Nový sestřih

"Jaká je naděje na lásku? Stejná jak hrana na dokonalém oblázku... Veškerá žádná."

V sobotu večer sem zjistila, že Hugo najednou není doma. Myslela sem, že šel třeba něco koupit na benzínku, tak sem čekala, asi hodinu, jestli příde nebo co. Nepřišel. Tak sem mu zavolala, kde jako je, a dozvěděla sem se, že v hospodě. Zase. Křičela sem na něho do telefonu, že ať si kurva rozmyslí, co dělá, protože už toho všeho mám akorát tak dost, a ať si laskavě vybere mezi nama a hospodou, kurva! Řekl, že všechno je moje vina, protože ho nechcu poslouchat, a tak odešel do hospody. Zeptala sem se ho, jestli si o sobě myslí, že je normální. Po tom odpoledni, kdy ho chytli flojdi a nadýchal, tak to asi vzal jako ohromnou srandu, a eště ten večer do sebe musel kopnout dalších deset škopků. Já se snažím, vopravdu se snažím, ale nesnáším když je ožralej. Smradlavej a votravnej. Když je ožralej už čtvrtej den, dou všechny fóry stranou. Slíbil teda, že příde za hodinu. To bylo tak devět. Došoural se kolem půlnoci.

Druhej den sem se snažila. Nedělat scény. Dycky si řeknu, že to nestojí za to. Že on mi nestojí za to. Jenomže se celý dopoledne válel v posteli, hovno dělal, ani Aničku k sobě nechtěl pustit, mně nařídil, ať du nakoupit, a pokud možno udělám oběd. Na to sem mu tak maximálně ukázala fakáča, samozřejmě. Úplně sem z toho byla vyřízená, co si ten hňup o sobě myslí. Nechápu to, že chlapi se necítí jako dospělí jedinci, chovají se jako děcka, a jako děcka se nechají celej život obskakovat.

Pak naštěstí volala Sima, že dem k jejímu bráchovi na kafe. Brácha dělá v jednom baru, tak sem souhlasila, a hned sem radostně vyrazila. Hugo měl samozřejmě frfly, ale nemohl mě ničím ohrozit.

V baru sme pobyly ňákou dobu, dala sem si latté a minerálku, a Sima vymyslela, že skočíme do blízkýho kadeřnictví, a necháme mě ostříhat, abysem byla na své pražské fotce „boží". Vymýšlely sme střihy, a Sima řekla, ať se nechám ostříhat jak Ben. Řekla sem jí, že asi upadla, že ho sice žeru, to jo, ale vopravdu nemusím vypadat stejně. Navíc mně dělá hrozně zle, když se na něho dívám, jak si furt odhrnuje patku z očí, šimrá mě z toho celej xicht. Protože sme na nic jinýho nedošly, tak sem si řekla, že se vložím do rukou holičky, a budu doufat, že bude dobrá. Sima mě teda nechala v kadeřnictví a vyrazila na nákupy. Holička byla taková mladá koc. Řekla sem jí, že chcu zkrátit vlasy. Zamyslela se, a navrhla změnu barvy. Na světle hnědou. To sem odmítla, protože na svou svítivou červenou a ještě svítivější růžovou sem fakt hrdá. Pak se zeptala, jestli by mi nevadil ňákej kratší sestřih. Řekla sem, že pokud dokáže vymyslet něco schopnýho, tak mi to rozhodně nevadí, jenom nechcu nic podholovat, jinak ať si dělá co chce. Začala teda stříhat, a uprostřed stříhání se mě zeptala, jestli by mi nevadilo, kdyby mi z afiny střihla takovou patku našikmo. Á jé, už je to tady, říkala sem si. Se tomu nevyhnu, a nakonec na fotce budem vypadat stejně s těma růžovýma patkama, jak dva tydýt. Řekla sem, že to by mi teda vadilo, ať mi s afinou nic nedělá. Přišla Sima, smála se, a řekla, že ale ta patka by mi slušela. Holička začla mohutně přikyvovat. Narůstala ve mně panika.

„Ne, já tak tu afinu nechcu." Protestovala sem.

„Ale to Vám bude slušet. Budete to mít jenom na jedné straně, a když to natužíte, bude to držet." Přesvědčovala mě holička.

„Poleze mi to do očí."

„Prosimtě, to dáš za ucho." Vložila se do toho Sima. „Jo, udělejte jí to tak." Odsouhlasila to za mě.

„Jo, to dodá tomu střihu šmrnc, fakt to bude dobrý." Přikyvovala holička.

„No tak jo." Svěsila sem ramena. Proti přesile sem neměla žádnou šanci.

A výsledek? Naprostý emo.

Zalepila sem čtyři stovky, a jak sme vyšly z kadeřnictví, sykla sem na Simu:

„Vypadám jak Frankie Iero."

„Jak vypadá Frankie Iero?" Smála se Sima.

„Jak já." Kontrolovala sem se ve výloze. „Ale je to teda prda!"

V šalině sem přestávala být nasraná. Zašly sme ještě do hospody, daly sme pivo, a já sem pak mazala na nákup, protože mi volal Hugo, hlavně ať nakoupím. Fakoffff. Když sem dorazila dom, byla sem ze svýho účesu nadšená. Je vážně skvělej. Takovej... hodící se ke mně. Jo. Vážně praštěnej.

Skvělá nálada mě ale okamžitě přešla, protože doma samozřejmě Hugo nehnul ani prstem, takže se tam nakupil bordel, o nádobí ani nemluvě. Dělala sem na večeři smaženou brokolici, a ještě bifteky, takže sem všeho měla nad hlavu, úklid kuchyně mi zabral další hodinu. Pak sem musela uklidit obývák, vykoupat Aničku, a do toho všeho kolem mě kroužil otrávenej Hugo se svýma kecama. Řekla sem mu, že maso a brambory už má hotový, a ať se de najezt. Stál v kuchyni a čekal, až mu to nandám na talíř. To už sem na něho fakt vyjela, jak fena postižená vzteklinou, na tohle nemám nervy ani žaludek.

Je na světě chlap, který je schopný se o sebe postarat? Který je zároveň chytrý a vtipný? Který je voňavý, milý a usměvavý?

Jestli jo...chceš mě, máš mě.