O ničem a tak...

Včera sem ani večer nikam nešla, protože kocovina. Dotáhla sem si ke komplu křupky a pivo, a snažila sem se aspoň trochu probrat, ať můžu jít spat s čistou hlavou.

Odpoledne sem sem byla hrozně unavená. Su furt tak unavená, že už si připadám jak napůl v komatu. Jenomže se musím starat o Aničku, takže nemůžu zase vyspávat celej den. Chystala sem se to zalomit, až příde Hugo z práce. Když přišel, konala se spokojenost hlavy rodiny, protože sem nasmažila řízky. Usmívala sem se jak blbís, čekala, až se nají, a že se nenápadně přesunu do ložnice. To se mi povedlo, jenomže Huga chytly jeho hudební vášně, takže vosolil zesák, zapojil basu a začal drnkat. Což by pro mě nebylo tak strašný, kdyby to uměl. Pidlání na jednu strunu nepovažuju za hudební umění, to musí umět každej, kdo má aspoň trochu hudebního sluchu. Jenomže sem díky tomu nemohla spat. Ale zase nemůžu ječet na někoho jenom proto, že hraje. Já tady taky furt pištím na flétnu jako krysař. Tak sem to nechala být, a snažila sem se usnout. Ovšem naprosto sem vytřeštila oči, když sem slyšela, jak se pokouší zahrát Fallen Leaves. Ach jo. Když už to hrál tak popátý, a blbě, zašla sem za ním do pokoja, co to jako má být.

„Ti hraju. Dobrý, ne?" Usmíval se na mě.

Zívla sem. „No, dobrý, no. Akorát že ta melodie je na začátku úplně jinak, hraješ to blbě."

„Né, hraju to dobře." Hádal se se mnou. Úplně nejvíc nemám ráda, když se se mnou hádá o něčem, kde absolutně nemůže mít pravdu. Za á on todle vůbec neposlouchá, takže já to musím vědět líp, za bé to hraju na flétnu podle basové linky, takže kurva dobře vím, co tam je.

Vzala sem basu, a zahrála sem mu to, aby věděl, jak to má vypadat.

„Takle to vůbec není." Hádal se dál. „Tobě de na konci ta melodie nahoru, tak to vůbec není."

„Nejdřív de nahoru, pak de dolů. Podruhé je to změněný." Vysvětlovala sem. Dokonce sem to zahrála na flétnu, aby viděl. Už mu muselo být jasný, že todle projel, a že se mnou se o tom fakt hádat nemůže, ale on je zrovna takovej případ, že se bude hádat do krve, jenom proto, aby nemusel přiznat, že se spletl. Přitom šlo fakt o kravinu. Dohádali sme se teda nad tím válem, já sem na něho pištěla flétnou, on se to pokoušel zahrát na basu, jak to podle něho má být, já sem potom plácala rukou do stolu, protože sem mu tvrdila, že nejenom, že má blbě melodii, ale má blbě i rytmus, a snažila sem se ty noty vytřískat do stolu. Nakonec sem na to neměla nervy, práskla sem za sebou dveřma, a odešla sem na balkón si zapálit. A bylo po spaní.

Večer sem si sedla k televizi, a z Krausovýho pořadu na mě vybafla Irglová. Ochraňuj nás bože náš. Plácala nesmysly, bylo to strašný. Když začla zpívat, skoro mě to usmrtilo, tak sem přepla na čété dvojku, a tam běžel koncert Nohavici. To mně hned spravilo náladu. I když Nohavica se vymyká všemu, co poslouchám, tak ho beru. Je vážně dobrej. Výbornej textař. Dělá to, co umí, a dělá to dobře. Ovšem problém mám s tím publikem, který tvoří z poloviny ženský, co si odskočily z kanceláře na kulturní zážitek, a z poloviny obrejlení studentíci tisknoucí k sobě zamilovaně svoje studentí mařky. Zvracet. Už z toho důvodu bych na takovej koncert nešla. Nehledě na to, že tam nikdo ani neskákal, všichni stáli jako trubky, maximálně někdo tleskal do rytmu. Ale úplně mě dostalo, jak zpíval poslední vál, bez hudby, jenom tak... to chce teda pořádnou dávku odvahy. To je frajer. Na to bych fakt neměla.

Dneska se snažím uklízet, a tak všeobecně něco doma udělat. Štěstí je, že nemusím vařit, protože máme ještě řízky ze včerejška, a zítra taky vařit nemusím, protože deme na oběd k rodičovstvu.

Na novinkách se objevil článek o tom, jak je hrozný, že dnešní ženský neuměj vařit. Jak je článek blbej, prozradil už úvod.

„Čtvrtina českých žen toho v kuchyni příliš nepředvede a dokáže uvařit jen několik jednoduchých jídel. Naproti tomu 17 procent českých mužů se v kuchyni umí otáčet a s pánvemi a hrnci předvádí nevídané výkony. Ve zhruba pětině českých domácností se ve vaření střídají oba partneři. Vyplývá to ze sociologických průzkumů."

Z vědeckýho hlediska mi z toho teda vychází, že zatímco tříčtvrtina ženských vařit umí, tak chlapů umí vařit jenom 17 procent. Nevím, na co chtěl teda článek upozornit. Mimochodem bych chtěla vidět ty nevídané výkony s pánvemi a hrnci.

A pokračuje to eště líp:

„Představa, že feministky neumějí vařit, je směšná, představuje přežívající hloupý stereotyp. Naopak skutečná feministka má funkční rodinu a vařit umí. Jediný rozdíl je v tom, že to dělá ráda a dobrovolně, nikoli proto, že se to od ní automaticky očekává a je to její jediná volba, jak se uplatnit ve společnosti," řekla Právu stínová ministryně pro rodinu, poslankyně za ČSSD Anna Čurdová.

Takže všechny feministky hrozně rády vaří. Protože je to baví. To sou mi ale novinky.

Jak zhňuplá debata se pod tím strhla, to už ani moc nechcu rozebírat. Zvítězil názor:

„Za to chlastat a sprostě nadávat dnes uměj ženský skoro líp než chlapi!!! Ženskost se z nich vytrácí!!!"

Vyplývá mi z toho, že chlapi by si přáli mít doma stepfordský model, který bude vykřikovat nanejvýš: „Propáníčka, bude pršet, musím sklidit prádlo!"

No nic, sem se do toho zase zamotala. Nepřekvapuje mě postoj společnosti, ale docela mě pobavil ten blbej článek. Fakt by mě zajímalo, co to je za lidi, co tohle píšou. Asi to nemají v hlavě v pořádku.