Zkurvený rajčata

Včera mě naši vyzvedli, i s Aničkou, že pojedem nakupovat. No dobře, dobře, zase ty nákupy... ale hodilo se to. Projeli sme teda celej Interspár, nakoupila sem si co sem potřebovala, a kromě komické epizody, kdy moje makrela při procesu balení zabořila tlamu do hermelínovýho salátu se žádný divočiny neděly. Ale pak sem si vzpomněla, že nemám rajčata, který bezpodmínečně potřebuju k životu, tak sme se vydali zpátky do zeleninovýho sektoru. Nabrala sem si teda vaničku rajčat, vydali sme se pomalu zpátky k pokladnám, když vtom sem ho uviděla. Svojka. Láska moje celoživotní. Stál u brambor. Nevěděla sem, co jako v takovým okamžiku mám dělat. Moje ustrašený uplakaný Já hýkalo: "No neuděláš teďka nic, na to nemáš!" Ale tvrďák ve mně se nedal: "Tak sleduj, ty sráči!" Načež sem se vydala vstříc novýmu trapáckýmu dobrodružství. Ze začátku sem ho zbaběle pozorovala, a zarazilo mě, jak furt vypadá tak strašně mladě. Od doby, co sme spolu chodili, to mně bylo tak šestnáct, se vůbec nezměnil. Vsadila bych se, že musí vytahovat občanku, když si chce koupit chlast. Přišla sem k němu a řekla sem něco jako "heh, ahoj". Podíval se na mě, a pozdravil, nevypadal vůbec překvapeně, spíš jakoby sme se viděli včera. Moje nervy byly pěkně v prdeli, to teda musím říct, nicméně sem se snažila o smysluplnou konverzaci, což ale ve finále určitě tak nepůsobilo. Řekli sme si samý kraviny, já sem pak řekla, že už pudu, on řekl, že mi zavolá a zase pudem na pivo a já sem řekla: "No, to určitě!" A utekla sem k pokladnám. Epizoda o hovně, ale vyřízená sem z toho byla tak, že sem u pokladen hodila do tašky nenamarkovaný brambory, a když sem měla jít zvážit papriky nebyla sem schopná zmáčknout paprikový čudlík. Klepala sem se eště v autě.

Pak sme jeli na oběd, musela sem si dat Bechera, protože sem byla zralá na nervový kolaps, a nad špagetama sem přemýšlela o tom, jak mě takový křeček, zakrslý infantilně vypadající kořínek, může kurva takhle rozhodit? Ještě po tom, co mi provedl... to je na celoživotní terapii. Povrtala sem se ve špagetách a pak sem jela dom.

Hned doma sem skočila po telefonu a volala sem Lauře.

"Že nevíš, koho sem potkala?" Kvičela sem hystericky.

Laura: "Hííí, Svojku!"

Já: "Jo, to bylo strašný!"

Laura: "Furt vypadá na patnáct, že? Furt je hezkej, že? A seš z toho v prdeli, že?"

Nemusela sem už vůbec nic dodávat.

Pak sem vybalila nákup, a zjistila sem, že ty zkurvený rajčata, kvůli kterým se to všechno stalo, sou celý zhnilý. Fuck off!