Hnus, velebnosti

Dneska mě napadla hned po ránu velice světoborná myšlenka - proč se sýry nevyrábí v tubě...? Proč se člověk musí srát s těma malýma upiplanýma trojúhelníčkama? A kdo vůbec odměřoval množství sýru v trojúhelníčku? Je toho tak málo, že to nestačí na celej chleba. Aspoň teda mně ně. Naopak třeba Apetito, jak má ty obdélníky, to je eště horší katastrofa. Na jeden chleba je toho až moc, takže použiju tříčtvrtinu, zbytek musím zabalit a skovat do ledničky. Při příštím použití zase vytáhnu zbylou třetinu sýru (pokud neokorá) a přidám čerstvou polovinu obdélníku. Zbytečný, ne? Při příštím mazání chleba zase ta zbylá půlka nestačí a musí se uzmout třetina z dalšího. Ovšem pozor - pozitivum... zbytek třetího obdélníku se dá namazat jednorázově. Tuba by to vyřešila. Hrc prc, dám na chleba kolik chcu, zašroubuju, hotovo.

Taky nemůžu pořád pochopit, k čemu je parfémovaný toaletní papír.

Na oběd sem dneska udělala tunu smažených žampionů a taky sem obalila sýry, když už sem byla v obalovačské ráži. A protože sem to dělala mrtě dlouho, měla sem dost času na přemýšlení, jak strávím důchod. Budu muset mít kompl s internetem, to je jasný. Roztřesenou rukou si budu dopisovat s dědkem z protějšího důchoďáku a budu mít pocit, že mi svět leží u nohou. Hugo podle statistik umře dřív než já, a tak budu moct flirtovat na chatu v místnosti "oldies". Nebudu mít asi už žádný chuťový buňky, a tak si nakoupím mega balení psích granulí a pokud mě protéza nezklame, budu je křoupat u telenovel. Na vánoce se staví sousedka, abysme spolu povečeřely, a s velkou pompou donese v ešusu bramborový salát z místní hospody, kde ale bude tolik cibule, že budem smrdět eště týden. Nad postelí budu mít plakát mladýho Benjamina, protože umře ve čtyřiceti. Oblečení si budu pořizovat zásadně v popelnicích. Možná, že konečně potkám toho pravýho. Za cinkotu berlí a vrzání kloubů se potkáme na chodbě a přeskočí jiskra. Třeba bude solidně zajištěný. Bude mít pokoj s dvouma balkónama a funkční ledničku. A bude to štramák, protože bude mít ještě svoje zuby. A hlavně... ať je jak vítr.
Budu mít auto a budu jezdit na výlety. Naberu sebou partu zlotřilých scvrklých sklerotických dědků, nakoupíme si lahváče a pěkně to rozjedem. Rozvalím to po dálnici dvoustovkou a bude nám úplně jedno, jestli se vysekáme. A asi se někde vysekáme, protože v té době už budu mít brýle s nejmíň dvoucentimetrovýma sklama. No jo, důchod bude fajn.

Anička momentálně spí, což je zajímavá událost. Ovšem včera večer šla spat až o jedenácti. Už mně pěkně lezla na nervy. Ale pěkně se rozmluvila. Z ničeho nic chrlí tolik slov, že ani nevím, kde to všechno pobrala. Dneska řekla: "Mamko, nech mě být!" Á jé, už je to tady...

Zapomněla sem se zmínit, že před dvouma dnama mně Hugo donesl růži. Což značí, že mě podvádí.

Když tak přemýšlím nad svým budoucím dítětem, přála bych si pro něho lepší genetický materiál. Protože potřebuju jenom to nejlepší. Zvlášť pokud de o něco takovýho, jako sou geny, no ne? Když už napřu sílu a energii do takovýho celoživotního projektu, měla bych dostat to nejlepší. Jenomže kde brát a nekrást... no, i kdybych slevila ze zásady "nekrást" tak sem furt tam, kde sem byla. Není. Nejsou. Úplně nejlepší to mají asi ty ženský, co si zajdou do spermobanky, checht - to sem se zase dostala k tématu, a tak nevinně to začlo - a tam si podle katalogu vyberou, zaškrtnou v dotazníku co potřebujou a tádydá... vyhnou se tak ňákýmu trapnýmu hledání, randění, nemusí poslouchat ty hloupý neoriginální řeči "nepotkali jsme se už někde?" nebo "Připadá mi, že se známe už roky". Bože, chlapi !
Nemusí se o nikoho starat, nikomu vyvařovat, žehlit, prát, poslouchat, jak šéf v práci je strašnej, s nikým se nervou o ovladač na televizi. Jenom přídou, projdou katalog... a vyberou si to nejlepší. Není to fér. Proč nejsem bohatá ženská? Zapíchla bych prst do katalogu a s mýma dětma bysme si pak žili spokojený život a nepotřebovali bysme žádnýho živitele. Žádnýho přepínače televize. Z mých katalogových dětí by pak vyrostli malíři, sochaři nebo písači divadelních her.

Je to rouhání, jak by řekla mamka. Hnus, velebnosti. Ovšem stačil by mi aspoň někdo zdravý. Hugo tak se svým skučením, hekáním a chrchláním vůbec nepůsobí. Asi si najdu někoho jinýho, zdravýho, mladýho... nebo nakonec pudu zapíchnout prst do katalogu.