Ale no tak děcka!

No, to zase byl včera "večírek" !

Těšíla sem se. Fakt sem se těšila, že si s Jájou a Edou zase po dlouhé době vyrazíme. Nejdřív sem se potkala s Jájou. Eda klasicky zaspal a ujel mu autobus. Šly sme na něho počkat do klubu. Dala sem si Frisco. Donesli mi ale děravý brčko, a tak sem to musela pít z flašky. Rozmazala sem si rtěnku. Vypadala sem zase jak coura. Jája mluvila o práci. Pak přišel Eda. Měl stejný tričko jako já. Kupovala sem si kdysi na internetu triko, a on mně ho furt záviděl, tak sem mu přeposlala adresu, ale to sem fakt nečekala, že si ze všech možných triček vybere to stejný a budem vedle sebe jak dva kreténi. Oba dva sme teda měli na tričku nápis COMA. Řekl, že si mám zapnout mikinu, abysme v těch stejných tričkách nevypadali jak kokoti. Řekla sem mu, že má debilní vlasy, a že by se měl nechat ostříhat. Urazil se. Řekl, že de dom. Pak na to ale nějak zapomněl. Mluvil o práci. Objednala sem si další Frisco. Donesli mi zase děravý brčko, musela sem pít z flašky. Eda mi kradl cigára. Pak převrátil sklinku. Lekla sem se a hodila sem po něm citrón. Jája se urazila. Nevím proč. Pak sme se přesunuli dolů, do dolního klubu, tam jela ňáká hudba. Tak sme si sedli na bar. Byli sme poměrně daleko od placu, takže tam byl relativní klid a dobře sme se slyšeli. A mohli sme mluvit. Což ale ničemu neprospělo. Nejdřív sem si musela poslechnout rady, proč bych neměla pít kafe. Prý budu mít škaredý zuby. Byla to přednáška jako u stomatologa, bylo to úplně šílený. Chtěla sem se vyhnout dalším radám, tak sem pronesla neškodnou větu o počasí a vtípek, že v létě by bylo asi nejlepší zajet do Vegas, abysme z toho života taky něco měli. Nato se ale Eda úplně naježil a úplně na mě vyjel. "Proč seš furt sakra tak nespokojená? Já to nechápu! Místo, abys byla ráda za to, co máš, tak pořád vymýšlíš takový kraviny. Furt se tváříš, jako by tě tady pro ten život byla škoda."

A já: "Ale mě je škoda."

Jája: "Jak to myslíš, jako? Vždyť to není vůči Aničce a Hugovi fér."

Dost zmateně sem se na ně dívala. Pak sem vykoktala: "Ale...ale no tak, děcka!"

Eda: "No jasně, vona je hvězda!"

Jája: "Ale vždyť přece nemůžeš věřit tomu, že když někam pojedeš, tak se něco změní, že to bude lepší. Nebude to lepší, protože nikde na tebe nikdo čekat nebude, takle to nefunguje."

Já: "Ale no tak, to byl vtip. Já přece do Vegas nepojedu, ani jinam... asi."

Eda: "Ale proč o takových věcech kurva furt mluvíš? Dyť je to divný."

Já: "Ale tak tys nikdy nepřemýšlel o tom, jaký by to bylo vyhrát milijón?"

Eda: "Ne, protože já ho nikdy nevyhraju. Protože já si musím na všechno vydělat, protože můj největší sen je moje realita. Mám domeček, práci a Jáju a psa. Takle to má být. Musíš mít jistoty. Životní jistoty a né se furt plácat v těch strašných nesmyslech, co by bylo kdyby... takový sny sou na hovno, to ti nic nedá. Měla bys pracovat na tom, abys měla dobrý manželství-"

Já: "Cože?"

Jája: "No jasně, v tom musím s Edou souhlasit, to má pravdu. Já tě někdy fakt nechápu. Ses úplně změnila. Seš pořád taková nespokojená... "

Eda: "Radši bys to druhý děcko neměla mít, abys mohla jet do světa."

Já: "Co - cože?"

Eda: "No i vůči Hugovi je to pěkně nefér. Mu řekneš, že s ním chceš mít děcko a přitom si žiješ úplně jinde. Dyť ty chceš něco úplně jinýho. Nechápu, jak na to mohl přistoupit, jak si ho překecala."

Já: "Dala sem mu pistoli k hlavě-"

Eda: "No to je ale vopravdu strašně vtipný, měla by ses nad sebou zamyslet, seš strašnej sobec. Si myslíš, jaká seš hvězda, ale to teda nejseš, dyť se prober, dyť ta realita je sakra strašně důležitá, nechápu jak můžeš plýtvat energií nad ňákýma ...pche... snama, dyť si udělej pořádek v životě."

Jája: "No tak zase takovej na ni být nemusíš, my jí zkrátka asi nerozumíme. Důležitý je, jestli je ta realita pro ni důležitější než ty sny... já nevím... jak to s tebou je?"

Já: "No jasně. Jasněže." Za mnou seděli imagináři, všichni tři. A vesele chlastali. Bylo jim to jedno. "Já fakt nechápu, co vám je." Řekla sem Jáje a Edovi. Připadali mi, jak kdyby se dali k ňáké sektě, nebo jak kdyby se dali na dráhu psychologů. Bože, bylo to fakt hrozný. "Co sem jako řekla špatně? Já vůbec nechápu, o čem se bavíme." Přiznala sem. Čekala sem, kdy na mě zařvou něco jako "Skrytá kamera" nebo něco takovýho. Zírala sem na ně jak masaj na vánoční stromek a nechápala sem vůbec nic.

Eda: "Dyť se už fakt prober. Mě nebaví poslouchat, jaký by to bylo cestovat po světě a vyhrát milijony v kasínu a jaký by bylo bydlet v luxusním hotelu. Chápeš to? To se nikdy nestane, tak proč o tom furt melduješ?"

Jája: "Ale v tom má Eda pravdu. Zkus se nad sebou zamyslet."

Eda: "Důležitý je pro mě to, abych měl peníze, dobrou práci-"

Já: "Jo, já vím, to užs říkal. To je ale strašně nudný."

Eda: "No, a to je právě ono. Ty si myslíš, jaká seš hvězda, jako bys ostatníma úplně opovrhovala. Co je špatnýho na tom, když je člověk zajištěnej? Dyť to je normální, dělají to všichni. Pracujou, aby něčeho dosáhli. Kecy "co by kdyby" tady prostě neplatí."

Nebavili mě. Šla sem tančit. Byla sem nasraná, protože mi zkazili večer. Co se to s nima sakra stalo? Nehráli nic pořádnýho, tak sem se vrátila. U stolu s náma seděli ňácí tři další kořeni. Eda mně řekl: "Doufám, že nejseš uražená, ale já sem ti to musel říct."

Byla sem uražená. Hlavně sem byla vytočená. Vstala sem a zařvala sem na něho: "Polib mně prdel, ty kreténe blbej!" Kořeňům u stolu sklaplo. Čekali co bude dál. Nebylo nic. Oblíkla sem se a odešla sem na rozjezd. Těšila sem se, že si v autobuse pustím empétrojku, ale došla mně baterka. Samozřejmě.

Dnešní den nebyl nic moc. Chtěla se stavit Sima. Ale napsala sem, že dneska ne. Jediný pozitivum dneška je, že došel dopis od našeho adoptivního afričančete. Chce, abysme mu poslali fotky. Chudák, musí v tom mít guláš, mít třicet adoptivních mamin. Vybrala sem teda fotku, kde sme s Aničkou. Snad se mu budeme líbit.