Blbej Jared a blbá zpráva pro bráchu

Včera sem si řekla, že po dlouhé době zjistím, co u nás v české kotlině existuje za hudbu. Protože si myslím, že kromě pěti kapel tady žádná neexistuje. Kultura jako řemen. Až na to, že mě v poslední době hodně (hodně moc) příjemně překvapili Airfare, tak tady fakt není co poslouchat. Pominu teda jakous takous klubovou a undergroundovou scénu, protože teď chcu mluvit o Andělech. Tak teda abych zjistila, jaká hudba je u nás protlačovaná a konzumně přijímaná, sem se rozhodla podívat se na předávání cen. Musím říct, že žádnýho překvapení sem se nedočkala. Večer sem strávila vytřeštěná u televize a dobrý vkus, zmáčknutý hrůzou někde v patě, mi tlačil slzy do očí. A to sem se ještě opovážila být na tu hrůzu střízlivá.

Krajčo jako moderátor, to je absolutně mimo mísu. Když chce být někdo herec, zpěvák, a ještě moderátor, musí to skončit jednoznačně katastrofou. Myslím si teda, že u nás sou dva schopní moderátoři, a to je Eben a Mareš. Ebena ráda sleduju Na Plovárně, je naprosto úžasnej. Nechápu, jak může mít takový výborný postřehy z každýho oboru, ze kterých tam má hosty. Ať už je to ňákej duchovní, režisér, nebo cestovatel... tak kořínek prostě dycky ví. No, a Mareše absolutně žeru, výbornej humor. Fakt skvělej týpek.

Zpátky. Krajčo ale teda úplně pohořel. Atmosféra na předávání...můj bože, koho tam zvou? Dyť na ty živý vystoupení tam nikdo nereaguje. No dobře, na Anetu Langerovou tam skákaly tři holky vepředu. To bylo ale tak celý.

Langerová sama o sobě trapná jak nudla. Chození po pódiu, odříkávání textu... by mohla přizvukovat Gypsy.cz, protože ta její písnička neměla absolutně žádnou melodii. Na konci se pořád dokola opakující text jako kolovrátek. Škaredej xicht, jakási snaha o originalitu...absolutně žádná komunikace s publikem. Hnus. Utrpení od začátku do konce.

Vystoupení Tří Sester bylo celkem dobrý, pravda ale je, že se tam krutě nehodili. Dost sem si slibovala od Čechomoru, ale Smatanová zpívala falešně, a vůbec sem nepochopila, proč dali vánoční koledu.

Gypsy to rozjeli, těm není co vytknout. Akorát reakce publika nula. Ale za ty sopli, co tam stáli, oni nemohli, to je pravda.

Nominace na všechny kategorie: Kryštof, Monkey Business, Tata Bojs. Hm, to teda byl výběr. Nejhorší byla nominace na klip roku. Vzhledem k tomu, že se tady žádný normální klipy nevyráběj, tak bylo pochopitelný, že výběr byla znouzectnost.

Polomrtvej Neckář tu hrůzu završil.

Pokud si dobře pamatuju, tak Andělé vznikli z pořadu Noc s Andělem, což byla úplně jiná liga, co se hudby týče.

Ke cti tomu slouží akorát tak to, že muzikanti hrajou naživo. Ale celkový dojem už to stejně nespraví. Prostě děs.

Celý sem to nepochopila, jedna velká hrůza. Už dlouho se na nic takovýho nepodívám.

 

V noci se mně zdál hroznej sen. Byla sem v ňákým pokoji a po střeše přišly tři černý kočky, zaklepaly na okno, a já sem je pustila dovnitř. Oni mě pokousaly a poškrábaly mi nohy, až sem byla celá od krve. Přišel Jared Leto (ou, fuj), a řekl, že to je špatný znamení, a že odteď nesmím říct heslo „Černá kočka", nebo se mně stane něco strašnýho. Pak sem byla v ňáké jídelně, jedla sem smaženou rybu, a najednou někdo vstal od stolu, vzal luk a střelil mě do nohy tři šípy. A bolelo to.

Vzbudila sem se, a šla sem Aničce pustit televizi. Donesla sem jí snídani. Když sem sbírala kostky, dávali v telce seriál o té čarodějce, no teď si nevzpomenu jak se to menuje. Je tam ten mluvící kocour, Aničce se to strašně líbí. Když se objevil, Anža nadšeně pištěla. Tak jí říkám: „Ano, nó, je tam...černá kočka..." Černá kočka! Podcenila sem to. Tak teď čekám, co se stane. A jestli se něco stane, může za to Jared. Ten hajzl!

Talenti oznámili, že kromě Anti-Flag přivezou sebou do Prahy ještě The Blackout. Bomba. Hodní chlapci. Tímto teda asi nepotěším Pájku, protože jeho utrpení na koncertě se prodlouží tak o hodinu. Blackout sem neznala do včerejška, ale už sem se podívala na YouTube, a shlídla jejich jedinej klip. Hudba je to výborná, sypec sekec mazec. Zpěvák je teplej, až z něho lítají jiskry. Napadlo mě teda, jestli by ho Laura nechtěla. Eště to s ní musím dojednat.

Z Aničky se stal entomolog. Pořád tady loví imaginární brouky, nosí mi je, sype je všude, a taky je jí. Občas před broukama utíkáme, někdy je zametáme. Brouci sou v počítači, v posteli, v polívce. Pravda ale je, že když vidí živýho brouka, je strnulá hrůzou. Předevčírem sme jedly v obýváku, a kolem Anči lítala malá ovocná muška. Anča byla hrůzou zabořená do sedačky, byly z ní vidět jenom vytřeštěný oči. Skoro nedýchala.

Už mě zase bolí žebra. Naposledy mě doktorka odbyla jakýmsi posláním na rentgen a konstatováním, že de o zánět mezižeberních chrupavek. Moc sem jí to teda nevěřila. A je to zpátky. Nevím, co s tím budu dělat. Zmizelo ječný zrno, nastoupily chrupavky. Ježiš. Asi si namažu žabí sádlo na hruď.