Drink a Drunk

Dneska sem vstávala už v šest ráno (to byl asi trest za některý z mých smrtelných hříchů, konkrétně šlo zřejmě o včerejší drogy: tři kafe, jeden energy drink, ňáký ty cíga). Taťka přijel pro Aničku a odvezl ji k mamce, protože já sem musela na kontrolu do nemocnice. Do ústavu. Horko těžko sem se ráno vymotala. Ale do nemocnice sem teda nakonec dojela. Stoupla sem si do fronty na centrální evidenci, a čekala. Je pravda, že ať je na evidenci kdokoliv, jakákoliv ženská, tak je dycky nepříjemná jak prdel. Člověk by si myslel, že mají v popisu práce ty lidi lekat, aby jich tam nelozilo zbytečně moc. Nějaká babča tam něco potřebovala, stála pěknej kus přede mnou, ale najednou se strhl povyk, křehká žena se rozkřičela: „Přestaňte na mě mluvit jako na debila, já jsem lidská bytost!" Usmála sem se. Pěkně. Jenom do nich! Evidenční žena řekla hodně afektovaným hlasem (no jak když se mluví s debilem): „Sestřička Vám jenom chtěla vrátit tu kartu!"

A babča: „Přestaňte na mě mluvit jak na malýho fracka!"

Ženská: „Sestříčka ...Vám...jenom...chtěla...vrátit..."

Babča: „Tak dost!"

Když sem přišla na řadu, říkám srozumitelně a jasně: „Já du na odběr HCG a na kontrolu!"

Ženská se na mě nepřátelsky podívala, a nevěřícně se zeptala: „Na odběr HCG?"

Tímto mně vzala vítr z plachet. Už né tak bojovně sem pípla: „Jo, na HCG." A začínala sem o sobě pochybovat, esli sem si ve své ftipnosti nepopletla zkratky. Ale né, HCG je těhotenský hormon, kdežto THC je travní hormon. Dobře sem to řekla. Vona je blbá.

„Tak si počkejte v čekárně." Zachrčela. Skoro na mě plivla.

Naštěstí sem nečekala dlouho, hned mě zavolali. Měli tam speciální odběrový křeslo. Kde se dají ruce na takový podložky.

„Kdy si přídete pro výsledek?" Zeptala se mě sestra.

„No, tak až bude."

„Máte ještě nějakou kontrolu dneska?"

„Jo."

„Jako tady v ambulanci?" Zeptala se.

„Jo." Přikývla sem.

„Aha, tak to nemáte, protože pan doktor je nemocnej."

Chytla sem si gumu pod rukou. „Aha. A nikdo jinej tady není?"

„Ne, dneska ne. Výsledky budou tak kolem druhé."

„Aha. A můžu si teda zavolat?"

Sundala kryt z jehly. „Ne, to musíte přijít osobně. Nedívejte se na to!"

Nemám ráda, když mně někdo říká, na co se mám a nemám dívat. Konkrétně u odběrů krve to dělají všichni. A já se na to ráda dívám, protože mám kontrolu nad tím, co mně dělají. A sou to moje žíly, tak co bych na tom procesu jako viděla tak strašnýho, že to nesmím vidět? Co mě ale překvapilo, a toho sem si všimla už když sem v té nemocnici ležela, tak nikdy nikdo neměl při odběrech rukavice. Takže zatímco v tetovacím salónu sou rukavice samozřejmostí, tak v nemocnici je při takové práci nemá nikdo. Zvláštní.

Vykopli mě tak brzo, že si moje nebohá vystouplá žilka ani nestihla všimnout, že už z ní nikdo netankuje, a spokojeně si krvácela, což sem zjistila až v čekárně, když sem si oblíkala mikinu.

Vypadla sem do města, abysem se něčeho najedla. Vlezla sem teda do mekáče, což je ale dycky krajní řešení. Protože tady nejsou ty tarantinovský snídaňárny. Proto je člověk odsouzenej lozit do káefcéček a mekdonaldů, na hnusný kafe a hnusný ... jídlo. Drahý, ještě k tomu. U mekdonalda mám dycky problém si něco vybrat, protože tam nemají dost přehledně napsaný, co vlastně mají. Fotky cheeseburgru a hamburgeru přes půlku světelnýho panelu, rozpis, jak velký můžou být porce, jak výhodný sou menu, jaký hračky sou v happy mealech, a podobný sračky, ale čeho se člověk může nažrat, to se z toho fakt nedozví. Zoufale sem tlemila na nabídkovou tabuli, kde k cheeseburgeru a hamburgeru přibyl ještě jakejsi burger se slaninou. Och, jaká inovace! Do ani jednoho bysem nekousla, z kombinace masa a sladké housky bych se vážně musela poblít. Stála sem tam jako tydýt, vůbec sem nevěděla, co si mám vybrat... koukala sem po taštičkách, ale ty nikde, tak sem zoufale hledala aspoň ňákej koláč. Taky nic. Nad tabulí byla plazma, kde jelo Óčko. Hráli zrovna Linkin Park - Bleed It Out. Stála sem pod tím a tlemila, a říkala sem si, to je kurva dobrej vál. Linkini se dobře poslouchají, ale já s nima mám docela problém, že už se mi na ně špatně dívá, páč Chester Bennington vypadá, jak kdyby trpěl ňákou závažnou chorobou.

Přede mnou ve frontě nikdo nestál, tak na mě prodavačka houkla: „Dáte si něco?"

A já: „Nevím." A tlemila sem na ten klip. Dycky mně bylo záhadou, jak je to udělaný, že zatímco oni si tam zpívají jakoby v reálným čase tak kolem je všechno pozadu. Filmařská záhada. Trhala sem do toho ramenem, vytáhla sem kapesník, vysmrkala sem se, a to mi asi ňák nakoplo mozek, a já sem se konečně rozhoupala a objednala sem si ledovou kávu a toust.

Mekáčovití lidi si pod pojmem „ledová káva" představují horký kafe, do kterýho hodí zmrzlinu. To mě teda nasralo. Nechtěla sem horký kafe, chtěla sem „ledovou kávu". Smradi.

Toust ušel, kupodivu.

Vrátila sem se teda domů, abych se věnovala svojí nejoblíbenější činnosti - šla sem spat. To bylo tak něco po desáté. Vzbudila sem se v jednu, a to jenom díky tomu, že sem si nastavila budík. Bylo mně blbě, nevím z čeho, a strašně se mně chtělo spat. Celá zdechlá sem se oblíkla a vydala se do nemocnice znovu.

Na evidenci byla jiná ženská, ale vypadala stejně otráveně jako ta před ní. Ale nenechala sem se znechutit, nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme.

Držela sem v ruce kartičku pojišťovny, a statečně sem řekla: „Du si pro výsledky HCG."

Šlehla po mně pohledem a zaduněla: „No tak mi dejte tu kartičku, né?"

Těžký pořízení s takovýma lidma. Dala sem jí teda kartičku, něco nadatlila do komplu, a podala mně ji zpátky. Čekala sem, že mně aspoň něco řekne. „No tak už můžete jít." Pokrčila ramenama, na co tam jako ještě čekám.

„Mám si asi počkat tady v čekárně, že..." Zasyčela sem.

„No jistě!" Zakroutila hlavou, jak někdo může mít vůbec takový stupidní dotaz.

Naštěstí sem zase nečekala, hned mě vzala doktorka, a řekla mi, že výsledky sou negativní, těhotná teda žádným způsobem nejsu (uffff..), ukázala sem jí jak se hojí jizvy, byla spokojená, a já taky.

Potom sem odešla do města, abych to oslavila. Nákupama. Koupila sem si dvě trička. Taky sem zamířila do céáčka v naději, že tam ještě budou mít moje oblíbený tričko „Sex, Drugs and Rock´n´roll", který mi mamka zničila žehlením. Ale už ho neměli, no tak se nedá svítit. Nebudu prostě tak hvězdná jak sem si myslela. Zato sem si ale koupila naušnice. Šla sem na jistotu, do svýho oblíbenýho stánku na Květinářské. Přišla sem, hned tam na mě zahulákaly stříbrný kruhy: „Tady, tady, nás si vem." Tak sem si řekla, jo, jasně, ty sou suprový, a řekla sem prodavačce, že je beru. Vyzkoušely sme zapínání, a říkala, že to má sice delší ten zašupovací drátek, ale že to můžu ucvaknout. Řekla sem, že to ničemu neva, ale kdyby přece jenom, tak to manžel ufikne. Byla na mě hrozně milá, a řekla, že ještě předtím, než mi je dá, je teda jako vyčistí. Vzala hadřík, a vymačkala na to zubní pastu, a už pucovala.

Vykulila sem oči: „Vy to čistíte zubní pastou?"

A ona: „Podívejte se, jak to krásně funguje." Ukázala mi vyčištěnou náušnici.

„To je bomba!" Smála sem se.

Ona: „Jo, fakt to funguje. Dívejte, jak s nima budete zářit, úplně se budou blýskat."

Já: „Teda, to je super, to by mě nenapadlo."

A ona: „No vidíte, a já už to tak dělám leta." Smála se od ucha k uchu.

Ještě než sem zaplatila, přisunula mi maličký košík s kamínkama. Myslím, že to byly růženíny a ještě nějaký hnědý křemínky. Řekla, ať si ňákej vyberu, že mi určitě přinese štěstí. Vzala sem si teda ten růžovej, a ona potom řekla, ať vemu eště manželovi, když mi bude zkracovat ty drátky. Vzala sem si teda ještě hnědej, pro Huga, aby měl třeba taky štěstí.

U mě má tohle úspěch, protože běžně tahám kamínky v peněžence. Ještě tam mám jiný drobnosti, třeba maličký mince svázaný stužkou, nebo chorvatskou kunu.

Volala sem ještě Lauře, protože sem se za ní chtěla stavit, ale nebrala mi telefon. Když sem dojela dom, čekal na mě mejl, kde mi Laura popisovala, jak v práci celej den jí pražený červy, a kobylčí nožky, protože jí to tam donesl ňákej nápadník, co se vrátil z Thajska. Napsala sem rozhořčený mejl, že už vím, proč mě nechtěla vidět. Chtěla si ty červy šušnit pro sebe. A já bych si tak dala!

Večer sem udělala tak boží guláš, že se mi ani věřit nechce, že sem to vařila já.

Zítra dem s Laurou pařit. Chytl nás rapl a píšeme si mejly v angličtině. Nejčastější slovo je „drink" a „drunk". Mohly by to být naše přezdívky. Takže zítra Drink a Drunk v akci. V pátek potom mám v plánu, že někam pudu s Jájou a Edou. V sobotu potom odjíždí Simin chlap s Kerol na chatu, tak je naplánovaná pařba. Příde i Simin brácha s kočkou. To se těším. A taky sem jí slíbila, že tam ňákej den přespím, ale nevím ještě kdy.