Absolutní emo day

Začlo to tím, že mě holička střihla na emo, ale říkala sem si „budiž, tak vypadám jak emáč, ale furt je to lepší, než ten účes co sem měla předtím". Smířila sem se s emo lookem, a myslela sem si, jak to tímto pro mě hasne.

Podívala sem se na Talentí fórum ve snaze zjistit, jestli už sou v prodeji lístky. Bohužel se tam opět objevila diskuze, jestli sou Talenti emo, nebo ne. Obrátila sem se na správce fóra s prosbou, jestli by podobný zhovadilosti nemohl mazat, protože zbytečně zabírají místo, navíc je to furt dokola, a o ničem. Tím sem si myslela, že emo mám pro dnešek z krku.

Jenomže Tomi zrovna toho času napsal článek (a velice schopný) o punku a emu též, a tak sem se vyjádřila se svou velemyšlenkou ve svým emařským boji, a dál sem si serfovala po netu, na všemožných neemařských stránkách.

Podívala sem se samozřejmě na blog Dewberry, přečetla si, co je novýho v Dewbeřím luhu a háji, a chtěla sem se odkazama překliknout na další zajímavé blogařské stránky, když sem narazila na odkaz „EMO matka". Klikla sem teda celá zvědavá, co to má Dewberry za zajímavou kámošku - a hodilo mě to na moje stránky.

Děkuji pěkně :o))) Válela sem se smíchem po sedačce dobrou čtvrthodinu.

 

U doktorky to byl schopný nářez. Vydaly sme se Simou a s děckama do bejby kavárny, která je hned u doktorčí ordinace, s plánem, že já si skáknu pro razítko do školky, a pak se vrátím, a budem vysedávat v kafárně. Protože sem tam už předtím volala, nepředpokládala sem žádný komplikace, navíc mi řekli, že můžu přijít i bez Aničky. Ale nechtěla sem ji nechat Simě na krku v herně, kde už tak byla dost nepřehledná situace, takže sem Anju vzala sebou. Když mě uviděla v čekárně sestřička, řekla, že je dobře, že sem malou vzala, protože mi zapomněla říct, že by Anža měla jít na prohlídku ve třech letech, a tak ji jako prohlídnou teď. Fedrama sem měla staženou prdel, protože kontrola celkovýho stavu mýho dítěte (a prověrka jak se o ni starám) je horší než maturita (kterou nemám). Čekali sme teda nehorázně dlouho v narvané čekárně, Anča už začínala být protivná, když k ní přišla ňáká holčička, a já abych Anžu ňák zabavila, říkám: „To má ale holčička krásný naušničky, že?" Načež se ozvala naproti sedící matka: „Však už jí taky můžete nechat píchnout uši, naše malá to má už od šesti měsíců!" Chlubila se svým pírsingovým úspěchem.

„Ale já jí nechcu nechat dávat náušnice." Řekla sem.

Vykulila na mě oči: „Né? A proč?" Pak zapřemýšlela. „Má alergii na kov?"

A já: „To nevím, protože naušnice nikdy neměla."

„Takhle si ji ale můžou plíst s chlapečkem." Hodila matka pádný argument do placu. Nevěděla sem, co na to říct. Jakoby to nebylo jedno, že ňáký „oni" si budou o Anži myslet, že je kluk.

Nechápu, proč s tím lidi nadělají tolik voprdů. To eště ale nebyl konec v mým boji se systémem. Když sme konečně přišly na řadu, doktorka se mě zeptala, proč sem nebyla s Anjou u zubaře.

„No, nebyla." Řekla sem a mohutně sem trhla ramenama. Nechtělo se mi vykládat moje teorie o tom, proč dítě se zdravýma zubama nenechám povozit na zubařským křesle. Doktorka řekla, že se jí teda aspoň podívá do pusy.

„Má zdravý zuby." Řekla sem.

„Má zdravý zuby." Konstatovala doktorka. „Stejně si ale k tomu zubaři zajděte."

Potom vyzkoušela Aničku z barviček. Vytahovala jednotlivý fixy a chtěla vědět, jakou mají barvu. Anička na všechno odpovídala, že je to růžová (jo, mám emo dítě).

Nakonec sme skončily s diagnózou plochých noh a s receptem na mastičku na šupiny na hlavě. Zaplatila sem padesát korun za razítko pro školku, a konečně sme vyfičely.

Zapadly sme do bejby kavárny, kde bylo nehorázně narváno, takže sme se Simou absolutně ztrácely o děckách přehled, a pořád sme si stoupaly od stolku jak hlídkující surikaty. Anička se probrala ze své zledovatělé zaprdlosti, kterou předvedla u doktorky, a začla skopávat děcka ze skluzavky, jako aby si pohnuly. Snažila sem se jí v tom bránit, ale ani když sem u toho stála, nebylo to moc platný. Nakonec sem jí utáhla na chlebíček, a mezitím, co se krmila, tak ostatní děcka naštěstí vysmahly. Sima pak řekla, že pude dom, tak sem jí řekla: „Jo, klidně běž, nemusíme se na sebe vázat."

A Sima: „Bohudíky za náš volný vztah."

Protože dost křičela a budila pozornost, řekla sem: „Seš blbá."

A Sima se smála, a jak odcházela, zařvala na mě: „Ty lezbo!" A nechala mě tam, ať si tu ostudu vyžeru.

Dopila sem kafe a odešly sme s Anjou do školky zanýst přihlášku. Jenom sem podala papíry mezi dveřma, a hned sme uháněly dom, protože Anža byla ospalá a značně protivná.

 

Zítra du na odběr hladiny HCG (THC, TNT, DVD). Vůbec se mi nechce, zase budu hnít půl dne v čekárně. Chjo, takový je ale emařský život.