Cirkulárka

Včera sem byla se Simou v baru. Cirkulárka se to tam menuje. A je tam fakt hukot. Mají tam dobrý kvasnicový pivo. Jede tam Óčko, a žádná lezba tam po nás neháže drobný a nevylívá na nás škopky. A je tam plno chlapů, kteří sou ochotní kupovat panáky. Což se nám hodilo, protože sme byly jaksi bez peněz.

Sima původně vůbec nechtěla jít, protože neměla prachy, já teda taky ne, ale řekla sem, že je ňák seženu. V sedum sem volala, že peníze mám, a dem.

„Jak si ty prachy sehnala?" Ptala se mě, když sme valily na zastávku.

„Vyšukala sem souseda." Zapálila sem si cigáro.

„Jo? A kterýho?"

„Toho houbaře, co bydlí naproti. Taky chalupaří a pěstuje muškáty. Terno chlapík." Smála sem se.

Pravda byla taková, že sem Hugovi probrala kapsy a ukradla všechny prachy, co sem našla.

V šalině sem Simě něco vykládala. Šalina stála na zastávce, zavírala dveře a chystala se odjet, když někdo začal hrozně křičet: „Pozor! Pozor! Dejte pozor!"

Klasická situace, ožralec přiskříplej do dveří. Když ho dveře pustily, spadl na chodník. Nakoupíno měl slušně teda. Sima celá zbledla, dala si ruku na srdce a zahlásila: „Já sem myslela, že je tady terorista."

Já: „Cože? Jakej terorista?"

Sima: „Já sem myslela, že má někdo bombu nebo pistoli."

Já: „To máš z toho, že vůbec nejezdíš sockou. Jinak bys věděla, že takový řev znamená buď skříplý kočárek ve dveřích, nebo skříplýho ožralca, nebo skříplýho psa."

Sotva sme dosedly ke stolu v baru, Sima už mrkala na ňákýho kořínka, kterýho sem měla za zádama. Vysvětlila to tím, že nám přece někdo musí koupit to pití, když nemáme prachy. Já sem měla v zorným úhlu akorát obrejlenýho týpka, kterej vypadal jak pan účetní, a u stolu asi seděl s kolegama z práce. Významně se na mě díval, ale žádnýho flirtu z mojí strany se nedočkal.

Když sme se Simou probíraly veledůležitý světový témata, jako například kam chodit čůrat na Velodromu, když sou tam jenom dva hajzly, přimotal se k nám ňákej kořínek, značně namletej, a prej jestli máme dvě cigára. Řekla sem, že jo, a podala sem mu krabku, ať si vezme.

Zaklátil se a řekl: „Tak dík."

A já: „Pět pade."

On: „Jo...jó...poč-kej."

Přiřítil se zpátky a donesl mi desetikorunu. Řekla sem mu, že to nechci, že to byl vtip, ale trval si na svým, a tak sem se nechtěla hádat.

„Leze mně do snu Jared Leto." Postěžovala sem si Simě.

„Jé, ty se máš, Jared je boží."

„Né, to teda není." Kroutila sem hlavou. „Vypadá hrozně."

„Máme úplně jinej vkus na chlapy." Pokrčila ramenama.

„No to bohudík. Kdybych měla stejnej vkus jako ty, líbili by se mně hrozně hnusní chlapi." Zachytračila sem.

„Ale Jared je boží. Počkej...kde von hrál?"

„Hraje. V 30 Second to Mars."

„Ale né, já sem myslela ten film. Jak tam hrál toho teplouše."

„Protože je teplouš."

„To teda není." Řekla dotčeně.

„Ježiš, dyť se na něho podívej, ty jo. Ten když ti lehne na hromadu prádla, tak máš vyžehleno."

„Není teplej, vogo, má babu."

„No, to je argument. Každej teplouš má ženskou!"

„To není pravda. Proč by to dělali?"

„To taky nevím. Ale až ňákýho potkám, tak se na to zeptám." Ujistila sem ji.

 

Znovu přišel ožralý kořínek, co mně dal tu desetikorunu. „My...můžeme si k vám s kam-kamarádem pr..žisednout?"

„Ne." Řekla sem. Zrovna na vás tady čekáme...

„Aha. Tak nic. Jen-jenom sem se zeptal. Om-louvám se." A byl pryč.

 

Řekla sem Simě, že s Talentama přijedou taky Blackout, a jak sou boží, a že su z nich úplně nadšená.

„Ale teda nevím, jestli todle Folimanka přežije." Kroutila sem hlavou. „Na to není ani konstruovaná."

„Mně se líbilo, jak přijela Rihanna, a celou zkurvenou Českou Republiku pěkně zkritizovala. Nejdřív zjebala organizátory celýho koncertu, pak řekla, že to místo, kde zpívala, bylo strašný, že ti lidi, kteří na ni přišli, byli strašní, a celá ČR že je strašná, že máme hroznou kulturu. A taky se smála Kabátům, cože to na tom EuroSongu předvedli, že je to děs.Ta byla dobrá, fakt dobrá. A měla pravdu."

Zaraženě sem na ni zírala. „To nemyslíš vážně!"

„Dyť měla pravdu, ty jo, tady je všechno na hovno."

„Jak jako?" Byla sem v šoku. „Jako...jako promiň, ale co o tom taková pipka může vědět? Byla tady jednou, z naší republiky viděla možná tak ňákej butik zevnitř, o naší kultuře ví úplnej prd, protože je tak blbá, že kdyby jí to manažer neřekl, tak ani neví, jaký máme hlavní město, a po Kabátech se nemůže vozit ani náhodou, protože to je normální kapela, normální borci, kteří makali na tom, celý leta, aby to někam dotáhli, a po tom ta čubka nemůže šlapat v nejmenším. A publikum má takový, jaký si zaslouží. Konec."

„No ale tak měla pravdu..."

„V čem jako?"

„No že se tady nic neudělá pořádně. Podívej se třeba na ty soutěže v televizi, nebo..."

„Ale to je pravda. Ale je něco jinýho, když to zkritizuješ ty, a nebo když přijede ňáká fuchtle na jehlových podpatkách, a jenom proto, že umí kroutit prdelí, si myslí, že nám může říkat, co je dobrý."

„Ale tady ta kultura fakt stojí za hovno, dyť se tady nic neděje."

„Jak neděje? Co neděje? Spoustu dobrých koncertů se tady letos děje."

„Třeba například?"

„Třeba tady byli Good Charlotte, Korn, přijedou Simple Plan, The Rasmus, Talenti, Linkini...taky máš spoustu kapel na fesťákách. Je tady spousta dobrých fesťáků. A hafo zahraničních kapel, který hrajou v malých klubech."

„Ale měla pravdu..."

„Je to kráva. Co si vůbec myslí? Že z ní všichni padnou na prdel? No to určitě! Teda, tos mě teď nasrala. Takový kecy kdyby měl někdo z Talentů, tak na žádnej jejich koncert nepudu v životě."

„No tak to zas..."

„No tak to je pravda. Přece nepudu na koncert někoho, kdo je kretén."

„Ale Rihanna není špatná..."

„Jo? Moc toho ale na tom koncíku nepředvedla, frajerka. A ty kecy! Mně to příde tak blbý, jak když zpěvák ňáké kapely chtěl být hrozně drsnej, když se ho ptali na jejich fanoušky, a on řekl, že jejich fanoušci sou pěkní debili, kteří nerozumí hudbě. Týpek byl zřejmě chytrák. Takle sám sobě podrazit nohy. No ale hlavně že byl drsnej. Du na hajzl."

Když sem se vracela ze záchodu, potkala sem bývalýho. Vypadal strašně překvapeně, že mě vidí. Taky sem čučela. Jelikož to je hodně hodně bývalej. Jakože sme se dlouho neviděli. Tak sme pokecali, pak sem si k němu na chvilku přisedla. Koupil nám panáky, takže se Sima dočkala. Dopili sme pivo a chtěly sme jít do lezbího baru. Jenomže po cestě Simě volal chlap, a spolehlivě jí zkazil náladu. Sima řekla, že nikam nejde, a tak sme zapadly dom.

U nás doma bylo rušno. U komplu byl Hugo, Kácha a Ála, pili pivo a rum. Přisedla sem si teda k nim, kecala sem s Káchou o ňákých blbinách, o koncíkách a tak, zatímco zhulenej Ála čučel na kompl, kde jel spořič obrazovky s akvárkem. Dala sem si s nima eště ňákýho panáka a Káchovi sem se pokusila ukrást jeho gangzta šátek, ale odhalil mě. Řekl, že mně ho dá, když s nima pudu eště na pivo, ale mně se nechtělo. Šla bych teda, ale já se z protějšího sídliště nemám v noci jak dostat dom. Ála byl celou dobu zticha, hypnotizoval monitor, přes kterej plavaly rybičky, a když odcházel, upřel na mě krvavý oči a řekl akorát: „Nebyla tam ta s bodlinama." A posmutněle se vyplížil ze dveří.