlakem.
Mám záhadně ohořelou afinu a nevím od čeho.