Duši a Vegas

Vyrobila sem nový dyzajn. Eště to není úplně hotový, ale až na to budu mít nervy, tak to dokončím. Trvalo mně to půl dna. Ve finále sem se na to podívala, a řekla sem, si, no a v čem je to jako jiný než to předtím? Vlastně sem jenom vyhodila Bena. No, né tak úplně. Takže asi zbytečná práce, že...

Zase je duchařská sezóna. Včera v noci sem šla spat, Hugo byl na pivu, ale já sem si statečně zalezla do pelechu, protože už se mně zavíraly moje stupidní malý očka, a chorá mysl se taky chtěla zregenerovat. Nebylo mně ale přáno. Pořád sem slyšela, jak někdo otvírá bytový dveře. Dycky sem si řekla, že aha, Hugo se vrací, ale pak to ztichlo. Několikrát se to opakovalo. Šla sem se podívat teda ke dveřím, ale na chodbě nikdo nebyl. Tak sem si zase šla lehnout, a za chvilku to zase začlo.

Dneska sem vařila (uh), a jak sem se otočila od plotny, koutkem oka sem zahlídla, jak tady něco šedýho přeběhlo z pokoje do koupelny. Už mi asi hrabe, vážně jo.

Mamka si přišla pro Aničku, tak mám klid. Teda - od Anči. To, že tady lítají šedý stíny, mi fakt moc na klidu nepřidává. Musela sem uklidit, uvařit, umýt nádobí... já tak strašně nesnáším umývání nádobí, až je to strašný. Nemám totiž ráda vodu. Nerada se v ní máčím. Nerada se sprchuju (ale dělám to, aby bylo jasno, jelikož nejsem prase). Jediná voda, kterou mám opravdu ráda, je vana horké vody. Takže máčení ruk při umývání nádobí, é ... fuj! A úplně nejvíc nesnáším když su zpocená, a lepí se na mě mokrý tričko. Kdybych byla bohatá, nechala bych si ucpat potní žlázy. Abych se už v životě nepotila. Nikdy.

Nechala bych si udělat nový zuby. Rovný a bílý.

Nechala bych se opíchat botoxem.

A nechala bych si odstranit chlupy na nohách abych se do smrti smrťoucí nemusela holit.

Téda - to by byl život!

A taky bych si koupila myčku na nádobí, pračku se sušičkou, a služku.

Odjela bych do Las Vegas. Hrát poker.

Tam bych všechno prohrála, a služku bych musela propustit. Aspoň by mně ale zbyly ty zuby.

Cestou z Vegas bych musela stopovat, páč bych neměla ani na cestu zpátky. Stopla bych ňákýho motorkáře, a projeli bysme celou Nevadu. Třista z místa. Jedli bysme ještěrky, varany, hady a štíry. Spali bysme v hipísáckých přívěsech.

Pak bych se vrátila domů. A jela bych na ňákej fesťák.

Světlý bod dneška byl, že mi kamarád kuchař udělal tatarák, a zavolal Hugovi, aby pro to přijel, abysem to měla eště teplý. Já vím, že kuchař mě tajně miluje. To my, hvězdy, poznáme. A taky sem si řekla, že na něho nebudu hnusná, když z toho plynou takový pozitiva.

Hugo zase přišel ožralej, a zase kvičel, jak je svět zlej, a jak to dopadlo s naším miminkem, a jak mu umřel kamarád a takový kecy. Byl dost votravnej. Furt za mnou lozil a meldoval kraviny. Řekla sem mu, že mě to absolutně nezajímá. Protože mě to fakt nezajímá.

Navíc ho dneska chytli benga, jak jel vožralej na kole. Ostuda. Nafoukal jim kolem jednoho promile, měl u toho samozřejmě svoje světový kecy. Naštěstí ho ale pustili bez pokuty. Samozřejmě mi vykládal celou tu historku nejmíň pětkrát, jak byl drsnej.

Myslím, že asi odjedu do Vegas.